Podivné časopisy

Po delší odmlce se vracíme k nepravidelné rubrice, v níž vás seznamujeme s neobvyklými periodiky, která lze - většinou - zakoupit v lépe vybavených prodejnách tisku. Je pravda, že boj o místo na pultech sílí a tytam jsou doby, kdy v první či druhé linii časopisů vyrovnaných v trafice zářily skvosty jako Truhlářské listy nebo Plyn. Přesto i dnes narazíme na nečekané úlovky.

NA VÝCHOD
Časopis, který rozšíří vaše obzory
Vydává občanské sdružení Na východ od Aše, což je sdružení studentů Ústavu slavistických a východoevropských studií FF UK. I v takovém periodiku najdeme úžasné informace. Hitem čísla 1/2002, které máme v ruce, je článek Petra Peška Subarktická kuchyně národů Ruska. Žádnou Prima vařečku nečekejte, nic jako vařečky severské národy neznají. Maso totiž nejraději syrové - a autor sám mnohé jejich speciality vyzkoušel, například syrový lososí mozek nebo syrové rybí oči, ty jsou prý zvlášť chutné. Víte, jak konzumuje něnecký ajbarč soba? „Omráčený sob se zaklíní mezi kameny břichem vzhůru a po rozříznutí břicha se z dutiny odstraní střeva a žaludek. Břišní dutina se okamžitě plní krví. Něnci si odřezávají kousky ledvin, jater a masa a namáčejí si je v krvi. Mezi sousty si nabírají krev hrnkem a dobrotu zapíjejí.“ Mimochodem, ani střevní obsah sobů prý nepřijde nazmar, má prý příjemně kořeněnou chuť a ihned po skolení zvířete i správnou teplotu. Za pozornost stojí také článek K některým aspektům překladu Harryho Pottera do slovanských jazyků. Kdybyste nevěděli, jak se v jiných jazycích řekne Havraspár (Ravenclaw), vězte, že slovensky Bystrohlav, polsky Krukon, slovinsky Drznvraan a bulharsky... Rejnklou.

TELETUBBIES
Mávají ahoj a pá pá
Skáčou nahoru a dolů, válejí se a padají. Tancují a pochodují, společně i samy. Kdo je to? Blbá otázka. Teletubbies přece zná každý, přinejmenším ty falešné z čínských obchodů. Tento časopis je plný fotoseriálů z jejich psychedelického světa, který ze všeho nejvíc připomíná simulovanou přírodu na palubě generační kosmické lodi. Blíží se k Zemi Teletubbies? Jaké poselství nám prostřednictvím TV sdělují? No přece: Tuli-tuli!

EASY ENGLISH
Nejlepší způsob, jak zvládnout angličtinu
Kyberpunk jako hnutí definitivně umřel v okamžiku, kdy se William Gibson objevuje na obálce časopisu k výuce dětí angličtině. Na stranách 17 a 18 čísla 133 najdeme krátký, bezchybně napsaný profil tohoto spisovatele, včetně dvou fotografií a reprodukcí obálek, slovníčkem a otázkami k zodpovězení. Question 2: Why was Neuromancer so special? Question 4: What was Johnny Mnemonic based on? Sbohem, avantgardo...

LIDÉ MĚSTA
Město a jeho kultura
Vydává Institut základů vzdělanosti UK.
Tento časopis jsem koupil v prodejně Karolina celkem nedávno, i když je už několik let starý. Na obálce je uvedeno: č. 6, 1994 - 1996. Jedno číslo za tři roky - to má už i Živel lepší skóre. Speciálně na tomto číslu zaujme studie Karla Zástěry Příspěvek ke studiu marginálních skupin ve společnosti - Oddíl III: tzv. „metalová“ kultura. (Předchozí části, dozvídáme se, byly věnovány punku a skinheadu.) „Práce se opírá o osmiletý terénní výzkum prováděný technikou zúčastněného pozorování.“ Autor nechal metalovým fanouškům vyplnit dotazník, z něhož vyplývá, že 71 % metalistů nepůjde k volbám a 9 % jich mělo konflikt se zákonem. „Z výpovědí informátorů vyplývá, že vrcholem soudobé metalové image je kožený oděv, vysoké špičaté boty zvané „koně“, černé triko s obrázkem, mnoho kovových doplňků a dlouhé vlasy.“ Kdo by to byl řekl.

