Laibach: Staň se i ty občanem prvního globálního státu světa

LAIBACH (jak už dneska každý ví) nejsou vlasatí hippies s jointem v levém koutku, ale skupina přemýšlejících intelektuálů, kteří si jako svůj obor vybrali oblast pop-music.

V červnu 1980 vznikla v malé vesničce Trbovlje v bývalé Jugoslávii hudební skupina, jejíž militantně klasicistní stylizace působí jako paranormální vřed na ulítle anarchistické image dnešní rockové scény. LAIBACH (jak už dneska každý ví) nejsou vlasatí hippies s jointem v levém koutku, ale skupina přemýšlejících intelektuálů, kteří si jako svůj obor vybrali oblast pop-music. Pokud jde o umění LAIBACH - tato odporná póza, provokace a ironie má jen jeden účel, totiž ukázat skutečnost takovou, jaká opravdu je. Pravé umění může tedy být pouze totalitní. Nicméně LAIBACH existují a jsou fenoménem mezi ostatnímy formacemi bývalého východního bloku, jsou jediní, kdo našel své vlastní téma a prostřednictvím firmy MUTE ho dokázal šířit po světě.

ŽIVEL: Jak byste definovali současnou pop music a kde stojíte vy?

L: Myslím, že jsme už kdysi pop music dosti přesně definovali, jedná se o krátký odstavec, kde se praví, že pop music je lidová zábava pro ovce a my jsme vlci, převlečení za pastýře, ale samozřejmě že je pop music dnešních dnů stejně nepřehledná jako cokoli jiného ve světě. Řekl bych, že pop music je především těžký průmysl, zábavní průmysl pro masy, kterým zaplňuje volný čas.

ŽIVEL: A kde jste vy?

L: Těžko říct, protože jsme určitě součástí tohoto průmyslu, ale na druhé straně jsme něco jako virus v systému, který, nechci říct, že jej přímo ničí, ale vytváří jakousi systémovou chybu.

ŽIVEL: Jaký máte názor na manipulaci mas masovými médii? Může vlastně existovat skutečná demokracie ve světě, kde existuje médium jako televize a v něm se ukazuje jen to, co má nejvyšší tržní hodnotu?

L: Víte, v demokracii se tvrdí, že masy se dají manipulovat jen do té míry, dokud se nechají, což je částečně pravda, ale zčásti samozřejmě není, protože lidé věří tomu, že si mohou ve válce médií vybrat, že si mohou vybrat kanál, který chtějí sledovat (dosl. použít) a že si mohou vybrat, nač jej využijí. Bavme se o televizi, protože to je nejefektivnější mediální aparát. Lidé věří tomu, že mají svobodu volby, kdy si mohou zvolit svůj kanál, ale v zásadě se pak ukáže, že kanály jsou si navzájem velice podobné, jako například ve Spojených státech amerických, kde máte jen dvě politické strany, které prakticky mluví a dělají totéž, takže rozdíly se zmenšují a zmenšují, a tak zde máme masovou produkci stejných věcí, takže neexistuje místo, kde by se ukázaly skutečné rozdíly. Všechny extrémy jsou zahnány do rohu a značně deutilizovány a takhle funguje demokracie - demokracie je nadvláda masy nad minoritami, což je opak toho, co byl socialismus a komunismus.

Jestli se ještě před pár lety zdála esteticky totalitní image Laibach směšná, pak několika svými posledními činy vzbuzuje Laibach úctu i těch největších idealistů. Především jde o činnost, kterou provádí Laibachem založená organizace NEUE SLOVENISCHE KUNST, sdružující několik slovinských uměleckých formací.

ŽIVEL: Se jménem Neue Slovinische Kunst se pojí též stát. Má vlastní ústavu a v čem spočívá?

L: Je to v zásadé jakási sociální struktura. NSK je větší oganizace, kde kromě nás pracují další skupiny, které působí ve stejných či podobných odvětvích. To, co nás od počátku sjednocuje, je podobný způsob uvažování v různých oblastech umění. V určitém okamžiku jsme si uvědomili, že vztahy mezi uměním a ideologií, politikou a ekonomií musí být definovány, jak nejlépe to pro nás půjde, a tak jsme si řeli, že vytvoříme vlastní stát a dovolíme každému, aby se k nám přidal. Sjednotíme protivníky a protagonisty do jakési společenské skulptury, do státu, virtuálního státu, jenž by mohl komunikovat přes INTERNET určitě velice efektivně, byl by to první virtuální stát. Mohl by za několik let fungovat jako síť a spojnice v zásadě velice rozdílných lidí, kteří jsou polapeni určitou situací ve světě.

