DJ Vadim je samozřejmě také jednou z nejslibnějších akvizicí labelu Ninja Tune a jeho album U.S.S.R. Repertoire je jedno z nejlepších dílek v oblasti taneční hudby, pracující s nižším počtem Bpm, které se za poslední rok objevilo.
Je mi trochu blbě, právě jsem vypil cappuccino, řekl ten člověk, když se proti mně posadil do ošuntělého křesla v šatně v pražské Roxy. Celý ten rozhovor byl z mé strany tak trochu snobárna. Protože když se z někým rozhodnete udělat rozhovor jen proto, že je původem Rus a že skládá dobrý... no řekněme trip-hop (přičemž jste před zmíněným rozhovorem slyšeli jen jeden, byť rozsáhlý singl), pak se to jinak než snobárna nazvat nedá. A DJ Vadim nezklamal. Snad metr šedesát pět vysoký človíček se slovanskou tváří a zvláštním přízvukem. Paráda, absolutní ztělesnění toho, co si pod pojmem rusko-britský trip hoper představíte. Ano, dobře, DJ Vadim je samozřejmě také jednou z nejslibnějších akvizicí labelu Ninja Tune a jeho album U.S.S.R. Repertoire je jedno z nejlepších dílek v oblasti taneční hudby, pracující s nižším počtem Bpm, které se za poslední rok objevilo. Vadimův singl Aural Prostitution by na tom mohl být, alespoň co se superlativ týče, celkem podobně. A malá poznámka na okraj určená pro panslovanské vizionáře - je pravděpodobně nejslavnější trip-hoper slovanského původu a vedle Dmitriho z Dee Lite krásně zapadl na panteon tanečních bůžků made in U.S.S.R. Žirinovskij by určitě chrochtal blahem. Vadim byl původně inženýr. Až do loňska. Navrhoval jsem továrny. Nebo třeba takový ty věže, který jsou u elektráren. Takový ty velký, jak z nich jde pára. Určitě je tady máte taky. Útěk od nákresů továrních komínů probíhal podle standardního scénáře. Vadim začínal jako DJ hrající hip-hop, funk, jazz někdy kolem roku 1990, v roce 1993 potkal kohosi, kdo jej přemluvil zaplatit si studio a udělat společně pár skladeb. A Vadim přišel poprvé v životě do studia. Trvalo strašně dlouho, než jsem sampler a ty ostatné mašiny přinutil, aby začaly pracovat podle pokynů, které jsem jim dal. Nechtěl bych se znova učit pracovat se samplerem... Po ochočení sampleru začal Vadim pracovat na svém hudebním stylu. Dnes jej s trochou nadsázky nazývá stejně jako své debutové album, tedy U.S.S.R. Repertoire. Ve skutečnosti jde o mix hip-hopových beatů a zvláštní náladové nadstavby, která činí ze všech jeho skladeb zcela specifickou záležitost, srovnatelnou možná pouze s Funki Porcini, Vadimovými kolegy na labelu Ninja Tune. Sedmdesát, možná osmdesát procent všech mých skladeb jsou samply. Zbytek jsou rytmy, který si většinou sestavuju sám, bez použití už předtočené smyčky. Co se týče zvuků, který sampluju... těch je hrozně moc. Počínaje zvukem splachovanýho záchodu, štěkotu psů na ulici nebo třeba zvuku rozbíjený láhve. Vždycky než začnu skládat nějakou věc, vím naprosto přesně, jak bude vypadat. Nejsem ten typ, co si sedne k sampleru a řekne si: Tak copak bych asi tak mohl složit? Vždycky mám předem nápad, kolem kterýho pak celou skladbu postavím. A vždycky mám nejdřív vymyšlenej název. Velkou roli hraje i to, zda chci v té které skladbě použít rap nebo zpěv. Vždycky o tom přemýšlím jako o jízdě autem. Třeba teď jsem udělal skladbu, která je postavená na motivu biblickýho zjevení. Postavil jsem ji tak, aby měl posluchač dojem, že to zjevení sám absolvuje. V Bibli je takovej ten motiv sedmi různejch míst, kterejma se prochází... Přemýšlel jsem o tom asi tímhle způsobem: Chci vyvolat dojem ohně. Jak můžu zvukem vyvolat dojem ohně? Musím použít nějaký dramatický prvek. Třeba najednou zruším rytmus. A přesně tak jsem to taky nakonec udělal. Ano, je to zvukový intelektuál. Muž, který provádí dekonstrukci zvuku za účelem jeho zkvalitnění. Když budete poslouchat jeho DJ set, možná na to přijdete, ale když budete poslouchat jeho hudbu, přijdete na to zcela určitě. Nebo možná stačí, když si zjistíte, které zvuky ve svých skladbách nejčastěji sampluje. Zvuk vody a zvuk vrzajících dveří. Mám rád styl Music Concrete. Víš, co je to Music Concrete? Kroutím hlavou jen velice pomalu a neochotně. Jde o hudební směr nebo hnutí, původně z Francie. Lidi, který Music Concrete vytvářeli, byli z dnešního hlediska napůl hudebníci a napůl zvukoví vědci. Skládali vážnou hudbu, ale komponovali ji pomocí různejch objektů denního života. Music Concrete mne hodně inspirovalo.
