Cymru sound

Wales má skoro 3 milióny, Cardiff o nulu míň. Představte si to jako Slezsko. Zašlá průmyslová sláva, nezaměstnaní horníci, nejnižší životní úroveň, legrační přízvuk a gusto pro tvrdé styly a punk. Až na déšť a ovce to odpovídá. V Tiger Bay se narodila Shirley Bassey, v Trefforestu Tom Jones, v Blackpoolu Manics. Feeder, Stereophonics, Bonnie Tyler, John Cale, Kosheen, Funeral For a Friend, Charlotte Church - znáte z TV. Tim sme odškrtli klišé. Teď něco úplně jiného.

Plastic Raygun
Jeden z „tří nejlepších labelů na breakbeat” se jmény Stabilizer, Jean Jacques Smoothie, Phantom Beats, stockohlmskými Peo de Pitte a kolaborantem Timo Maase, MCm Chickaboo. Začli v polovině 90s jako elitní promotéři big beatu - Bently Rythm Ace nebo Propellerheads byli u nich doma. Na oslavu založení labelu rozeslali djům v zemi 100 plastických laserových pistolí. Vydali věci jako hru pro ZX Spectrum na vinylu nebo track, který puštěný do sluchátka telefonu zavolá do jejich kanceláře. V Dynamo Dresden jsou klasicky vzdělaný hudebník, producent a absolvent Oxfordu Rohan Terry, co dělal s Stereophonics, Manics i Catatonií, Maf Lewis, kterého zavřeli za přesvědčení několika bankomatů, aby platily dle jeho vůle, a zpěvačka z Dahli Llama Tara Busch, kterou vyhodili z umělecké školy v NY potom, co hříšně tančila s nesprávným profesorem. Máme i původní verzi hitu Playtime, ale nesmíme vám ji pustit - je v ní sampl Mamas and Papas.
plasticraygun.com

FF Vinyl
Jednoznačně hrot pelotonu, nejen kvůli suchému humoru fanouška Mötorhead, trola Martina („Pořád se učíme hrát ty naše starý vinyly na těch cd přehrávačích…”). Ve studiích FF zkoušej Manics, protože tam je klid. Není se co divit, nikdo je nikdy nemůže najít (studia). V červenci podepsali Martini Henry Rifles („Trochu se obáváme, že ohrozí naši reputaci nejmíň cool labelu v UK.”) Na Glasto nejezděj - i když tam většina jejich lidí vystupuje - protože jejich řidič má zálibu v přejíždění hippíků. Spravují též velšskou Alanis Amy Wadge (amywadge.com). Chris Rees z Llanelli debutuje vyprodaným smyčcovobaladickým EP Kiss Me, Kill Me po osmi letech hraní. Byl prvním, koho si nechal John Cale po deseti letech předskakovat. The Scooters hráli v Deppově Viper Room, na jejich koncert přišla Diana Ross a předskakovali Midge Uremu. Druhá deska I Can See Your House From Here začíná právě This Is How It Ends. Mo-ho-bish-o-pi po prvním EP Smoke Yourself Thin odešli k V2 („Čas od času přijdou
pozdravit svůj ubohý starý label, zasypou nás sausage rolls a pastries a dají si s námi vlažný šálek FF čaje. Pořád je milujeme i když od nás zběhli, ale odpouštíme jim, páč maj výbornej akcent a pěkný klobouky.”) Přejmenovali se na The International Karate Plus (theikplus.co.uk), album vyšlo v září. Sextet The Afternoons z líně čistokrásné a jediné desky The Days We Found in The Sun. Konečně nevyzpytatelná perla Rocket Goldstar s nádherným debutem Soft Eject, nahrávaným 2 týdny v srdci Glamorganu a 7 měsíců postprodukovaným. „Bylo důležité nahrát album, které popírá čas a nezapadá do žádné doby. Je tak strašné nemoderní.” Progrock melodici i studioví psychouši (produkovali Mabonův Tystion) vyhrávají soutěž výstředností. S 60ti muzikanty nahráli živě nejdelší singl na světě a „jeden z nejlepších singlů co maj přes 10 hodin”, 12tihodinový Mayday, M‘aidez. Předvedli první ‚tichý‘ koncert do sluchátek. Krom Gaze Williamse, Franka Statica a od května Andy Taylora patří k RGS i v Pontypriddu narozený Shaun James Davies aka Sion Orgon, kterého přesně podle znělky Simpsnových vyhodili z orchestru - „Vždycky jsem byl fan melodického rocku, ale taky tý divnosti a ambientnosti elektroniky nebo čehokoli, co nevyhovuje standardům konvenční hudby. V RGS děláme oboje.” Produkuje je klávesák od Spiritualized, Coil a Juliana Copea - Tim Lewis aka Thighpaulsandra.
