Kid Loco

Chuck Palahniuk, Program pro přeživší: „Nikdo jaktěživ neviděl krucifix, na kterém by Ježíš nebyl skoro nahý. Nikdy jste neviděli otylého Ježíše. Anebo chlupatého Ježíše. Na všech krucifixech, co jste kdy viděli, byl Ježíš do půl pasu nahý a klidně by mohl dělat reklamu na značkové džíny nebo pánskou kolínskou.“ Hey you, boys and body bags, don‘t you think Jesus‘s sexy?

Jsme fakt hrdí, že jsme sejmuli hlavy našich králů. Měli byste udělat to samý královně, Charlesovi, všem lordům. A ještě máme na výročí Revoluce volno. Mohli byste taky mít volno. A kdybyste jim sekali hlavy postupně, mohli byste mít volno až měsíc.

Přijeli jste pozdě. Chytili vás na hranicích kvůli hulení?
Neměli jsme problém kvůli hulení. Vždycky ho všechno vypálíme před hranicema. Měl jsem vytrhané nějaké stránky pasu. Náš řidič je velikej černoch, proto nás asi zastavili. Jeli jsme na jinej přechod a posadili za volant blonďatýho Švéda nikdo nás neobtěžoval. S hulením jsem nikdy neměl problém. Ani v Paříži mě nikdy nechytili. Vždycky se široce usmívám. Kontrolujou tě, když je ti pod 20. Jelikož policajti jsou většinou mladý, bojej se starších lidí. Když je ti pětadvacet a samozřejmě jsi bílej, nemáš problém.
Prý nechodíš na demonstrace, protože bys tam musel policajty mlátit. Byl jsi někdy ve rvačce s policií?
S Les Béruriers Noir jsme hráli na demonstraci pro imigranty. Jeli jsme na plošině náklaďáku, vlítli na nás policajti a začali nás mlátit. Jednu holku srazili pod auto, málem ji přejelo. Za měsíc byl v novinách celej můj obličej. Úplně nezakrytej, jak se napřahuju na policajta. Říkal jsem si: ty vole. To bylo asi před 15 lety. Na demošky nechodím asi 10 let. Ale teď na 1. máje jsem šel kvůli Le Penovi. Když oznámili výsledky prvního kola, byli jsme v Portugalsku. Prosili jsme kamarády, ať nás tam nechají, že nechceme zpátky do Francie. Ale jeli jsme demonstrovat do Marseille. Moc policajtů tam nebylo, ale hned jak jsme přijeli, viděl jsem, jak zatkli a zmlátili patnáctiletýho Alžířana jenom proto, že prodával cigára na ulici. Musel jsem tam jít. Samozřejmě nebudu mlátit policajta, dyť má pistoli, ale budu tam stát a říkat mu, že jestli udělá něco špatně, půjdu svědčit k soudu.
Souzníš spíš s dělnickou třídou, nebo s levicovými intelektuály typu Sartra?
Sartre teda ne. Ten udělal spoustu politických chyb. Ale zase napsal skvělý knihy. Když jsem v 80. letech zakládal label Bondage, byli jsme napojeni na lidi kolem Autonomme. Ti se od roku 1968 zabývali politikou v její tvrdší formě. Šli jsme do boje. Na každou demonstraci. Do bitek s policajtama. Nebyl to terorismus, nepoužívali jsme zbraně, ale vždycky jsme všichni útočili na policajty. Byla to naše forma protestu. Ale nefungovalo to. Jak vidíte, jsem samá jizva. S těmahle chlapíkama asi nemůžu soupeřit.

