Blog on

Internet má své oblíbené mýty. Jeho vizionáři jsou povětšinou technoromantici (jak jinak) a rádi přehánějí. Jedno z nejoblíbenějších nepravdivých tvrzení je, že s masovým rozšířením internetu došlo k historickému zlomu: nyní mohou všichni snadno publikovat. Konec velkým vydavatelským koncernům, které mají pod palcem vše od těžby dřeva až po distribuci televizních programů k jejich vlastním stanicím! Vstupujeme do éry jediného svobodného - totiž amatérského - žurnalismu. To všechno

Nástup weblogů
Aby všichni lidé mohli začít sami publikovat, potřebují k tomu jen několik věcí: počítač, přístup k internetu, levné připojení, svobodu slova a nějaký zdarma dostupný systém, který se postará o vytvoření stránky. Ne všechny podmínky mají stejnou váhu. Například v Iránu, kde jsou se svobodou slova na štíru, je blogování, jak se říká specifickému typu samopublikování, velmi populární a existují tam tisíce blogů. To, že teoreticky nemohou psát o všem, způsobuje, že psát chtějí. Weblogy plní roli moderních samizdatů. V rozvinutých demokraciích je motivace slabší: psát můžeme, ale (nebo proto) po tom leckdy netoužíme.
Onen zdarma dostupný systém, co za nás udělá všechnu otravnou práci s tvorbou webových stránek, lidé dostali k dispozici v březnu 1999, kdy byl spuštěn web LiveJournal, a v červenci 1999, kdy byla zveřejněna služba Pitas. Mají sice historické prvenství, ale jinak na ně zase rychle můžete zapomenout, protože měsíc poté se objevil Blogger.com, nejúspěšnější systém na tvorbu weblogů. Umí přesně to, co potřebujeme: během dvou tří minut si založit svůj weblog a pak už jen přidávat nové a nové zápisy, kdykoli se nám zachce.
Sledujte čísla: zpočátku měl Blogger deset až dvacet nových uživatelů denně. Na konci roku jich bylo přes dva tisíce. Zanedlouho měli desetinásobek nových uživatelů během jednoho měsíce. V červnu 2003 se přehoupli přes milion. Totéž platí pro LiveJournal a desítky tisíc lidí si píší, co chtějí, na jiných volných či placených systémech. Reálný počet bloggerů je samozřejmě nižší - spousta lidí si službu chtěla pouze ozkoušet a nebo je psaní přestalo bavit. Počet aktivních blogů se pohybuje kolem tři čtvrtě milionu, v Česku jich je toho času zhruba pět set.

Tanec s plky
Opravdu to není prvně, co se vyhlašuje masová „amaterizace publikování“ (bez hanlivého podtextu). Pamatujete na módu osobních stránek, na Geocities, Tripod, Xoom atd.? Již tehdy se tvrdilo, že média se automaticky zdemokratizují. Nebyla to tak docela pravda, žádná velká revoluce se nekonala, protože pravidelná aktualizace domovských stránek vyžadovala příliš mnoho času a znalostí.
Ale byl to jeden ze série důležitých kroků. Posledních patnáct let je ve znamení postupné amaterizace takměř všeho. Ne-profesionálové získávají stále více nástrojů, které jim zpřístupňují svět médií. Získávají programy a služby, jež jim dávají možnosti srovnatelné s možnostmi profesionálních tvůrců. Relativně dostupné začalo být před lety DTP, pak programy na editaci videa, audia, fotek, digitální fotoaparáty a kamery, scannery, programy na skládání hudby a nyní i publikační systémy. V internetu a v blozích nalezli amatéři ideální cestu, jak se mohou mezi sebou kontaktovat a konfrontovat své výtvory.
Svět, v němž může každý publikovat, nám ovšem vrací jeden známý problém: hodnotu slova. Civilizace vyprodukovala v roce 2000 mezi jedním a dvěma exabyty (1018) informací. To dává v průměru 250 megabytů na člověka (včetně katarského nemluvněte či inuitské babičky). Dnes je to číslo jistě vyšší. Pokud jsou pro vás tyto údaje příliš abstraktní, pak vězte, že za celou existenci lidstva jsme vyřkli slova o celkovém objemu „pouze“ pěti exabytů…
Slovo jako takové je už bezcenné. Analytik Clay Shirky, který se zabývá sociálními a ekonomickými důsledky internetových technologií, o tom napsal: „My chceme svět, kde je globální publikování snadné. Chceme svět, kde nemusíš prosit o pomoc nebo o svolení, aby ses mohl vypsat. Nicméně když takový svět máme, čelíme ‘paradoxu kyslíku a zlata‘. Kyslík je mnohem nezbytnější pro lidský život než zlato, ale jelikož vzduchu je vždy dost, kyslík je zdarma. Weblogy činí psaní stejně hojným jako vzduch - a se stejným efektem na cenu. Před webem lidé platili za většinu slov, co četli. Nyní nás většina slov, které čteme, nestojí nic.“
Expert na tzv. společenský software (social software) Tom Coates s jeho závěrem souhlasí: „Weblogging zjednodušil publikování do té míry, že dnes může nejen každý psát, ale je to natolik jednoduché, že není způsob, jak na tom vydělat.“
Přesto nevznikla nepřehledná změť plků, v nichž nikdo nenajde nic podstatného. Před tím nás chrání tzv. reputační systémy. Zní to složitě, ale je to velmi prosté: stačí nalézt pomocí vyhledavače jediný blog o tématu, které vás zajímá, a ten už vám ukáže cestu k dalším. Blogger totiž obvykle zveřejňuje seznam svých oblíbených blogů (blogroll). Pokud mám blog a odkazuji na jiný, dávám mu jakoby hlas. Říkám tím: tohle je hodno vaší návštěvy a vašeho času. Rozumný blogger pečlivě pečuje o svůj blogroll, protože tím říká i něco o sobě samém, dává všanc své vlastní renomé.
Existují i složitější reputační systémy jako BlogShares - hra na burzu. Podle toho, kolik jiných stránek odkazuje na váš blog, se vypočítává hodnota jeho fiktivních akcií. Výsledné ceny pak částečně vypovídají i o skutečné hodnotě blogů.

