transmediale 03: play global

Berlínské Transmediale je pozoruhodně komplexní festival. Jeho organizátoři řeší stejné problémy jako organizátoři všude jinde — málo peněz, hodně projektů. S každým uspořádaným ročníkem ale zpevňují a rozšiřují základy platformy, ze které vyrůstá umění nových médií.

takže zaprvé:
Horká média vždycky převálcují ta studená. Člověk je teplomilný.
zadruhé:
PC mohou být kvalitní, jak chtějí, ale pokud chcete dát najevo, že patříte do klanu, hryzejte jablko.
zatřetí:
Festival není o umění, ale o foyer, lobby anebo prostě o tom, čemu se říká lounge. Tady v klidu, ale přece v samém centru všeho dění usedá vysílený divák do křesla a nechává se prošumět signály a vůněmi a rtěnkami a zvuky, obrazy, výkřiky, nápady a dekoracemi jako voda tabletou. Tady najde ATMOSFÉRU, orbík každého festivalu.

lokace: Evropa (stará/nová), Berlín. Vystoupíte na rozestavěném hlavním nádraží, rozechvělí zimou a nahými ocelovými konstrukcemi + betonovými dásněmi. Nad vámi se klenou závratné křivky, které se stihnou protnout a zajiskřit, zatímco vy proběhnete mezi právě budovanými základy budoucího hotelu a dostanete se mezi starý dobrý Reichstag s křišťálovou kupolí a ultramoderní sídlo kancléře. Sklo, beton, hodně skla a hodně oceli. Protáhnete se paprsky bezpečnostních kamer a zkoumavými pohledy znuděných policistů a nakráčíte do rozlehlého nehostinného prostoru, kde se konečně dostanete na dohled budově se střechou ve tvaru sedla - Haus der Kulturen der Welt.
Zmáčkněte FF (rychle-vpřed) a ocitnete se v dobře vytopeném objektu.
dispozice: Světový kulturní dům nabízí v přízemí promítací sál (filmy), dva menší sály K1 a K3 (lekce, workshopy, diskuse), cafe global (bar), transmediale salon (malé jeviště pro prezentaci zvukově-obrazových projektů), a konečně - vtipně provedenou media lounge. Chodbu a přilehlé výklenky a místnosti vyplňují stánky labů a vizuální umění. Velký sál pro nejdůležitější prezentace se nachází po schodech vzhůru.

Jste zvědaví na tu vtipně provedenou media lounge.
Odtrhnete se od vaší potenciální životní partnerky a pochodujete k plachtám ze silného, potištěného igelitu. Vaše klouby se pomazlí s plastikem a vy vklouznete do klidného prostoru, kde jedna část patří počítačům, ve kterých máte virtuální možnost prohlédnout si veškerá interaktivní - netová díla letošního Transmediale. Říkám virtuální, protože jsem strávil několik minut zběsilým klikáním a nedostal jsem se nikam - mnoho projektů bylo jednoduše nepřístupných, navíc mě zarazilo, že při celkové pečlivosti nebyli organizátoři schopní, zajistit solidní interface, protože právě tenhle panák rozhoduje, jestli se z potenciálního diváka vašeho pracně upatlaného flashe stane divák skutečný. Je to jako v restauraci, kde vám cápek přinese jídelní lístek tlustý jak bible a vy si vyberete (jarní závitky) a on pak prostě říká: nemáme nemáme nemáme.
Zabít cápka, odsunout židli, pohyb k televizím.
Ach ano. Je tu nainstalováno několik televizí, u každé sluchátka a pohodlné polštáře. Tady běží filmová kolekce festivalu. Tady je organizace perfektní. Tady každé obrazovce patří jiná sekce, tady můžete během odpoledne zhlédnout celotýdenní program festivalového kina… a zdarma (ach vy socky!).

salon: Gameboyzz Orchestra - pod sloganem „low-tech music for high-tech people“ používá polská parta Kunstbande SLA jako hudební nástroje Game Boye a jejich omezené možnosti zvukové syntézy. Multimediální udělátko WasTun.Org Revue Floriana Schneidera, The YesMen, Yo Mango a dalších, které vám „umožňuje dle vlastního výběru kombinovat text a video, a to tak, aby bylo docíleno odpovědi na iniciační otázku Co dělat?“ Experiment zkoumající možnosti propojení televize a internetu Remote TV od Streamminister, apokalyptická vize Neotopia Manuely Pfrunderové.

