Gay Rapper

Tabu. Nepředstavitelné a předem zavržené spojení. Rapper a gay v jedné osobě je na první pohled jako papež-pornoherec, muslim-alkoholik, Roxette-grind core nebo cikán-skinhead. Zakázaná oblast. Pandořina skříňka se však pohnula a v zámku třinácté komnaty chrastí klíče. Škvíra se otevírá… není ale někdy lepší nevědět? Opravdu chceme zjistit, jak to DOOPRAVDY JE?
V soutěživém žánru, jakým hip hop bezesporu je, v žánru, kde je „nakopat ostatním prdel“ jedním ze základních vzorečků úspěchu, je změna činnosti u soupeřova pozadí vskutku těžko představitelná.
Mluvíme o buznách, nadávce a stigmatu, která v hip hopu, co se kalibru a nemožnosti odvolání týče, nemá konkurenta. Čára mezi „my“ a „ONI“ není nikde tak tlustá a pevně stanovená. Přesto statistika, co nuda je, má však cenné údaje, nesleví a řve, že i mezi „vámi“ je někdo z „NICH“. Sexuální orientace se jistě neptá, jaký hudební žánr vyznáváte. Ze známých jmen se však k homosexualitě nehlásí nikdo, není divu, rovnalo by se to obřadné sebevraždě a zůstávají jen drby a bulvární „rádobyodhalení“.
Třináctá komnata již byla pootevřena, trochu světla se fenoménu dostalo, ale přiznejme si, většina materiálu na toto téma si stále hraje na opilce rohlíkem. Předpokládá, že jde o druhořadé, podřadné rappaz. Představa, že váš nejoblíbenější rapper, který ve svých textech postřílel xy lidí a ojel xy „čubek“ na n-tou, je vlastně homosexuál a že jeho „čubkám“ kouká oháňka na špatné straně poklopce… o ou, to jste o někom, s kým se snažíte ztotožnit, vědět nechtěli. Jako byste sami byli částečně homosexuální. Jako by to byla nemoc, nakažlivá poslechem. Je to směšné, ale je to tak. Hip hop je v tomto pohledu neuvěřitelně netolerantní a směšný. Pohled na svět očima rappera - mocného samce, vůdce stáda se totiž s „něžnou“ sexuální orientací hroutí rychleji než karetní záchod.

NA KOHO TO SLOVO PADNE?
Jste v dobrém rozmaru a připustíte „jsou mezi námi“. Asi první věc, kterou pak ale budete řešit, je personifikovat tuto představu - „kdo to je“? Rádi byste si to vymezili „odsud, pocud, od toho po toho“. Dokud to není někdo konkrétní, vám dobře známý, je záležitost stále příliš abstraktní. Navíc, vždyť přeci většina vašich oblíbených rappaz od Chuck D přes Big Daddy Kane po Brand Nubian, The Notorious B.I.G. nebo Ras Kass dští na jejich adresu síru. A co kdyby to byl známý případ: zloděj křičí chyťte zloděje? Je opravdu tak důležité ukázat prstem a udělat jmenný seznam „vyděděnců“? Je opravdu důležité vědět, jestli fámy, které kolují okolo Ericka Sermona (když začátkem letošního roku vyskočil z okna, aby ho nechytil u jedné SLEČNY její ex-přítel, říkalo se, že už pomluvy o své sexuální orientaci, které nezastavily ani jeho děti, nemohl dál snášet a pokusil se o sebevraždu), Redmana, Method Mana a dalších, jsou založeny na pravdě? Znamená to, že jejich rap bude od nynějška horší?
B(anjie)-BOYS MAKE SOME NOISE
Podle některých zdrojů i čisté logiky „zdravého selského rozumu“ homosexualita BYLA a musela být od samého počátku součástí hip hopu stejně jako všech jiných odvětví lidské činnosti. Vždy se ale vše drželo pod pokličkou. Fámy kolují a kolovaly, ale kdo jim připisuje vážnost? Rappeři se navzájem nazývají sissy, punk nebo faggot a myslejí to vážně jako kluci, co se na základce poperou a řvou, že se navzájem zabijou.
