Rodit doma - Labely, které si to dělají samy

Jak ti permoníci! Mrňaví, skorem zhola neviditelní a přitom tolik potřební! Hrabou se v undergroundu a na světlo globalizovaného světa namáhavě vynášejí cosi jiného a čerstvého. Žene je nadšení a odhodlání nabídnout alternativu, zalepují mocnými opomíjené díry a důrazem na tvůrčí svobodu nenápadně hýbou hudební historií. Velikáni sice sem tam některého schlamstnou a mnozí další se jednoduše kamsi navždy propadnou, porodnost však naštěstí neklesá a činnost ta bohulibá neustává. I v našich krajích

Neonarcist
Dítko trojky bourek-šampón-žirafa (nar. 2000, Kostelec nad Černými lesy), kašle na ambice. Bourek je totiž nevyrovnanej Hitler-wannabe-punk. Vydává lehce „úchylný a introvertnější“ nahrávky vlastní i okolní, aktéři sami masterují, vypalují, opatřují obaly a šíří. Sází na zábavu a nenucenost a - přestože prozatím řádí zejména v divno- a elektro- popových vodách - nenechává se svazovat žádným stylovým či jiným programem. Moc neřeší a svěřenci si zatím klidně vesele a kvalitně remixují třeba EOST.…

hnízdo: www.noise.cz/bigdigit (mp3 všech vydaných nahrávek + extra bonusů)
v hnízdě: sport, ejhle, travolta, shop assistant, mickey mouse, karaoke tundra, microwave massacre, chalky…
brzy přiletí: 2cd Speak Easy & Look Hard (retrospektivní komp + krátké filmy z produkce anim spolku Cattle Show Crisis), „výlet na smetiště“ od Karaoke Tundra, singl Travolty a neonarcist.net
V čem mají hudební DIY nahrávky/nosiče možnost předčit financemi pomazané produkty gigantů a jaké jsou jeho hlavní výhody?
šampón: Možností dokonale ovlivnit věci, na kterých ti záleží. Každej má tu možnost si desku vydat sám nebo půl na půl s malým labelem a je sranda pozorovat lidi, kteří prostě čekaj, až si jich všimne major. To byl i důvod, proč vznikl neonarcist - chuť zaštítit hudební projekty a současně otevřít prostor pro další, kteří by měli chuť se toho účastnit. Vydávat desky jde s naprostým minimem financí.

Co říkáte názoru, že „nezávislé“/DIY labely nejsou ve skutečnosti nezávislé, ale jsou součástí sítě - ne protikladem majors, ale fungují jako scouti korporací?
ž: Když děláš s lidma, který nestojej o vydávání u velkejch labelů, není co řešit. Stačí si vybírat lidi, kterejm jde o to samý co tobě.
š: Tady ani neexistuje potenciální prostor pro hledání talentů a eventuelní postrkování pod křídla majoru. Tuhle roli spíš přebírají novináři, kteří mají coby nepřímí talent scouti pro velké společnosti daleko větší cenu než nějakej magor, kterej se bude snažit protlačit ještě většího magora. Věci dostávaj hodnotu pro majory až potom, co je někdo nazve a zařadí.

Poslední dobou zasáhla svět vlna bastard popu a svévolného mršení cizích nahrávek. Jak se stavíte k pojmům autorská práva, OSA či ‚Nepokradeš‘…?
ž: Pojem bastard pop jsem dneska slyšela podruhý v životě. Jestli je to něco jako mršení cizích nahrávek, jsem pro.
š: DIY má výhodu v tom, že se na nějakej copyright můžem v klidu vykašlat. Navrch nemusíme koketovat s OSA, vypisovat nějaký tónový rejstříky a čekat na to, jak nás tenhle hnus spasí. Nepodceňuju podobné organizace (byť jsem moc rád, že se míjíme), ale OSA se svým systémem přerozdělování prostředků ochrání maximálně kvalitní důchod Karla Gotta.

Jak řešíte problém s distribucí a současnou všeobecnou neochotou za hudbu platit?
š: Část se rozdá kamarádům, zbytek se prodá. Distribuujeme na webu a přes Tamizdat. Pokud se někomu nechce platit, nemusí. Ať si naše tracky stáhne z netu nebo přepálí. Na druhou stranu může minimálním obnosem podpořit vydání další desky.