Svůdnost amatérismu
Amaterizace publikování jde ruku v roce s kultem amatérismu, subjektivnosti a autentičnosti. Tyto tři vlastnosti velké části weblogů čtenáře lákají, protože ve „starých médiích“ se jim toho nedostává. To je obrovská výzva pro firmy, P.R. agentury a politiky. On totiž amatérismus je nejlákavější pro profesionály.
Tom Watson je britský labouristický poslanec. Kdybyste se před rokem zeptali běžného Angličana, zřejmě vám řekne, že nikoho takového nezná. Watson totiž byl jedním z těch politiků, co prosedí svůj mandát v parlamentu, aniž na sebe výrazněji upozorní. Jenže to platilo do března 2003. Tehdy spustil svůj weblog. Získal tak bližší kontakt s voliči, zlepšil si mediální obraz (když je někdo v něčem první...), obrátil na sebe pozornost v parlamentu a některé jeho zápisy občas proniknou do tisku. Rychle získal kolegu. Je jím další labourista Richard Allan. Vtipné je, že v parlamentu se nikdy přímo nesetkali a navzájem se o sobě dozvěděli až pomocí blogů.
Jak se blíží prezidentské volby v Americe, politici objevují amatérismus i tam. Demokratický kandidát Howard Dean na internetu postavil svou strategii. Sám bloguje zřídkakdy, ale na to má svůj tým. Neznámí bloggeři navíc vytvořili řadu stránek na jeho podporu. Pomocí kandidátova webu lze organizovat společné prodeanovské mítinky. Z Deana se velmi rychle stal jeden z hlavních Bushových oponentů a pro svou kampaň získal díky internetu suverénně nejvíce peněz ze všech.
Existuje názor, že blogování není alternativa pro sebeprezentaci politiků, ale přímo jejich povinnost vůči voličům. A také šance, jak vrátit politice důvěryhodnost. Pierre Omidyar (zakladatel firmy eBay) píše: „Jak můžete věřit kabinetu? Je to ohromná, anonymní instituce. Jsou opravdu její součástí skuteční lidé? Lidé důvěřují zase jen lidem, ne institucím.“
Zde je vidět, jak silná je touha po autenticitě. Dochází ovšem ke střetu: čtenáři chtějí autentický, amatérský blog politika a politici na psaní nemají čas, chuť nebo odvahu. Řešení obstaraly jejich týmy: stačí vzbudit zdání autenticity. V budoucnosti bude jednou z nejcennějších schopností to, do jaké míry se naučíme opravdovou autenticitu rozeznat.
Nastanou ale viditelnější změny. Už teď na sebe amatérští publicisté několikrát upozornili: soustavným tlakem dosáhli toho, že politik Trent Lott se stáhl z veřejného života poté, co si nostalgicky zavzpomínal na dobu rasové segregace (stará média to tehdy nevzrušilo), částečně přispěli také k odchodu managementu deníku NY Times po kauze se smyšlenými články redaktora Jaysona Blaira.
Další změny nastávají s tím, jak se vylepšují technologie, které máme k dispozici. Japonský řidič pomocí svého mobilu s vestavěnou videokamerou natočil místo tragické autonehody. Záznam poslal e-mailem do televize a stala se z toho hlavní zpráva dne. Vzniká zúčastněná a občanská žurnalistika, kdy potenciálním zdrojem zpráv může být kdokoli. Jihokorejský server OhmyNews je postaven jen na takových článcích a dosahuje obrovských úspěchů. Byl prvním médiem, kterému poskytl rozhovor nově zvolený prezident.
V New Jersey se stala jiná událost, která předznamenává budoucnost: díky mobilu s fotoaparátem dostal patnáctiletý kluk za mříže svého únosce. Muž se ho snažil natlačit do auta, ale chlapci se podařilo utéct a vyfotit vozidlo i agresora.
Schopnost snadno publikovat jakkoli, kdykoli a odkudkoli bude nadále sílit - se všemi svými kladnými i zápornými následky (minimálně celebrity se mají nač těšit). Těžko dnes odhadovat, jak velkých rozměrů to nabude a kolik lidí se přidá. Ostatně nikdo neříká, že všichni lidé mají chtít neustále něco uveřejňovat. Důležité jen je, aby věděli, že mají kdykoli tu možnost.