Ale do hudby jsi to nikdy prvoplánově nepromítal.
Abys byl nalevo, nemusíš to eště všude hlásit. Krásnej lovesong může bejt kompletně proti rasismu. Já nepotřebuju politický texty, abych byl politický, moje hudba je zcela proti rasismu. Miluju černou, indickou nebo arabskou hudbu, mám za ženu Alžířanku, můj otec je Armén jsem takovej bastard.
Nemusíš bejt levičák, abys byl proti rasismu.
Ne, ale je to lehčí. Já jenom nepotřebuju spoustu peněz a víc peněz než můj soused Mám pocit, že některý lidi chtěj pořád víc a víc a víc Nechodím k volbám, protože ti, co chtějí být zastupiteli i levice , jsou hloupí. Levice už není revoluční. Jen se nějak srovnávají s tím, co se děje v kapitalismu. Neříkám, že kdyby teď byla revoluce, všechno by hned bylo super. Zrovna vám nemusím vykládat, že dělat ještě jednou komunistickou revoluci je zbytečný. Ale možnosti tu jsou. Není třeba se vrhat USA do náruče. Před 25 lety byl v Paříži jen jeden McDonald, na Champs-Elysées. Já žiju v městečku na předměstí, není tam do čeho píchnout, ale máme tam McDonaldy dva. Teda McDonald a Quick, což je to samý. Paříž je rozdělena řekou na levý a pravý břeh. Na levý nikdy nechodím. St. Germain des Prés? Neexistuje. Sever byl k Paříži připojen nejpozději, v roce 1871 jsme tu měli Komunu, takovou revoluci. V Belleville máš Číňany, židy, černochy, všechny Když jsem tam před 16 lety dorazil, šel jsem do čínského obchodu. Jen jsem překročil práh, chlápek vypálí: Co chceš?! Pro tebe nic nemám. Měl plnej obchod jídla! Říkám: Chtěl bych maso. On: Maso neni. A bylo to tak. Bílej tam neměl co dělat.

Tahle kytara zabíjí fašisty.

Po vítězství Haidera jsi odmítl hrát v Rakousku. Zítra tam ale hraješ.
Jo, protože totální bojkot je k ničemu. Bylo to dobrý jako prohlášení, jako vyjádření názoru. Kdyby za války všichni bojkotovali Francii, protože byli u moci nacisti, asi by tam seděli doteď. A já navíc nehraju pro nácky, moje publikum je úplně jiné. Kdybych tam ale nějakýho viděl, asi bych do něj šel
Stěžuješ si na globalizaci a amerikanizaci, ale sám jsi ovlivněn mnohem víc anglickou a americkou hudbou než francouzskou.
Jo, v mý hudbě není po francouzském vlivu ani slechu. Francouzská hudba je sračka.
Na Kill Your Darlings jsi napsal posměšnou poznámku Theres no vocoder used in these recordings, nesnášíš Air
Jo, to není vůbec francouzská hudba. Zpívaj anglicky
Tuším, že v Uncutu byl dvojrozhovor s Daft Punk a Air, obě dvojice prohlašovaly, že Francie je jim ukradená, že už nejsou francouzští.
Já jsem radši Francouz než Angličan. Ty maj eště královnu a tohle všechno Mám rád francouzskou kulturu film, literaturu, jen ta hudba je nudná. Celej ten French touch.
Ale u tvého labelu Royal Belleville vydáváš francouzskou klasiku Godchild.
To je ale čistej jazz ze 70. let. Ani Godchild není vůbec francouzskej. Dělal to totiž strašně chytře. V 70. letech přijížděly do Paříže hrát všechny hvězdy jako Chuck Berry. On si vždycky pozval někoho z jejich doprovodný kapely, aby mu nahrál, co chtěl. Tak vytvořil úplně úžasný nahrávky. Tak tam hrál třeba Galliano, slavnej jazzman.
Vždycky mě zajímaly věci kolem sexu.