výstava: Designové laboratoře zastřešené pod Cross-Border Labs: The Trinity Session, De Waag a ToroLab se jednak vlastními produkty (ToroLab: pěkná trička pro potenciální životní partnerku) a jednak v diskusích a debatách vyjadřují k otázce globalizace a překračování hranic, což je také hlavní téma celého letošního Transmediale.
A zatímco se ti týpci nahrávají pro MTV nebo jinou globální stanici, ve vás vzbudí zájem modrá záře z místnosti vpravo (150 m2).
i love you
Ještě před vstupem minete panel, na kterém jsou Gamblers André Greifa a Matthiase Henniga - hrací deska Člověče nezlob se, nad kterou si brady drbou čtyři zapnuté počítače. Hráči.
Vyhmátnete tlačítko pobavení, ale kroky vás už tlačí do dobrodružství s počítačovými viry.
i love you
Úplným amatérům expozice přibližuje svět počítačových virů jako takový - na stěně visí text ke třicetileté historii existence virů. U několika terminálů (tzv. Zoo) může návštěvník spustit některý ze 400 pěstovaných virů a počítač tak infikovat, zahltit, zavraždit.
Ale protože většinu terminálů infikoval, zahltil a zavraždil už někdo před vámi, obracíte se k opravdové kvalitě. Nejzajímavější z I Love You jsou totiž obrazovky, projekce a tisky s programovací řečí čili jakési virusí knihy, kosti, nebo trus. Tohle chce trpělivost a na Transmediale zatím nezvyklou dávku představivosti, ale pokud je kód jazykem, pak určitě existuje něco jako poezie kódu nebo jeho slang, nářečí. A pokud se shodneme, že poezie lidského jazyka je založena na tom, že obecnou skutečnost/děj ztvárníte pomocí přirovnání, oslích můstků a zkratek, pak jak jinak si vyložit třeba dílko Forkbomb italského tvůrce jménem Jaromil, které vypadá takto:
:(){ :|:& };:
Skloubit jakousi funkčnost prográmku, a přitom mít takovou vizuální stránku textové verze jeho programového kódu, že to divákovi něco řekne, to je masivně fér.

