Na konci začátku (Mr. C)

Rozhovor s Mr. C z kapely The Shamen.

Asi by bylo dobré hned úvodem zmínit fakt, že své první opravdu závažné satori jsem zažil poslouchaje Shamen. Bylo to v autobusu jen pár kilometrů před Rozvadovem, bylo pozdě večer, v autobusu jsem byl sám, na uších jsem měl Boss Drum a autobus směřoval do Belgie. V jednu chvíli jsem zavřel oči a rozsvítilo se mi... O několik sekund později se ozvala rána a autobus najel v temných lesích za Přimdou na srnku.
17. a něco toho dne...
Jsem v nějaké místnosti v Paláci kultury, resp. Kongresovém centru, kam mě zavedla příjemná osoba pobírající plat od firmy Sony Music. Čekám na Mr.C. který má přijít do stejné místnosti, aby se mnou pohovořil. Místnost je hnusná. Od nahoru až po dolů má na jedné straně okna, přes které jsou takové ty hnusné úzké žaluzie. Sedám si a tvářím se nenuceně. Přichází Mr. C. Má džíny nedžínové barvy, přiléhavé tričko a bundu se jménem svého hudebního labelu jménem
Plink Plonk. Ještě než si sedne, vykouzlí odkudsi pytlík s trávou a říká něco v tom smyslu, jestli to nebude vadit, že by si ubalil. Začíná rozhovor, za jehož uskutečnění bych byl ochoten vyměnit vlastní matku i se vším jejím movitým majetkem.

Ž: Na předposledním řadovém albu Boss Drum pracujete hodně s motivem drog, konkrétně Extáze...
MRC: Vážně? Já jsem si ani nevšiml.
Ž: Sám jsi to v nějakém rozhovoru prohlásil...
MRC: Ne, asi takhle. Ebeneezer Goode, tedy skladba, která je podle všech o Extázi, vznikla tak, že jsme smíchali několik charakterů lidí, které známe. Rozhodně popírám, že by ta skladba byla o Extázi.
Ž: Tak dobře, jinak. Je Axis Mutatis víc o psychedelii, než byl Boss Drum?
MRC: Veškerá hudba Shamen je psychedelická. Vezmi si třeba Destination Eschaton. Eschaton je podle nás poslední místo, poslední prostor, ve kterém bychom nabrali informace. Veškerá hudba Shamen je o psychedelii a o tom, jak se lidstvo vyvíjí.
Ž: Dobře, když to bereš takhle, jaké má podle tebe ve vývoji lidstva místo moderní technika a jak ji reflektujete ve své tvorbě?
MRC: Myslím, že můžeme být velice šťastní, jaké máme momentálně k dispozici technologie. Technika nám dává možnost být tím, čím jsme. Není zde žádná hranice, která by omezovala to, co člověk může vytvořit. Je to stejné, jako když tvůrce vážné hudby vytváří symfonii. Napíše si nejdříve party všech nástrojů a může si napsat part prakticky pro jakýkoli nástroj. Z tohohle pohledu můžeš říct, že vážná hudba je stejně psychedelická jako techno.
Ž: Když bys měl Axis Mutatis pojmenovat nebo vysvětlit jedním slovem, které slovo bys použil?
MRC: Je hrozně těžký tuhle desku vysvětlit jedním slovem. Celé album je postavené na kabale. Kabala je řekněme spirituální strana judaismu. Kabala má určitou hlavní myšlenku nebo hlavní symbol - tím je strom života. Tento strom pak má tři části. Jednu pod zemí, jednu uprostřed na zemi a jednu nahoře, v nebi, nebo v oblacích, to je jedno. Axis Mutatis je o těchto třech částech kabaly. Ale tři části má i šamanismus, křesťanství, nebo například islám. Myslím, že tohle jsme chtěli na Axis Mutatis zdůraznit především - tu myšlenku, aby lidé nebyli tak uzavření, aby se otevřeli cizím vlivům, a to nejen v náboženství. Je blbost myslet si, že jen jedno náboženství je správné. Všechna jsou správná. Axis Mutatis by mělo lidem říct - ano, můžeme změnit svět tím, že se budeme učit jeden od druhého. Že se budeme navzájem ovlivňovat. Obecně se dá říct, že na tomto albu pracujeme se spirituálním vývojem jedince a planety. Ale využíváme k tomu spousty informací z různých oblastí života.