Uvažujete o absolutním přechodu do virtuality, tj. opuštění nosičů (účtů od Loděnic)?
š: U nás ten přechod funguje naprosto opačně - z virtuality se snažíme prodrat k vydávání cd a 7“, současně s tím by ale většina našich věcí měla být dostupná na netu. Je to o možnosti volby, já jsem například docela materialista, mám rád desky s bookletem a toho bych se nerad vzdal.

Bbarák
Kdo vytáhnul domácí hiphopovou scénu z podělaných plenek na dnešní výsluní? Bbarák - její časopis, její server, její pořadatel a taky její vinylový labelík. Po několika šumících demáčích (na kazetách Raks a Emgeton) ta banda v r. 99 vypustila první novodobý český hiphopový singl dvojky Indy MC & DJ Wich Pohyb nehybnýho/Individuál a s plodnou snahou nezištně pomáhat kapelám prostřednictvím 200 kusových singlů/eps to v létě dopracovala až k vydání tří kousků v jediný den (Bow Wave, De Zrechts a Kontrafakt), pokřtěných na vlastním úspěšném festivalu Hip Hop Kemp.

hnízdo: www.bbarak.cz
v hnízdě: Dizzastar, Mazy, De Zrechts, Bow Wave, Kontrafakt
brzy přiletí: lp desky MC Apoky, Bow Wave a Kontrafakt

V čem mají hudební DIY nahrávky/nosiče možnost předčit financemi pomazané produkty gigantů a jaké jsou jeho hlavní výhody?
(Affro) Zeptej se člověka v domácím vězení, co mu chybí nejvíc… svoboda, to je jasné. Tvůj projekt je tak autentický, jak jsi ty sám, neředěný a neměněný falší prohnilého hudebního průmyslu. Přinášíš syrový originál toho, co se major snaží neuměle napodobit, učesat a PRODAT.

Co říkáte názoru, že „nezávislé“/DIY labely nejsou ve skutečnosti nezávislé, ale jsou součástí sítě - ne protikladem majors, ale fungují jako scouti korporací?
Individuální věc. Pokušení a vábení tu nepochybně je, majors cítí prachy, jediné, co je opravdu zajímá, a jsou ochotni vyplácat hodně medu naplácaného okolo huby při zpívánkách o tom, „jak se postarají o promotion a vše okolo“, zaplatí klipy a studia. Když ptáčka chytají, hezky mu zpívají. Pokud si to můžu udělat sám, jak chci, a rozumím své věci líp než cvičené opice v kravatě na nejvyšším křesílku majoru, co může mojí věci přidat? Jak říká Orion: „Nedívej se dovnitř, nepochopils nic, ani ses nesnažil víc.“ Status quo české hudební scény je tristní, Cosa nostra Gottů a Vondráčkových stále vládne krvavou rukou, tyhle věci chceme měnit, ne se s těma hajzlama bratříčkovat. Chcem vlky bíti, ne s nimi výti.

Hiphop zažívá boom a Bbarak na tom má lví podíl - díky ‚plošnému útoku‘ skrze stejnojmenný časopis, podíl na hiphop dýcháncích atd.
si svou klientelu sám šikovně zpracovává a přizpůsobuje. To vypadá jako skvěle promyšlená taktika beze stopy amatérismu. Jaký je váš recept na úspěšnou dlouhověkost?
Poctivost. Když se ohlédnu přes rameno, nemůžu nevidět „moc“, jakou disponujeme. Všechny věci se ale dají VYužít a ZNEužít. Cítím zodpovědnost za vývoj scény a když vím, že můžu běh věcí ovlivnit směrem, který upřímně považuji za správný, udělám to, a je jedno, jestli to znamená napsat recenzi, vydat desku nebo uspořádat mejdan. Většinou je to totiž tak, že buď to uděláš ty nebo nikdo, možnosti ale jsou a je jich hodně, proto toho děláme hodně.

Nakolik jste se nechali inspirovat praxí hiphop labelů ve světě?
Nejvíc nás ovlivnil DJ Vadim. Hudbou, skvělými koncerty, osvícenými názory (občas radikál, ale vždy dalek fanatismu) i labelem Jazz Fudge. Vydává skvělé věci, se kterými předbíhá dobu (dnes dělá s lidmi, z nichž bude většina zaručeně do dvou let pojmy na undergroundové scéně - Swollen Members, Dilated Peoples, atd, atd) a neodradí ho ani, že na labelu prodělává.