film: Není tajemstvím, že pro uměnímilovné Berlíňany a festivalové fanatiky je Transmediale pouhým předkrmem sezony. Tou hlavní akcí totiž je časově navazující Berlinale - berlínský filmový festival - vedle Cannes a Benátek nejdůležitější filmový festival planety. A vámi obletované Transmediale na konci 80. let vzniklo právě oddělením od Berlinale. Dnes oba festivaly poměrně úzce spolupracují a některé filmy z Transmediale lze zhlédnout i na Berlinale. Žádný div, že sekce digitálního filmu je na Transmediale nejen velmi silná, ale především hojně navštěvovaná.
Hlavní atrakcí nejen filmového programu, ale také symbolicky nejmediálnější postavou celého festivalu byla blesková návštěva britského filmaře, malíře a umělce vůbec Petera Greenawaye.
Greenawayovy snímky vždy balancovaly na hraně mezi „starým“ a „novým“ uměním neboli mezi filmem, který jde z bodu A do bodu B, a dílem, do kterého můžete kdykoli vstoupit a kdykoli z něj také vystoupit.
Na letošním Transmediale Greenaway představil svůj nejnovější projekt
The Tulse Luper Suitcases (Kufry Tulse Lupera).
Sál se plní a FF (rychle-vpřed). Na jeviště vehementně vchází hlavní aktér následujícího představení. U paty konferenčního pultu odkládá své cestovní zavazadlo a výbušnou řečí vám zvedne tep.
The Tulse Luper Suitcases: historie zhruba 60 let, které uplynuly od objevení Uranu (1928) k pádu berlínské zdi (1989). Greenaway otevřeně pohrdá dramatickým příběhem, u něj jde o čísla: 92 kufrů, v nich 92 objektů. 92 figur, každá s 92 charakteristikami. Výsledná stopáž vyjde na 3 celovečerní filmy. První bude uveden již v květnu v Cannes, druhý v září v Benátkách a ten poslední příští rok zde v Berlíně, na Berlinale. Jestli se všechny tři díly kvalifikují do oficiálních programů zmíněných festivalů, což je díky filmařově věhlasu dost dobře možné, podaří se mu husarský kousek - takovýhle festivalový „Grand Slam“ totiž nemá obdoby.
Ale film je už 20 let mrtvý, hlásí Greenaway. Jedním dechem dodává, že přes dvacet let trvalo, než vznikl nějaký opravdu dobrý film, zmiňuje Ejzenštejna a s mrknutím oka přidá, že stejně dlouho to bude trvat i novým médiím, a všem je jasné, že čas dozrál, a žhavým kandidátem jsou právě The Tulse Luper Suitcases.
Formát: DVD. Autor říká, že ho snad vymysleli přímo pro něj.
Strhující přednáška trvá hodinu. Poté dá režisér pokyn a světla ztemní a promítač pustí desetiminutovou ukázku. Greenaway sice předem upozornil, že jde především o předváděcí materiál pro investory, ale je jasné, jak bude program vypadat.
Plátno je pro Brita opravdovým oknem do živoucího světa! Formát se mění, stejně tak se mění i počet „obrazovek“, barevně snímaná bitka sklouzává při úderech do černobílého spektra, figury jsou lapeny ve smyčkách, ostré střihy nás nesmiřitelně krájí pseudodokumentárními záběry a divadelně inscenovanou scénou. Do uší proudí rychlá, rytmická hudba. Výsledný efekt je hodný bouřlivého potlesku, kterého se teď Greenawayovi dostává.
Přestože Greenaway považuje současný film a jeho vyprávěcí nástroje
za mrtvé, před sebou má publikum, které je sice schopno ďábelské výtvarné smrště zvládat deset patnáct minut, ale v delším časovém úseku si dovolím tvrdit, že by propadlo nudě - viz divácké reakce na Hotel, či Timecode M. Figgise.
Je to stejná nuda a zmatek, kterým na Transmediale diváci propadali při většině promítaných filmů, a to šlo o (mnohdy sotva) desetiminutové příspěvky. Přitom ve chvíli, kdy se objevil „klasický/starý“ paradox nebo vtip (např. v 0709 Tanii Parovicové, kde bankomat kuje pikle se svým zákazníkem, či v parodii na tv zpravodajství The Last News Christopha Draegera), obecenstvo reaguje živě a spontánně.
Stojíte na rozcestí.
Jsou tu nová média, ale staří diváci. Diváci, kteří si dosud nezvykli. Neumí zpracovat nové způsoby vyprávění. Jsou v pozici diváků výtvarného umění, kteří před sto lety poprvé zhlédli Picassa.
Doopravdy ale? Je současné „nové umění“ opravdu novým uměním, nebo jenom odbočkou umění klasického? Jde o úplně nový typ zavazadla, nebo o 91. kufřík Tulse Lupera? A co si do těch kufrů vůbec dát?

Stačila trocha chytré a cílené manažerské práce a na Transmediale se objevily i dva projekty z .CZ:
geo_cit/1 Tomáše Dvořáka (Floex) a především pak záležitost SPOLUS Martina Kermese, která obdržela čestné uznání v kategorii INTERACTION. Instalace spočívá v tom, že kamera snímá lidi čekající na zastávce, obraz je posílán do internetu, kde mohou uživatelé ve speciální flashové aplikaci cestující libovolně komentovat, a pak je obraz i s komentáři zpátky promítán oněm lidem na zastávce.
poptávka: martin kermes

jak moc zúčastněné projekty souvisí s celkovým tématem GLOBALIZACE? Jak na tebe působí celá atmosféra festivalu?
Budu teď sebestřednej. Oproti jinejm projektům tady si myslím, že ten můj sem pasuje celkem dobře. O propojení internetovýho a toho normálního, tedy vnějšího světa, v mém projektu jde určitě. A protože internet je globální médium. A atmosféra tady? No, splňuje to, co splňovat má. Potkávají se tady lidi, který zajímá stejná nebo podobná věc. Snad jen celková úroveň
by mohla být o něco vyšší. Když si třeba já pouštím různý projekty na DVD nebo hledám různý projekty na internetu, napadá mě, že tu nemám jako
výherce co dělat, protože nacházím práce mnohem silnější a lepší.

