10 otázek pro Pavla Jiráska

Spousta lidí tvrdí, že jim Pavel Jirásek připomíná Mirka Dušína. Nepije, nefetuje, večer je doma s rodinou a píše nebo skládá. Přesto je hlavou kultovní formace BRATRSTVO.

Spousta lidí tvrdí, že jim Pavel Jirásek připomíná Mirka Dušína. Nepije, nefetuje, večer je doma s rodinou a píše nebo skládá. Přesto je hlavou kultovní formace BRATRSTVO, kterou v době, kdy vydala své tři desky, napadal leckterý hudební kritik. Objevovaly se výrazy typu eklektické hovno apod. Po třetí desce se původní sestava Bratrstva rozdělila. Nejiráskovská část vytvořila popovou skupinu BERLIN, Ondřej Jirásek se popu přestal věnovat úplně, a tak ze starého (a dobrého) Bratrstva zůstal jen Pavel, který zvuk nové formace podstatně přitvrdil.

1. Bratrstvo mělo nedávno premiéru v novém obsazení a i hudba se podstatně změnila. Nebyl jsem asi sám, komu se ta změna zdála neupřímná a zaměřená jen na zdrsnění poněkud vyměklé image této formace.O neupřímnosti se v souvislosti s Bratrstvem mluvilo u každé změny stylizace, to mne nepřekvapuje. Spíš mne překvapilo, že se věci pořád posuzují podle jednoho nevydařeného koncertu. Připomíná mi to dobrou tradici českých novinářů, kteří dílo odstřelí jen podle nějakých dojmů. On totiž málokdo ví, že ten první koncert byl smutně poznamenaný nečekanou smrtí jednoho z nejlepších českých zvukařů - Pavla Skýby. A to bylo hodně poznat nejen na nás, ale hlavně na jeho zvukařském týmu. Když ti někdo umírá, těžko se tancuje. Co se týká toho ostatního, je to pro mne všechno stále ještě ve stadiu hledání. Za týden jdeme do studia a tam to dostane ještě docela jiný rozměr. Takže já o tom budu schopný smysluplně mluvit - jestli to k něčemu bylo, nebo ne - až tak teprve za rok. Navíc si nejsem jistý ani konečnou podobou projektu, natož jeho názvem.

2. Staré Bratrstvo bylo bráno vzhledem k vydaným deskám za nejúspěšnější brněnskou nealternativní kapelu. První a druhá deska byla nezávislý pop, třetí pak mainstreamovou záležitostí, která kapele zlomila vaz. Proč jste se nevrátili k poetice předešlých dvou desek, které, odhlédnu-li od zaujatých recenzí různých starců a dědků v Rock & Popu, byly v podstatě jedinečnou záležitostí s kultovním publikem?
Mně to žonglování s alternativou a popem, promiň, připadá směšný. To je ten důsledek pro mne nestravitelné stylové a žánrové fragmentace české hudby. Bratrstvo v sobě mělo přirozeně prvky alternativy i popu, a proto ho jedni řadí tam, a druzí jinam, ale v podstatě tahle kapela byla typem kapely, jaké jsou třeba v Anglii, tím nejširším tokem popové hudby. V té době byl u nás - a zvlášť v Brně - takový zvyk, jak v třídírně slepičárny, malý vajíčko - velký vajíčko, alternativa - komerce. Díky, nechci. Vrátil bych se taky k tvému názoru na třetí desku. Ta v žádném případě kapele vaz nezlomila, naopak znamenala největší průnik do médií a největší příliv posluchačů. Vždyť na naše koncerty chodily stovky, ba tisíce lidí. Abych tak řekl, vaz jsme si zlomili sami tím, že deska byla udělána na míru zpěvákovi Aleši Čumovi, který to tak cítil a už mu asi lezlo na nervy to mé babrání se v kultovním uměníčku. Takže jsem v podstatě ustoupil do pozadí ve prospěch ostatních členů kapely. A zvlášť Aleš s Richardem se mi pak odměnili tím, že jsme se společně s bratrem Ondřejem dost natrápili s dokončením všech promoakcí svázaných s deskou, zatímco oni dva zcela ztratili o práci zájem a stavěli si svůj projekt Berlin. No a k prvním dvěma deskám Bratrstva bych se teď chtěl pokusit vrátit já. Ale nečekej, že to bude stejný, nikdy nevkročíš do stejný řeky. Co se týká některých novinářů z Rock & Popu, kteří nás setřeli, pak o jejich osobní etice a morálce vypovídá nejlépe to, jak svižně se stali dramaturgy komerčního rádia F1. K tomu je těžko co dodat. Pro mne je pořád čistší být eklektickým hovnem než konfidentem STB a posléze dramaturgem snad nejkomerčnějšího rádia u nás.

