Klub rváčů (rozhovor s českým hooliganem)

„Chuligánem člověk přestává být z různých důvodů. Většinou stárne, najde si ženskou a má dítě. Pak už nemá čas a ani prostředky na podobný věci“

Fotbaloví chuligáni nemůžou být zbytku populace sympatičtí a - popravdě řečeno - ani o to nestojí. Představují podobnou skupinu jako sprejerské gangy na sídlištích, ale namísto ultralevicových názorů u nich najdete spíš rasisty a šovinisty.

Jenže tyhle dva názory najdete i u většiny ostatních fotbalových fanoušků, chuligáni nejsou výjimkou, a je dobré si uvědomit, že banánové slupky žižkovskému internacionálovi Chihurovi či doporučení „vrať se do kuchyně“ první české rozhodčí pískající ligu Damkové padaly od padesátiletých tátů volících jistě parlamentní strany. Ideologií fotbalových chuligánů je však čisté násilí. V den zápasu ovládnou město a svou dominanci jsou ochotni každému dokázat pěstmi. „Chuligánem člověk přestává být z různých důvodů. Většinou stárne, najde si ženskou a má dítě. Pak už nemá čas a ani prostředky na podobný věci,“ říká bývalý aktivní chuligán a webmaster stránky hooligans.cz používající šifru 1905 a dodává: „Já sem skončil, protože mi začalo vadit, jak se do chuligánství začíná míchat politika. Soupeře si vybírám jinak.“

Kdy se začal pro označování fotbalových násilníků používat v Čechách termín chuligáni?
Násilí a národnostní cítění se začalo v Čechách mezi fotbalové fanoušky dostávat už v osmdesátých letech. Tehdy měly tradiční silnou fanouškovskou základnu Brno, Sparta, ale třeba i Cheb, který je dnes už pryč. Násilný excesy se mezi nimi začali objevovat tak v letech 1987 až 88. V letech 1991 až 92 se to začalo rozjíždět ve velkém, celorepublikově, a to především okolo klubů v Praze (Sparta), Brně (tehdy Zbrojovka), Ostravě (Baník) a Bratislavě (Slovan). Se zahraničními chuligány měli první kontakt sparťani, takže se i první začali označovat za hooligans - chuligány.

Co je projevem chuligánské party nebo gangu?
Dneska jsou tím nejviditelnějším projevem bitky mezi fanoušky, ale díky policejní represi se to pomalu vrací tam, kde to bylo na začátku devadesátých let. Čím dál tím víc gangů proto začíná dělat i tzv. ultras - vizuální efekty při zápase, show s ohněm. Připravují se třeba transparenty a hesla. Takový známý heslo - Sparťanský fanda je krutý, ale fér - se objevilo, když pražští chuligáni napadli na dálnici autobus s hráči. Důležitou věcí pro chuligány jsou taky chorály. Fandové se jimi identifikují, povzbuzují, větší kluby mají třeba předříkávače s mikrofonem. Co se týká chorálů je u nás jednoznačně nejlepší Baník. Mají je ve slezském nářečí, takže tomu nikdo nerozumí, ale jde z toho ta správná síla.

A bitky vznikají prostě tak, že se potkají dvě party?
V současné době není moc šancí na neorganizovanou bitku, protože všechny zápasy jsou sledovány velkým množstvím tajných i uniformovaných policistů. Bitky se proto organizují přes mobily, přičemž jednání probíhá mezi lídry. Domlouvají se místa střetu (většinou co nejdál od stadionu), pravidla (jestli to bude férovka třeba 10 na 10 nebo prostě bitka mezi všemi), ale hlásí si i info o pohybu policie a jejím počtu atp. Pokud se chuligáni hostujícího týmu dostanou do města a utečou policii, záleží pak už jen na domácích chuligánech, jestli jsou dostatečně silní na to, aby se jim postavili.

A lidi, co se do toho přimotají?
Pro chuligána je prioritním soupeřem chuligán. Jde o to dokázat soupeři, že jsi lepší. Nemá cenu bušit do někoho, u koho je výsledek dopředu jasnej nebo kdo o to nestojí a ničím si to nezaslouží. Medializovaný případy jsou i na chuligánské scéně excesy, se kterýma já nesouhlasím. Chuligáni se před kamery necpou a na policii na sebe nevypovídají, takže není z čeho udělat případ ani reportáž.
Jak silné jsou jednotlivé skupiny při střetu?
To je případ od případu. Když policajti organizované bitce zabrání, tak se malá skupinka dostane líp do města a může pak vyprovokovat nějakou bitku přímo na ulici. Pokud se bitka domlouvá přes telefon, je to třeba třicet až padesát lidí na každé straně.
K asi největšímu střetu došlo minulý rok při mezistátním zápase ČR - Bulharsko. Na jedné straně byly spojené síly Sparty, Olomouce a Brna, na druhé baníkovci. Mobilem se dohodla bitka ve Stromovce, kde se sešlo na obou stranách tak sedmdesát lidí. Rvali jsme se asi deset minut a ze stráně to všechno nevěřícně sledovalo dalších asi sto policajtů.

