Sršatci z krajů a okrajů

Je jasné, že když žije většina redaktorů a grafiků Živlu v Praze, časopis je v mnoha směrech nutně pragocentrický. Pokusili jsme se to alespoň částečně vyvážit následující sérií rozhovorů se zajímavými lidmi-umělci, kteří žijí naopak na Moravě. Dokázali na sebe upozornit, protože žijí a tvoří daleko od svitu aury hlavního města. Nepotřebují ji, sami svítí.

petr marek
filmový režisér z hranic na moravě

V mládí byl hokejista, z donucení otcem
profesionálním sportovcem. Později v Hranicích na Moravě propadl lásce k filmu. Stává se filmařem-amatérem, jehož kariéru zakončuje několikanásobný neúspěch u přijímacích zkoušek na nomenklaturní FAMU, korunovaný ovšem diplomem v oboru filmová věda na pražské Filosofické fakultě. Vývoj událostí jej zavedl k profesi promítače v regionálním kině a k produkování vlastních divných filmů (což papouškuje po recenzentovi svých filmů Michalu Bregantovi). Stal se vizuálním spolupracovníkem
(DVD kameramanem) Jana Němce na jeho prvním českém internetovém filmu Noční hovory s matkou, zatímco tou dobou sám pracoval na autorské a celovečerní Lásce shora.

Co by se mohlo dnes ještě vůbec pro osvěžení ztuhlé struktury našeho filmařství dělat?
Stále více mám pocit, že dnešní vyprávěcí film, tedy film, který má nějakou dějovou linku a řeší se v něm zápletka, by měl překročit stávající obrysy a vydat se na průzkum do větších dálek. Mám tím na mysli i délku filmu. Současný 90 až 120 minutový film je příliš standardizovaný. Jeden problém jeden happy end. Byl bych rád, kdybych byl divákem filmu, který mě zaujme zápletkou, kterou vyřeší, po 90 minutách poskytne happy end, přičemž ale již v tuto chvíli rozjíždí zápletku č. 2, kterou také vyřeší za dalších 90 minut. Atd. Stopáž nejméně 5 hodin. Pro dnešek
je nejadekvátnějsí konzumace seriálu
ovšem v kuse!

Zaujal jsi mne ve svém Filmu Petra záběrem sebe sama coby hrdiny z komiksu (viz foto), jemuž fouká vítr do vlasů, ale nakonec se ukáže, že to dělá fén v ruce. Proč je v českém filmu to věčné snižování a shazování, když věc se v určitém kontextu a atmosféře sama může zdát směšná?
No ano, proč, když tak nesnáším pointy a dovysvětlovávání...? Naštěstí jsem si vzápětí připomenul proces strukturování Filmu Petra a uklidnil se. Jedná se zde totiž již o krok dál: přiznání fénu pro mne tehdy nebylo shozením, ale již parodií tohoto principu, výsměchem onoho českého shození!
Pro mě je vždy důležité, aby se obraz znemožnil sám. Všechna ta doslovnost a strach z toho, že by oblouk nebyl vyklenut nebo že pointa není dost jasná či že se kdesi objevuje boční význam, který by mohl shodit, a tím znesvětit ten pravý, mi lezou krkem a snažím
se pracovat s otevřenou stavbou, do níž mohou vnikat jak nové krásné, ušlechtilé významy (přirozené i ty, a především ty, které ty stávající relativizují), tak se mohou rodit skutečné hovadiny, krásné nesmysly i podstatné absurdity. V českém filmu se vskutku nyní prakticky nic neděje, nebýt Němce a Vachka. Goddard také má uprostřed vysoce poetického Bohužel pro mě! z ničeho nic titulek: Říjen elektroskop se zachvěl a usne.

Proč je v Čechách tolik přijímána romantika á la Kerouac a spol.?
Spíš mi přebývá to, co chápu pod tvou narážkou na Kerouaca v Čechách. Jsem, myslím, velice ostražitý vůči dovozu kultů, s rozpaky a ironií sleduji beatnickou stylizaci současných mladých umělců, nesedí mi např. české ethno (bubínkaření, světonázorové přesměrování POUZE na Východ...), jsem dost nedůveřivý vůči povrchnímu mísení kultur. Tudíž mi příliš nevoní třeba právě časopisy, které se vůbec nějak programově vymezují, jako je i ŽIVEL nebo TAMTO. (Po prvotní snaze distancovat se jsem došel k názoru, že je lépe do takového prostoru sem tam propašovat podvratný názor.) Něco jako příručka nezávislého mě rozesmívá, budu se cítit nezávisleji, když mi vedle CABARET VOLTAIRE bude v poličce s CD stát SANDRA.