3. Co vlastně teď posloucháš za hudbu?

To víš, že taky Živlem zbožštěné Underworld. A můžu tě ujistit, že jsem je poslouchal už v tý době (Morten mi budiž svědkem), kdy ses ty učil teprve střílet prakem. O mně je známý, že poslouchám prakticky cokoliv a jsou mi úplně cizí ty podivné šarvátky typu PULP kontra OASIS. Předevčírem jsem se naprosto shodl s jedním Anglánem z Northamtonu, že v zásadě existuje jen jedno velký pole popu. Já do toho pole počítám i dance scénu a ambient. A na tom poli se buď urodí, nebo ne. A konkrétně včera v noci jsem poslouchal cembalové sonáty Domenica Scarlattiho. Asi by ses divil, jak mají formálně blízko k housu. A pak Schubertovy písně pro mužský hlas s kytarou. Člověče, ten biedermaierovský syfilitik mě naprosto uchvátil. Já z toho romantického patosu s goethovskou němčinou a subtilního kytarovýho spodku cítil kárný tábor, koncentrák. My tady ve Střední Evropě měli vždycky báječně dobrý cit pro rozměklou sentimentalitu chvíle kříženou s klasicistní nabubřelostí věků.

Když jsem se ještě učil střílet prakem, poslouchal jsem Duran Duran, Alphaville a Freuer, tedy dnešní Underworld (Morten mi budiž svědkem, sám mi je nahrával). Jednoho večera mě můj přítel, režisér Pavel Pochylý, který dnes bohužel zcela zmizel v bratislavském podsvětí, převlékl ze saka do kožené bundy a odvlekl na koncert brněnské skupiny Cobra. Maminka si myslela, že jdeme se školou do divadla. Cobra byla první formace bratrů Jiráskových, která se později transformovala do revolučního a porevolučního Bratrstva. Pamatuji si, že nejvíc uchvácen - poprvé jsem se opil - jsem byl z toho, jak jsou oblečení. Kožené kabáty a kalhoty, které pamatovaly naše dědečky, se později staly rozpoznávacím znamením brněnských nezávisláků.
4. Kromě toho, že jsi známý hudebník, popularitu v určitých kruzích ti přinesla i sbírka bizarních oblečků, posbíraných v různých second-handech. Na co je sbíráš?
Začalo to tím, že jsem byl dvorním garderobiérem fotografů z Bratrstva. A protože potřeby fotografů rostly, začal jsem sbírku bizarního oblečení a paruk rozšiřovat. To je jeden důvod, ten druhý je osobní. Co jinýho můžeš asi čekat od člověka, kterého novináři nazvali narcisistním onanistou a bolševickým nekrofilem, než že se celý noci převlíká před zrcadlem? A to ještě neviděli můj funkcionalistický věšák s kapitálními kousky kolekce. Nevěřil bys, jaké špeky za pakatel seženeš v second-handech. Z některých mě až mrazí v zádech. Nejenom že se v nich cítíš jako Marťan z roku seventy five, ale jsou to přímo metafyzické pomníky a hermetická poselství. Koneckonců jsi sám na svém těle mohl ochutnat, jak opojný pocit je být obalen takovými kultovními exponáty. Očekávám, že na prahu nového milénia se tahle forma libé zrůdnosti a antiestetika v oblečcích stane všeobecně etablovaným módním trendem.

5. Jednou z věcí, která mnoho lidí mate, jsou noviny. I ty jsi se připojil k jedné dezinformační kampani, když jsi v LN prohlásil, že Živel je časopis pro postmoderní filozofii, vychází v Brně a založilo ho Bratrstvo...

