Seru na vás, kreténi
V některých kreslených seriálech posledních let padají sprostá slova, a proto by se na ně neměl nikdo dívat.
V některých kreslených seriálech posledních let padají sprostá slova, a proto by se na ně neměl nikdo dívat. Toto banální konstatování velmi lapidárně ilustruje ojedinělý posun směrem k sekularizaci, k němuž v posledních letech došlo v comicsovém seriálu. Díla jako Ren a Stimpy, Tatík Hill a samozřejmě Simpsonovi či South Park jsou reprezentanty radikální extenze každodennosti do animovaných příběhů, kterým ještě nedávno dominovali bezkrevní hrdinští panáci vypreparovaní z nevědomí svých tvůrců žijících mimo čas a prostor. Bat-, Super-, Spider- a další mani spolu s Hulkem a celou řadou příšer představovali jakousi esenci kolektivního nevědomí a skrytých komplexů či existencionálního strachu lidstva, volajícího po obrazu posvěcených figurek, řešících za diváka či čtenáře potřebu nadčasových úvah o podstatě dobra a zla. Pro novou generace seriálů je naopak charakteristický vpád reality do kreativní fantazie tvůrců a jejich potřeba reflektovat přítomnost, či vypovídat o svém vztahu k všednosti mimo dobro a zlo. Nejilustrativnějšími doklady nového vztahu k realitě jsou kultovní díla Simpsonovi a South Park. Srovnání toho, jakým způsobem zobrazují každodennost, tyto dva seriály pak dokonce odkrývají i určitý posun v postoji k realitě, ke kterému došlo v průběhu posledního desetiletí minulého století.
Zapadákov a globální vesnice
Pro oba seriály je podstatné protikladné pojetí domova a ciziny domov (moje město) je známé, pro mě přátelské a vlídné. Naproti tomu vše, co je za hranicí mého města (zkurveného městečka), je cizinou. Jako by svět byl v South Parku a ve Springfieldu vnímán očima občana renesančního městského státu. Přitom však okolní svět je vnímán prostřednictvím médií a planeta se pro Barta i třeba pro Stana stává globální vesnicí. Středem této globální vesnice je pak jejich městečko. Zbytek světa je docela na hovno a nejvíc na hovno je jejich městečko, tedy jeho střed. A to je důvod, proč milují své městečko. Z okolního světa jsou předmětem zájmu především celebrity, z nichž některé jsou na hovno a jiné milujeme.
Celebrity v South Parku: Barbra Steisand piča, Celine Dion kráva, Marylin Manson divnej, John Cage hodně divnej, Korn v pohodě, Saddám to je úplnej blbec
Celebrity ve Springfieldu: Sting hodnej, James Brown v pohodě, Ringo Star v pohodě, Aerosmith ve Springfieldu mají slavný lidi prostě moc rádi
South Park je kritický nebo přinejmenším ostražitý k pojetí slávy, zatímco Simpsnovi vpodstatě přitakávají komerčnímu kultu hvězd.
Prdy a vraždy
Základní postoj k mediální kultuře se v obou místech megakreslounova poněkud liší. Dívat se na televizi je pro Springfield zcela ikonickou záležitostí a obrazovka by mohla být logem Springfieldu. Ani South Park se bez televize samozřejmě neobejde, ale není (s čestnou výjimkou Erika Cartmana) zdaleka alfou a omegou životního stylu. Obě místa však mají své kultovní televizní pořady bez nichž je život nepředstavitelný.
Terence a Philipe:
Představují princip života prdí si do ksichtu a jsou díky tomu moc v pohodě. Všichni je milujeme, ale jsou výrazem generační vzpoury. Paní Broslowská je moc nesnáší a nikdo z dospělých je nasnáší a taky všichni kvůli nim nesnáší Kanaďany. Všechno skončí válkou, která je principem smrti a stáří. Nakonec ale dobro, mládí a prdy vítězí, protože vhodně zvolená nadávka (např. Streisandka nebo Piča) má magickou moc a dovede princip života k absolutnímu vítězství nad principem smrti a stáří. Mezigenerační shoda je možná jedině tehdy, když si dospělí uvědomí, že prdět se musí a vycouvají ze svých rigidních pozic.
Itchy a Scratchy:
Představují princip všudypřítomné smrti, která je ale naštěstí velmi zábavná. Děti necítí potřebu vzpoury proti principu smrti, neříkají Zabili Kennyho, parchanti ale jsou nadšení husarskými kousky s motorovou pilou, vrtačkou a kladivem díky kterým není nouze o krev. Proto mohou snadno přežít i ve světě dospělých, kteří pak nevnímají dětské televizní hrdiny jakou ohrožující element, jenž by mohl devastovat jejich hodnoty. Itchy přibije Scratchyho nohy k eskalátoru, stáhne z něj kůži a prodá ji. Smrt, zábava a obchodní talent zde představují mezigenerační shodu.
South Park je pro vítězství života a ovládnutí smrti, Simpsonovi nabízejí nezávaznou a přijatelnou shodu s historickou nutností.
Prdele
Anální jsou nutně oba seriály. Musí to tak být, protože podle Freuda při výchově dítěte hraje značný význam požadavek rodičů na čistotu. To znamená, že jsme od nejútlejšího věku vedeni k ovládání řitního svěrače. Kdo ovládá řitní svěrač nedělá bobky na podlahu a je hodný chlapeček (nebo holčička). Později v dětství, pokud odložíme dudlík a ústa přestávají být hlavním zdrojem rozkoše, většina libidózních představ se vztahuje na zadržování výkalů, nebo naopak vyprazdňování. Zadržovat bobek je vzrůšo, udělat bobek je vzrůšo, až nakonec všechno, co souvisí se zadkem, je vzrůšo. Život v kreslounově je vzrůšo, a proto je prdel vždycky až na prvním místě.
