V listopadu minulého roku oslovil sci-fi spisovatel Bruce Sterling policii a členy soukromých bezpečnostních agentur sdružených v High Technology Crime Investigation Association. Záznam této řeči byl upraven pro časopis Wired.
Jmenuji se Bruce Sterling, občas jsem novinář píšící o počítačových zločinech a dlouhodobě autor science fiction z Austinu v Texasu. Jsem ten chlapík, který napsal Hacker Crackdown, knihu, kterou tady dostanete na jedné z rozdávaných disket jako upomínku na tuto party.
Proč jsem tedy napsal Hacker Crackdown? Myslel jsem si, že by to někdo měl udělat a nikomu jinému se nechtělo. Když jsem se poprvé začal zajímat o Operation Sundevil, Legion of Doom, zátah FBI na Steve Jackson Games a tak dál, psal se rok 1990. Všechno toto bylo velmi málo známé. Bylo to v polovině Bushovy vlády. Nebyl tu nikdo, kdo by měl na starost informační superdálnici. Neexistoval časopis Wired. Nebyla žádná Electornic Frontier Foundation. Nebyl žádný Clipper Chip a žádná Digital Telephony Initiative. Neexistovalo PGP ani World Wide Web. Měli jsme pouze několik knih a vzniklo pár filmů, které romantizovaly počítačové piráty, ale nikdy nebyla napsána populární kniha o amerických počítačových policajtech.
Když jsem začal se sháněním informací pro Hacker Crackdown, mou první a jedinou knihu faktu, ani jsem si nemyslel, že to sám napíši. Cítil jsem ale, že kdybych se nenamáhal říct lidem, co se stalo, muselo by se to všechno stát znovu. A znovu a znovu, dokud by to lidé nezaznamenali a nebyli by schopni o tom veřejně mluvit.
Dnes je to jiné. Existuje asi milión novinářů s internetovou adresou. Objevují se další knížky jako například Cyberpunk: Outlaws and Hackers on the Computer Frontier od Katie Hafner a Johna Markoffa, která je daleko lepší výpovědí o hackerech. Paul Mungo a Bryan Clough ve své knize Approaching Zero se velmi zajímavě věnují evropské virové scéně. Pak je tady také Cyberspace and the Law od Edwarda Cavazose a Gavino Morina, což je praktická příručka o občanských právech. Tato kniha v právnických detailech přesně vysvětluje, jaký druh modemových kaskadérství by vás mohl dostat do maléru. (Je to užitečná služba, která vám ušetří problémy, což bylo záměrem i mé knihy. Tato kniha je ovšem lepší.) Vyšlo také mnoho článků v časopisech a novinách.
Přestože už se počítačovými zločiny nezabývám, zajímají mě dál. Z mnoha dobrých důvodů. Stále čtu články o počítačových zločinech. A řeknu vám k tomu jednu věc: napovídalo se toho až moc o mladých počítačových pirátech, ale skoro nikde se nemluví o počítačových policajtech. Významný odborník na počítačové pirátství by měl být stokrát známější než nějaký zatracený mladý hacker, například Mark Abene. Skupina jako Federal Computer Investigation Committee je stokrát vlivnější a důležitější než Chaos Computer Club, Hack-Tic a skupina 2600 dohromady.
Tajná služba Spojených států je velká organizace. Je ohromující, jak málo bylo napsáno o jejích lidech - jejich životech, historii, o jejich názorech. Poldové jsou dobrým materiálem pro novináře nebo spisovatele. Poldové vidí věci, s kterými se obyčejní lidé sotva kdy setkají. Dokonce i lidé ze soukromých služeb mají co říct. Na druhé straně hackeři nabourávající se do počítačů a telefonní piráti jsou pěkně nudní.
Zamysleme se třeba nad případem Kevina Mitnicka. Před pár měsíci ho policie chtěla v Chicagu sebrat podle konvence počítačových občanských práv a zatkla někoho jiného, protože ani nevěděli, jak Kevin Mitnick vypadá. Jak je možné, že neexistuje veřejně přístupná stránka na World Wide Web s ksichty stíhaných počítačových zločinců? Počítačoví policajti by měli v kyberprostoru daleko více pochůzkařit. Neseďte skromně v koutě. Co máte přesně za problém? Bojíte se, že by mohl někdo zjistit, že existujete?