Přelom však znamená článek od Jamala X: Confessions of a gay rapper, uveřejněný v roce 1996 časopisem One Nut. Něco s velkým Ň, překročení dvou tradičních škatulek - kachna a podřadný rapper, jehož jméno byste četli v tomto článku prvně v životě. Přesto že se autor zavázal svému protějšku v interview zachovat doživotní anonymitu, hned na úvod otevřeně říká, že jde o „slavného rappera“ (znamením úspěchu může být i drobný popis detailů typu zlatého náramku s diamanty a zlatých Rolex hodinek), který otevřeně mluví o své homosexuální orientaci.
Popisuje ji jako závislost na cracku, kterou v sobě člověk nemusí nikdy rozpoutat, ale „když jednou zkusí, nechce jinak“. První zkušenosti prý přicházejí většinou při pobytu ve vězení (u rapperů nezdravě častých) a u většiny pak pokračuje i dále - v klubech, na koncertních šňůrách atd. atd.
Dotyčný „slavný rapper“ na jednu stranu svou sexuální orientaci otevřeně přiznává, aby pro ni na straně druhé hledal vý-, omluvy a alibi, bojí se definitivy - jsem teplouš („Spousta těchto ,akcí‘ se odehrává pod tak silným vlivem alkoholu a drog, že si kluci druhý den nic nepamatují… Mám sice svého mužského sexuálního partnera, ale zároveň i dítě a manželku, která přítele považuje za kamaráda.“)
Článek měl asi dobrou myšlenku. Autor se snažil pomoci těm, kteří si myslí, že jsou jediní „teplí“ hiphopeři na světě. (Když někdo z podobných důvodů a pocitů zoufalství a izolace spáchá sebevraždu, všechny vtipy o teplouších přestávají zabírat. Pokud se jim v médiích, které by tak rádi považovali i za svoje - jako je věčně zmiňovaný The Source, kde rádio ikona Fat Man Scoop na své stránce, věnované sexuální výchově a osvětě, napíše na otázku „Co s pocitem, že jsem asi teplej?“ zoufalou ubohost „Pokud se radši než u krásný ebenový prdelky svý přítelkyně budíš u chlupatý prdele svýho kamaráda…“ - nedá se pocitu ztracenosti divit.) Jediné, čeho dosáhl, bylo rozpoutání křížové výpravy. Nikdo se nesnažil otevřít oči, pochopit a přestat odsuzovat. Senzacechtivému davu šlo jen o to, „kdo je ten teplej rapper“? do čela lynčující hordy se postavila slečna-prořízlá huba z populární newyorské rozhlasové stanice Hot97 - Wendy Williams. Přečetla dotyčný článek v rádiu, kdyby náhodou někoho minul, a hon na čarodějnice mohl začít. Lidé posílají do rádia stohy seznamů rapperů, kteří mají být teplí, a ona pak každý den čte místo zpráv a novinek: „Denisi z Brooklynu, čísla 1 a 7 jsou špatně, zbytek jsi trefil.“ Miss bulvár, která se nezdráhá mluvit veřejně o čemkoliv včetně příhod „jak jsem dostala krámy v letadle“, je ve svém živlu. Upřímně jí věřím, že jí nevadí, když jí napadení rappeři volají (ona totiž jako jediná VŽDY mluví o konkrétních lidech a VŽDY zmíní jejich jména, sprostá slova jako je diskrétnost dávno vyřadila za slovníku), přijdou za ní osobně nebo ji rovnou vyhrožují, aby je nespojovala s kauzou gay rapper. Že to naopak miluje a je to jen litím oleje do ohně. Jak směšně pak působí, když říká, že ji homosexuální komunita miluje za veřejné ukázání těch, co k ní patří, a že rozhodně není homofobní, ani se nesnaží nikomu ubližovat.

