Ukažte dceři své pracoviště

Napsala Michaela Lavičková 29. dubna 1993
Třída paní Rosettiové 4.B

V rámci akce Ukažte dceři své pracoviště mě tatínek vzal do Americké Aliance Spravedlnosti. Tatínek mě tam vzal, protože tam pracuje, neboť můj tatínek je superhrdina. Už je superhrdinou hrozně hrozně hrozně hrozně dlouho.
Nebyl vždycky superhrdinou. Byl superhdinou nějakou dobu a pak s tím přestal, když jsem se narodila. Jenže když mi byl rok, tak zlí pánové zabili moji maminku a tatínek řekl, že teď už ví, že se superhrdinstvím nemůže nikdy přestat, protože musí bojovat se zlými pány.
Taky říkal, že pořád čeká, až se maminka vrátí z mrtvých. Nelíbí se mi, když to říká. Je to trochu strašidelné. Ale on si je jistý, že se to stane, i když já si tím jistá nejsem. A taky říká mým učitelům na rodičovských schůzkách, na které hrozně nerad chodí, takže říká mým učitelům: Možná se už příští rok vrátí má manželka z mrtvých a bude sem chodit místo mě. Vím, že to pořád dělá, protože se na mě učitelé divně dívají a ukazují si na mě a říkají divné věci jako psy kopat, ať je to, co je to, a jak dopadnu, když to budu dělat, nebo tak.
Můj tatínek se jmenuje L. T. Lavička. To je jeho normální jméno. Ale když byl teenager, tak získal své schopnosti díky nějakým nukleárním věcem. Učitelé říkají, že nukleární věci zabíjejí lidi. Můj tatínek říká, že učitelé o tom nic nevědí a že nic není tak dobré pro zdraví jako nukleární věci. Já nevím. Myslím, že má tatínek pravdu. Ale stejně bych byla radši, kdyby mu pořád nevypadávaly vlasy v takových velkých chomáčích.
Jeho superhrdinské jméno je Lítá Lasička. Myslím, že je to hloupé jméno. Taky jsem mu jednou řekla, že je to hloupé jméno, ale on říkal, že si ho vybral, protože zní podobně jako jeho skutečné jméno, a že když máte jméno, které se dá takhle předělat na superjméno, tak to máte udělat. Prý je to pravidlo. Já nevím. V comicsech taky přece nezní Peter Parker jako Spider-Man nebo Clark Kent jako Superman, a nikomu to nevadí. Tatínek říkal, že to pochopím, až budu starší.
Americká Asociace Spravedlnosti je skupina hrdinů stejných jako tatínek, jenom nemají tak hloupá jména jako Lítá Lasička. Tatínek a já spolu vždycky snídáme. Dneska jsme měli tousty. Někdy mi dělá míchaná vajíčka nebo vaječnou omeletu. Tatínek říká, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Taky má rád švestkový džus. Vždycky se usmívá a dělá vtipy a je moc hodný. Proto si myslím, že to, co se stalo, když mě vzal do práce, bylo hodně divné.
Tatínek si oblékl kostým. Myslím si, že ten kostým je trochu hloupý, ale zase ne tak hloupý jako jeho jméno. Nejhloupější na něm je maska, ale tatínek říká, že potřebuje kostým, aby se mohl dostat do role. Nevím, co tím myslel, a tatínek mi to nedokázal vysvětlit. Jeli jsme do práce jeho speciálním autem, kterým jezdí a kterému říká Lasiččí Klacek. Tatínek říká, že se tak jmenuje proto, že mu pomáhá při chytání a mlácení zlých pánů. Ale jednou, když u nás byli nějací jeho super-kamarádi na večírku a tatínek si někam odskočil, tak si z toho jména dělali legraci. Slyšela jsem je až nahoru a nechápala jsem, co je na tom legračního, tak jsem šla dolů a zeptala se jich, ale oni jen zrudli a neříkali nic. Jenom, že to z nich mluvilo pití. Nevěděla jsem, že pití umí mluvit.
Tatínek říkal, že má dneska hlídku. To je něco, jako že jste placeni za to, že se jen díváte na televizi, jenomže v ní nedávají nic zajímavého. Tatínek mě vzal do hlavního stanu AAS, který je uprostřed velké jeskyně. Jeli jsme tam výtahem a hrála v něm hudba. Tu písničku jsem neznala a tatínek mi říkal, že ten pán, co ji složil, je už mrtvý. Zeptala jsem se tatínka, jestli ho zabil on, ale on se jen zasmál.