Je to úžasné přehlížení a naprostá nedomyšlenost z vaší strany být policistou v informační společnosti a nebýt ochoten trávit velkou většinu času připojováním se a poskytováním informací. Dovolte mi říct několik slov o současných událostech z vašeho oboru, se kterými jsem neměl žádné názorové potíže. Případ číslo jedna:
Nějaký chlápek z okolí San Franciska narušuje celulární telefony. Pálí EPROMy a krade identifikační čísla a už asi tisíc těchto telefonů poslal svým kámošům do Singapuru a ti mu za výtěžek koupili krásného sporťáka. Tajná služba vnikla k němu do domu, chytla ho s páječkou v ruce, zatkla, odvlekla do města, po zatčení svolala tiskovou konferenci, prohlásila, že tato činnost působí telefonním společnostem velké problémy a že se chystají takovým lidem ještě pěkně zavařit. Naprosto souhlasím. Dokonce jsem cítil jakousi podivnou spokojenost. Jedná se o zločin? Ano. Je to špatný chlap se zlými úmysly? Ano. Předvedli zde policisté své základní povinnosti? Ano. Vadí mi, jestliže se spolupracující soukromá bezpečnostní agentura k tomu připlete a chrání si své vlastní komerční zájmy? Ne, ani ne. Patří obírání těchto společností mezi občanská práva? Ne. Je zde ohroženo soukromí? Ano - on, zločinec, ho ohrožuje. Má se Tajná služba na veřejnosti prázdně chlubit a stavět na odiv, když chytnou takového chlápka? Ne, to mi připadá jako legitimní zastrašování a jestliže z toho chtějí mít trochu slávy - tedy, každý chce občas trochu slávy. Nemůžeme přežít bez špetičky slávy. Odveďte toho bastarda s mým požehnáním.
OK, další případ: nějací týpci z vietnamské zločinecké organizace (Vietnamese Triad) unesli v Silicon Valley náklaďák čipů díky pašerácké síti, která už je znuděná obchodováním s heroinem, lup převezli přes moře až na asijský černý trh. Jsou tito chlapíci Robinové Hoodové elektronického pohraničí? Nemyslím si. Jsem okouzlen, protože nějaký vojenský diktátor ve Zlatém trojúhelníku bude mít zdarma výpočetní služby a informace volně dostupné? Ne. To mi opravdu nepřipadá jako pozitivní rozvoj. Je organizovaný zločin hrozbou naší společnosti? Ano, je!
Další případ: nějaký vtipálek získává místo u meziměstského spojovatele a zapisuje osobní identifikační čísla. Rukama mu projde nekonečně mnoho PINů, které prodává jeden za dolar svým kámošům hackerům po celých Spojených státech a Evropě. Myslím si, že je to chytré? Ano, je to velmi důmyslné. Myslím si, že je to zločin? Ano, je to zločin. V zásadě je tento chlap zkorumpovaný. Je levný nebo úplně bezplatný meziměstský hovor dobrá věc? Ano, to tedy je. Kdyby existovala nízká jednotná cena pro dálkové hovory, viděli byste, jak by se zvýšil počet hovorů, a tím by vlastně společnosti vydělaly. Rád bych, kdyby to někdy vyzkoušely. Nemyslím si, že způsob, jakým fungují telefonní společnosti, je jediný způsob vedoucí k úspěchu. Pokud chtějí přežít v prostředí 21. století, budou muset pravděpodobně svůj způsob podnikání změnit.
Víte, to ale není starost toho chlápka. On o podniku nerozhoduje. Krádež není činem reformy. Zneužívá důvěry zaměstnavatele, aby si ilegálně nacpal vlastní kapsy. Ten chlap je křivák.
S takovými zákroky bez problémů souhlasím. Přál bych si, aby se děly víc veřejně, a mrzí mě, že jsem jim nemohl dopřát víc publicity osobně, ale alespoň jsem o nich slyšel a zajímal se, když se něco takového přihodilo.