BUSINESS IS BUSINESS
Co muselo následovat, je vynuceně logické. Uhodnout, co si trh žádá a ukojit jeho hlad, nebylo nikdy tak jednoduché. Man with the Master Plan, který se vzápětí vynoří doslova odnikud, si říká Caushun The Gay Rapper (jak je vypočítavý dokazuje už fakt, že přídomek The Gay Rapper si nechal registrovat a svou doménu nasadil na „populární“ adresu www.thegayrapper.com). Jak tvrdí verze pohádky teplého prince z Brooklynu, kterak se stal bývalý kadeřník hvězd, jako je Jeniffer Lopez, tolik diskutovaným rapperem, vše začalo jako legrace. Sezením s přáteli a telefonátem do Hot97, protože si chtěl zarapovat. Funk Flex mu však šanci nedává. Proto volá druhý den znovu, na drátě je Angie Martinez, která ho už rapovat nechá. Kariéra, založená na tvrzení: „Jsem prvním, otevřeně a veřejně homosexuálním rapperem,“ začíná. Popularita, zájem médií, show na MTV, článek v The Source, singl Ooh Who Dat Be atd.
Legrace je, že pokud se o problém nezajímáte hlouběji, jednoduše spolknete jeho existenci jako prostý fakt, netušíce zradu. Jak ale vše působí, když zjistíte, že existuje celý gay-rapper underground, bojující za svou identitu už léta, bez zájmu médií. A najednou někdo, o kom tito nejinformovanější v oboru před jeho MTV vystoupením v životě neslyšeli, slízává smetanu? Co pak řeknete na konspirační teorii, že je jen nástrojem, loutkou prodloužené ruky major labelu, který chce širokou veřejnost „ochránit“ před jejími vlastními strachy z neznámého tím, že takhle vypíchne jediného člověka. Aby veřejnost uvěřila, že je tu prostě JEDEN homosexuální rapper a tím „problém“ končí? Tomu by odpovídal i jeho komentář na vlastních internetových stránkách, kde odmítá diskuzi na téma „A co další gay rappeři?“ hláškou „I’m the one; that’s all you need to know,“ která nepotřebuje komentáře ni překladu.
O svých plánech do budoucna mluví tento maňásek a produkt hudebního průmyslu jen v superlativech „filmy, televize, cokoliv…“ a samozřejmě se nechce vázat jen na hiphopovou komunitu, ale hodlá „proniknout do celého světa“. První dílem tohoto pokusu o pohádku se šťastným koncem by měl být jeho film, vycházející zároveň s debutovým albem shodného názvu - Homothug Documentary - Proceed With Caution.
Podobně jako Caushun na tom jsme ale i doma, na starém kontinentě. Ve studené Skandinávii, přímo ve Švédském Stockholmu sídlí rapperské duo Massen & Vgurra. Těm se asi nedostává primetimu v domácí TýVce, ale i oni staví svou orientaci na odiv a snaží se za každou cenu šokovat. (www.fagrap.com)

BLACK, HOMO AND PROUD
K oficiální verzi existuje samosebou uvědomělá alternativa, které role účastníků „freak show“ pro rozptýlení sexuální většiny nesedí.
Asi nejznámějším homosexuálem tmavé pleti, jakkoli spojeným s hiphopovou scénou, je spisovatel James Earl Hardy, jeden z prvních inteligentních hlasů, který přemohl strach a vystoupil ze stínu. Pro své homie-sexual hiphopové kolegy napsal celou sérii knih B-Boys Blues, jejíž páté pokračování - Love The One You’re With - právě vychází.
Ani NY nepatří jen Caushunovi, ale třeba i alternativně laděnému projektu Morplay se dvěma MC’s Cazwell a Crasta Yo, producenty D-Rek a Skinny B, plus Larry Teecoem, hrajícím na klarinet, saxofon, klávesy a posledním - Trick Gigiloem s flétnou.
Zmiňovaná mecca undergroundové gay hiphop scény je ale bezesporu v Bay Area (oblast San Francisco, Oakland…), reprezentovaná jmény jako Rainbow Flava, Hanifah Walidah, Elitrea and Kali, Doug E., ENS, DJ So Much Soul, Exodus nebo D/DC (Deep Dickolective). Nejzásadnější je právě posledně jmenovaná a její lídr.