nepřijde ti letošní TM velmi politizující?
Komise vybrala věci, který spojuje jedno téma - GLOBALIZACE. Některý
se mi líbí moc. Když nám Bielický pouštěl záznamy z festivalu v Koreji, objevovaly se tam animovaný letadýlka, jak narážejí do domečků a podobně. Takže si myslím, že tady zase tolik projektů vztahujících se
k 11. září není. Anebo spíše je jich tady jen zdravá míra.

jak se díváš na zájem médií o svoji osobu poté, co jsi na Transmediale získal čestný uznání s projektem SPOLUS?
Popularita mě nezajímá. Několik známejch volalo, že četli rozhovor v novinách, a v Týdnu byl článek, kterej se mi líbil.

vyvíjí se SPOLUS od té doby?
Teď jsme jednali s agenturou, která provozuje obří obrazovku na Andělu, a máme s nima rozjednanou instalaci. Proběhla taky jednání o prodeji k propagaci Matrixu, ale já jsem s tím nesouhlasil. Možná při čísle tři anebo ne čistě za peníze, ale jako umění.

líbí se ti Matrix?
Když jsem četl Gibsona a poprvé viděl slovo matrix, cejtil jsem úplně něco jinýho. Když jsem byl na filmu, tak se mi hodně líbila hlavní herečka, ale strašně mě to zradilo, jako že takhle použít ten název a takhle na něm začít vydělávat! Bylo to jako takovej grál, o kterým čteme, a ten Gibson to nadefinoval podle mě jinam. A teďka, ty vole, to někdo uchopil a tříská z toho prachy, i když poměrně efektním způsobem, ty scény se mi líběj.

ale půdeš na to?
Určitě.

hraje tam Monica Belluci...
No ty vole, právě se mi taky strašně líbí, STRAŠNĚ!!! Teď jsem s ní četl rozhovor a tam má navíc takový otevřený názory. Akorát jsem přemejšlel, jestli má silikonový prsa, nebo ne?

a našels na Transmediale nějakou inspiraci, jestli jsi ji vůbec hledal?
Spíš teď doděláváme jeden projekt, kterej by se mi hrozně hodil, abych ho tam přihlásil na to téma PLAY GLOBAL!, ale nevi jestli jsem se tam inspiroval. Já se inspiruju náhodně a spíš jsem se inspiroval tím, že jsem lezl po Berlíně, než abych se tam s někým bavil a ten mi řek: „Hele, já dělám tohle, “a já si řek: „TY VOLE, to chci taky, a to by se dalo dělat takhle...“
To ne. Se přiznám, že jsem tam ani nestrávil moc času. To prostředí mi přišlo trošičku umělý. Potkal jsem tam pár známejch a seznámil jsem se s několika lidma, ale abych tam byl každej den od otvírací do zavírací doby, to ne. Některejm věcem jsem tam taky trošku nerozuměl, což mě úplně děsilo. Já mám problém s těma novomediálníma pracema, který se musím snažit nejdřív rozkódovat, abych je chytil. Když jsme byli v Karlsruhe v ZKM na výstavě Future Cinema, byl jsem úplně zděšenej, že jsem vždycky přišel před nějakou práci, nadrtil jsem manuál a potom jsem čekal, jestli to tam chytím. S tím mám problém a to mě na těchhle věcech štve.

myslíš si, že je tam nějaká budoucnost?
Určitě. Novomediální umělec by měl bejt jako předvoj, trošičku ruku v ruce s vědou a prostě překlápět ty budoucí nebo nabíhající poznatky a nechat je působit na lidi a zkoumat, jak na to reagujou. To vidím jako normální, zdravej přístup novejch médií. To, co se dneska bere za nový média - videoart - už nový média nejsou. Internet už taky není nový médium, to už je starý médium.