Nyní bych chtěl mluvit o tom, co mě rozčiluje. Jsem spisovatel a jde mi o svobodu projevu. Je to naprosto přirozené, protože je to moje záležitost. Svobodné vyjadřování je, byl a pravděpodobně vždy i bude spisovatelův problém. To, že se o svobodě tisku píše v Ústavě, ještě neznamená, že lidé mohou přestat přemýšlet nad tím, co to opravdu znamená v běžném životě, bojovat za to, vyžadovat to. My Američané máme s naší svobodou tisku a projevu mnoho problémů. Problémy jako urážka na cti a pomluva. Podněcování k nepokojům. Nemravnost. Dětská pornografie. Pálení vlajky. Pálení kříže. Rasistická propaganda. Politická správnost. Sexismus. Přístupnost filmů. Plagiátorství. Autorská práva. Právo novináře utajení svých zdrojů. Důvěrnost informací mezi právníkem a klientem. Placená politická oznámení. Antireklamy na alkohol a cigarety. Objektivita televizního vysílání. Cenzoři školních knih. Národní bezpečnost. Vojenská tajemství. Průmyslová tajemství. Dokonce i náboženská rouhání, jako jsou Rushdieho Satanské verše, které vyvolaly u jistého druhu lidí takovou nenávist, že chtějí vyhodit do vzduchu Světové obchodní centrum. Všechny tyto obrovské dohady o tom, co si lidé mohou navzájem sdělovat, za jakých okolností. A to bez počítačů a počítačových sítí. Každý tento problém lze převést do kyberprostoru. Počítače tyhle staré problémy okolo svobody projevu nezastaví, naopak, zintenzívňují je a přinášejí velkou řadu problémů nových. Například softwarové pirátství. Viry. Mezistátní transport kradeného digitálního majetku. Svoboda projevu na soukromých sítích. Tzv. dolování údajů (data-mining) o soukromých osobách. Zaměstnavatelovo špehování zaměstnancova e-mailu. Intelektuální práva na elektronické publikace. Počítačové obtěžování. A tak dále a tak dále. Tohle jsou opravdové problémy. Jsou tady. Jsou tady teď. V budoucnosti budou jen horší. A objeví se hromada nových problémů, které si nikdo nedovede představit.
Zneklidňuje mě to tak, jak by to mělo zneklidňovat lidi v mém postavení. Je mi čtyřicet let. Pamatuji doby, kdy lidé na veřejnosti nepoužívali slovo kondom. Teď, pokud nevíte, co to kondom je a jak se používá, riskujete smrt. Mění se měřítka. Mění se kultura. Zákony, jež by tento děj měly řídit, jsou šedivé a zamotané různými protiřečeními a kompromisy. Existují lidé, kteří nechtějí, aby se kultura měnila, nebo chtějí, aby se měnila ještě rychleji ve směru jejich vlastních idejí. Když se policie zaplete do kulturní bitvy, je to vždy velice politizováno. Naděje na dobrý konec nejsou valné.
V současné době je nejpalčivějším problémem porno. Dětská pornografie i ty ostatní. Nemám mnoho pochopení pro lidi, kterým se dětská pornografie líbí. Myslím si, že zneužívání dětí je odporný a groteskní kriminální čin, ale setkal jsem se s porno- případy, které jsou podivné a pro mě problematičtější. Tím, že se po síti budou posílat hrůzostrašná varování před pornem, se moc získat nedá.
Pat Buchanan a Newt Gingrich píší o kulturní válce v Americe. Kdybych byl policajtem, dával bych si velký pozor, abych nepůsobil jako figurka v kulturním válčení ambiciózních radikálních politiků. Země je zamořena fanatiky - vpravo i vlevo. Mnoho z nich je motivováno strachem a vztekem a ani za mák se nestarají o veřejný pořádek nebo o lidi, kteří jej udržují a starají se o klid ve společnosti. Tito lidé nestojí o debaty. Chtějí rozdrtit své nepřátele jakýmikoli prostředky. Pokud mohou využít policajty, kteří to udělají za ně, výborně! Policisté jsou užiteční.