Proč jsi jako filmař ještě neměl chuť zabývat se
B-žánrem?
K béčku: jako všichni amatéři jsme začínali parodiemi. Je to ale podobný případ jako všechny ty pointy a shození. Je jednoduché odrážet se od dobře vystavěného skokanského můstku, i když není samozřejmě už tak jednoduché vykroužit velesrandovní piruetu, ale v tvorbě s Jirkou Nebeským jsme, myslím, měli vždy potřebu vybudovat si nejprve i ten můstek. Tím vznikl náš vlastní prostor, kde už jsme mohli provádět i třeba travestování vlastních klišé! Přirozeně každý den se vymyslí několik žánrových fórků, které by bylo skvělé využít kdyby k tomu byla ochota a duševní energie. Pokaždé si říkám: dejte mi sto hotových vážných filmu a já do každého z nich vsadím jeden gag, kterým je rozložím. Ale vystavět kvůli tomu celou konstrukci nám zatím nikdy jaksi nestálo za to.
(Pozn.: Výjimkou snad je jen parodie TV inscenace Parta 77, natočená v roce 1998 s Tomášem Dorůškou)

Baví tě vůbec něco v televizi? Bral bys práci
na regionální TV, kdyby byla otevřená svobodné tvorbě?
Na televizi se dívám minimálně, dobrých filmů mnoho není, když tak francouzské nebo české komedie ze 70. let, pokud není něco ve FK. Nedávno mě moc potěšil animovaný seriál
Dr. Katz, mám rád diskusní pořady včetně Volejte řediteli, vůbec dokumenty (ale mnoho se u nich nazlobím). Baví mě sledovat image hudebníků a regionální televize je můj největší sen (tedy kromě potřeby ega strašně se proslavit)!
Vše důležité by se mělo odehrávat v malém, na místní úrovni. A funguje to v obou směrech,
jak pro dovoz, tak pro vývoz. Jestliže máme v Hranicích na Moravě skvělou elektronickou kapelu, potřebujeme jakoby o jednu míň ze světa (ha ha). A naopak: není nutné, aby tato naše skvělá hranická kapela zpívala anglicky, protože
ve světě už anglicky zpívající kapely mají.
Ve svobodomyslné regionální TV bych chtěl
strávit když ne život, tak alespoň stáří.

Proč na běžného českého filmaře (i amatéra) a diváka má takový vliv Lynchův svět (Twin Peaks) nebo von Trierův Riget (Království)
anebo ještě Švankmajerův (nebo Buňuelova prvotní představa filmu) úchylný svět? Čím
si dnes filmař přivodí masovou oblibu či kult u intelektuálů?
To je na tělo! Neboť sám to na sobě cítím. Vím,
že jak Lynch, tak von Trier překračují určitou hranici slušnosti, ale i tak je Lost Highway pro mě jeden ze zásadních filmů. Avšak např. Zběsilost v srdci a Modrý samet je pro mě ten případ jednoduchého odrazového můstku. Myslím, že i Trier zmiňuje (společensky) docela důležité věci.
Co mě na nich pobuřuje? Zbytečný hnus, laciné efekty (kterým se sice Trier směje, ale používá je za stejným cílem ohromovat) a obsazování dětí. Dnes se preferují prvky nadskutečnosti. Masově uspějí jen ty nejviditelnějsí, to bývají navíc (a proto) ty temné, negativní, násilné. Oproti tomu čistá pozitivní fantazie již vyžaduje více vnímavosti. Divácké skupiny, oddávající se vyznávání kultu, se dělí na pozitivisty nebo negativisty. Pojítkem pro všechny ale zůstává ten povinný moment tajemna.