Jak řešíte problém s distribucí a současnou všeobecnou neochotou za hudbu platit?
„Undergroundovej“ pohled na věc velí: „Nech posluchače, ať si kvalitu najdou sami“, střízlivým pohledem ale vidíš, že na to nemají čas, možnosti ani znalosti. Musíš se snažit, aby byla hudba dostupná, jinak si ji nikdo nepořídí. Jedno z hesel, které jsme i tiskli na trika, bylo: „Kopírování rozšiřuje muziku.“ Stran českého hiphopu se nějakému masivnímu samopalu celkem daří čelit. Lidi se znají a mají v povědomí, že pálením neoblafnou kravatu, která jim je u zadnice, ale svého oblíbeného rappera. Sám jsem vášnivý posluchač, takže se na to dokážu kouknout i z druhé strany. Jedno CD na 2 měsíce mi nestačí, ale když kapesné na víc nevyjde, tak co? Připojíš se k netu a máš všechno za chvíli. Znám kluka, co má za rok víc alb než já za víc jak 10 let sbírání. Přesvědč mě, že si mám tvoji desku koupit. A o to se snažím, ne přistoupením na současná pravidla bezhlavé střelby slepých nábojů přefouklých superlativů v propagaci, ale snahou o alternativu, kde bude kvalita mluvit sama za sebe, promakaným bookletem nebo zmiňovaným apelem na podporu českého rapu. Všichni brečí, ale rap jede, měli by se zamyslet, co je špatně, a ne na to jen nadávat.

Uvažujete o absolutním přechodu do virtuality?
Final scratch neřeší situaci, při některých scratchových technikách není použitelný, a i když nechci být tím, kdo sype písek do soukolí krásného nového stroje, minimálně ještě nějaký ten pátek určitě pojedeme ve standardu nosičů, hlavně těch analogových.

Deadred Records
Značka, kterou dvojice Rišo+Martin původně založila (12/2000, Blava) kvůli nahrávkám vlastní kapely Nylon Union, se stará o slovenské projekty pracující zároveň s elektronikou (neparketovou) i živými nástroji. Scénu zmapoval povedenou kompilací, na kterou navázala dvě ep a aktuální sbírka vzájemných Re(d)mixes. Pozoruhodný artwork, nadějní tvůrci, nízké ceny, elán, pochvaly od Johna Peela a z časopisů Grooves a Skug…slibná budoucnost.

hnízdo: www.deadred.sk
v hnízdě: Abuse, Frogski Pop, Ettella Diamant, Eau de Toilette, Nylon Union, Aleks Svaensson, Veneer…
brzy přiletí: alba Nylon Union a Abuse

V čem mají hudební DIY nahrávky/nosiče možnost předčit financemi pomazané produkty gigantů a jaké jsou jeho hlavní výhody?
R: V prvom rade možnosť pokrytia menšinových žánrov, ktoré by u velkých značiek nemali šancu splniť hlavný účel, a to profit z predaja. Takisto minimálnu previazanosť s ďalšími súčasťami showbizu (médiá, reklama...), ktorých hlavným (možno aj jediným) cielom je neustále presviedčať konzumenta kultúry o nevyhnutnosti konzumovať kultúrny produkt ešte viac.
M: Nad autormi nestoja žiadni imagemakeri, artdirectori alebo dramaturgovia, ktorých úlohou je dbať na to, aby výsledný produkt splnil predstavy a primárne ciele investora.

Co říkáte názoru, že „nezávislé“/DIY labely nejsou ve skutečnosti nezávislé, ale jsou součástí sítě - ne protikladem majors, ale fungují jako scouti korporací?
R: Napriek zjavným ideovým rozporom medzi „majors“ a „minors“ sa vytvára ista rovnováha. Majors aj minors zdielajú spoločný kultúrny priestor a teda úplne nezávislé byť nemôžu, navzájom dochádza k ovplyvňovaniu
či prechodu od malých k velkým, prípadne naopak. Nezávislé, ale v zmysle ekonomickom, môžu byť, dnes je už vybudovaná pomerne dobre fungujúca sieť medzi vydavatelmi, distribúciou či médiami orientovanými výhradne na „nezávislú“ produkciu. Krásny priklad je v tomto smere DEPECHE MODE, ktoré by boli koncom 80tych rokov nepochybne zarobili prechodom k velkej firme, zatial čo oni ostali u MUTE. Nedovolil by som si nahlas vysloviť, aký by bol ich osud v rukách velkého koncernu...