Nemyslíš, že tvůj francouzský vklad do hudby je ten otevřený vztah k sexu? To by v Anglii, natožpak Americe nebylo možný.
Ale ne. Hudba obecně je sexy. Pamatuju si, když jsem poprvé viděl obrázek Rolling Stones, jenom jsem zíral. Tak úžasně vypadali. Když vidíš něco takovýho, úplně je chceš vopíchat, bejt gay. Stejně s punk rockem. Nejdřív jsem viděl jenom obrázky. Vypadali tak skvěle, sexy, že jsem hned chtěl vypadat jako oni. Hudba je sex. Když jsi v kapele, musíš chtít bejt sexy, v dobrym slova smyslu. Nejde o to být macho, ukazovat ptáka. Nemám rád Red Hot Chili Peppers, they show their dick, every gig. Ale můžeš já miluju holky!
Není to jenom provokace nazvat své stránky PopPorn?
To vždycky zabere. Když dáš na obal nahou babu, všichni si to koupí. Kromě Států, kde to vždycky cenzurujou. Na MTV je spousta latentního sexu, ale ani v noci tam neuvidíš bradavku. Ale lidi jsou často nahý, když se mejou, jdou spát V některých zemích se k nahotě staví jako ty tři opičky - nevidím, neslyším, nemluvím. Můj první label se jmenoval Bondage, to máte zase sex.
No jasně, proto máš tu kůži na zápěstí.
Ne, to jsem si zlomil ruku. Byl jsem se St. Etienne v LA. Chtěl jsem ubalit. Měl jsem to v obálce, ale manažer mi ji vzal. Jenom jsem ho zahlíd pod schodama, řek jsem si ok, poletím, sletěl jsem schody a zlomil si ruku. Takže vězte, že i když jste zhulený, neumíte lítat. Potřebujete letadlo.
Obaly desek si vybíráš sám? Jsou to modely, nebo opravdoví lidé, známí?
Jsou to učitelé
A na The Love and Dope and ETC Dream Suite, ta holčina s medvědem?
To není holčina, to je kluk. Dva transvestiti.
Neee?!
Jo, to je katastrofa pro spoustu lidí Když se fotil cover pro Jesus Life For Children Under 12 Inches, nebyl jsem u toho. Jednou jsem djoval v Paříži a přišly ke mně dvě bloňdatý slečny a říkaj: Čááu. A já: Čááu. Jak se máte? Áá, skvěle. A pak ta holka povídá: Ty mě znáš, ale nevíš to. A já na to: Áá, jo, zajímavý. A ona: Protože jsem nahá na jednom z obalů tvých desek. A já: Oops! A ona: Jo, udělali jsme spoustu fotek s ochlupením (ty jsme nechtěli použít). Měl by ses na ně podívat. A já: Ehh, ok. Snad bych měl pustit další track
A která se ti líbí nejvíc? Mně přijde nejlepší tahle.
Ta je nějaká hubená, vypadá nemocně, měla by být hezčí. Mě se líbí tahle.
Co na to říká žena a dcery?
Žádnej problém, nejsem úchyl. Moje žena má taky ráda nahý ženy. Tohle není porno, to jsou krásný obrázky. Nemusíš bejt chlap, abys ocenil jejich krásu. To je umění. Moje nejmenší, dvanáctiletá dcera chodí na klavír. Dává učiteli desky. Na konci roku je vždycky party se všema dětma. Jednou tam dcera pouštěla She Woolf Daydreaming z A Grand Love Story. Tu, kde je nasamplovaný to orgastický vzdychání z japonskýho porna. Všem se líbila. Padesátiletý a sedmdesátiletý staříci, desetiletý děti, všichni si pochvalovali. Nejvíc v rozpacích jsem byl asi já. Dokonce i moje katolická babička má moje desky. Jsem její vnuk, je na mě hrdá, modlí se za mě. Jen je třeba to provést vkusně. Myslím, že kdyby třeba na Kill Your Darlings byl chlápek, všechno by bylo v pohodě. Ale masturbující holka není pro cenzory přípustná. Byl jsem překvapen, že to v USA cenzurovali. Tak jsem tam dal dva transvestity.
Myslíš, že Ježíš je sexy?
ahh. Ne, pro mě ne. Ale Ježíš může být jméno pro někoho jiného. To spíš byla provokace. Název desky Jesus Life For Children Under 12 Inches je původně jméno skutečné americké bible pro děti. Používat takový věci je zábava. V Boha nevěřím a náboženství považuju za katastrofu. To je jako s nahými ženami kdykoli můžu nakopnout Boha do prdele, jdu do toho.
Ale máš rád temnou, dusnou a sexem nabitou atmosféru amerického Jihu, blues. Tu tvoří mix katolictví a voodoo.
V tom jsou příběhy. Když dneska budeš zpívat o tom, jakej mizera je to ten Bin Ládin, všichni pochopí. Ale před 20 lety nikdo nevěděl, kdo to je. A za 20 let to možná zas nebudou vědět. Ale když napíšeš Ďábel", všichni to budou chápat pořád. Ta slova a symboly jsou známé staletí. Bible je úžasná kniha plná příběhů druhu, který mi vyhovuje. Moje babička je katolický šílenec. Když narazím na nějaké biblické jméno, zavolám babičce a ptám se: Co se stalo s tímhle chlápkem? Babička: Ok, nastuduju bibli. Nastuduje, pošle mi dopis s tím příběhem a já podle toho napíšu písničku. Perfektní.
Čteš nějaký knížky?
Jo, spoustu, ale zhulenej. Gypsy Good Time je zkrácená verze jedný pěkně tlustý knihy. Některý jména jsem vzal z knihy o Vietnamu. Nebo Calling Aventura King je podle jednoho známýho, co se tak jmenoval. Super jméno, uděláme o tobě track. Koukáš na film a někdo řekne fakt dobrou větu. Dřív jsem si dělal i poznámky. Jelikož angličtina není můj rodný jazyk, občas mě zaujmou i titěrný slovíčka. Ukážeš to Angličanům a ty ti samozřejmě řeknou: A co? Ale mě to inspiruje. Třeba munchies (alkoholem či jinými drogami vyvolaná touha po jídle pozn.nan) v Here Comes the Munchies. Pro to nemáme ve francouzštině slovo. Jsem zhulenej a dám si Mars nebo něco, úžasný, napíšu o tom song. Jenom kvůli jedinýmu slovu.