Ž: Teď trochu někam jinam - proč jste vytvořili na internetu server Nemeton a co si představujete, že by Nemeton měl pro ostatní znamenat?
MRC: Nemeton je keltské sněmovní místo. Udělali jsme Nemeton, protože si myslíme, že šamanismus je především o informacích. Tím, že surfuješ po internetu, čteš knihy, mluvíš s lidmi - tím získáváš informace. Podle toho, jaké informace si vybíráme, takové také používáme v našich soukromých životech. Nemeton prostě jen rozšiřuje informace, které považujeme za důležité a které by se podle nás lidem mohly hodit.
Ž: Kam by se měl Nemeton posunout v budoucnosti?
MRC: Už teď to je největší hudební server na internetu. Stále na něm pracujeme. Momentálně jej například upgradujeme tak, aby se v něm mohly objevit nějaké 3D animace. Nemeton bude také rozšířen o Plink-Plonk, tedy část věnovanou mému udergoundovému tanečnímu labelu. Stejně tak se tam objeví část věnovaná klubu The End, který vlastním. Měla by se tam objevit jedna část věnovaná DJs, prostor by měli dostat také někteří designéři a módní návrháři. Chceme, aby Nemeton stále rostl, aby se z něj stal svět sám o sobě, aby to byla skutečná funkční virtuální jednotka.
Ž: Shamen jsou z určitého úhlu pohledu typická skupina devadesátých let...
MRC: Vážně, já jsem si myslel, že typická skupina devadesátých let jsou Oasis...
Ž: Ne, bez legrace - myslíš, že existuje něco, co spojuje generaci mladých lidí devadesátých let?
MRC: Určitě, generace devadesátých let existuje. Já sám se počítám do generace devadesátých let. Je podle mého názoru daleko uvědomělejší než generace let osmdesátých, ale i šedesátých. Myslím, že je možné srovnat generaci let šedesátých a devadesátých - jsou si podobné, dá se říci i paralelní. Devadesátá léta ale dala lidem jednu obrovskou výhodu - telekomunikace. To jim dává sílu informací. To je podle mne také to, proč nefungovala v šedesátých letech celá ta věc s hippies - ti lidé neměli dostatek informací. Teď informace máme. Máme také telekomunikace. Máme také velké rave parties... Ha, ha. Možná, že teď už je možné to celé nějak změnit. Možná v příštím miléniu už bude nový jazyk, nové možnosti komunikace. Telepatie třeba... Myslím, že všechno to, co teď probíhá, k tomu směřuje.
Ž: Zpátky k vaší poslední desce - myslíš, že Axis Mutatis má jiný zvuk, než měly předchozí desky Shamen? Pokud ano, kde je podle tebe hlavní rozdíl?
MRC: Podle mne je rozdíl velmi velký. Pop skladby - Destination Eschaton nebo Transamazonia mají podobný zvuk jako Boss Drum. Zbytek desky je jiný - třeba Heal (The Separation), to je úžasná skladba, první a jediná balada, kterou kdy Shamen udělali. Tahle skladba není podobná ničemu, co jsme kdy natočili. Také si myslím, že Axis je dospělejší deska, je víc instrumentální a víc psychedelická, hlavně její druhá část, ambientní mix Arbor Bona, Arbor Mala, to znamená dobrý strom, špatný strom. Tenhle mix je podle mne jednou z nejvíc experimentálních věcí, které se kdy v elektronické hudbě objevily.
Ž: Pracovali jste v minulosti také společně s Terence McKennou, ostatně Destination Eschaton je...
MRC: Poprvé jsme slovo eschaton slyšeli právě od Terence McKenny v souvislosti s jeho eschatologickými teoriemi. Vzali jsme to téma a použili jej v Destination Eschaton.
