Živel 40
BUDOUCNOST JE
text: Ivan Adamovič
Když jsme začali dávat dohromady číslo Živlu o budoucnosti, s trochou nervozity jsem si začal uvědomovat, že budoucnost je především hájemstvím levice. Má to své historické příčiny: levice bývala tím, kdo chtěl svět měnit, později tím, kdo si vetknul kýžené království pozemské do budoucnosti. Ta byla atraktorem, jenž vábil. Tak jako chiliasté očekávali konec světa, očekávali komunisté začátek světa – beztřídního, spravedlivého. Pro takovou myšlenku se už jářku vyplatí trocha těch nespravedlností a organizovaného násilí dnes či v jakékolivdobě.
Myšlenka Owena Hatherleyho v tomto čísle, že komunismus by zůstal krásnou a vzkvétající utopií avantgardy, kdyby to nepokazil Stalin, je až dojemná ve své zkratkovitosti. Ale proč si neponechat něco iluzí? Jsou zmar a tyranie zapsané v samotném základu myšlenky o sociální rovnosti, solidaritě a zániku tříd? Anebo je naopak strůjcem zla volný trh, volnost a individualismus? S příchodem digitální reality mnohé z těchto dilemat pozbydou významu, protože se stane to, co je z podstaty technologií nevyhnutelné, jak píše také v tomto čísle Kevin Kelly. Jakákoli volba bude iluzorní.
Zatím jsme ale ještě těžce analogoví a levice dál jede budoucnost. Paralelně s naší Hithit kampaní probíhala kampaň na sborník levicového myšlení Budoucnost. Budoucnost se jmenuje i nové politické hnutí, které se ohlásilo počátkem letošního roku a chce být více nalevo a více ekologické. Levicový čtrnáctideník A2 je plný textů o sci-fi, fantasy, afrofuturismu a podobných utopií ducha. Levicoví intelektuálové oprašují utopii, od Fredrica Jamesona po Chinu Miévilla.
O budoucnost se však nejspíš nebude přetahovat levice s pravicí, ale klimatická realita s algoritmickou manipulací. Algoritmy rozdělí společnost do bublin a manipulátoři s nimi budou žonglovat jako kejklíři. Uživatelé Facebooku se často tolik neliší od lidí, kteří hltají fake news řetězové maily. Amorfnost a ovlivnitelnost krajiny zprostředkované reality vyžaduje mnohem přesnější mediální gramotnost a algoritmickou sebeobranu. Realitu kamer a sociálních kreditů (viz Shaddackův text zde) zase čekají války o sebeurčení jedince ve stále propojenějším systému.
Nadějí je, že se budoucnost zpřítomňuje. Už víme, že věci nezmizí, když je ztratíme z dohledu. Naše zodpovědnost se natahuje do minulosti i budoucnosti. Pojem uhlíková stopa je jen začátek. Měníme se ve stopaře materiálů, činů, myšlenek. Získáváme dospělost tím, že dokážeme dohlédnout důsledky svých myšlenek i produktů. Spekulativní imaginace nám zpřítomňuje generaci našich dětí a vnuků. Zjišťujeme, jako Vonnegutovi Tralfamadořani, že minulost, přítomnost a budoucnost jsou vážně jedno a totéž. Naše činy budeme poměřovat očima potomků, nikoli předků, jak bývalo zvykem.
Otočíme zpětná zrcátka. Obrátíme čas. Zbavíme se nostalgie po budoucnosti. Je načase vyhlásit konec dětství.