Řekl jsi, že Harmony Korine je jediný režisér, který tě donutí jít do kina. Už ti konečně natočí klip?
Ne. Napsal jsem mu dopis, ale byl to blbej dopis. Před dvěma lety jsem si čet NME a viděl tam rozhovor s Limp Bizkit. Víte, ta úděsná kapela. A oni říkají: Jsme Gummo, milujeme Harmony Korina! Fakt jsem se naštval, volal jsem: Fuck you, napíšu dopis Harmony Korinovi, vy jste sráči! A zapomněl jsem na to. O rok později, stále čtu NME, stále Limp Bizkit, a ten chlápek povídá: Už nikdy nebudu mluvit s novináři. Říkám si: Skvělý, a já napíšu Harmony Korinovi. Napsal jsem: Jo, ty píči řikaj, že zbožňujou tvoje práce, ale jejich muzika je sračka. Řekli, že už nebudou mluvit s novináři, takže bysme to měli oslavit natoč mi klip. Nikdy se neozval. Možná je fanoušek Limp Bizkit. Ale já znám někoho, kdo s ním pracuje, a je to nemožný. Je kompletně závislej. Drsnej chlapík.
Co si myslíš o vývoji na značce Compost? Nespějou do šedi a nudy?
Compost je skvělej. Třeba první track alba Jazzanovy, Love, You and I, úchvatný. Tam je asi tisíc samplů! Jenom ty bicí! Nuda je spíš jazzrock 70 let, ty spousty kytarových vyhrávek. Já to poslouchám a řikám si: Tak tohle nezahraju. Dosáhnou tam bodu, kdy už nemůžou jít dál a nezbývá, než to všechno zničit a začít s něčím novým.
S punkem.
Jasně. Podívejte se na mě na pódiu, absolutně nejazzuju. Moje první deska se odvíjela od samplů, teď jsem začínal s kytarou. I když jsem dřív dělal instrumentálky, nechtěl jsem, aby nudily. Track musí mít příběh, začátek, prostředek a konec. A nesnášim sóla. Já hraju jen bluesová sóla. Pořád dokola.
Jak posun na Kill Your Darlings přijala veřejnost?
Je překvapená a líbí se jí to. Jen jsme měli trochu problém v Kolíně, protože jsme hráli na festivalu elektronických beatů Ale když nehrajete dlouho, jsou překvapeni a líbí se jim to. Zaujme je to, začne se o tom mluvit. Pokud překvapíš, vyhráls. Hrát třeba celotechno set je neštěstí. 3000 lidí jede rovně bem bem bem Ale ty děti to potřebujou, bejt jasně vyhraněný, v podstatě omezený. Aby se mohly najít. Když jsem byl malej, existoval pro mě jen punk rock a reggae, zbytek byl sračka. Nejdřív jsem potřeboval být fanouškem punku, vědět o něm všechno, než jsem mohl začít něco jiného. Pak jsem samozřejmě objevil celou plejádu stylů. U teens omezenost respektuju. U třicátníků to už je podivný. Moje tři dcery moji hudbu neposlouchají. Malá ještě jo, pro ni jsem skvělej taťulda, ale těm dvěma je to ukradený. Poslouchaj hip hop a rnb. Zbožňujou nabušený černochy. A ne vyzáblý bílý cvoky, jako jsem já. Mimochodem, natočení desky mě nic nestojí. Za peníze na jeden klip můžu natočit 100 desek, jestli chcete. Nahrávací společnosti nechápu. My přece máme dělat hudbu! Nejsem herec, jsem hudebník. Já totiž nekoukám na televizi.
Spousta bývalých pankáčů a jim podobných teď produkuje skvělou elektronickou hudbu? Čím to?
Když jsem byl pankáč, nechtěl jsem vydávat u nějaký firmy, chtěl jsem si udělat všechno sám. Tak jsem si firmu založil, dělal jsem obaly, stal se producentem. Naučil jsem se to. A teď, když máš počítač, nemusíš ani do studia. To byl můj sen mít vlastní studio. Ale tenkrát to stálo milióny. Od té doby, co mám studio, nenávidím prázdniny a jsem tam každý den. Pořád je co zkoušet.
Co comeback rocku, Strokes a ti druzí?
Posledních 15 let rock moc neposlouchám, ale Pixies, Nirvana, Strokes nebo White Stripes kdykoli se objeví tihle maníci s kytarama, udělaj skvělou desku. Já si tam sedím ve studiu a tu přidávám smyčce a tohle. A oni přijdou s tou svou jednoduchostí a je to wow! Vypadaj skvěle jsou cool, sexy, a proto zabíraj. Když jsem si koupil první Nirvanu, řek jsem: Fuck you, v žádným případě tohle nebudu poslouchat. Nevermind se mi nelíbilo. Ale In Utero! Ten hlas! Byl jsem v kapele se zpěvačkou, která poslouchala jen soul a dokonce i ta se zamilovala do Nirvany. Ten hlas byl tak pravdivej, žes ho nemoh než milovat. Když se vám tohle nelíbí, nepředstírejte, že jste hudebníci. Nemůžete dělat hudbu, aniž by se vám tohle nelíbilo. Nirvana, Public Enemy, Sex Pistols, techno, house, všechno to bylo úžasný, protože lidi v to fakt věřili a bylo to jednoduchý. Když posloucháš blues, ty lidi nejsou sladěný! A nikoho to nezajímá, protože tam jde o feeling. Ne žádný hráčský schopnosti. Lidi, co na kytaru hrajou léta, nemůžou nic napsat, protože všechno jim někoho připomíná. To já vemu kytaru a už to mastim.
Co si myslíš o Mobyho verzi gospelu?
Nic.