Snažím se postupovat stejně. Skládám hudbu podle hip-hopovejch nebo jazzrockovejch postupů, ale využívám k tomu svý vlastní zvuky.
Někde v tomhle místě mi došlo, že když se s někým rozhodnete udělat rozhovor jen proto, že si o něm myslíte, že je exot, může se vám stát, že najednou přestanete stačit, ani nevíte jak. A Vadim mne nešetřil. Moje matka má klasický hudební vzdělání, což mne dost ovlivnilo. Když jsem byl mladší, vůbec jsem si to nepřipouštěl, byl jsem takovej ten rebel přece-nebudu-poslouchat-vážnou-hudbu-když-ji-poslouchá-moje-matka. Ale pak jsem z toho vyrostl a klasická hudba mne začala hodně zajímat. Je to úplně jiná hudba, má úplně jinou strukturu než cokoli, co se dneska masově poslouchá. Snažil jsem se s ní i experimentovat, ale nejde to. Není to hudba vytvořená pro tanec. Pro poslech vážný hudby musíš být v úplně jiný náladě. Objevil jsem ale některý kompozice, který jsou hodně inspirativní. Třeba Eric Satain, skladatel ze začátku století, kterej jako první začal pracovat s opakováním hudebních motivů. Bylo to hrozně pokrokový, když si uvědomíš, že veškerá moderní hudba, jazz, soul, hip-hop, techno je založená na opakování jednotlivých motivů, či dokonce jen na opakování rytmický figury. Spousta lidí říká, že vážná hudba je na nic, přitom si ale neuvědomujou, že vážná hudba strašně ovlivnila to, co dneska všichni posloucháme.
Intelektuál za Technicsy. Huh. Na druhou stranu - proč ne? V době, kdy se taneční scéna hemží nejrůznějšími rychlokvašenými kreaturami, které zvládají celou řadu nejrůznějších operací, ale smysl jejich vykonávání jim uniká? Pokud se blíží doba, kdy lidé přijmou taneční hudbu jako formu zábavy za svou natolik, že se nebudou bát dávat jí i trochu toho vnitřního významu, pak se takový Vadim hodí. Ale nebylo by od věci mít takových Vadimů ještě pár. Do zásoby. Co třeba říkáte na tohle tvrzení?
Spousta lidí říká, že taneční hudba je tu jen proto, aby lidé tančili. Podle mého názoru je to nesmysl. Díky tomuhle přístupu se lidé podle mne strašně ochuzují. Taneční hudba a hudba obecně je především druh krásy. A taneční hudba by měla také odrážet realitu současného života, tak aby byla lidem srozumitelná. Je to trochu naivní vize, vždycky se najdou lidi, kteří budou dělat hudbu jenom pro peníze, ale já jsem přesvědčený o tom, že hudba je především umění, teprve potom zábava.
Ano, Vadim je talentovaný a přemýšlivý hudebník. Ale jeho znalosti konspirace jsou minimální. Když se rozhodl vytvořit si svoji druhou identitu (za účelem větší tvůrčí svobody, v poslední době velice běžná věc) pojmenoval se Andrei Gurov. Velmi nenápadné. Pod tímhle jménem nahrávám hodně pro svůj vlastní label Jazz Fudge. Dělám různý skladby, který nezní stejně, a používání pseudonymů mi umožňuje vydávat všechny věci paralelně. Ale vedle pseudonymu Andrei Gurov používám i vychytanější jména. Třeba Little Aida, podle tý opery. Pak mám ještě jeden projekt jménem Unknown Sound, to je trochu do hip-hopu. Když si lidi koupí nějakou moji hudbu pod jiným pseudonymem než Vadim, mám z toho dobrej pocit. Uspokojuje mne to, protože si říkám: O.K., teď si nekoupili desku proto, že ji vydal label Ninja Tune, ale proto, že si ji v obchodě poslechli a zdála se jim dobrá. A to mi dělá dobře... Z
Album U.S.S.R. Repertoire a Aural Prostitution EP distribuuje firma Mute.