Zaujal jsi mne reakcí na Němcův film Jméno kódu: Rubín. V čem je inspirující? Máš kritický pohled na Vachkovy film-romány ?
Jméno kódu: Rubín je jeden z mála opravdu osvobozených českých filmů. Souvisí to s těmi zde již zmiňovanými obrazy, které jsou ochotny se znemožnit. Němec pojednává v podstatě tragické téma (odumírání lásky na pozadí mocenských bojů) s náručí otevřenou protijdoucím významům, nebojí se po vystavění jakési struktury ji okamžitě rozprášit protimluvem. To je ten kámen úrazu, kdy skoro nikdo nemohl přistoupit na to, že je možné ihned si střílet z toho, co bylo vysloveno vážně
pouze byl objeven další prostor, tentokrát pro humor. Němec navíc napumpovává plátno proudem vysoce kinematografických obrazů a využívá snad všech možností filmové řeči. Jsem absolutním fanouškem tohoto filmu.
Vachek je ještě mnohem svobodnější než Němec. Vachkovy filmy vlastně není možné vykládat, hledat klíč k interpretaci zasutých a spodních významů. Myslím, že v pravém slova smyslu skryté významy u Vachka nejsou. Je to nyní nejdůležitější postava českého filmu. Moje kritické názory se vlastně vztahují pouze k drobnostem jeho ideologie, které jsem mohl slyšet třeba na jeho přednáškách. Jeho dílo je pro mě (zatím) stoprocentní.

Proč ti moc neříkají filmy jako Human Traffic nebo Trainspotting, potažmo Samotáři, Knoflíkáři, Příštipkáři?
Nesdílím jejich základ sociální ideologii. Je mi dost protivné hecování diváků ve smyslu největší vovdaz, jakej můžete zažít! To skutečně není kinematografie! Nikde se tam nesetkáte ani s náznakem filmovosti (výjimkou je částecně Trainspotting), vše se odehrává ve scénáři hlavně u Zelenkových generačních masáží, které jsou kinematograficky pusté, a tudíž nesmírně nudné. Ve valné většině záběrů je prakticky lhostejno, jak jsou zvoleny.

Proč se rvete a poskakujete před kamerou? Štve tě to v Hranicích?
Nevím. Neštve. Vhodné pro psychoanalýzu. Mám sklony k maniodepresivitě. Hlavní důvod ale byl jednoduše, aby se něco dělo.

Vydržel ti vztah s dívkou i přes jeho medializaci
ve tvých filmech? Promiskuita u ženských ve filmu Moje milé děti! je to tvůj názor na partnerské vztahy dnes?
Vztah vydržel. Moje milé děti! jsou můj komerční hřích, nicméně myslím vkusný. Je tam kus mé osobní ideologie, byl mi vytýkán cynismus a pasivita postav, ale je to naopak: základem je radost.
Lásku shora dokončuješ. Co to bude zač?
Má nějakou specifickou koncepci?
Forma tohoto filmu je trošku kombinací montážního a vyprávěcího filmu s dokumentem. Je to trošku roadmovie, trošku love story, ovšem se všemi atributy divného filmu. Vypadá to na celovečerní koktejl. Při natáčení jsem měl jasnou myšlenkovou i dějovou koncepci, která se ovšem naplňovala zcela improvizovaně za pomoci představitele hlavního hrdiny multimedialisty a performera Prokopa Holoubka (který nyní již více než rok účinkuje v našem Dekadentním divadle Beruška).

Divadlo Beruška, není v tom trocha pubertálních aktivit?
Naopak. Hrajeme čile mimo Hranice, přibližně dvakrát měsíčně. Je to v současnosti asi nejživějsí odnož našeho UNARCLUBU a probíhá tam, myslím, intenzivní výzkum.
Viz (http://unar.tripod.com/Beruska0.html, http://unar.tripod.com/Fotka.html). To na jiných úrovních máme skutečně silné pubertální fosilie, jako je bytová skupina The Scalders, jejíž hity jsem letos oprášil a natočil jim jako Muzikant Kralíček coververze, tam to již opravdu zapáchá.

Čeho je dnes podle tebe film schopen, co může sdělovat a co už ne?
Pro mě jsou nejzajímavější malé formy subjektivní možnost sdílet něčí pohled. Použijte krásně kýč! Nikdy nevyužívat. Prožít. Je třeba ve (mně) nepříjemných prostorech vytvářet (mně) příjemné věci. Anekdotu můžete vyprávět, román lze přečíst, divadelní hru zhlédnete na prknech. Tudíž nikdy nezfilmovávat literaturu, divadlo,
aby se filmu mohlo věřit a zároveň si udržel jedinečnost.

Co tě naposledy trklo při pohledu do sálu z promítací kabiny?
Beru: Ledová bouře, Zakázané ovoce, Ospalá díra, Šestý smysl, Tenká červená linie, Eyes Wide Shut (asi úplně nejvíc), Star Trek: Vzpoura, Klub rváčů, Charakter, Celebrity, (morálně) prvních patnáct minut Vikingů, Rabín, kněz..., Chungking Express, Jackie Brownová, Příští správná věc, první půlhodina Erin Brockovich, Vřískot 2, Ronin, Miluj bližního svého, Početí mého mladšího bratra, Záhada Blair Witch, Kanárek. Sraly mě: Samotáři, Kouřové signály, Zimní host, Létajicí Holanďan, Siberia, Zhasněte červené lucerny, vlastně vesměs pseudoart filmy.