MC Tim’m T. West, aka 25percenter (občas vystupuje i pod jinými pseudonymy jako Black Foucault nebo AABBS - Aquanigga Abercrombie Banjie Boy Stud). Dlouhé roky se snaží být pro svou komunitu hlasem, kterému by ostatní naslouchali. Těžkosti svého úkolu si je dobře vědom a na rozdíl od jiných nečeká pomoc v podobě odkrytí se někoho ze slavných. Že to hvězdy nedělají ho neštve, chápe je - „Pokud jsi na major labelu a veřejně přiznáš, že jsi buzna, bude tě to stát smlouvu. To ti řeknou hned, jak ji podepisuješ. A pak, firma je ráda, když zná tvé tajemství, tvé citlivé místo, kterým tě drží v šachu, používá ho jako donucovací prostředek, aby tě dostala, kam potřebuje“.
Caushuna neuznává. Jeho tvrzení, že je první gay rapper, prostě není pravdivé, ale dodává, že mu nezávidí, ani se ho nesnaží „dostat dolů“. Jen mu přijde škoda, že spousta rapperů si hraje na soukromém písečku, soutěží o prvenství v nesmyslném závodě, místo aby se snažila přispět a změnit přístup veřejnosti k jejich komunitě jako celku. Nesní o slávě a penězích, s faktem, že jeho kapele D/DC major label smlouvu nejspíš nikdy nenabídne, se dávno srovnal. Daleko více ho totiž zajímá, jestli pomůže najít sama sebe pro mladé gay hiphopery, kteří se snad s pomocí kapel jako Doug E., ENS nebo té jejich konečně zbaví pocitu, že jsou jediní svého druhu na světě izolovaní ve scéně, která o ně nestojí.

CI(N)TÁTY
Jak jsem na začátku předeslal, je bez debat, že homosexualita je v rámci hip hopu nejsměšnější věcí, narážka na ni se při snaze zesměšnit a pokořit soupeře objevuje v každém druhém freestyle battlu. Nejmedializovanější je poslední dobou Eminem, se svými homofobními výroky v textech i mimo pódium, ale znakem možného zlepšení stavu může být jeho společné vystoupení s Eltonem Johnem.
Buď jak buď ke konci našeho vyprávění jsem sestavil malý výběr citátů, které dokreslí náladu a stav věcí více než mé komentáře. Výběr si neklade za cíl být vyčerpávající studnou všeho, co bylo na adresu homie-sexuálních v hip hopu řečeno, jde jen o prostou ukázku.
Málokdo je tolerantní jako frontman Cypress Hill - B-Real: „Jestli je někde nějakej gay rapper, ať si klidně dělá svou věc, nechává mně to úplně v klidu,“ a pokračuje: „Latino MC’s, jako jsem já, taky lidi neměli rádi, posílali nás do prdele, nechtěli nás poslouchat, ale po nějakém čase přestali prudit a přijali nás. V hip hopu respekt nedostaneš, musíš si ho získat“. Naopak jedním z nejméně tolerantních výroků proslul Royal Flush (ironií osudu tvrďák, pocházející ze čtvrtě Queens): „Nikdy bych neudělal skladbu s gay rapperem, nikdy! Nemají u mě žádný respekt, protože se snaží být, čím nejsou. Slyšel jsem, že to navíc není jen otázka jednoho gay rappera, že jich je celý team.“ Pan Flush má uši jako rys a pokračuje ve své osvícené řeči: „Ať se držej svejch buzerantskejch věcí, nemůžou přece rapovat, jak střílej lidi, a pak se otočit na patě a říct, že jsou buzny, protože tohle buzny nedělaj.“ Ženská homo- nebo bisexualita, která jak známo, většinu mužů přitahuje, je něco zcela jiného i v hip hopu. Když Queen Pen v jedné ze svých skladeb rapovala o „dívčích hrátkách“, trochu rozruchu ztropila, ale s hurónským rykem mužské kauzy se to nedá srovnávat. Právě při otázce na mužskou homosexualitu v rapu je však až překvapivě zdrženlivá: „Zaprvé, pokud vím, žádní gay rappeři nejsou a zadruhé to ani nepovažuji za zajímavé téma. Nechápu, proč se lidi nemůžou ani chvíli soustředit na pozitivní aspekty hip hopu?