Mute už patří EMI. Vaše cd překvapují velice nápaditě zpracovaným obalem (viz aktuální Re(d)mixes) - nakolik je důležitá vizuální složka?
R: Obal je takým istým vyjadrovacím prostriedkom, teda kanálom v komunikácii medzi nami a poslucháčmi ako hudba.
M: Som vyštudovaný designér a vizuálna stránka našich produktov je pre mňa velký priestor na vlastnú realizáciu. Nehovoriac o tom, že práca na vytváraní identity týchto produktov ma baví a robí mi radosť nepomerne viacej, ako obdobná práca pre „komerčných“ klientov. Dôsledne dbáme ale na to, aby obe zložky, hudobná aj vizuálna, boli v maximálnom súlade a harmónii, neviem si predstaviť, že by sme do aktraktívneho obalu mali zabaliť hudobný nepodarok. Na druhej strane, vraví sa, že „obal predáva“ a množstvo titulov sleduje práve túto líniu: pekný obal a mizerný obsah. Nemyslím si však, že má kvalitný obal zásadnú dôležitosť pri získavaní zákazníka. Velké firmy majú na to podstatne viac účinnejších presvedčovacích prostredkov - masívna reklama, hustá rotácia v rádiách atď.

Jak se stavíte k pojmům autorská práva, OSA či Nepokradeš! a jaká je v tomto ohledu politika vašeho labelu?
R: Teoreticky je autorské právo v zásade dobre vyriešené a malo by vždy ochraňovať nespochybnitelnosť autorstva diela a zamedzenie plagiátorstva. Otázka je praktická realizácia autorského práva, teda hlavne ako rozdeliť utržené peniaze. Organizácia, ktorá inkasuje a sama spotrebuje pod rúškom ochrany autorských práv viac ako nakoniec rozdelí samotným autorom, je výsmechom celého systému, ale asi aj nutným zlom.
M: Nechovám velké sympatie k ochrannému zväzu autorských práv (na Slovensku SOZA). Pripadá mi minimálne čudné, že nejaká organizácia si na základe nejakých pochybných kriterií vyberá, koho bude zastupovať a plne chrániť ohladom autorských práv a kto bude pre nich v tomto smere úplne lahostajný. Naše disky sa v komerčných rádiách príliš nehrávajú, ale sem-tam ich z éteru počuť, na tantiémy z hranosti však nemáme nárok.

Jak řešíte problém s distribucí a současnou všeobecnou neochotou za hudbu platit?
M: Zvolili sme cenovú politiku pomerne nízkych cien. To sa neukázalo ako najlepšie riešenie, vela ludí si to nekúpilo len preto, že im to prišlo až „príliš lacné“ a teda jako niečo nekvalitné, podradné. V súčasnosti sa chceme držať pomerne blízko cien za domácu produkciu od velkých firiem, ktoré sú vcelku prijatelné, snažíme sa ale ponúknuť viac, určitú „emocionálnu nadhodnotu“ ;) . Doteraz sa nám napr. nepodarilo prebojovať do nejakej zabehanej distribúcie v Čechách, ktoré sú pre nás z hladiska potenciálnych poslucháčov velmi zaujímavé. Odpovede od jednotlivých firiem sú si velmi podobné, pre nízku cenu nosičov a tým aj obchodnícku maržu pri našom malom náklade sme pre nich z hladiska obchodného nezaujímaví. S distribúciou na Slovensku nemáme problém, keďže nás pod svoje krídla vzala spoločnosť WEGART, ktorá sa orientuje čisto iba na okrajové žánre a má už vybudovaný určitý okruh zákazníkov. O to sa snažíme aj my, doslova si „vychovať“ svojich poslucháčov. Zatial sa nám to zčasti darí prostredníctvom Internetu, ktorý pre nás ostáva stále najdôležitejším médiom pri šírení, skúšali sme aj distribúciu prostredníctvom časopisu. Pracujeme aj na tom, aby sme sa dostali do globálnych distribučných sietí orientovaných hlavne na okrajové žánre, zatial dobre spolupracujeme hlavne s TAMIZDATom.

