Ben Zeev - digitální flirt

Aaron Ben-Zeev je profesorem filozofie na univerzitě v izraelské Haifě. Je představitelem rychle se rozvíjejícího oboru kyberpsychologie. Věnuje se mimo jiné mezilidským vztahům na internetu a v letošním roce publikoval na toto téma studii Love Online: Emotions on the Internet. Internetové on-line vztahy označuje za „paradoxní“, protože v nich nacházíme velmi často páry protikladů. Mezi ně patří: fyzická vzdálenost a citová blízkost, zprostředkovanost komunikace a její obsahová b

Co je to vlastně ve vašem pojetí kybersex?
Kybersex (anglicky slangově se mu někdy říká „cybering“) je v širším smyslu jakákoliv sexuální aktivita, kterou kyberprostor nabízí, třeba i prohlížení pornografických obrázků. V užším slova smyslu, jak termín používám já, jde o vztah alespoň dvou lidí, kteří si v reálném čase dopisují s cílem sexuálně se vzrušit. Jak vidíme všude kolem, kybersex je velmi přitažlivý, a to především kvůli čtyřem vlastnostem: pro jeho podporu představivosti, pro jeho interaktivitu, snadnou dostupnost a anonymitu. Když je fyzický kontakt vyloučen, musíte se naučit být citlivější vůči ostatním aspektům sexuálního vztahu, v tomto případě na porozumění a umění komunikace. Zajímavé je, že lidé podle průzkumů nepovažují kybersex za podvádění svého skutečného partnera.

Chovají se lidé z různých zemí při kyber-flirtování různě?
Internet jak známo smazává hranice, takže není žádný problém navazovat vztahy s lidmi z jiných zemí. Důležitá ale může být velikost země, v níž se fyzicky nacházíte. Pokud je země malá, jako třeba Izrael, internetový vztah rychleji přechází v reálný vztah, protože není problém kamkoliv dojet autem. Jiná situace je mezi flirtujícími lidmi, z nichž jeden je například z východního a druhý ze západního pobřeží Spojených států.
A i když internetové vztahy jsou často smysluplné samy o sobě, většina lidí přece jen touží po osobním kontaktu. On-line vztahy jsou tedy svým charakterem neúplné a brzy končí, většinou po fyzickém setkání, které přináší rozčarování nebo brzké nasycení. Málokoho baví dlouhodobě udržovat ryzí on-line vztah.

Jsou prokázané nějaké rozdíly v pěstování on-line vztahů mezi muži a ženami?
Povaha člověka se nemění ani s novými prostředky komunikace, takže většina rozdílů muž/žena v těchto vztazích zůstává stejná jako v realitě. Dokonce se ukázalo, že 25% žen i při kybersexu někdy orgasmus jen předstírá. Co se ale mění jsou společenské konvence, na které se najednou nemusíte ohlížet. Genderové rozdíly, které stojí na konvencích, mají tendenci se v prostředí internetu rozpouštět. Ty, které jsou založeny na psychologii, zůstávají stejné.

Říká se, že „pavlačová“ povaha internetových diskusí více vyhovuje ženám. Ale při vztahu snad žena potřebuje slyšet i hlas svého partnera, nejen číst, co napsal...
Ženy ve všech kulturách přikládají vzhledu partnera menší váhu než muži. Proto se ostatně ženy tak parádí. Ne tolik proto, že ony samy chtějí vypadat hezky, ale protože vědí, že muži na vzhled kladou větší důraz. Pro ženu není ani tak důležitý hlas, jako spíš konverzace, její obsah. On-line vztahy jsou tedy pro ženy zdánlivě přirozenější. Krom toho si ženy ve skutečném životě stěžují, že s nimi muži nekomunikují. A on-line vztahy jsou jen o komunikaci.
To má ovšem svá úskalí. Muži se často mylně domnívají, že jejich on-line partnerka je duchaplnější než jejich partnerka skutečná,
což může vést k partnerským krizím. Zapomínají přitom, že ona „duchaplnost“ často vyplývá už ze samotného způsobu komunikace, který na internetu probíhá písemně.

Tento fakt asi vyvažuje to, že ženy jinak počítače vyhledávají méně než muži.
Ano, podle výzkumů se v roce 1994 pohybovalo v kyberprostoru jen 5 % žen, v roce 1995 už 39 % a nyní dokonce ženy početně muže převýšily. To je ohromující změna. Možná ale přicházíme na to, že skutečnost, že muži méně hovoří, je také daná sociálními konvencemi. Nyní se na internetu mohou muži konečně bez zábran rozpovídat.

Sherry Turkleová ve svých starších pracích uvádí, že je to možnost změny vlastní identity, co lidi k počítačům a internetu přitahuje. Jak to jde dohromady se zjištěním, že lidé jsou naopak na internetu upřímnější a falešné identity si obvykle nevytvářejí, nebo s tím brzy přestávají?
Ve skutečnosti je to právě reálný svět, který nás nutí brát na sebe masky a měnit svou pravou identitu. Protože máte pocit, že kdybyste světu odhalili své pravé já, budete zranitelní. V realitě se chováme ohleduplněji. To také učíme své děti - potlačte v sobě spontánnost, chovejte se slušně. Internet nám umožňuje odhalit svou podstatu, protože při jeho anonymitě nic neriskujeme. Zároveň zde ale můžeme přijmout jakoukoliv identitu chceme,
což je také osvobozující.