JT Mouse jsou skoro stejný pošuci jako RGS - „excentrická vize kapely vycházející z vlivů, které v mnoha zemích zůstávají nezákonné.” Dali se dohromady dvakrát, potom co John Davies ze Swansea ztratil paměť a podle svých nahrávek a diáře rok volal různým lidem a ptal se ‚Neznáte mě?‘, až svou kapelu zas našel.
Ffvinyl.co.uk

Townhill
Label Huw Williamse (se správou Sony/ATV), zaměstnance CMW, sídlí ve Swansea a našel kult velšského 90s obrození - 60ft Dolls. My máme Sammo Hung (nohungnofun.co.uk). O Hit the Konvulsator NME napsal, že to je nejlepší píseň o klitorisu vůbec. Jemma Roper vyhrála v Cheezywritz Awards kategorie Nejuřvanější a Nejvíc sexy zpěvačka a taky dělá v Barfly. Kamaráděj se s Yeah Yeah Yeahs, Rocket From The Crypt nebo The Cooper Temple Clause. Takže víte co čekat i od dalších songů, včetně mého oblíbeného I Broke the Office (And Said Some Guy Did It).

Boobytrap
Booby měsíčně vydává limitovanou edici singlu. Nejdřív je dostanou předplatitelé, co zbyde, do krámu. Big Leaves, Small Victories, Mclusky, Pep le Pew, Keys nebo Cubare s zeitgeist titulem Punx Snot Dead, It Just Sux Now. V září vychází čtvrtá deska MC Mabona buy this now…, my ale šli po jeho debut singlu, z Vánoc 2000 („Nikdo to neposlouchal při pečení, žádné děti to nenašly v punčoše u postýlky a nevedlo to ničí nákupní seznam. Boobytrap jsou na to hrdí.”) The Loves - zas debut, protože vyprázdněný 70s NY punk je teď in. Taky proto že nevim, jestli maj něco dalšího. Ale už dělaj s Belle and Sebastian. Tenhle prvosingl Johnny Boye produkovali James Dean Bradfield a David Eringa, ale sem pyšnej, že máme debut Zabrinski z Carmarthenu. Přestože si sami vydali album Screen Memories, zatím jenom předskakovali JJ72 a Coldplay. Ale budou velký. Největší. Tam kde RGS, JT a Jarcrew maj strop daný alternativností-šíleností, je pro Zabrinski jen nekonečný vesmír. A to byl zpěvák Matthew Durbridge jedním z nejnadějnějších žokejů v UK. Strhla ho hudba a teď má působivý gamblerský návyk (8000 liber týdně). Freedom of the Hiway se pak našlo na albu Yeti pro Ankst. Další je Koala Ko-ordination. Pojmenováni dle Antonioniho propadáku Zabriskie Point. Protože nezkoušej, pokud nemaj zvukovku delší než 50 min, oproti hools mírumilovní fans rugby je zbijou. Nedávno se mlátili se skupinou Maharishi, protože nemaj rádi velšský kapely. Abych jim taky nedal do držky.

Jako králík přecházející osmiproudou dálnici, příběh dospěl ke svému konci. Najděte si je. Až přivezem RGS a Jarcrew, přijďte. Jo, někteří z nich opravdu zpívají velšsky. Cymru se čte kamri a znamená to velšsky píča. Ne, ok, je to Wales.