Uvažujete o absolutním přechodu do virtuality?
R: Bolo by to ideálne, ale fungovalo by to iba v prípade, že by virtualita bola prístupna každému bez rozdielu v takom rozsahu ako „klasická“ realita.
M: V súčasnosti si našu produkciu v čisto virtuálnej podobe predstaviť nedokážem, aj keď mi je jasné, že súčasné trendy vedú k „dematerializácii“ produktov. Zatial si stále k názvu skladby alebo albumu priraďujem jeho hmotnú formu, nosič s obalom, nesúcim konkrétne vizuálne prvky. Myslím si však, že skôr či neskôr budeme hladať cestu k takejto forme produkcie, určite však pri zachovaní originality. Predstavujem si to napr. tak, že každá skladba „albumu“ bude mať pri prehrávaní svoj vlastný grafický interface, spolutvoriaci jeho identitu.

Minority Records
Značka se sídlem v hl. m. vznikla roku 1996 jakožto projekt „neplaceného nadšence s úmyslem uspokojit vlastní potřeby na poli hardcore, post-hardcore, post-rocku a částečně folk rocku“. Slintat blahem se mu podařilo - zařídil porod několika pro domácí kytarovou scénu opravdu zásadním titulům: Milimetry ticha od Gnu, Sona a kuva formace OTK nebo Aquila Bert kapely Point. Jako jeden z mála u nás svá dítka dokáže úspěšně vysílat i do četných zahraničních distribučních sítí.

hnízdo: www.minorityrecords.com
v hnízdě: OTK, Michael Nace, Gnu, C, Waave, Point, Ravelin 7, Thema Eleven, Albion, Kevorkian, Amity
brzy přiletí: snad zas čáp…

V čem mají hudební DIY nahrávky/nosiče možnost předčit financemi pomazané produkty gigantů a jaké jsou jeho hlavní výhody?
(Daniel) Malé vydavatelství si může dovolit zpracovat obal netradičním způsobem (např. různé druhy digipacků se zajímavými výseky). Zajímavý může být i větší percentuální podíl z prodejů pro danou kapelu.

Co říkáte názoru, že „nezávislé“/DIY labely nejsou ve skutečnosti nezávislé, ale jsou součástí sítě - ne protikladem majors, ale fungují jako scouti korporací?
Pokud nějaká velká firma projeví zájem o kapelu z malé firmy a kapela nakonec podepíše, znamená to i zvýšený zájem o předchozí alba daného interpreta, což může malé firmě i finančně dost pomoct. Tento model ale funguje na západ od našich hranic, velké firmy mají své scouty, kteří kapely oslovují na základě nahrávek u malých firem. Nezávislost labelu ale nesouvisí se zájmem z major labelu.
Velice častá krátká životnost malých nezávislých značek zdá se přímo souvisí s opadnutím počátečního nadšenectví a amatérským přístupem. Jaký je váš recept na úspěšnou dlouhověkost?
Zřejmě mě v lepším případě čeká jen neúspěšná dlouhověkost, ale i ta může být zajímavá. Pod receptem na úspěšnou dlouhověkost si představuji přijímání stále více kompromisů při vydávání titulů či praktikování rektálního alpinismu při vyjednávání s distributory.

Uvažujete o absolutním přechodu do virtuality?
V žádném případě.
Mik.musik
Polský Mik.musik Wojteka Kucharczyka operuje zhruba 8 let v městečku Skoczów nedaleko Havířova a dokazuje, že i s cd-r se dá utéct z izolace do volné přírody. Projekty se úspěšně předvedly na únorovém Transmediale (viz minulé číslo) a koncertují po evropských městech, sám šéf dostal dvouhodinový prostor na barcelonském Sonaru, Molr Drammaz měli šňůru v US a zmínky se objevují v časopisech po celém světě. Dosavadních 35 číslovaných titulů (+ několik bonusů, vhsek a blbůstek) v mik.katalogu se pohybuje v rozličných experimentálních electronica/improv/weirdpop vodách, ale „můžete čekat cokoli a pořád víc a víc…“.

hnízdo: www.mik.terra.pl
v hnízdě: *retro*sex*galaxy, Molr Drammaz, 8 rolek, Paul Wirkus, Pathman, Urkuma, Günter Adler…
brzy přiletí: regulérní sampler, desky od deuce a morl drammaz, speciální kolaborace s felixem kubinem a snad i lisované cd