HLÁSÍ SE POLICIE
Magazín pro otázku bezpečnosti.
Podívejte se na obálku třeba tohoto čísla a pak běžte na film Bowling for Columbine. Tento časopis se ale samozřejmě „proslavil“ zhruba před rokem publikováním jednoho dílu seriálu Počítač, co s ním? Díl byl věnován práci s disketami a autor zcela vážně radil policistům, jak se data na disketě přenášejí. Doporučoval nejprve disketu z počítače vyjmout, a poradil dokonce, že si ji mohou uložit do tašky a někam ji odnést. V podobném duchu se nesl celý text, což vyvolalo nejen hromadné rozesílání oskenovaného článku e-mailem místo obvyklých perverzních vtipů, ale i ironický komentář v MF DNES. Vzápětí vydavatelé časopisu prohlásili, že budou požadovat od deníku veřejnou omluvu. Jinak není tento časopis o práci policie příliš zajímavý, snad jen pravidelný sloupek perliček ze soudních síní může pobavit („My jsme potřebovali zjistit jeho totožnost proto, že jsme potřebovali zjistit jeho totožnost.“, A fotografie urostlého manekýna ve slipech v pravidelné rubrice o pánské módě může vyvolat otázky, s jak orientovanými čtenáři asi redakce časopisu počítá.

DECHOVKA
Měsíčník pro příznivce dechové hudby
Tento časopis neobsahuje až tolik kouzla nechtěného, kolik jsme od něj očekávali, nepočítáme-li neuvěřitelné fotografie brunátných dechařů a okrojovaných dechařek s účesy jak z 80. let. Avšak úplně opominout jsme ho také nemohli, protože dechovka je natolik bizarní element české kultury, že informace o tomto čerstvě založeném měsíčníku je téměř povinná. Když se začtete pozorněji, přece jen pár perliček ulovíte. Například v líčení představitelů Strahovanky, která když vystupovala v Libyi, musela stát po stranách pódia vodní děla na usměrňování horkokrevných arabských posluchačů rozdováděných pohledem na české „krev a mlíko“ ženy. V článku o F. V. Červeném, vynálezci dechových nástrojů z 19. století, vás mohou nadchnout názvy dechových nástrojů, které se údajně užívají dodnes, i když znějí kouzelně obrozenecky: strojivo, zpěvoroh, snižec, zvukovodka.

KRÁL HORROR
Měsíčník tiché hrůzy
Před lety jsme zaznamenali na Ostravsku pokus o vydávání prvního českého hororového časopisu. Jmenoval se Horror magazín, vyšla dvě nebo tři čísla a pak se tento plátek, plný nepovedených povídek českých autorů publikovaných pod pseudonymy a patrně pirátsky vydaných překladů, naštěstí propadl do zapomnění. Nyní se jiný vydavatel, tentokrát z Prahy, opět pokouší o téměř nemožné - vydávat v Čechách hororový časopis. Výsledek je znovu rozpačitý. Nekvalitní české povídky, stránka definic opsaná z jakési všeobecné encyklopedie, stránka o Stephenu Kingovi, výzva k zasílání příspěvků do „největší antologie českého horroru“, v níž jak redaktoři hrozí „uplatní každé dílo“ zaslané do redakce. Vše doprovázené otřesnými fotokolážemi. Ale co byste čekali za 15 korun? Vlastně těm nadšencům docela držíme palce. Ty uříznuté, samozřejmě.