Většina se stejně nedala použít, jenom se válíme na gauči smíchy sami nad sebou a svými rolemi. Sedím s bandou working class vobejdů, který můžou a nemusej bejt hvězdy, nevědi jaká používat slova a jak se ke mně chovat. Sedí tam, eště s Jo Hunt, šéfkou Complete Control*, taky s tatíkem jednoho z nich, co u něj budou spát, co k němu chodili na kytaru, když se na střední rozhodli, že založej kapelu aniž by uměli na cokoli hrát. Nepochopitelný na to jak sou teď pestrý. Jim je 20, Jarcrew 2, loni v květnu vyšel první singl Paris and the New Math, v červnu lp Breakdance Euphoria Kids, v září pak singl Capobaby. Sedíme po konciku v Barfly s JT Mouse za pultem, potom co sme vykládali aparaturu a skončili v chrupkajících řadách temnějšího Cardiffu. Eště to s nima cloumá, nabušený nervní energií, Carling a klepem popel do plechovek, vrtí se hyperaktivně, běhaj nahoru po ouzkejch vibrujících schodech klaustro architektury. Zvědaví, je to jejich první rozhovor, tyhle klišé otázky jim eště nikdo nepokládal, nemaj na ně vytvořený odpovědi. Kelson protahuje samohlásky i na začátku slova a pak krátce - ééé-nithin. Mluví za ně, ne že by měl víc co říct, ale je frontman a míň neví bojí. A sedíme v tom zkurveně britskym obýváku a mě se chce strašně čůrat po tom pivu a jestli vidíte ten diagram tý situace tak vypadá jako růžice, já neumim anglicky a oni taky ne a nakonec z toho vzniká taková rovnováha. EU nás svedla do hromady. Mě Sokrates/Erasmus a je Social Fund.

JARCREW sou Rod: bicí a kvílení /Kelson: klávesy a vřískot/Tom: kejtra /Rich: kytary/Ben: basa a křik
Kurva, né já nebudu mluvit.
Kdybyste mohli zapomenout na chvíli na ten váš working class velšskej akcent, Oxbridge English bude fajn.
Já nemůžu!
Ambice.
Hrát co nejvíc koncertů? ‘By si lidi koupili naše desky a tancovali… Začli poslouchat hudbu. Užívali si jí.
Kdokoli založí po vašem koncertě kapelku je vaším cílem?
Musí hrát dobrou hudbu.
Co je dobrá?
Co neni sračka. Pro mě osobně? Co neni falešný. Zajímavý a co o něco usiluje. A ne kvuli módě.
Vlivy.
DC hardcore, šedesátý léta - blues, Beatles jsou jedna z mejch nejoblíbenějších, cokoli má groove a můžeš na to tancovat. Dyž holky na našem koncertě tancujou, je to skvělý. Syntezátory, elektronika. Nejde vo to bejt jiný, jen abysme byli jiný. Baví nás spousta čistě kytarovejch kapel, ale taky elektronici, Kid 606, DJ Shadow a tak. A Kraftwek. Dyby nám Aphex Twin udělal remix, to by bylo cool.
Co dnešní koncert?
Vim, co myslíš. Takle to někdy vypadá, ‘t’že my teď berem každý vystoupení co nám někdo nabídne. Byl to trochu mismaš. Praskaly nám struny a potili jsme se a nic jsme ani neřekli.
To je typický. Typickej koncert vypadá tak, že vypadáme jako zpocený perverzáci. A lidi taky typický, stojej a koukaj. Ále, seru na to. Vždycky jsem se staral o publikum a řikal jsem si že dyž nic nedělaj děláme něco špatně ale je to tak že dyž si to užíváš ty, v pohodě. Ať si dělaj co chtěj. Dyž se jim to nelíbí nekoupěj si album, a dou na koncert někoho jinýho. Líbí se jim to a koupěj si album, řeknou to kamarádům a tak dál.
Měli jste dobrý recenze, aj v NME.
Jo, zrovna dneska docela dobrá.
Je to pro vás důležitý?
Ne.
Berete to osobně?
Musíš to brát osobně. Deš na pódium a děláš něco co miluješ. Lidi stejně viděj na koncertech uplně jiný věci. A stojej třeba vedle sebe. Proč jsme založili kapelu? Chtěli sme se bavit. My kamarádi. Dobrá hudba. A z eskapismu. Sráči jako my.
Z čeho unikáte?