Jak se daří polským nezávislým labelům?
(Wojtek) Ekonomická situace je špatná a zájem společnosti malý. Mluvím teď o opravdu odvážných počinech, ne klubové muzice či konstantně populárním punku apod., tyto styly jsou na vzestupu, ale pro mě znamenají jen formu mainstreamu. Polská experimentální scéna je velmi aktivní, i když malá. Trh zcela ovládají majors, kteří blokují veškeré možnosti komunikace. V zemi, kde žije 40 milionů lidí, naši hudbu nehraje žádné rádio, máme jen dva či tři slušné časopisy, možná desítku lidí schopných napsat profesionální recenzi a žádnou šanci dostat se do polské mtv, o státní televizi nemluvě. Situace v Čechách je mnohem lepší, máte delší tradici zájmu o underground. Čeští umělci dlouho hrávají v NYC a po celém světě. Poláci nikoho takového nemají, snad jen v rámci klasiky a jazzu, ale to je spíš historie. Do Prahy také jezdí všechny velké hvězdy, zatímco do Varšavy jen zřídka - na Davida Byrna jsem musel jet k vám. Jedním z našich nejlepších distributorů je pražský TAMIZDAT. V Polsku máme jediného distributora, jsme na tom stejně u vás i doma, a to mi zrovna nepřipadá jako vyvážený stav. Situace mého labelu je dosti specifická. Díky tvrdé práci se mi podařilo přesvědčit ke spolupráci skvělé umělce. Mik.musik vyrostlo z dobré vůle i beznaděje.

V čem mají hudební DIY nahrávky/nosiče možnost předčit financemi pomazané produkty gigantů a jaké jsou jeho hlavní výhody?
Zapomeň na peníze. Bombasticky: my vytváříme dějiny a oni prachy. Věřím, že náš styl práce nakonec vždycky vítězí. S majors ale nemám problém. Ocitáme se ve dvou zcela odlišných paralelně existujících sférách a lidi, kteří zjistí, že 99% hudby od majors nestojí za nic, zkrátka skončí v té naší. Další věc: já vím, co dělají velké firmy, ale oni nevědí, co děláme my, takže MY víme mnohem víc! A podívej, kolik umělců, kteří byli dříve u majors, si teď zakládá vlastní labely - Prince, Byrne, Gabriel, Sylvian atd.

Co říkáte názoru, že „nezávislé“/DIY labely nejsou ve skutečnosti nezávislé, ale jsou součástí sítě - ne protikladem majors, ale fungují jako scouti korporací?
Zajímavá myšlenka. V Polsku se třeba s oldskool d’n’b setkáš spíš v reklamách na prášky na bolení hlavy než kdekoli jinde. U mobilů zas funguje ambient. Naše myšlení je vždycky napřed, ale stupeň nezávislosti se může dost lišit. Stačí se zaměřit třeba na současný americký hiphop - undergroundový jen kvete (viz Anticon nebo Def Jux), ale co dělá Missy Elliot a lidi kolem ní, je - přestože prodávají miliony desek - taky naprosto úžasný. Jenže to je to jedno procento. Kéž by mohlo něco změnit. Kdyby teď začínali Beatles, určitě by radši nahrávali pro Fat-cat než kterýkoli z major labelů.

Pro vydávání hudby jsi zvolil cd-r média - jaké jsou výhody a nevýhody této strategie?
Můžeš něco vydat i jen v jedné kopii. Některých titulů se celosvětově prodá sotva stovka kusů, výroba cd nemá smysl. Nevýhodou je, že strávíš spoustu dní kopírováním, ukládáním do obalů apod. Vlastníma rukama jsem vyrobil několik tisíc disků a někdy už ani nevím, jak jsem to dokázal. V poslední době se to v důsledku většího zájmu stává téměř nemožným, vypalovačka občas běží celý den, jenže jsou tu přeci i jiné povinnosti: mám rodinu, jsem velice aktivním hudebníkem, učím na akademii atd. Chci se cd-r médií brzo vzdát, ale zatím nemám dostatek peněz. Styl práce labelu se každopádně bude měnit.