To tam ale přece museli být mrtví?
Ježíš, všem je jasný, že jde jenom o fotbal, a nikdo, až na úplný psychopaty, se nechce zabít. Tam jde fakt hlavně o soutěžení, o to cítit se jako vítěz. Nevím o případu, že by po bitce někdo zůstal trvale poškozenej. Nejde o to někoho zabít, ale dostat ho na zem. Pokud řekne, že má dost, bitka většinou končí. Samozřejmě pokud je to nějakej sráč, kterej si hned lehne, tak jich pár na zemi ještě schytá, ale dít by se to moc nemělo. Pravidla dopředu dohodne lídr a sleduje jejich dodržování. Upouští se od zbraní, který dřív mohly rozhodnout bitku ve prospěch slabšího klubu, maximálně se při přepadu hospody rozlámou židle. Ve srovnání s minulostí jsou dneska bitky velice férové, a starším to už někdy přijde nuda. Moc jako sport a málo jako zábava. Na domlouvání férovek se hlavně starší dívají jako na blbost, protože potom nerozhoduje síla celého davu, který jsou chuligáni schopni dát do boje, ale jen těch pět či deset elitních rváčů, které může mít třeba i malý, z fotbalového i chuligánského hlediska nedůležitý klub.

Ale co lidi vede k tomu, aby se takhle organizovaně otloukali? Většinou se pak spolu klidně baví, ale v okamžiku zápasu jsou schopni jít tvrdě do sebe…
Říká se, že adrenalin, ale to je blbost. Většina lidí potřebuje spoustu alkoholu, aby vůbec do něčeho šla. Spíš je to takové nekonečné vyřizování účtů. Jednou ten, podruhé jinej. Je tam jistě i nenávist k cizímu klubu, ale když není zápas, tak se mezi sebou chuligáni nikdy nebijou. V dnešní době jsou v podstatě chuligáni rádi za každýho jinýho chuligána. Pokud je zápas, je to o soutěžení, o tom, být ten nejlepší.

A co když potká parta jednoho nepřátelského chuligána?
Pokud potká banda ve městě jednoho chuligána z cizího mužstva, tak většinou nedostane. Spíš se po něm pošle vzkaz, řeší se věci, který nejdou říkat do telefonu, případně - pokud má zájem - proběhne krátká bitka jeden na jednoho s vybraným chuligánem z cizího mužstva. Ale dochází i k docela absurdním situacím. Jednou nás třeba přijelo do Prahy 12 elitních bitkařů a tam jsme museli přemlouvat 40 sparťanů, aby nás napadli. Tvrdili, že je nás málo a že to bude zbytečnej masakr, o což nikdo nestál…

Sparťanští chuligáni dokonce na dálnici napadli vlastní tým…
Ale vždyť to bylo pár lidí, kteří si něčím hodili. Kdyby z toho autobusu hráči vyběhli, spolehlivě by je zmastili (smích). Velkou akci z toho udělala teprve média. Pro média stejně jako policii jsou chuligáni důležitou součástí činnosti, a proto jim věnují patřičnou pozornost. Jsou rádi, že je mají. Co by dneska dělalo protiextremistický oddělení, kdyby nemělo chuligány a sprejery. Oni se na ty zápasy těší možná i víc než my. S kriminálkou se třeba v Brně a Praze znají lídři osobně, takže obě dvě strany sledují, jestli nechybí někdo důležitý. Pokud ano, lámou si hlavu s tím, co se chystá. Obecně ale bývá pravidlem, že sbírají kluky, co kopou do košů, ale do hospody za elitou nepřijdou, protože by to asi nebylo standardní zadržení. Když už ale někoho dostanou, tak si ho podrží. Na Spartě třeba sebrali jednoho chuligána za provolávání slávy Usámu bin Ládinovi, ale když zjistili, že to není trestný čin, obvinili ho z napadení.

K policii je asi vztah jasnej…
Nenávist. Nepřátelé na prvním místě napříč kluby. Typická byla bitka, když se hrál Olomouc - Slavie. Nejdřív se rvali chuligáni spolu, ale pak
se spojili proti zasahující policii. S policajtama neplatí žádný pravidla, i když je jasný, že tady se nedá vyhrát. Pokud někoho zatknou, nevypovídá.