Z každodenního života. Z čehokoli vlasně. Těch 30 minut na pódiu můžeš dělat cokoli chceš.
Jste frustrováni vaší každodenností?
Svym způsobem. Jo! Zatraceně v depresi. Nenávidím svýho otce a tak… Ha ha ha. Ne, je to prostě jiný než cokoli k čemu se normálně dostaneš. Dyž dokážeš najít něco, může to bejt třeba focení svýho břicha, a budeš tomu totálně oddanej, pak to je tvuj eskapismus. Našel ses. My hrajem. Sme jako každej druhej, vyrostli sme, vychodili školu, teď chodíme do práce. Ale hrát, to je uplně jiný.
Myslíte, že zapadnete do rutiny?
Pravděpodobně jo. Muže se to stát. Budem pěkný píčy. Kompletní sráči. Povedeme rockovej život. Věc se má tak že tam nebude moc na výběr. Prostě se to stane. Dostrká nás to tam. Až pak si to uvědomíme, že bysme to neměli dělat. Ale na to je brzo. Jeli jsme na štyrdení túru. Na 4 dny. A já sem kňučel a bědoval. A jsou lidi kerý jezděj na turné 9 měsíců. A řikaj si Jó, tedle velikej zájezdovej bus nás veme kolem světa a uvidíme různý místa. Jediný místo, kerý vidíš, je bus, místo koncertu a tvoje postel, se štěstim. ‘Kže my vubec nevíme. Spadnem do každý pasti kterou nám nastavěj. A neprodáme ani desku.
Co je tak dobrýho na objíždění autobusáků?
Nevim, je to cool! Je to hudba. Děláš to kuli pódiu. Je to láska. Fakt, celý štyry dny jsem kňučel a pořád, nakládat nástroje, vykládat nástroje. Měli jsme dva dny volna a já byl ty dva dny v práci a už se mi stejskalo. Nemoh sem se dočkat dalšího koncertu. Stane se to něčim co...já nevim…začneš shánět a chceš to dělat a vidět jak si to zkusíš.
Když lezeš po světelný konstrukci a visíš tam hlavou dolů a pak spadneš do bubnů i se světlama, děláš to pro lidi?
Předpokládám.
Ale dneska to od tebe nikdo nečekal. Udělals to, protože ti to Jo zakázala, potom, cos minule rozflákal aparaturu.
Na začátku sem tam jenom tak stál a dával sem si pozor abych nikoho nekontaktoval očima, snažim se dostat do hudby, myslim si kurva dostaň se do toho, pak seš nakopnutej a nevíš co děláš a jak a na konci setu si uvědomíš, že si řikáš Kurva, už moc nezbejvá, na co čekam, proč váham, víš co, a fšechno to pustim, a má to sklon stát se dycky na stejnym místě setu, což je trochu ovšem divný, je to víceméně rutina, ale jak to vodpálim, řikám si A doprdele s tim, víš co, oni jsou tu aby viděli šou, já tu sem abych si to užil, zapomněl na fšechno, zapomněl na to co dělám každej den a víšco, du s hudbou a zapomenu se. A je mi u prdele co lidi v davu řikal a dělaj… Mě baví lidi děsit. Úaháá, zemřeš. Ha ha ha. Vyšokovat je, jak se na tebe dívaj a řikaj si co to kurva dělá, to mi-lu-ju. A je nás takovejch víc. Kdybys to udělal na ulici, zatknou tě. Uděláš to na pódiu a jsi performer. Ha. Mužeš cokoli. Mužeš si sundat kalhoty a vběhnout do publika a dělat na ně bubu. To je vynikající. 30 minut. Jo, příští koncert bych si moh sundat kalhoty.
Tam se teda dějou věci.
Jo, divný. Třeba s tou dýní. ‘Bo sme hráli na pláži, všichni strašně hulili spoustu fšeho možnýho, byli jsme tenkrát docela mladý, hráli jsme skoro jenom instrumentálky, neměli jsem moc písniček, žejo?, jamovali všichni uplně spálený, byli jsme jak nakumulovanej kouř, vůbec jsme nevěděli co hrajem, jak ňáký Pink Floyd na acidu, hráli sme hodiny ale nevěděli sme co děláme. Pak přišli policajti a zničili klávesy. To bylo hodně divný ‘t’že sme byli prostě zbouraný než sme vůbec začli hrát. Kurva.