Tatínek mě vzal do monitorovacího pokoje. Je to velké místo se spoustou televizí. Jsou na nich různé věci jako ulice a ambulance a takové věci. Tatínek říkal, že je to důležité sledovat, protože je to skutečný život. Trochu se na mě zlobil, když jsem mu řekla, že Fox Kids je lepší, a řekl mi, že neví, jestli chce, abych se dívala na Teletubies, protože je to pitomé. Já si myslím, že pitomé je sedět a koukat se na televize, na kterých nic nedávají, ale neřekla jsem mu to.
Divné bylo, že když jsme tam byli jen my dva, choval se tatínek úplně normálně. Jenže pak přišel jeden z jeho superkamarádů. Byl to velký pán, který dokázal udělat z ničeho nic kouř. Říkal si Major Kouř a někdy na to dělal tatínek vtipy, kterým jsem nerozměla. Ale říkal si je jen tak potichu, pro sebe, tak jsem jim asi ani nemusela rozumět.
Prostě, Major Kouř přišel a řekl něco, že tatínek zase zkejsl u monitorů. A tatínek se začal chovat divně. Vůbec se nechoval jako obyčejně. Začal vrčet a slintat a mávat kolem sebe drápy. A jeho panenky zmizely a oči mu celé zbělely a začal říkat divná slova jako zgurveně a svatá makrelo a pak něco, čemu jsem vůbec nerozuměla, ale znělo to nějak jako #*@&!. Myslím, že to mělo znít jako sprosté slovo, ale znělo to spíš hloupě.
A pak se začal Major Kouř s tatínkem prát, což bylo divné, protože měli přece být oba na té samé straně, ne? Tatínek říkal něco o tom, že se potřebuje protáhnout, a Major Kouř říkal tohle už jsem chtěl dávno udělat, a začali poskakovat a kouřit a lasičkovat a tak.
Pak rozbili nějaké věci, a co bylo hodně divné, pořád přitom mluvili. Celé věty a tak. Nevím, jak to dokázali, protože jsem viděla na škole rvačky mezi velkýma klukama a ti přitom nemluvili. Jenom funěli a mlátili se a strkali a jediné, co říkali, bylo, to se řekne. Takže tohle byla divná rvačka.
Začala jsem brečet a tatínek a Major Kouř to viděli, a přestali se prát. A můj tatínek řekl: Tys ji rozbrečel! A Major Kouř řekl, že to tatínek mě rozbrečel, a pak řekl jedno z těch obrázkových slov a pak se zase prali. Řekla jsem, že nevím, proč se pořád perou, a tatínek řekl, že jenom aby si zkrátili čekání a aby zjistili, jestli jim síly pořád fungujou. Připadalo mi to hloupé.
A pak se ozval strašně hlasitý zvuk. Tatínek řekl, že je to poplach. To znamená, že někde venku byl zlý pán a dělal zlé věci a oni ho musí zastavit. Major Kouř řekl, že mám počkat v jeskyni, ale tatínek říkal, že jsem s ním měla jít do práce a tohle je součástí práce, tak bych měla jít.
Tak jsem šla.
Nasedli jsme do strašně rychlého letadla a dostali jsme se na místo, kde byl ten zlý pán. Byla to velká budova a tatínek říkal, že je to banka. Venku byla spousta policistů a tvářili se, jako by nevěděli, co mají dělat. Tatínek a Major Kouř řekli, že se o to postarají, a policisté vypadali hrozně šťastně. Nechápu proč. Myslela jsem, že policisté mají na práci zatýkat lidi. Kdybych měla takovou práci, nebyla bych šťastná, kdyby ji někdo dělal za mě. Myslím, že jsou jenom líní. Tatínek říkal, že tak to prostě je.
Policista říkal, že jsou uvnitř ještě nějací lidé a ten zlý pán říkal, že jim ublíží. A pak někdo prolétl rovnou skrz okno. Major Kouř ho zachránil. Pak vylétl další člověk z okna a tentokrát ho zachránil tatínek. Major Kouř řekl, že podle toho, kolik lidí bylo vyhozeno z okna, je ten uvnitř nejspíš Defenestrátor. Můj tatínek řekl zgurveně a další z těch divných slov. Vrčel a taky trochu slintal, jako by byl úplný blázen. Ale když se na mě podíval, mrknul. Myslím, že mi chtěl dát najevo, že to jen hraje.