Je tu ale jiný porno-případ, který mě rozčiluje ještě víc. V městě Oklahomě žije mladík, který prodává CD-ROMy. Na některých z nich bylo porno. Oklahomská policie tohoto mladého hackera chytla a on samozřejmě vřeštěl, jak to mají ve zvyku: nechte mě, seberte tam toho, on je pornograf. A tak policie udělá zátah na obchod toho druhého, a zatímco tam jsou, natáčejí vše na minikamery a v nočních zprávách tento zátah vysílají v televizi (je srpen 1993). Byl to opravdu inovační high-tech postup, ale současně také lehkomyslnost, poněvadž zde neexistovala žádná ústupová cesta. Byli nuceni toho chlápka ukřižovat, protože jinak by to bylo politicky trapné. Nemohli jen tak pokrčit rameny a říct: Sebrali jsme ho za prodej několika zavšivených CD-ROMů, které si může kdokoli beztrestně objednat poštou ze zadní stránky časopisu o počítačích. Museli svolat soud s pár fundamentalisty a ukázat ty nejzvrhlejší soubory obrázků dvanácti dobrým lidem. A bezpochyby tyto byly u soudu uznány pornografickými. Myslím si, že není pochyb o tom, že pornografické byly, a nepochybuji, že jakýkoli soudce v Oklahomě by je podle oklahomských měřítek pornografickými nazval. Ten chlapík je usvědčen. Prohrál soudní řízení. Přišel o obchod. Šel do vězení. Jeho žena zažádala o rozvod. Stal se trestancem. Jeho život je v troskách.
Myslím si, že tento muž nebyl pornografem v pravém slova smyslu. Nijak se předtím neprovinil. Nikdy dřív neměl problémy. Nebyl špatný. Měl zásluhy z Vietnamu. Platil daně. Lidé, kteří ho osobně znali, o něm mluvili jen v dobrém. Nebyl to žádný slizoun. Prostě prodával disky, které jiní lidé (stejní jako on) prodávají po celé zemi, aniž by se nad tím někdo pozastavil. Pokud mohu soudit, tak ho oklahomská městská policie a soudce potírali a pranýřovali pouze proto, aby nevypadali špatně. Byla spáchána těžká nespravedlnost.
Byl to velký veřejný tah. Existuje časopis Boardwatch - čte ho prakticky každý, kdo v této zemi používá BBS. Když se o tomto případu doslechl šéfredaktor tohoto časopisu, šel na to nepřímo. Napsal rozčilený odsuzující úvodník. Oklahomský soudce nechal tuto krátkou zprávu projít večerními zprávami a pokládal to za vyřízenou záležitost. Ale tento časopis také poslal BBS uživatelům mnohem delší a rozčilenější zprávu, která kolovala po celé zemi. Tato zpráva prohlašovala, že oklahomská policie je banda bláznivých bezpáteřních gestapáků, kteří o ničem nic nevědí a kteří nenávidí každého, kdo má nějaký přehled. Myslím si, že v tomto případě lze hovořit o těžkém poškození pravé příčiny počítačového práva a pořádku.
Z tohoto případu se můžeme velice poučit. Za prvé, samozřejmě, neprodávat v Oklahomě porno. A za druhé, pokud vaše město pořádá antipornové výpady a vy jste policista, stavit se přímo u pramene a otevřeně říci těmto obchodníkům, že porno je nelegální. Říci jim přímo, že víte, že mají nějaké porno a že by to měli raději zapíchnout. Pokud jsou rozumní, pochopí to a přestanou přestupovat místní zákony. Pokud budou pokračovat, pravděpodobně se jedná o zatvrzelé pornoprodavače, a pokud se dostanou do problémů s nějakým ambiciózním prokurátorem, mohou vinit pouze sami sebe. Nežeňte se do toho po hlavě s videokamerami a tiskovými konferencemi. Je totiž jednoduché dostat se do záře publicity, horší je potom vycouvat zpět bez ostudy.