“ Biff Warren, člen původního teamu Def Jam, který pomohl prosadit kapely jako Public Enemy nebo LL Cool J a který je dodnes manažerem DJ Scratch z EPMD, Special Ed a Blahzay Blahzay, je také zároveň gay a vydavatel gay časopisů B1G2 a Que Pasa. Ten k malichernému přístupu ke své komunitě říká: „Vzpomínám si, jak lidi píčovali do Will Smitha jen proto, že hrál ve filmu Six Degrees of Separation Gaye. A podívej se, kam to v popularitě dotáhnul, kde dneska je. Nejmíň půlka rapovýho světa by tu roli nikdy nevzala, nejsou na to dost duševně vyspělí, dusí se v předsudcích, přesto že by si mohli vydělat spoustu peněz. Děsí se vědomí, že krom toho, co děláme v našich ložnicích, jsme vlastně úplně stejní lidé.“

A ještě homofobní úryvky z hiphopových textů:
The Notorious B.I.G.: Ten Crack Commendments - „money and blood don’t mix like two dicks and no bitch...“
Nas: Ether - „I rock hoes, you rock fellas…“
Chuck-D z Public Enemy: Meet The G That Killed Me - „Man to man I don’t know if they can, from what I know, the parts don’t fit (ahh shit...)“
Ice Cube: No Vaseline - „You’re gettin’ fucked real quick, and Eazy’s dick, is smellin’ like MC Ren’s shit... You little maggot; Eazy E turned faggot.“
Brand Nubian: Punks Jump up to Get Beat Down - „Though I can freak, fly, flow, fuck up a faggot. Don’t understand their ways I ain’t down with gays. You wanna grab the style that was made from my mom and my dad...“
Eazy-E: It’s on - „Back in ’86 you wore pumps mascara. Down did the muthafuckin’ Wreckin’ Cru bid, but once a bitch always a bitch and now the fuckin’ switch, fag, with a stethascope now you sag.“
Canibus: Second Round KO - „You studied my rhyme, then you lays your vocals after mine. That’s a bitch move, somethin’ that a homo rapper would do...“
Eminem: Get Bac - „I’m havin a bad day. My fuckin’ dad’s gay, I hate fags, and I’m fuckin’ mad cuz I don’t have AIDS...“

ZÁVĚR… OBEJMĚTE SE?
Xenofobní přístup k homosexualitě především v zámořské části hiphopové scény je jistě odsouzeníhodný a nelze čekat nějakou pronikavou změnu zničehonic. Vymýšlet nové nadávky, když sissy, punk a faggot fungují léta a zaručeně, se nikomu nechce. Na druhou stranu, je to opravdu záležitost zakomplexovaných, „jistě nevzdělaných černochů z amerických ghett“? Opravdu? Slyšel jsem o jedné díře uprostřed Evropy, kde církev organizuje petice proti uzákonění registrovaného partnerství mezi partnery stejného pohlaví. V téhle o moc vzdělanější díře je buzna taky na seznamu nadávek nejvyššího kalibru, takže na úšklebek „to se nás netýká“ bych zase rychle zapomněl. Týká, bohužel, přes všechna ujišťování se o tom, že žijeme v jedenadvacátém století, se stále bojíme neznámého, pořád se „jich“ štítíme a po generace zakořeněných předsudků jsme se ani zdaleka nezbavili. Přitom co dělají v ložnici nás přeci drtit nemusí, ne? Bavíme se o jejich (v majetkových poměrech naše vs. jejich začíná být zmatek) hudbě, ne sexu, ne?

INTERNET Pokud tu mohou šikovnější z nás hledat návody na sestavení atomové bomby, těžko čekat, že homosexuální hip hop bude tématem bez zastoupení. Nejzásadnější nezávislou a zároveň seriózní stránkou jistě bude gayhiphop.com. Krom odkazů na stohy a stohy souvisejících materiálů - linky na nejrůznější zásadní články se spřízněnou tematikou, tu najdete rozhovory, hudební ukázky či anonce nadcházejících hiphopových akcí. Stránka se nezavírá sama do sebe a homosexualita v hiphopu není jejím jediným tématem a okruhem lidí zvaných na rozhovory je široký atp.