Jamujete pilně.
Jo, ale písničky maj pevnou strukturu a místa na improvizaci jsou daný. Kytary sou daný p‘tže nemáme moc peněz ‘bysme si mohli koupit spoustu kytar.
Nebylo by lepší eště víc improvizovat?
Jó…ale my to dycky zkurvíme! Sme takový lůzři! Ne, někdy se to povede. Poznáš dyž jamujeme a jamujem dobře, ‘t’že uvidíš jak se usmíváme. Já se usmívam, ‘t’že si řikám A kurva jo jo jo, a ženu to vejš a holky pláčou a vrmmmm a pak vodejdou klávesy a deme na další song. To víš jak ten konc bude vypadat. Už na zvukovce. Esi se to povede. I dyž si můžeš nastavit šechno a najednou ti na koncertě projede hlavou takový vrouuum, ať sis to nastavil nebo ne. Takže na zvukovce poznáš jenom estli to bude debilní zaručeně. A budem nasraný. Někdy to začne dobře a je to čim dál horší, snažíme se se zničit. Já přestanu zpívat a začnu dělat divný zvuky, sem naštvanej. Dělal si ten song tolikrát, lidi od tebe něco čekaj, teda já očekávám, že oni čekaj že něco předvedem a vono to vybouchne, to je zkurveně frustrující. Měli bysme bejt schopný to zvládnout! Se zavřenejma očima a kudlou v zádech. A tak to dokurvíš sám. Teď nám praskly dvě basový struny během písničky a spadly bicí. Tak sme je zbourali. Ale někerý věci děláme schválně. Jo, děláme to fšechno sválně, sválně chcem bejt na hovno. Chaos na pódiu! Pro nás to zas takovej chaos není, voni už poznaj kdy vyletim do vzduchu.
Žijete rokenrol?
Jo, sme fakt pařiči. Jsme Motley Cru - ha ha ha - pijem tu rajčatovou polívku a sedíme u Martyho v obýváku. Ale mohli bysme. Jeden je. Ale neřeknem kdo. Je asi zkalenej někde. A snaží se někoho vojet. A je línej, nenaložil žádnou aparaturu. Při focení vytáhnul koule. Stál jsem tam a usmíval se a najednou koukám Nenene, to neni dobrý… Měli bysme je votisknout, to by bylo cool. Trendy fotky. A smrdí.
Máš pódiovej vzor?
Dyž sme začali hrát nedělal sem nic. Nevěděl sem co dělám, jak se do hudby dostat. Ani sem nebyl velkej fan. Moje cd kolekce se skládala z jedněch Eurythmics. Kopie jejich největších hitů. Ale znal sem kluky ze školy a byl jsem se na ně podívat, v Ammanfordu, tam kde žijem. Byli supr. Už sem byl zaháčkovanej. Pak sem je viděl zkoušet, pučili mi spoustu cédéček. Fugazi a Fu-man-chu, nevim, stejně sem tomu nerozuměl, Beastie Boys, nerozuměl sem ničemu, myslel sem si že to je tak akorát uplně matoucí. Dostat se do Fugazi mi trvalo asi 4 tejdny a rozumět jim. Stejně jim nerozumim ani teďka, ale tak ňák oceňuju jak sou. Pak sme začli zkoušet. Na co ses ptal? Jo, já nevim…. Jo, dybych moh tancovat jako James Brown… Dybych se naučil dva jeho pohyby, byl bych za vodou…
Vidíte rozdíl mezi uměním a zábavou, nebo eskapismem?
To je to samý. Stejně to děláš aby tě to bavilo. Je dobrý dyž si někdo koupí album a poplácá tě po ramenou, tojo… Ale je to děsivý, pouštět lidem svoje album. ‘T’že nevíš co se dovíš. Můžou tě zničííít.
Co byste dělali kdyby vás nenašla Jo?