ŽIVEL: Jaké jsou základní ideje?

L: NSK je stát-sociální skulptura, sám se financuje a řídí, nemá území a tudíž ani hranice, existuje v čase stejně jako hudba, protože je nehmotný, je otevřen každému, chceme zde spolu konfrontovat zcela různé lidi, mohu říct, že jsme už co do počtu převýšili Vatikán, takže nejsme nejmenší stát na světě, lidem jsou vydávány pasy a někteří je už úspěšně použili a používají. Kdybychom měli pasy v roce 1983, když jsme se poprvé pokoušeli dostat do Československa - vlastně to byl koncert v Brně, kam nás nepustili -, ale kdybychom měli diplomatické pasy jako teď, asi bychom nebyli měli žádné problémy. Lidé nám také posílají z celého světa důkazy o tom, že pasy s úspěchem používají v různých zemích, takže se NSK skutečně stává virtuálním státem, je to utopistická záležitost, která by mohla fungovat. Otázku ústavy jsme probírali, ale je to věc, která se může přihodit v průběhu času, stejně jako měna, banka a pošta, vlastně NSK pošta už existuje.

ŽIVEL: Každý ucelený systém se zhroutí, když narazí na zpětnou vazbu individualismu. Jak tomu chcete čelit?

L: To je věc, která stojí za diskusi. Systém, který je založený na skutečné síle a moci, většinou nezmizí. Skutečná síla zůstává. Člověk by však neměl být zajatcem nějaké image, a věřit, že skutečná síla leží ve svalech, ta se skrývá dál uvnitř, a je to... je to třeba - kapitalismus je založen na tržní ekonomice, která stojí na chamtivosti, a to je skutečná síla a hybná síla kapitalismu.

ŽIVEL: Jaká je vaše skutečná síla?

L: Víra, víra v to, že děláme něco, co je opravdové a na čem záleží a co je správné.

Právě víra v cíl je jediné, co tvorbu Laibach spojuje dohromady. Jinak je jejich umění eklektické, a víc než subjektivní reflexí je komentářem k době, ve které Laibach žijí. Na zatím posledním CD kompilují německou strohost s houseovými a trancovými vlivy.

ŽIVEL: Mluvíme-li o vaší nové desce, zdá se že jste trochu změnili image, že jste se posunuli do kyberpunkových figur, a zdá se mi, že to hodně koresponduje s tím, co se v současnosti děje na Západě - mluvím o kyberpunku, housové hudbě a hnutí, časopisy jako Wired atd. Ale hlavně: co kyberpunk?

L: Myslím, že to je hlavně díky naším dvěma posledním klipům, protože ty jsou dělané na počítačích. V podstatě nás moderní technologie zajímá odjakživa, ale nejsme jejími otroky. Zajímá nás i trance, ale opět: my jej začleňujeme do sebe a ne naopak. Co se týče computerů a klipů, myslíme si, že tahle grafika je perfektní výzva pro představivost, pokud nějakou máte. To ale neznamená, že se po téhle cestě pustíme, jen jsme se uchýlili k novému médiu a když se objeví něco jiného, tak se to zase pokusíme využít po svém. Na druhé straně bych rád podotknul, že to, co se nyní děje, není nic nového, začalo to v šedesátých letech s experimentální klasickou hudbou a pak to byly skupiny jako Kraftwerk a tak. Takže to, co tu dnes máme, je výsledkem delšího časového úseku. Náš zájem o futurismus a futuristické chápání světa se také datuje do samých začátků Laibachu. Někteří lidé tvrdí, že děláme techno, a že jsme to předtím nikdy nedělali; to není pravda, protože naše první striktně techno skladby pocházejí z roku 1982 a naše první deska byla hodně orientovaná tímhle směrem. Měli jsme také podskupiny, jako byly 300000 Different Noises, a ty byly mnohem víc zaměřené na techno než sám Laibach. Avšak i tak se tímhle zabýváme už velice dlouho.

ŽIVEL: Z pohledu toho, co jste teď řekl - uvažujete o NETu a vstupu do NETu?