Autor je redaktor časopisu HIS Voice
Další poznámky na toto téma: http://blog.vozovna.cz/

10 BLOGŮ, KAM SE RÁD VRACÍM

Noční úvahy (http://didactylos.bloguje.cz/): Povídání se Smrťem. Pozdní studentka religionistiky se rozepisuje o stvořitelských mýtech, legendách z dob Aztéků, Inků, Mayů, Římanů a o legendách biblických. Na noc neexistuje lepší čtení.

Máslo (http://www.maslo.cz): Pokud máte rádi mediální aktivisty ®‘ARK (http://www.rtmark.com) a podobné projekty, máslo musíte sledovat. Jeho autoři jsou strůjci sympaticky subverzivních „reality hacků“, tedy jakýchsi performancí, které se snaží nabourat naše obvyklé vnímání reality.

Kyberumění (http://kyberumeni.blogspot.com) a Technologie2003 (http://technologie2003.blogspot.com): Weblogy se dají využít různě. Denisa Kera vytvořila kolaborativní weblogy, do nichž mají její studenti psát své poznámky k přednáškám o kyberumění a proměnách technologií.

Deník stokorunové bankovky (http://stovka.bloguje.cz/): Svůj blog má i stokoruna, celým jménem D08 746193, která popisuje, jak přechází z jedné peněženky do druhé. Její deník z vás možná udělá odpůrce eura, jež bude jednoho dne znamenat její konec.

Shishinka (http://shishinka.passions.nu): Další originální nápad, na co lze použít weblog: jako pomůcku ke studiu francouzštiny.

[pak] (http://kotrla.com/pmpro/weblog.php): Poznámkový blok Pavla Kotrly o literatuře. Odkazy na kvalitní články, upozornění na nová čísla literárních časopisů, recenze, fotky, básně. Pavel Kotrla pravidelně glosuje i Živel, takže tohle je ve skutečnosti úplatek, aby můj článek celý nestrhal.

Oťuldův sešítek (http://ota.bloguje.cz): Existují blogy, u nichž vlastně neumíte říct, čím přesně jsou tak zajímavé, jenom to o nich velmi dobře víte. Mezi ně patří blog Oty Flégra. Někdo, kdo se kromě angličtiny a němčiny zabývá studiem románských a semitských jazyků a klasické i helenistické řečtiny, ani nemůže psát nezajímavě.

Převážně neškodný blog (http://blog.maly.cz): Totéž platí pro blog Arthura Denta, mimo jiné tvůrce špičkového publikačního systému bloguje.cz. Zamiloval jsem si rubriku čeština, kde si budete lámat hlavu nad významem a původem slov či sousloví „majntenenc“, „jít k duhu“, „mordyjé“, „mermomocí“ atd.

Pixyho blogy (http://www.pixy.cz/blogg): Petr Staníček má stejně jako výše uvedená dvojice výtečný cit pro češtinu. Doporučuji jeho variace na říkanku Skákal pes přes oves. V české blogosféře je ovšem známý především coby webdesigner.

Scott MacMillan (http://scottymac.blogspot.com): Je tu jako zástupce skupinky anglicky psaných blogů z Česka, které jsou zajímavé asi úplně všechny. Scott je devětadvacetiletý novinář (přispívá do známého serveru Slate), který již sedm let žije v Česku. Jako správný blogger píše o tom, co ho zrovna nejvíce zajímá…

Co je to weblog?

Uznávaná definice weblogu (neboli blogu) neexistuje. Zjednodušeně řečeno jde o jednoduchou stránku s kratšími příspěvky řazenými od nejnovějšího po nejstarší a s trvalým hypertextovým odkazem ke každému z nich. Za první weblog někteří považují hned první website, vytvořenou v roce 1992 Timem Berners-Leeem. Slovo samotné vytvořil Jorn Barger v roce 1997. Boom nastal až koncem století, kdy se rozšířily zdarma dostupné publikační systémy pro laiky. České systémy naleznete na adresách bloguje.cz, blog.lidé.cz a elka.cz/easyblog.