Ale co by měla policie dělat, nemůže přece nechat dvě stě lidí řezat se na stadionu?
Nikdo jim nevyčítá jejich práci. Mají chránit veřejnost, ale je otázka, jestli si vybírají správný terče. Nebo jestli nejsou agresoři, kteří vytvářejí situace, do kterých jsou zataženi normální lidi. Pokud dojde k bitce mimo stadion, jsou z toho lidi venku, ale pokud tě eskortujou špalírem policajtů po ulici ke stadionu a vznikne mela, tak tomu těžko zabráníš. A samozřejmě na to ani nemyslíš. Většina zásahů, kopanců, ran pendrekem jde do mladejch kluků, co nic nedělají, mimochodem takhle chuligáni taky můžou vzniknout. Pokud se jich zastane elita, okamžitě je berou…

Problém je asi hlavně právě v tom, že chuligáni napadají i lidi, kteří s touhle hrou na policajty a chuligány nijak nesouvisí…
Násilí na jiných lidech než chuligánech se nedá paušalizovat. Je jasný, že pokud se v Olomouci 90 % chuligánů rekrutuje z řad skinheadů, napadnou - v případě, že nemají chuligánskýho soupeře - klidně i chlápka, co má triko se Sepulturou. Pro pravýho chuligána je ale soupeř jenom chuligán. Zajímá ho prostě jenom ten, kdo se přijel porvat, nechává i normální fanoušky, pokud nemají blbý kecy. Když se neukážou místní chuligáni, je to jejich ostuda. Od nich se očekává, že udělají všechno pro střet.
Ale obecně lidi, kteří třeba kouří trávu nebo jsou označováni jako levičáci, jsou dost často terčem násilí ze strany fotbalových chuligánů…
Nejde to paušalizovat. V Praze (s výjimkou Slavie) a Brně jsou tradičně pravicový kluby. Ale třeba v Plzni jsou chuligáni dost různorodí. A v kotli Baníku - kterej je špička - klidně lidi vedle pravicovejch skinheadů hulí trávu. Taky v Brně se jednotlivý gangy liší. Torcida jsou čistý víkendoví chuligáni, často lidi s velmi dobrým sociálním postavením. Jsou mezi nima taky huliči, prostě tyhle věci neřešej. A třeba Johny Kentus Gang (JKG) tvoří většinou bývalí pravičáci, kteří mají z minulosti nevyřízené účty se SHARP. Ale v JKG jsem byl i já, a nikdy sem s tímhle neměl nic společnýho.

V Brně byla hodně medializována hlavně akce tohoto gangu na Skleněné louce. Tam šlo prý o organizovaný útok na lidi z Antify…
Já nevím, kde vznikl ten dojem, že SHARP jsou nějací lepší skinheadi. Spousta z nich jsou bývalí pravičáci, kteří si jenom ještě víc vypili mozek. Co já vím, tak nešlo o žádnou organizovanou akci, ale o vyřizování letitých účtů, který se dotklo i lidí, co s tím neměli nic společnýho. Tohle jsou přesně důvody, proč jsem přestal být aktivním chuligánem.

Před chvílí jsi ale říkal, že chuligán bere jako soupeře jen chuligána?
To je pravda. Když pojede SHARP s holkou v tramvaji a potká bandu chuligánů, tak dostane a od největšího debila dostane i ta holka. Tyhle dvě skupiny jsou naprosto nesmiřitelný, existujou mezi nima letitý rozpory a těžko má v tomhle sporu někdo pravdu. Ale protože SHARP je málo, dostávají pravidelně všichni, a je to tak viditelnější (smích).

Říkáš debil. Jak se s takovým debilem vypořádá parta?
Debil je prostě debil. V každý partě najdeš chudáka, kterej se tolik neuplatní ve skutečnejch rvačkách, a tak si bouchne do někoho, kdo o boj nestojí, nebo do holky. Ale tihle lidi nemají respekt ostatních a je docela dost možný, že je nakonec sestřelí někdo z vlastní party. Opakuju, že až na výjimky je pro chuligána soupeř jen chuligán. Lídr by si měl takový věci hlídat.

Pořád mluvíme o lídrech, kdo se vlastně stává lídrem fotbalových chuligánů?
Lídr nevzniká nijak uměle, nikdo ho nedosazuje ani nesesazuje. Jde o člověka s přirozenou autoritou, kterého respektují starší i mladší v partě. Nemusí jít o nejlepší bitkaře, většinou jde spíš o nejinteligentnější jedince, kteří jsou schopni ostatní organizovat a vyjednávat s druhou stranou. Jsou to často i lidi s dobrou (dobře placenou) prací a „chuligánství“ berou jako víkendovou zábavu.