Ž: Co pro tebe eschatologie znamená?
MRC: Tohle téma, lépe řečeno eschaton, pro nás znamená místo, kam se můžeme dostat, kam můžeme proniknout společně se vším, co již bylo v minulosti, ale i s tím, co teprve bude. To je podle mne eschaton. Místo, kam si můžu zajít pro informaci.
Ž: A teď něco zcela jiného - jak momentálně vypadá house scéna v Británii?
MRC: Dobře, dobře. Podle mne je britská taneční scéna nejlepší na světě. Máme nejlepší kluby, nejlepší DJs, máme některé z nejlepších producentů. Nicméně nejlepší zvuk, který může DJ mít, je mezinárodní zvuk. Hudba z Chicaga, Detroitu, Londýna, Amsterodamu, Německa, Francie, Rakouska...
Ž: Jak se změnila v posledních letech taneční scéna v Británii?
MRC: Celkem dost. Lidi, kteří teď chodí tancovat, začínají zjišťovat, co vlastně mají a nemají rádi. Začínají si víc vybírat. A protože začínají být vybíravější, DJs musí trochu víc pracovat, musí nad hudbou víc přemýšlet. Podle mne jsme se teď v elektronické taneční hudbě dostali na konec začátku.
Ž: Jsi optimista, co se týče hudby, technologií a budoucnosti?
MRC: Jo, absolutně. Podívej - jediná možnost, jak si dneska můžeš užívat života, je, že si ho budeš užívat. Jediná věc, kterou všichni víme naprosto jistě, je to, že... jednoho... dne... umřeme. To je ale negativní a není jediný důvod na to myslet. Já osobně jsem velký pozitivista. Jsem si naprosto jist, že dosáhnu všeho, čeho chci dosáhnout. Chtěl jsem být MC, potom DJ, potom jsem chtěl pracovat na mezinárodní úrovni, pak jsem chtěl být pop star, teď mám hudební label, vlastní nahrávací studio, jeden z nejlepších nočních klubů na světě... a přitom jsem z hodně chudý dělnický rodiny. To je ono. Můžeš dostat, cokoli chceš, musíš to jenom vidět, musíš to chtít a musíš myslet na to, že to dostaneš.
Ž: Když už mluvíme o tvém klubu The End - jak to s ním teď vypadá?
MRC: Velice dobře. Otevřeli jsme začátkem prosince 1995 a jsme jediným nočním klubem v Londýně, který má otevřeno pět, šest nebo sedm nocí v týdnu. A ohlasy, které jsem na klub slyšel... no, sám bych si ho tak nepochválil. Takže dobrý.
Ž: Máš v Británii oblíbeného DJe?
MRC: Jistě - Mr. C! Druhý nejoblíbenější by byl asi Matthew B., nahrává pod jménem Bushwecker, je opravdu hodně dobrý. Z těch slavných jmen je dobrý ještě třeba Daren Emerson, Dave Angel je hodně dobrý, Nick Slater je dobrý. Ale z těch slavných jmen je to jen pár lidí. Zbytek je odpad. V mým klubu The End schválně dáváme úplně neznámý lidi na line up vedle slavných jmen. Jenom proto, aby se ti slavnější od těch neznámých vůbec něco naučili a naopak. O tomhle to je. Starý se musí učit od mladých. Všichni tihle DJs přes třicet... O čem to je? Tihle lidi už na scéně nemají co dělat.
Ž: Řekls, že čím dál větší počet lidí v klubech přestává brát drogy a ulítává jen na hudbě. Odráží se to nějak ve vaší hudbě?