Uvažujete o absolutním přechodu do virtuality, tj. opuštění nosičů?
Nemám zájem. To mě nudí. Jsem tak trochu oldschool človíček, který má rád v ruce něco hmatatelné. Baví mě čuchat k obalu a mp3 obaly nemají. Samozřejmě, že mp3 používám a vyprodané mik.nahrávky asi umístím na web stejně jako nějaké nevydané kousky, různé verze, videa a tak. Možná dokonce uděláme nějaký čistě internetový projekt, ale všechno jsou to jen doplňky k regulérnímu vydávání. V budoucnu bych chtěl produkovat i vinyly, protože nabízejí větší prostor k čichání;-)

Následující přehled dalších nezávislých značek není vyčerpávající, takže ho jistě snadno a pozorně pročtete až do konce. Navíc je skvostně tvarovaný…

Vydavatelé či individua touto tematikou zlákaná by neměli přehlédnout speciální stránky britských FatCat (http://www.fat-cat.co.uk/DIY/), se spoustou faktů, rad a příkladů, jak na to (mastering, výroba, distribuce, právní otázky atd.), databázi zajímavých shopů a distribucí, horou užitečných kontaktů a praktických zkušeností hromady malých labelů (celosvětově - zaregistrujte se! - zatím např. Tigerbeat6, Active Suspension, Mik.musik…). Centrála, kterou lze dále rozšiřovat. ČR zatím vakuum.

kdo? Day After
kdy? 1993
kde? Aš: dayafter.cz
co? hc/punk/emocore
koho? Sunshine, Landmine Spring, Anyway, Lvmen, Kevorkian…
kolik čeho? pořadové číslo 44 (cd, lp, 7, mcd)
kudy? vlastní distribuční síť, online obchod, vybrané obchody
plány? „less talk, more rock“
chlouba/zajímavost nemalé úspěchy venku (včetně vydávání desek zahraničních kapel)
šance ještě tu (a venku) pobudou

kdo? East Authentic
kdy? 2000
kde? Pha: eastauthentic.cz
co? hlavně breakbeat, ale taky jungle/d’n’b, techno/house
koho? Ohm Square, Mimoň, Vindaloo, Ecson Waldes
kolik čeho? 4 x 12 singly 3 cd alba
kudy? na dobírku přes e-mail, distribuční sítě, vybrané obchody
plány? deska Mimoně
chlouba/zajímavost „naše pecky se dostaly do světa, máme ohlasy např. ze Singapuru, Koreje nebo Kalifornie“;
důraz na kvalitu nahrávek („nešetříme na masteringu“)
šance ve svém ranku nejnadějnější, jen kdyby už Ohm Square
vystřelili novinku

kdo? Dvoika Troika/Obushek
kdy? 1999
kde? Ostrava/Pha: dvoikatroika.cz
co? d’n’b s přesahy vůkol
koho? Item a la playa, Sub.d.visionz, Junkett, Grapefruit moon
kolik čeho? 4 cd alba ve spolupráci se zdechnutým Virtual labelem a 2 vinyl singly
(Obushek)
kudy? pomocí holandské distribuce Triplevision; spousta rozdána djům
plány? rozjet další labely, možná jeden i v Anglii
chlouba/zajímavost Obushek v celosvětové distribuci, vyprodán a kladně hodnocen i UK djs, býval i ftp server s veškerou produkcí volně ke stažení ve formátu mp3
šance hlavně pro djs, což je s ‚wannabe djs‘ trh jak slon

kdo? Quazi Delict
kdy? 1998
kde? Pha:quazidelict.cz
co? různé růžky domácí elektriky
koho? Floex, Juanita Juarez, Stonedhigh, E.C.A.
kolik čeho? 5 cd (dvě pro jiné značky) + sublabely Stoika (d’n’b, 4 x 12)
a TT22 (tech-house i breaks, 1 x 12), Floex
kudy? distribuce Panther a vinyl.cz
plány? ?
chlouba/zajímavost jakýmsi nultým výliskem byla kompilace Jungle Is Massive
(ještě pod hlavičkou Bradahood)
šance ano

kdo? Gunjah
kdy? 1997
kde? Karlovy Vary: gunjah.cz
co? dub, downtempo, ambient
koho? hlavně kompilace (Babylon Station, Syncrospace, mindMap,
Ear Drum Kru, Dub-o-net…)
kolik čeho? 4kompilace One Step Behind The Sound + 2 ep (cd/cd-r)
kudy? výhradně mailorder
plány? „dělá je za nás Jah…“
chlouba/zajímavost „že se na OSBTS poprvé prezentovali lidé, kteří poté vydali úspěšné desky jinde“, okrajové elektro žánry, udržované česko-slovenské přátelství
šance stabilně solidní úroveň, pravděpodobnost odhalení dalších
perspektivních projektů