Dělali sme dema na 4tracku a mysleli si že sou úchvatný. Sami bysme si to nevydali, nerozumíme tomu a sme moc líný. Takle nemusíme dělat moc. Sme dost líná kapela. Hráli bysme, přicházeli s novejma songama. Něco tě napadne, máš to a za půl roku je z toho něco uplně jinýho. Tenhle organickej proces je cool. Třeba tenle novej song. Jel sem za Rodem do školy, udělal mi minidiscovou kompilaci kapel co mam rád a na 4track tam nahrál svůj song. A řek mi že to je kapela z NY. A já, tyjo ta je fakt dobrá. A to byl von! Ty základy tam furt sou, ale co se tomu stane během toho procesu, to je fak zábava.
Platí vás EU. To je punk…
To je lenost.
Už ste z toho něco měli?
Já si koupil klávesy. A máme kytaru.
Co je Jarcrew?
Jar podle slovníku znamená pronikavý hluk, crew je skupina lidí. Což pravděpodobně sme, ale nejspíš jenom znamená Fuck all. Sme hotový? Výborně, všichni. Wow, budem velký v Československu! Ha ha há.
Něco chcete sdělit světu?
Kde sou naše prachy?!
Jaká je scéna v Praze, dobrý kapely?
Ok, já vám řeknu kapelu a vám to stejně nebude řikat vůbec nic.
Nepodceňuj nás.
Visací zámek!
Rode, ty máš jejich singl, žejo? Ha ha ha.
U nás se singly nevydávaj. Je to drahý, stojí to jako půlka desky. Deš na koncert a vypálíš si to nebo stáhneš.
Ooo, tak to tam hodně prodáme. Spousta fans ale žádný prodeje. Myslíš že bysme se chytili?
Asi jo, ste výborný, ale já mám dost divnej vkus. Mě se líbíte.
Já osobně?
Jo, vo to mi celou dobu šlo. Ale víteco, dyž si nevezmete moc aparatury, můžete letět.
Letíme! Ale já asi nemam pas…

Jo mě hodí domu, kolem toho kopce, co na něj vylezl Angličan. (Sedíte vlevo a máte furt divnej pocit, že nic neovládáte.) V osmnácti se starala o KLF, dělala mluvčí Stereophonics (97-99), u V2 a u majors v LA, teď vede Complete Control*. Matka Jarcrew, co se za jejich třeštění musí bát a prošlapávat jim cestičku. Nepije, aby je mohla vozit.

Jak to bylo s tou dýní?
Hráli v Clwb Ifor Bach. Dělali takový věci, že dali starej nefunkční ghettoblaster (ten velikej kazeťák co na ramenech hódně velikejch černochů vypadá hódně velikej a občas ho vídáte na háčkovaný dečce u babiček - pozn.nan) na kraj pódia a na konci setu ho rozsekali na hadry. Kupovali si je pořád na trzích. Vždycky měli nějakej s sebou. Na tomhle koncertě ho neměli a jelikož to byl Halloween, byla tam dýně. Rodney měl pusu plnou umělý krve a plival ji všude, všude byla krev a jelikož byla tma, nebylo nic vidět, vypadalo to jako by byl Kelson pokrytej krví. A samozřejmě vzali tu dýni, naplnili ji krví, švihli s ní o zem a dýně explodovala. Byla všude. Smashing Pumpkins v praxi. A po nich šly ještě dvě kapely, a oni už způsobili masakr. Dokonalá krvavá lázeň. Chlápek co vlastní ten podnik byl samozřejmě zuřivej, takže než nastoupili ty další kapely, musela sem naběhnout na pódium a vymést ho, Richard chodil po klubu a sbíral kusy dýně.
To je rokenrol, nikdo nikdy nemluví o těch co to musej vytírat.
Ráda bych řekla ať si to tam ukliděj sami, ale my tam musíme pracovat, jsme tam pořád.
Vybavení ale asi neničej, to by nezaplatili.
Rod často převrhne soupravu a to vidíš zvikaře jak měněj barvu, tím vodrasíš všechny mikrofony. Donutili jsme Kelsona aby si koupil vlastní mikrofon protože vždycky skončil set a švihnul s nim o zeď aby to udělalo bang!
To je úžasná ironie, že EU platí punkovou kapelu aby mohla rozbíjet nástroje.