Hulim každý den, od rána do večera. Je to součást procesu. Nemám co kouřit nejdu ani do studia. Zkusil jsem to ale je to nuda. Sedíte tam se svojí klikklikklik myší, zíráte na obrazovku a není to vůbec žádná sranda. Máme projekt s Howardem Marksem, ale nic není potvrzeno.

Jak se znáte s Massive Attack?
Ne moc. Jednou jsem s nima hrál v Londýně. Berou moc drog. Jinejch než já. Zašel jsem do zákulisí a tam stála hora kokainu. To jsem viděl jen ve Zjizvený tváři!
Taks utekl?
Jo, stejně to nebylo pro mě. Stáli tam dva mohutný chlápci se založenýma rukama. Koks je stejně nuda. Jednou jsme byli na turné, pálili jsme každej den, všichni si to užívali. Dorazili jsme do NY. A kapela hned, že si něco šňupnem. Katastrofa. Každej byl sám za sebe, sám chodil na záchod přepudrovat si nos. Stupidní. Když máš koks, hoď ho na stůl a uděláme mejdan, ale tohle schovávání Myslím, že se styděli. Nedělejte něco, za co se stydíte. Jestli si chcete šlehnout héro, ok, jste debil, ale prosím. Takže koks ne. Není to dobrá droga. Teda něco jinýho je to doma s vaší slečnouale stejně to stojí spoustu peněz.
Jaký je rozdíl mezi Jeanem-Yvesem Priuerem a postavou Kida Loco?
J.Y. Priuerovi je 38, má tři dcery, doma vaří, je celkem stydlivý ale Kid Loco, to je jiná káva.