No né!? Tak ty nedáš pokoj! Tobě nestačí, že jsem se Živlu písemně omluvil! Dobře, omlouvám se veřejně ještě jednou za věc, kterou jsem nespáchal... Spokojen? Když jsem tehdy dělal ten rozhovor pro LN, řekl jsem, že někteří z členů bývalého Bratrstva, zvláště fotografové, participují na časopisu Živel. A to myslím pravda je. Pro mne je třeba nádherná obálka třetího čísla od Mortena vlastně zdigitalizovanou podobou Bratrstva. Moje chyba byla, že jsem v tom spěchu nestačil rozhovor autorizovat. Takže tam pronikla řada mylných dezinformací a žurnalistických výkladů. Ale takoví asi jsou novináři. Možná to vyplývá z jejich profese, dělat věci jinými, než skutečně jsou... Že je Živel časopis pro postmoderní filozofii z Brna jsem samozřejmě neřekl. A když už jsme u toho, já bych taky docela rád participoval na Živlu. Určitě vám nabídnu nějaké eseje...
Image Bratrstva byla skutečně vždy pompézní. Rudé vlajky, znak připomínající svastiku a do toho sladký hlásek Aleše Čumy. Hodně lidem to lezlo na nervy, ale Bratrstvo se drželo svého. Dnes hrají v bílých tričkách a riflích, inspirují se hudbou Pearl Jam a Nirvany. Pryč jsou doby bolševických nekrofilů, které jsem měl tolik rád.

6. Mimo Bratrstvo taky píšeš. Co vlastně?

Pro mne jsou už i texty k muzice strašně důležitý. Jedna z forem poezie. Málokdo taky ví, že texty na naší první desce mají své předchůdce v básních, které jsem vlastně nikdy nepublikoval. Chtěl bych se pokusit sestavit z nich výběr a vydat je v nějaké zajímavé formě napospas veřejnosti. Mám taky dvě nevydané knížky pohádek a pokouším se psát povídky. K letošní prosincové výstavě Bratrstva v Moravské galerii bych chtěl sebrat literární katalog, kde by se mělo objevit něco z bizarní a taky dosud nepublikované tvorby členů Bratrstva - od zlomků a deníkových záznamů až po novely, povídky a kvaziromaneta. Pokouším se i o větší věc - jmenuje se to Smutek a je to hodně autobiografický. Jinak eseje o kulturních pozoruhodnostech a nějaké scénáře. Mám rozdělanou i filmovou povídku na celovečerák. Je to o uměle zplozené bytosti podle středověkých pověr o Mandragorách. Mohl by to být takový mystický apokalyptický thriller o věčné lidské touze stvořit svého umělého dvojníka.

7. Takže uvažuješ o nějaké knize? Jednáš s nakladatelstvími?

To víš že jo. Nejdýl snad jednám o své první pohádce, která je o putování za Touhou a Nadějí a jmenuje se Kamenné růže. Zhruba před týdnem mi přišel dopis z Aventina, který dokumentuje obsah dalšího balíčku založené korespondence. Že je jim líto, ale rukopis mi musí přes jeho nespornou formální a obsahovou kvalitu vrátit (tu formulaci si pamatuju naprosto přesně), protože jejich produkce je řízena zahraničním koeditorem. Přitom je z toho cítit, že by takovou věc ty redaktorky docela rády dělaly. Tahle jednání už vedu prakticky šestý rok. Knížka se asi líbí, ale... Má totiž ještě navíc zhruba osmdesát celobarevných ilustrací Aleše Čumy, což její výrobu činí dost náročnou. Ale zanechme nářků, cítím z hvězd, že už se to brzy podaří, že to co nevidět přijde. Asi jako John ve filmu Sedm.

8. Co se ti zdá být hodnotné na současné české literatuře a hudbě?

To jsi mě zaskočil. Já asi vážně ani nevím, co to ta současná česká literatura je. Stejně tak muzika. Nepochybuju, že o tom nejkvalitnějším, co vzniká, pravděpodobně vůbec nevím. Bude to zřejmě stát kdesi na okraji, úplně mimo naši pozornost, třeba si to někdo píše doma bez nároků na jakoukoliv publicitu a nás to pak zaskočí jako rána pěstí. Ale zdá se mi, jako by znovu v naší literatuře probíhala modifikace zápasu literatury tradičně české s literaturou univerzální, podobně jako to známe z poslední čtvrtiny minulého století. Dobrá díla vznikají samozřejmě na obou pólech. Ono to s tou českou literaturou je nakonec stejně zapeklité. Když se rozhlédneš po světě, zjistíš, že česká literatura ve světě není ani Deml a Březina, ani Hlaváček a Vančura, nýbrž Hašek, Čapek a Kundera. V muzice je to stejně tak, některé anglofilní kapely jsou angličtější a američtější nežli samotné anglické a americké kapely, jiné volí český model švejkovské legrace. Úspěšnější jsou zpravidla ty druhé. Do toho ještě zasahují čím dál tím víc nabobtnávající a už taky metanarativní spory o postmodernu, takže soudit tu nějaké hodnoty se já neopovažuju...