Často si to platěj sami. Přišli na to, že je to dost drahý, takže svoji touhu po rozbíjení si vybíjej na věcech, co jim lidi daj. Chtěli třeba rozmlátit starou mikrovlnku, ale pak si uvědomili, že nevědi co v ní je, ty vlny a radioaktivita, takže od toho upustili. Na albu maj takovou hlášku Jarcrew use stolen gear. Což není pravda, ale snažej se. Rodney si pořídil kravskej zvon a přidělal si ho na bicí.
Aspoň, že se bavěj, většina starších kapel má možná co říct v rozhovoru, ale už míň na desce.
Doufám, že o ten entuziasmus nikdy nepřijdou. Myslej si že sem nudná, ale já se je snažím chránit před tou rutinou, zažila sem to se Stereophonics. Přijde vyčerpání a netečnost a přepracovanost. V tomhle byznysu to po 15ti letech nejde jinak. Občas se tak cítím sama a řikám si Proč to dělám? Pak je vidím hrát a dojde mi to. Proto dělám tohle a ne už pro majors, dělala sem 12 let v komerčním hudebním průmyslu. A můžeš být vskutku sebeuspokojený. Už to není o hudbě ale o tom kolik jednotek prodáš. Kolik produktu. Dokonce se jmenuješ Product Manager. Co?!! Chtěla bych je podepsat nějakému velkém u indie, někomu, kdo má podmínky aby mohli růst ale dal jim tu svobodu. Některý majors sou flexibilní a maj nějaký věci pro radost, ale nakonec je stejně zajímá jenom profit. A musí, jsou to normální firmy, který musej potěšit akcionáře. Kdybych byla podílník EMI, taky by mě to zajímalo. Někde musí bejt rovnováha. Proto si myslim, že tu teď musí přijít velkej zpětnej náraz, po všech těch PopIdols a PopStars The Rivals.
Čet jsem řeč Courtney Love, která si zrovna nemá co stěžovat, ale přohlašovla, že u majors skončíš po dvou úspěšných albech v dluzích, kvůli všem těm srážkám za klipy a studia a producenty a kampaně, který tě ta firma donutí absolvovat. Když v tom neumíš chodit, podle smlouvy to pak musíš zaplatit. A oni tě to nenechaj udělat levně.
Pravda. Majors jsou jen velký marketingový společnosti, mohly by prodávat cokoli. To není levná záležitost. Umělci platí za všechno - nahrávání, turné, klipy, obaly. Cokoli tě napadne, všechno platí kapela. Tak to je. A label vlastní práva. Chápeš to? Všechno to zaplatíš a ještě tě oberou o to poslední pro co to děláš.

Od té doby Jarcrew podepsali s londýnským Gut Rec, znovu smíchané Breakdance Euphoria Kids vychází pod jménem Jarcrew. Jo v září opustila CMW a plně managuje Jarcrew. už měsíc ale CMW nekomunikuje. Ve na velšských pastvinách se lidé ztrácejí. Jejich tracky na Cymru Soundu tak nehledejte. Byla by to zbytečná frustrace navíc. Stačí, že ji máme my.
jarcrew.com

*Complete Control
Community Music Wales poskytuje za státní a peníze Sociálního fondu EU (pomoc zaostalým regionům - HDP nižší než 75% průměru EU - za cedulí Praha máte šanci) - lektory, vybavení a podporu při hraní a vydávání hudby. Patří k tomu New Deal for Musicians - zaškolení a pomoc pro nezaměstnané od 18 do 24 let. Dál masivní festival Compass Point, mezinárodní semináře stylu Red Bull Music Academy a label Complete Control. V ideálním případě - udělají z nezaměstnaného hudebníka, natočí mu desku, zařídí promo a turné a pokud uspěje, podepíše ho regulérní firma. Od roku 99 jich prošlo přes tři sta včetně nakonec podepsaných The Kennedy Soundtrack, Lost Prophets, Tetra Splendour, Catatonia, Dead City Icons, Dogzuki, Feeder, F4AF a krom velšského tygra snad všichni zde v materiálu jmenovaní. Mihli se i brněnsko-velšští The Mountaineers. Dál Jeff Killed John, Midasuno, hiphopoví Optimas Prime nebo Talkshow .
communitymusicwales.org.uk