L: Tohle je rozhodně něco, co musí každý moderní člověk vzít v úvahu, přemýšlet o tom a začít používat a naučit se používat. Ne proto, že je to dobré či špatné, ale protože to prostě je. Souvisí to s dobou a s tím, jak tahle doba funguje, s historickým vývojem, s vývojem světa a celé civilizace a lidstva a my se musíme naučit tyhle přístroje využívat, protože jinak začnou přístroje najednou využívat nás. Člověk by se computerů, Netwerku a různých systémů neměl obávat, ale neměli bychom se domnívat, že vstupujeme do něčeho zcela nového.

ŽIVEL: Skutečně si to nemyslíte? My se domníváme, že zde vznikl zcela nový prostor pro předávání informací.

L: Víte, když se něco zahltí informacemi, lidé přestanou vnímat. Když tisíc lidí v jedné místnosti začne mluvit naráz, neslyšíte ani jednoho.

Každý kdo zná Laibach, ví, že jsou ze Slovinska, a každého kdo o nich přemýšlí, musí napadnout jistá souvislost s tím, co se už několik let děje v bývalé Jugoslávii. Nicméně poslední odpověďi Laibach ukazují, že jejich nacionální exprese má málo společného s maskovanými samopalníky u Záhřebu.

ŽIVEL: Vy se stále ještě zabýváte tím, jaké důsledky má moc na společnost, byl to zásadní bod vašeho výzkumu. Bráno z tohoto úhlu pohledu, jak vidíte současnou situaci v Jugoslávii?

L: Je to tragédie, ale ve světě zároveň probíhá asi stočtyřicet válek, a zdá se, že válka nezbytně zákonitě souvisí s mírem, jinak si to neumím vysvětlit. Válka v Jugoslávii se Evropě zdá tragičtější a zajímavější, protože v Evropě probíhá a je to přirozeně pro Evropu varovné znamení. Všechna ta velkohubá slova o Spojených evropských státech a politicky korektní Evropě a humánnosti a bla bla totálně selhala v případě války v Bosně. Evidentně neexistují mechanismy, které by tyhle věci zastavily, a to obecně svědčí o velice křehkém uspořádání současného světa.

ŽIVEL: Víte, ptáme se proto, že vy jste zvláště ve svých začátcích propagovali myšlenky čistého národa, které byly zde spojovány s fašismem...

L: Myslím, že jsme byli špatně pochopeni a nevím, odkud jste to vzali, mluvili jsme o suprematismu a je pravda, že to bylo několikrát špatně pochopeno a zaměněno s myšlenkou nadřazenosti. Suprematismus, jak jej pojímáme my, pochází od Kazimiera Maleviče z Ruska a mluví o jediném problému dvacátého století, jak docílit umění bez jakékoli ideologie, ne umění pro umění, to absolutně ne, ale umění, zbavené balastu frustovaného individua. To znamená, že když uvidíte obraz na zdi, tak si jej nespojíte s určitou individuální či ideologickou frustrací. A to je suprematismus, na nějž se celá NSK velice zaměřuje, je to také jeden z důvodů, proč jsme založili vlastní stát, a nemá to nic společného s rasovými předsudky a ničím takovým.

ŽIVEL: Takže vy se na tu situaci díváte mnohem obecněji, jako na něco, co probíhá po celém světě. Přesto, vyslovilo se někdy NSK přímo k dění v bývalé Jugoslávii?

L: Tím co děláme, činíme svá prohlášení. Každý koncert, každé interview, každá kniha je prohlášení. Od prvopočátku jsme si stanovili, že nejsme politická skupina, to znamená, že se o každodenní politiku nezajímáme. Nemůžeme debatovat o tom, co je a není správné co se týče každodenní politiky. Zajímá nás však jazyk politiky obecně, jak funguje, co vytváří a co nevytváří. Proto neděláme přímá prohlášení týkající se určité události. Kdybychom se totiž vyjádřili k jedné či druhé straně bosenského konfliktu, pak bychom také museli reagovat na každou z těch stočtyřiceti válek, co probíhají ve světě, a na všechno možné. Domnívám se však, že naše poslední deska se dá velmi dobře považovat za vyjádření nejen k tomuto konfliktu, ale k celosvětové válce.

Předvídat je nemožné (ale mně se to daří)