9. Jak se díváš na současné trendy - chytré drogy, technologie, Internet? Oslovuje tě to?

Konečně jadrná intencionálně živlovská otázka. Předně, já jsem přesně ten zakomplexovanej kretén s lyrickejma kecama, jak se o nás vyjadřují DJs z dance scény. Takže ode mne nečekej stejné řečnické floskule, jako od nich. Znovu ti říkám, že mně je jedno, jestli jde o rocknroll, nebo dance music. Všude vznikají dobrý věci, které nikterak nestojí proti sobě. I když hoši z housu a techna to chápou přesně opačně. Ale to je jen proto, že jejich věc je ještě poměrně mladá a musí se nějakým způsobem sebedefinovat. Takže to dělají tímhle způsobem. Rock se stejně tak agresivně choval třeba vůči jazzu, ale jakmile se etabloval, vrátil se k němu jazzrockem. Je dobře, že to i tahle generace bere životně, jinak by stála za prd. To všechno říkám proto, že podobně je to i s ostatními médii, které jsi jmenoval. Nepochybuji o tom, že už za pár let budou hrát první housle. Obviňování Internetu jako banky pornografie a informačního hnojiště je stejně tak krátkozraké jako obvinit z něčeho podobného vynález knihtisku. Dnes je taky málem polovina časopiseckého čtení bulvár nebo pornografie a nikoho to nevzrušuje. Internet a potažmo další technologie jsou jen dalšími v nekonečné řadě médií a je třeba je brát velmi vážně. Nevěřím však, že by vytlačily ty starší. Letadlo taky nezničilo ostatní typy dopravy, a navíc přece dodnes pořád nejvíc chodíme pěšky. Já sám, v podstatě konzervativní maloměšťák, se dnes už bez computeru neobejdu, ale stejně tak toužím po venkovském sídle bez médií, kde bych se věnoval sbírání starožitností a květinám. A smart drugs? Vždyť člověk je užíval odjakživa. Teď se to dělá jen s větší elegancí a víc se o tom píše...

10. A co house?

Snažím se sledovat! Navíc se určitě nezmýlím, když řeknu, že Živel je vlastně apologetickým prostorem house music. Mně na tom celým problému docela kontroverzně traktovaného housového boomu jako původně vystudovanýho muzikologa a estetika nejvíc zajímá právě ta stránka sebevymezování. Nejvíc udivující je pro mne to, že se celá dance scéna staví proti fenoménu rocku. To je slovo do šarvátky. Já osobně v pojmové struktuře nechápu rock a dance music jako rovnocenné pojmy. To je blamáž. Celá nová hudba nebo jinak řečeno housová, transová a ambietní scéna pro mne dosud zůstává jedním ze stylových okruhů rocku, i když se mu svou podstatou zároveň nejvíc vzdálila. Stojí pořád na rockových základech nejrůznějších polozapomenutých a poměrně starých výbojů. Její kořeny jdou od experimentátorů Can a Pink Floyd až po německé Kraftwerk. Co je na tom báječný, je to, že v tuhle chvíli je to vážně ta nejdravější a nejživější odnož stylu, která se navíc dokázala velmi živelně naroubovat na všechny technologické, neopsychedelické a kybernetické trendy, které nabízí doba konce milénia. Ale možná se mýlím, protože elektronická hudba vykazuje zároveň nejširší míru univerzalismu, kde se snoubí snad veškeré hudební vlivy. Rozhodně se zdá, že má doširoka otevřené dveře do následujícího tisíciletí. Ale ať už to v budoucnu dopadne jakkoliv, nevěřím, že to bude jediný hudební styl, který všechny ostatní vytlačí. A ještě něco, vzpomeň si na vývoj jazzu, když už neměl kam jít dál, začal se vracel k revivalu. Nezdá se ti to podobné u dnešního rocku? O co šlo u těch posledních nejmódnějších záležitostí? Třeba u anglického britpopu nebo amerického neopunku? Nebál bych se tvrdit, že o ozvláštněné revivaly. Jenže u elektronické hudby je její absolutní schopnost pracovat s jakýmikoliv zdroji stylotvorná! Takže o co jde? O další rozšíření kvantity, nebo konečně o novou kvalitu?

Pavel mi pouští novou nahrávku ze zkušebny. Zní to trochu jako staří Iron Maiden. Revival klasického metalu? Uh! Tenhle člověk poctivě pracuje a jde si neústupně za svým. Jestli jednou uspěje, rozhodně si to zaslouží. A na vlnách rádia F1 se ozve suché lupnutí, jak tam vzteky pukne jeden z jeho dramaturgů.