Je to opravdu nevděčné být americkým počítačovým policajtem. Vy to víte, já to vím. Dokonce lituji, že jsem o tom vůbec začal, přestože cítím, že za daných okolností jsem měl. Navzdory tomu ale vidím na americké scéně potírání počítačového zločinu záblesk světla. A to ve srovnání s chováním policistů v jiných zemích. Američtí policisté museli trpět pod světly reflektorů, poněvadž byli první na světě, kteří dělali tento druh práce. Nyní ale můžeme pozorovat i policisty z jiných zemí. Soudě podle prvních náznaků, za mořem se situace zdá být mnohem horší.
Například Itálie. Italská finanční policie nedávno rozhodla, že každý, kdo je napojený na Fidonet, je softwarový pirát, a tak zabavili něco mezi 50 a 100 stanic s BBS. Zprávy jsou zmatené, už jen proto, že většina z nich je v italštině. Nic moc nebylo dokázáno, ale bylo slyšet hodně nářků od ublížených italských uživatelů počítačů. Itálie je země, kde je celá politická scéna zničena endemickou korupcí a skandály. Země, kde organizovaní zločinci střílejí soudce a do vzduchu vyhazují kostely pomocí bomb v automobilech. V Itálii je politika natolik podivná, že Italská komunistická strana je celonárodně považována za čestnou stranu.
Nejzběsilejší na tom je, že časem se podle mého názoru Itálie ukáže jako jedna z lepších zemí, co se týče vypořádání se s počítačovými zločiny. Čekejme, až uslyšíme o Polácích, Rumunech, Číňanech, Srbech, Turcích, Pákistáncích a Saudských Arabech.
Tady v Americe jsme na to už trochu zvyklí. Máme Bílý dům s vlastní internetovou adresou a vlastní stránkou na World Wide Web. Americké agentury jsou vybaveny čím dál lépe. V Evropě jsou počítače všude, ale nacházejí se kdesi mezi podivnou místní jurisdikcí a ještě podivnějšími archaickými zákony. Za pár let si američtí policisté vyslouží celosvětovou pověst opravdových odborníků.
Co se týče oblasti počítačového zločinu, je velmi pravděpodobné, že americké zločiny budou vypadat jako relativně zvládnutelné oproti zločinům ex-sovětským, východoevropským a zločinům v jihovýchodní Asii.
Protože jsem autor science fiction, rád bych trochu spekuloval o budoucnosti. Američtí policisté mají před sebou těžký úkol, poněvadž budou téměř vždy těmi, kteří slíznou to nehorší. Jisté špatné věci se pravděpodobně objeví poprvé tady, poněvadž jsme lidé, kteří přijdou téměř na všechny možnosti. Je zcela pravděpodobné, že se americká počítačová policie dopustí nějakých chyb, ale mohu téměř zaručit, že policie jiných států udělá díky své důležitosti chyby daleko horší. Americká policie možná mlátí lidi pendrekem, ale policie jiných států budou zasahovat daleko hůř. Počítače pravděpodobně pomohou lidem vypořádat se se vším lépe tam, kde jsou lidé schopní. V rozpadajících se zemích, přelidněných zemích se zničeným životním prostředím a hlubokými sociálními problémy mohou počítače napomoci ještě rychlejšímu rozpadu. . . .
Země, které perou špinavé peníze, budou prát i špinavá data. Země, které mají zkorumpovanou, krutou vládu a chytré odhodlané teroristické revolucionáře, budou mít v budoucnu zkorumpovanou, krutou vládu a chytré odhodlané teroristické revolucionáře s počítači. Zanedlouho poté budou mít tyranskou revoluční vládu vedenou počítačovými nadšenci. Pak můžeme sledovat, jak až blízko k Velkému Bratru se tato vláda může dostat. Vypořádat se s takovými lidmi bude opravdu veliký problém.
přeložila Iva Kořínková
Bruce Sterling (bruces@well.sf.ca.us.) je autorem několika sci-fi románů, publicistické knihy The Hacker Crackdown a spoluautorem (s Williamem Gibsonem) románu The Difference Engine.
Tento článek vyšel původně v časopisu Wired.