Jamie Hewlett: Tankistky a Gorily

Comics má nadšence, úchylné fanoušky, profesionály, příležitostné čtenáře, Stana Lee, odpůrce, normální fanoušky, intelektualizátory, hrdiny, primitivní fanoušky, filmové vizualizátory, antihrdiny, textaře, otravné fanoušky, kreslíře, celebrity. Svůj svět a hranice. No ty se dají samozřejmě zbořit. Proběhnout přes ně, jak když vám za zadkem rozškrábaným ostnatým drátem běží tlupa nenažraných vlkodavů. Ne že by to bylo nějak jednoduché a samozřejmé. Jamie Hawlettovi se to povedlo, až když si nech

Nejdřív Postfeministická a postapokalyptická vize blízké budoucnosti. Tank Girl je Mad Max navržený Vivienne Westwood, Action Man Jean-Paul Gaultiera, nechávají se slyšet Jamie Hewlett a Alan Martin. První z nich má vizi a druhý story. Na konci osmdesátých let v osmaosmdesátém, pokud to chcete přesně to všechno promítají do stripů ve vlastním časopise Deadline. A žádné bezduché plácání mají přitom cíl vizualizovat to, co samply provedly s kytarovkami. V uších Pop Will Eat Itself a Jesus Jones a pod rukou papír a na něm ikona rozdírající rodidla agresivní zoofilní punkerka, co má ráda pivo, násilí, plivání do ksichtů, sprosté vtipy a sex s klokany. Identifikovat se s tou holkou není problém zvlášť pro Australany. A navíc, doba to chce. V roce 2033 jezdí spravedlnost v tanku a používá lesk na rty.

Důvod Chystá se revival hippies, móda new age si teprve špiní pleny a Tank Girl už dávno prošoupala dupačky. Někdo zase předbíhal. Symbol osmadvacátého března té doby je smradlavá punkerka. Adam Ant: Když jsem poprvé viděl výtisk s Tank Girl, připadala mi tak divoká, sexy a neuctivá. Ze strachu, že ho budou chtít spálit, jsem ten comics rychle schoval. To už jsem věděl, že jsem se zamiloval, že mám novou hrdinku. Myslím, že Jamie s Alanem jsou nejoriginálnější a nejtalentovanější comicsový tvůrčí tým dneška. Udělali comicsový ekvivalent Sex Pistols. I po těch letech je to nádhera. Nejvyšší zářez v zábavě. Zahraniční vydavatelé se začínají hádat o licence. A stačí tři roky, aby na to přišly i firmy. Rok 1991 a kolem boků si ji přichytí značka džínů Wrangler. Holka už je velká, buchty má, půjde do světa.

Důležité Spousta nových kapel a hudebníků začátku devadesátek se k Tank Girl vyjadřuje obdivně. Taky se objevuje v Deadline. Do rytmu obhroublého humoru se pohupuje i jméno později zásadní Blur. Popravdě žádné překvapení. My už víme, že skupina lidí kolem Deadline stála moc blízko u formování toho, čemu se dnes říká britpop. Hewlett chodí s Jane Olliver z kapely Elastica a tahá spřízněné kapely po klubech svého rodného Worthingu. Taky do The Factory, který navrhl přesně podle Tank Girl, a taky do Wine Lodge, kde prý Blur poprvé slyšeli dýdžeje Worthy Dana. Kresba a hudba jednou se to spojí. To my víme.

Stranou Komiks jako módní diktátor.
Sarah Stockbridge se stává Tank Girl na fotkách časopisů jako Elle, Time Out, The Face nebo Vogue, a má tak zásadní vliv na módu špatných holek. Hlavy vyholené, tělo propírsované a potetované. Hewlett může být pyšný. První vážnou mimocomicsovou penetraci má za sebou.

Konec Tank Girl je celosvětový hit fanouškům nestačí comicsová ani fotografická rovina. Chtějí víc, chtějí film. Má v něm být i Björk, ale nakonec couvne. Zůstávají neznámá jména a k nim Iggy Pop a Ice-T. Když k bijáku čuchnou američtí cenzoři, začne se znovu stříhat a vytvářet amorfní beznázorový produkt, který nemá nic společného s původním anarcho vyzněním Tank Girl. Ani Lori Petty v hlavní roli nepomůže. Vystřihli její sbírku vibrátorů. Fanoušci i kritika poznávají, film propadne, další comicsové pokusy o oživení taky. Slečna svět nepřežila. Hromady nadržených klokanů tlačí slzy nad jejím plechovým hrobem. Jenže titulky ještě nepřijdou. Hewlett má těžké období, rozejde se se svou dlouhodobou i krátkodobou přítelkyní a v depresi se odstěhuje k Damonu Albarnovi.