Tatínek a Major Kouř běželi k bance, křičeli a ječeli a kouřili. Běžela jsem za nimi. Major Kouř odkouřil bankovní dveře a za nimi byl Defenestrátor. Byl hodně velký a hodně zle se tvářil. Mluvil hlasitě a taky neměl panenky, stejně jako tatínek. Jenomže jeho oči byly červené. A jeho obličej byl úplně bílý, jako mají klauni, jenomže on vypadal strašidelněji.
Začali se prát a hodně přitom mluvili.
Nechtěla jsem, aby mě praštila nějaká ta věc, co po sobě házeli, tak jsem se schovala pod stůl. Už tam byla schovaná jedna malá holčička. Byla docela hezká. Měla černé vlasy. Usmála se na mě a já se usmála na ni.
Zeptala jsem se jí, jak se jmenuje. Řekla mi, že Stephanie.
Řekla mi, že je tu taky kvůli akci Ukažte dceři své pracoviště. Zeptala jsem se jí, jestli její tatínek pracuje v bance. Řekla: Tak nějak. Vykrádá je. Zeptala jsem se jí, jaké to je mít zlého pána za tatínka. Povídala mi, jaké je to u nich doma, a bylo to skoro stejné jako u nás, jenom její tatínek měl k snídani radši ovesné vločky. A někdy musela být doma sama, protože tatínek byl zavřený ve vězení. Ale to nikdy netrvalo dlouho, protože tatínek pořád utíkal.
Byla na mě trochu naštvaná, když jsem jí řekla, že můj tatínek je Lítá Lasička, protože můj tatínek poslal jejího tatínka několikrát do vězení. A říkala, že není fér, když bojují hodní proti zlým, protože ti hodní mají skoro vždycky přesilu. Nemohla jsem na to nic říct, protože tatínek a Major Kouř bojovali proti Defenestrátorovi a byli dva na jednoho. To nebylo fér.
Tak jsem k nim přišla a řekla jim, aby hned přestali. Nebylo to fér, měli by bojovat jeden proti jednomu. A Major Kouř a tatínek zrudli a Defenestrátor se smál a říkal, že mám pravdu. Tatínek říkal, že tohle je věc dospělých a že tomu nerozumím, a já mu říkala, že mě vždycky učil, že by člověk měl být fér.
A tak tatínek bojoval s Defenestrátorem sám a byl vyhozený z okna. A pak s ním bojoval Major Kouř a taky byl vyhozený z okna.
A Stephanie a její táta utekli.
Major Kouř byl naštvanější než kdykoliv předtím, ale můj tatínek říkal, že ho chytí jindy. Major Kouř řekl, že hned věděl, že mě tatínek nikdy neměl brát s sebou a že celé to Ukažte dceři své pracoviště je pěkná pitomost a že je rád, že nemá žádné děti. Tatínek řekl něco o tom, že je taky rád a že genofond lidstva je taky rád, a pak se zase chvíli prali.
Pak mě vzal tatínek do restaurace. Už nebyl v kostýmu a jeho oči byly zase v pořádku a neslintal, ani nic jiného. A zeptal se mě, jestli chci být taky superhrdinou, až vyrostu, a já řekla, že ne. Řekla jsem mu, že bych chtěla být tím pánem, který po soubojích zasklívá okna. Myslím, že si může docela vydělat. Řekl, že mám asi pravdu.
V noci, když mě uložil a přečetl mi pohádku, vyplížila jsem se z postele a zavolala Stephanii, protože mi dala svoje telefonní číslo. O víkendu se sejdeme a budeme si hrát. Říkala, že její táta má spoustu různých mejkapů a že si je budeme smět půjčit.

Už se moc těším.

Copyright 2002 Second Age, Inc. First appeared in Comic Buyers Guide,
reprinted with permission.

Peter David

Je u nás známý především jako autor románů ze světa Star Treku (Imzadi, Vendetta, Q na druhou). Dokonce si vymyslel vlastní posádku a vlastní sérii Star Trek: New Frontier (patrně jedinou sérii, ve které hrdinové uvažují, že by si to rozdali ve třech). Ovšem především patří k jedněm z nejslavnějších autorů comicsu klasického proudu. Třináct let psal Incredible Hulka, kromě toho pracoval na Supergirl, Young Justice a Aquamanovi. Teď zrovna má velký úspěch s pohodovou
superhrdinskou sérií Captain Marvel.