Erik má v zadku anální sondu implantovanou mimozemšťany - jsme ovládáni jinou entitou?
Úkolem genetiky je vypěstování pětiprdelní žáby budeme v budoucnosti potřebovat více prdelí?
Kenny umírá na krvácení ze zadku je rakovina konečníku morem příštího století?
Terence a Philippe si prdí do obličeje překonáme zastaralé způsoby komunikace?
Bart vystrkuje zadek infantilní a neškodná vzpoura
Bart vystrkuje zadek infantilní a neškodná vzpoura
Bart vystrkuje zadek infantilní a neškodná vzpoura
Homer má tlustej zadek dobře se mu sedí u televize
Vystrkování zadku je Bartovo logo zadek je jeho druhou tváří
Análnost South Parku před nás klade znepokojující otázky, zatímco análnost Springfieldu potvrzuje náš bezproblémový a ležérní vztah k realitě. Zadek je v Southparku činitelem možného pohybu vpřed, naproti tomu zadek ve Springfieldu je činitelem retrográdním a uspává naší aktivitu.
Stach má velké oči
Jenom šílenec dokáže žít úplně beze strachu. Strach je základní negativní emocí, která však může i stimulovat činnost a to nejenom agresívní chování, ale i útěk. To znamená, že strach, hrůza, zděšení a panika (jestliže vyvolají u tlouštíků nutkání prchat) vlastně podporují zdravotní politiku státu.
Strach v South Parku:
Rodiče mají strach ze všeho, co se vymyká jejich kontrole (například čimpokomočáci a japonská agrese) strach ze ztráty mocenských pozic.
Dědek na invalidním vozíku má strach z toho, že neumře strach z neukončenosti a nenaplnění.
Keny má strach ze smti Keny není úplně blbej, kdyby vás zabíjeli čtyřikrát měsíčně, taky byste byli trochu opatrnější.
Strach ve Springfieldu:
Bart se bojí vlastních tetiček strach ze sexuálního zneužití.
Bart se bojí kdejakýho klaunova asistenta strach ze smrti a utrpení.
Líza se bojí jaderné elektrárny strach z technického pokroku nebo rozumná úvaha.
Homer se ničeho nebojí Homer je zjevně idiot.
Bart a Líza obcují se strachem při sledování hororů Bart a Líza mají pozitivní vztah k popkultuře.
Southpark nás vede jenom k nejnutnějším a minimálním obavám, které jsou předpokladem pro to, abychom vůbec přežili. Je to benigní strach sloužící uchování života. Simpsonovi nás vedou k tomu, že se strachem je nutno počítat jako s dobrým kamarádem a podporují v nás tendenci obcovat s hrůzou. Simpsonovi z nás dělají tak trochu ustrašené bábovky, které sice vesele přežijí, ale budou pasivní a úzkostné. Je to maligní strach, který podvazuje aktivitu. Nebo je to možná taky úplně jinak.
Matky a dívky
Ženský element je v obou seriálech, podobně jako v celé mediální kultuře (s výjimkou sexuálně explicitních kulturních jevů) potlačen. Kreslené seriály jsou o trochu víc pro kluky než pro holky, protože celý svět je nastaven tak, aby byl trochu víc pro holky než pro kluky. To je důvod, proč jsou holky chtě nechtě trošku víc v pohodě než kluci. Marge Simpsonová jednou prohlásila Já nejsem v pohodě a vůbec mi to nevadí takže jsem vlastně v pohodě. Líza a Bart odpověděli: NE!
Barbra Streisand je absolutní zlo, protože je stará
Cartmanova matka je štětka
Winona Ryder je roztomilá, protože je infantilní a dívčí
Pokud se z nějaké dívky pozvracíte, je to láska
Marge Simpsnová je moudrá, nezávislá a milující matka.
Líza je věrným odrazem své matky, je jen poněkud intelektuálnější
Bartovy tetičky jsou úplný krávy, protože moc kouří
Southpark je adorací dívčí nevinnosti. Simpsonovi jsou adorací zralosti a mateřství. Díky Šéfovi najdete v Southparku pár triků, které se dají upotřebit ve vašem sexuálním životě, nebo tehdy, pokud se pokusíte zkřížit prase se slonem.
p.s. Autoři Southparku jsou mladší než autoři Simpsonů.
Testík:
La Resistence
a) je hnutí odporu, jehož mučedníkem je Krtek
b) byl revoluční pozdrav stávkujících redaktorů České televize
c) nějak souvisí s žabožrouty, fašismem a hrou na partyzány
Kryjte se za negry
a) je bojová taktika americké armády
b) je strategie přežití v Bronxu
c) je vhodná odpověď na přátelský pozdrav Nic než národ
Homer
a) je kosmonaut
b) byl v trojrozměrném světě
c) je ochoten kdykoli odvrátit jadernou katastrofu překonávající Černobyl
Bart napsal
a) Neviděl jsem Elvise
b) Nejsem zubař
c) S česnekovou žvejkačkou není žádná legrace
Ježíš
a) je hvězda televizní show v South Parku
b) je Láska
c) hraje kuželky, nosí fialovou košili a nikdo ho nevojebe
výsledek testu: Všechny odpovědi jsou správné, ale nic to neznamená