MRC: Jistě, všechno, co děláme, je o tom. Boss Drum je o tom celý. Ta deska je celá o změněných stavech vědomí navozených prostřednictvím hudby. Boss Drum, motivating rhytm of life with cultural revival, this is survival... (Mr. C si prozpěvuje svůj part skladby Boss Drum). Je to všechno o bubnech. Proto se ta deska také jmenuje Boss Drum. Využíváme šamanský informace, abychom do toho lidi dostali. Možná jsou naše informace k ničemu, prostě špatný. A proto netrváme na tom, aby nám lidi věřili. Někdo může přijít támhle k tomu obrazu na stěně a říct: Hm, tohle by mi měl vysvětlit ten, co to maloval. To je blbost. Důležitější je moje vlastní interpretace toho díla. Nepotřebuju, aby mi někdo vysvětloval - Hele podívej se na to takhle. Stejně by měla být vnímaná i hudba Shamen. Nechceme a nebudeme lidem říkat, že naše informace je pravdivá. Jediný, co tvrdíme, je: tahle informace je naše informace a to, co vám říkáme, vám říkáme proto, že nám to funguje.
Ž: Když jsem říkal, že Shamen jsou skupinou devadesátých let, říkal jsem to proto, že ty a Colin Angus tvoříte jako nezávislá dvojice. Každý jste osobnost, která je silná i mimo fenomén Shamen, což je popření klasického rockového pojetí skupiny. Nehrozí vám díky tomu také daleko akutněji možnost rozpadu?
MRC: Jo, to je pravda. Ale spolupráce s Colinem Angusem je pro mne hodně důležitá. Já dělám hudbu i samostatně a stejně tak Colin. Ale pro tyhle projekty používáme různá jména. A pak to někdo poslouchá a neví, že jsme to my. Což je hodně v pohodě. Už proto, že je to dobrá hudba. Ale v Shamen to je něco... kdybych nebyl v Shamen, pak bych nebyl v žádné jiné skupině.
Ž: Kolik projektů mimo vlastně máš?
MRC: Používám jedno... dvě... tři... čtyři různý jména. V tomhle okamžiku. Ale jména těch ostatních projektů nejsou důležitá. Hrajou to DJs, hraje se to na parties, a tam lidi nezajímají jména. Což je dobře. To je umění. Nezáleží na tom, kdo jsem.
Ž: Co tě baví na hraní jako DJ?
MRC: Je tam takovej stav, kdy se stáváš součástí něčeho většího. Vezmi si to takhle. Je tam určitá skupina lidí, která poslouchá stejný zvuky, vidí stejný světla, cítí stejný pachy, jejich těla vnímají stejnou okolní teplotu... ten stav je hodně blízko telepatii. Proto dělám DJe.
Ž: Něco takovýho se neděje na koncertě?
MRC: Děje.
Ž: Co děláš, když zrovna nehraješ, jak relaxuješ?
MRC: Když nedělám hudbu, neberu drogy, neprovozuju sex nebo nehraju na nějaký party nebo nespím, tak... to je asi všechno. Můj život je hlavně hudba. A od toho jde všechno ostatní. Vedu klub, organizuju parties, hraju, skládám hudbu, remixuju, píšu texty.
Ž: Remixuješ rád?
MRC: Miluju to!
Ž: Teď hodně lidí hlavně ze Spojených států na remixech dost ujíždí. Je to dobře zaplacená práce a remixuje se vlastně všechno, počínaje nějakým undergroundem a konče Ace of Base. Co si o tomhle trendu myslíš?
MRC: Myslím, že je to v pohodě. Jsem opravdu rád, že lidi jako Ace of Base oslovují kvalitní hudebníky, aby dostali jejich hudbu nějak jinam. Protože je třeba spousta mladých dětí, které mají rády Ace of Base a které nikdy neslyšely psychedelickou hudbu. Koupí si jejich singl a najednou je tam Josh Wink! Vždyť to je v pohodě! To je to, o čem to celé je.
Ž: Jseš hrdý na některé svoje remixy?
MRC: Jsem hrdý na všechny svoje remixy. Naposledy jsem remixoval třeba Inner City, to se mi hodně povedlo.
Ž: Slyšel jsem, že ulítáváš na fotbale - prý jsi fanoušek Chelsea...