kdo? Slnko
kdy? 2001
kde? Blava: slnkorecords.sk
co? původní slovenská hudba, převážně písničky, ale i elektronika, ambient, hudba k divadlu
koho? Dlhé diely, Daniel Salontay, Šina, J. B. Kladivo, Martin Burlas, Charon,
Slide&Udu, Slavo Solovic
kolik čeho? 8 alb, 1 ep (8 x cd-r, 1 lisované cd)
kudy? na dobírku, koncerty, vybrané obchody, v Čechách přes
blackpointmusic.cz či tamizdat.org
plány? „necháme veci k sebe prichádzať“
chlouba/zajímavost „rozhodli sme sa urobiť si veci po svojom, aj sme to urobili
a možeme sa z toho tešiť“
šance osobitost+kvalita za rozumné ceny, skrytý potenciál

kdo? Samuel
kdy? 1999
kde? Písek: samuelrecords.net
co? hc/punk
koho? Suffer, Albion, Landmine Spring, Delusion, Franklin Lakes (SWE),
Jetpilot (SWE)
kolik čeho? 11 cd-r, cd, 7, lp
kudy? mailorder, koncerty, ve spřízeněných vydavatelstvích,
v Německu skrze Rockstar rec. a Tamizdat
plány? split lp Idiot Savant/Who’s My Savior a další album kapely Suffer
chlouba/zajímavost striktně DIY etika: „odmítáme veškeré praktiky zaběhlého komerčního hudebního byznysu“; „podporujeme vegetariánský životní styl, přemýšlení o ochraně zvířat a za důležité považujeme hledání nových cest ve stravování a oblékání.“
šance ve velké míře záležitost komunity, posun možný asi jen
neúnavným koncertováním

kdo? Free Dimension
kdy? 1998
kde? Tábor: freedimension.cz
co? „stylově neomezeno“
koho? Deverova Chyba, Waave, C, Some Other Place, Blank,
Hodouskova vina, Woodootoys
kolik čeho? 4 cd alba a jeden 7
kudy? mailorder, koncerty, vybrané distribuce u nás i mimo nás
plány? novinka C, evropské turné C/Deverova chyba
chlouba/zajímavost „potěší, když se lidi ozvou odněkud, kde netušíš, že tě vůbec někdo může znát, např. z Japonska nebo Novosibirska“, kapely často venku
šance prorvat se do Evropy živým hraním

kdo? Heyermears/Discorbie
kdy? 2000
kde? Nové Zámky
co? „improvised & experimental music/performace art/intermedia creativity“
koho? Jon Rose, Budapastis, Otomo Yoshihide & Sachiko M,
Kavanaugh/Birse/Sörés
kolik čeho? 4 audio cd, 1 cd-rom, 1 kniha
kudy? mailorder, distribuce
plány? novinky s podpisem Jon Rose a Abstract Monarchy Trio
chlouba/zajímavost cizinci (dokonce proslulí Japončíci) vydávající na Slovensku, podivnosti, výtečný artwork, exkluzivita, „výnimoční sme vo výške dlhov“
šance ocení jen otrlí gurmáni

kdo? Silver Rocket
kdy? 1997
kde? Pha: noise.cz/srr
co? „hudbu nejlepší, styl nejvyhraněnější“
koho? Gnu, Lyssa, Wollongong, OTK, L_Point, Squall, Ememvoodoopöká,
Esgmeq
kolik čeho? 12, 10, 7, cd, "mp3 nás nezajímá“, často ve spolupráci s Minority
kudy? mailorder, spřízněné labely a distribuce, koncerty
plány? „škodit dál“
chlouba/zajímavost letošní mírně destruktivní festival Silver rocket summer slaughter na mlýně v Byšicích s rekordní spotřebou piva, legrační web
šance důraz na vinyly lahodí šmekrům

kdo? Alter Ego
kdy? 2002
kde? Praha: zatím detideste.freemusic.cz/label.htm
co? zatím noise-industrial a drsnější rock
koho? zatím Děti deště a Kdyby psi, jedná se mj. s polskou kapelou
Noisesession
kolik čeho? 2 tituly cd-r, chystáme 7
kudy? na koncertech, v několika obchodech, email
plány? další tituly, vylepšení propagace a distribuce, nové kontakty
chlouba/zajímavost „jeden chlapík si pořídil Děti deště a při další návštěvě se nechal slyšet, že mu připomínají legendární Faust“
šance zatím sázet na originalitu, třeba ji někdo objeví…