a co je podle tebe nový médium?
Já se v současný době snažím kombinovat klasický média, jako je video nebo internet atd. To byl třeba ten SPOLUS. Tím vzniká jakýsi nový médium.

ale máš tam to slovo média - film, tv, knihy, internet. A když se řekne nový médium, tak si představím, že by tam mělo bejt něco jinýho, a ne jenom kombinace těch starejch. I ten systém by měl bejt novej.
To souhlasím. Problematický je, že ti je kolik ti je a chodíš do školy, kde tě učej ty starý média, a nemůžeš zatím zvládat víc než buď dělat v nich, nebo je kombinovat a hledat jejich hranice. Velice těžko jde podle mě v tomhle věku a v tomhle stádiu vědomostí vyvíjet nový médium. To mi připadá nemožný. Vem si ale ten slavnej případ s tím svítícím králíkem - vědci si hráli s genama, vzali geny nějaký svítící ryby nebo čeho a zkusili ten genom strčit do genomu normálního králíka. A ten králík potom svítil. A umělec vzal toho králíka, kterej zázrakem neumřel a v noci svítil, a stalo se z toho výtvarný dílo, který totálně šokovalo tisíce lidí a vyvolalo to obrovskou polemiku v normálních médiích, i na tom vědeckým poli. A to si myslím, že je to správný popíchnutí, použití klasickejch médií. Ten člověk si vzal špičku ledovce a rozpoutal peklo a veřejný mínění se začalo nějakým způsobem tvořit. To beru jako klasický dobrý novomediální umění. Protože vytvářet nový projekty na internetu, to jenom uděláš novej projekt na starým médiu.

jaký máš plány?
Doděláváme asi čtyři pět projektů, se kterýma chceme během letoška vyjet. Posilujeme teď v labu o PR manažerku, hodláme klasicky fungovat a útočit na klasický média. První z těch projektů je časopis s pracovním názvem HELL, což je variace na časopis ELLE. Módní fotograf a lidi z branže fotěj můj svět, ten povrchní, je to i taková sebekritika. Třeba: V kurzu jsou trička - a teď tam vyfotíme všechny trička, co mám, a tak. A vyjde to v klasickým nákladu, má to bejt tak povrchní a tak hnusný, až si ten člověk jakoby uvědomí, jak je ovlivnitelnej, a je to jako obtisk jednoho člověka na celý médium prostřednictvím toho média.
Pak máme stickerky, jedna se jmenuje akusticker, samolepka s nápisem NICE TO TOUCH ME, a když se jí dotkneš, tak to hraje. Bude to na místech, kde se člověk nějak fyzicky dotýká města.
Pak mám něco podle příběhu Muž, který sázel stromy, o člověku, kterej sází stromy. Líbilo se mi to a protože kermes je odrůda dubu, tak tu máme projekt, kdy zalesňujeme byznys parky. Máme cedulky s naším logem a textem Muž, který sázel stromy.cz a dáváme tu cedulku k cedulkám jinejch firem a vůbec tam nesedíme. Takovýhle kraviny si jedem bokem..

a co se ti dneska zdálo?
Dneska Nic.

a včera?
Včera? Objímání.

a zejtra?
Zejtra snad zase objímání, doufám.

Zmáčknete Zklamání. Směr východ.
Venku: tma, hukot aut (vzdálený), zima. Vracíte se na nádraží, směr: Ostbahnhof, destinace: klub Maria. Zde se odehrává klubová/hudební část festivalu - Club Transmediale. Večerní hodiny jsou vyhrazeny pro prezentace (software, knihy, lekce), pozdější čas patří živým vystoupením. Žánr: především elektronický minimalismus, snaha o skloubení elektronických a živých nástrojů. Z pohledu promotéra je to ultraalternativa, něco, na čem nelze vydělat. Paradoxem je, že CTM se odehrává právě v Marii, což je v současnosti nejnovější a nejvyhledávanější klub ve městě. Přitom ještě před rokem na stejné adrese sídlil pololegální klub Deli, kde bylo otevřené ohniště, železný bar a hudební produkce sestávala z barbarského industriálu a tvrdého techna.