MRC: Jo, jo, to jsem, myslím, že letos vyhrajeme pohár... (kecy - pozn. D.A.R.) Jsme poslední klub z Londýna, kterej je ještě ve hře. Myslím, že udržíme pohár v Londýně.
Ž: Myslíš, že pocit, který zažíváš na fotbalovém stadiónu, když dá tvé oblíbené družstvo gól, se dá srovnat s pocitem, který zažíváš na party? Myslím tím ten skupinový pocit radosti...
MRC: Jo, když dá tvoje družstvo gól... myslím, že je to totéž jako na party. Nebo když tvoje družstvo vyhrává. Myslím, že je to úplně stejné, protože stejně jako na party i v tomhle případě lidi vydávají v jeden okamžik úplně stejnou energii. Stejně tak v případě, když celá jedna tribuna zpívá stejnou píseň... Energie, která z toho jde, je hodně... hodně kmenová. Je tam znova něco jako telepatie. Jedinej problém je v tom, že fotbaloví fans jsou většinou naprosto opilí a naprosto tupí...
Ž: Máš nějaké místo v Londýně, které tě doopravdy dostává?
MRC: Zvláštní místo... jo už vím... strom. Jeden strom v Hampsteadu. Lezl jsem na něj, když jsem byl hodně malej. A když potřebuju být hodně sám, tak si tam zas vylezu a sedím tam...
Ž: Řekni mi něco víc o vašem slavném software, který převádí DNA kód do MIDI systému...
MRC: No... vlastně to začalo tak, že Colin surfoval na internetu a hledal nějaký věci, který se týkaly DNA. No a našel nějakou homepage, kde byla nějaká konvertovací tabulka, která převáděla jakoukoli DNA strukturu do MIDI systému. Tak jsme tu tabulku použili, abychom převedli DNA protein S2 do MIDI. S2 je protein, který nosíme ve vých tělech a který produkuje serotonin, což je látka, která člověku umožňuje změněné stavy vědomí. To byl také důvod, proč se Colin rozhodl pracovat právě s tímhle proteinem.
Díky téhle konvertovací tabulce je možné převést jakoukoli DNA do hudby. Je možné pracovat s DNA tvé kůže nebo DNA tvých vlasů... Když se na internetu dostaneš na Nemeton, zjistíš, že jsme tuhle tabulku zpřístupnili všem lidem na WWW serverech, protože si myslíme, že je to úžasná věc. Každý s tím může pracovat, nechceme si to nechávat pro sebe.Tady je informace - vezmi si ji.
Ž: Zkoušel jsi ten software na sobě? Dělal jsi hudbu podle své kůže?
MRC: Neee.
Ž: Proč? Bál ses?
MRC: Ne. Ale podle mne to nic neznamená.
Ž: Můžeš slyšet část sama sebe.
MRC: Kdykoli, když jdu do studia, tak slyším část sama sebe. Skládám svoji hudbu...
Ž: Jak s Colinem spolupracujete při skládání?
MRC: Existuje hodně různých způsobů, jak skládáme. Třeba Colin udělá nápad a já do toho přidám rytmy. Ale to se mění na každé desce. Colin jindy napíše nějaké melodie a riffy a appeggia a prostě udělá ambientní melodii a já do toho dodám basy a rytmy.
Ž: Jseš tedy něco jako šamanský bubeník?
MRC: Jo, ale nedělám všechny rytmy. Dělám většinu, ale ne všechny. A zase - Colin dělá většinu harmonií, ale já dělám také některé harmonie... Někdy třeba pracujeme na linie. Já udělám jednu, on druhou, já třetí, on čtvrtou... Prostě Colin udělá něco ve svém studiu, já si to vezmu do svého studia, dodělám nějaké rapy nebo vokály, dodám nějaké beaty, zase mu to vrátím... on skladbu dodělá a tak dál. Něco namixuju čisté, něco instrumentální... A pak to vrátím Colinovi a on udělá svoje mixy. Někdy udělám jeden mix já a jeden mix on a pak teprve z těch dvou mixů mixujeme finální nahrávku. Existuje mnoho způsobů, jak zpracováváme hudbu.