Gorillaz Chceli sme spraviť niečo, čo by neobsahovalo žiadne skutočné celebrity, ale z čoho by potom nejaké nové celebrity vzišli. Skrátka kreslenú kapelu, ktorá bude viac cool ako hociktorá skutočná kapela, vykládá Hewlett o pár let později slovenskému inZinu. S Gorillaz se konečně úplně vymanil z mantinelů comicsového světa (chtěl to, chtěl to) v zásadním týmu s Damonem Albarnem mu vybudoval další patro. Taky začal animovat. Dělá maximálně kreativní a hlavně originální kousky, které už od prvního pohledu na obal eponymního alba kapely dávají vzpomenout na mrtvé časy a zemřelý australský svět Tank Girl. Gorillaz jsou stejně hrubí hoši a dívka jako jejich teta ze začátku devadesátých let. A hlavně jak dobře víte první virtuální kapela. Právě ten nový přístup je zásadní. Funkce stylisty tedy kreslíře je u Gorillaz stejně vysoko jako hodnost skladatele či producenta. Občas som do toho niečo povedal, alebo som si zahral na tamburínu. Ináč som mu ale nijako vel'mi nekecal do hudby a on mne zasa vel'mi nekecal do animácií, říká Hewlett o vývoji Gorillaz. Teď upřímně: Kdo z vás čekal, že jednou bude hltat rozhovory s příležitostným hráčem na tamburínu? Dark Pop Toys. Hewlett má v Gorillaz spolu s Damonem Albarnem rozhodující slovo. Fifty fifty. Jeden za obraz, druhý za zvuk.

Je Zatím jediný, komu se v muzice povedl průnik comicsových postav do reálu. Gorillaz nejsou 2D, 3D nebo tak něco. Existují jako regulérní floutci. Snažíme sa, aby sa naše tváre z tohto projektu pomaly vytratili, aby sa viac hl'adelo na samotných kreslených členov kapely. Skrátka, aby sa l'udia nebavili o nás, ale o Gorillaz, vykládal na konci roku 2001 Hewlett na inZinu. Koncerty s utajenou kapelou za plátnem, rozhovory taky, přebírání cen jakbysmet. Každé vystoupení stojí 45 tisíc, videoklip tak 200... liber. The more money we make the better we get. Další věc, o níž může Hawllet vykládat jako o životním díle. Taky www.gorillaz.com stránka, co se jen tak nevidí. Čistý projekt. Spousta zábavy, goril, tankových tahů, asijských ksichtů a taky hodně hudby za nic. Až si říkáte, že tohle prostě musí být realita. Zvlášť když má na obalu G Sides 2D helmu s číslem 23.

Bude Představy filmu se Jamie Hewlett nevzdal. Tu touhu posouvat se dál pořád má. Takže další album Gorillaz bude prý příběh. Dáme tím jasně najevo, co si myslíme o celebritách a světě popu, kasá se Hewlett a Murdoc ten z kapely ho doplňuje: Už jsme začli dělat na scénáři. Pracovní název zní Sklizeň celebrit. Neexistuje nikdo, kdo by mě mohl hrát ledaže bychom to udělali jako na koncertech s dubléry za plátnem. Pak by mi sednul Gene Hackman nebo alespoň Pacino. Jakoby pořád poslouchali Pop Will Eat Itself nebo alespoň měli na stěně jejich plakát. Ten svět pop-svět Hewletta naoko štve. Každým svým výtvarným počinem do něj směřuje a dělá si z něj srandu. Umělec nechce se uzavírat, umí ustupovat. A což o to, uměl by i zmizet. Robil som niekol'ko rokov dobré komiksy a nikto nevedel, ako vyzerám. Teraz sa pohybujem v hudobnom biznise, som známy a všetci ma chcú fotiť, čo sa mi vôbec nepáči. Až ma to prestane baviť, tak sa vytratím.

Vyústění Jenže kdo by mu to věřil. Stejně se za pár let zase někde objeví, převrátí kus zavedeného světa, vydělá prachy a zmizí do kopru. Nevěřte spiknutí kreativních tamburinistů nebo věřte.