Žiješ dialektem?
Tatínek mě naučil mluvit velmi spisovně, prostějovská hanáckost (rodiště) mě navštěvuje pouze jako legrace, v Hranicích (současný domov) je zajímavý nářeční mezibod, stýkají se tu dialekty z několika stran a výsledkem často bývá také (jako u míchání barev): spisovnost. Postupně se ale do mého slovníku samy vkrádají dialektismy, legrace se mění ve skutečný život (haha, a to je dobré motto, co?).

aleš plachý
hudebník a obchodník s hudbou
z blanskoboskovicka

Obávanou figuru okolobrněnského života, Placháče, za plachého člověka nikdo nepovažuje. Prošel všemi styly a zvládnul je, vždy o krok napřed než ostatní. Za to si užil svoje. Dnes hraje často v Brně se svojó kapeló Aleš Plachý a jeho lidé, provozuje dva obchody s hudbou zn. Shit Music. Nevyhrál soud s kapitánem SNB, který mu protrhl chřípí, když mu vytrhnul kroužek a zbil ho. Onen policajt Bejček se jmenuje dostal s ostatními lynčery pokutu 5000 Kč, ale dodnes pracuje u policie, kde ho i povýšili. Placháčovi bylo u soudu mj. řečeno, že kapitán odsouzen na tvrdo být nemůže, protože prý jako policista má dobré schopnosti. To teda má schopnosti mlátit lidi! říká Placháč.

Lidi tě znají ještě od dob burzy, co se změnilo?
Co se změnilo? Burza je teď veřejná. Všechno se nastěhovalo do obchodů, z vinylů se to přestěhovalo na kazety a cédéčka. Za totáče sme měli všechno jenom na vinylech. Hudba se teda konečně rozšířila dost, i když já pro svoji oblíbenou hudbu musim třeba i za hranice. Takovy ty speciality tady dostanu velice málo. Snad trošku u Maximum Undergroundu, ale jsou to výjimky. Kdyby tady člověk chtěl nějaky speciální věci třeba junglovy věci, tak to nehrozí.

Tys to v Blansku úplně zabalil? Já jsem ti tam volal a nic.
Né, v Blansku su taky. Teda firma tam furt ještě je. Ale zrušil jsem cesty Telecomu. Su teďka napichnuté, tyhle věci jsó vyhodňéši, moderňéši než ňáké zasrané Telecom (ukazuje svůj mobil). Dneska se dá úplně v pohodě komunikovat. Bez techniky je dneska člověk uplně vyřizené, pokud chce mět nějaky informace, obchodovat, prodávat. Na malym městě to je dneska stejny jak na velkym.

Měl jsi ale přece jenom někdy chuť to na malým městě zabalit?
Mám takovy chutě. Pořád. Nó. Každé rok jezdim na celé tyden na festival do Maďarska. Ale někam odjet na cely žití, to je horši. Spiš to je vždycky rychle tam a zase rychle dom. Něco mě sem táhne. Nedokážu to vysvětlit. Je to něco, že su asi Čech, blbé Čech jak poleno Moravák. V Brně bych taky nebydlel. Ono je to na té dědince lepši, klidňéši. I v tom hudebnim byznysu seš tady schované ve všem možnym. Do Brna kósek, sedneš do auta a seš tam za 15 minut. To neni problém v dnešni technické době. Tady je to psycho, na ktery seš zvyklé, ale když přideš do teho chaosu, musiš od něho za chvilku zase utyct.

Proč nejsi jako většina tvé generace, proč nesedíš v hospodě u piva nebo doma nespíš se ženou u televize?
Mám důvěru v novy věci. Bez nich to nende. Žit takhle je nuda. Člověka musi něco hnát dopředu, něco dělat. Život bez hudby si nedovedu představit. Mně dává hudba všechno. Přiživuje mě.

Co jsi měl rád v hudbě? Zůstal jsi vůbec něčemu věrný?
Já osobně jsem měl rád v podstatě Bratrstvo to byl teda Čuma. A ti lidi kolem toho byli taky něčim zajimavy, jo. Byla tam sice kolem toho bublina
kolem těch fotek a malování atd., ale mě brala hlavně ta muzika. Prožil jsem všechny vlny. Už rokenrol mně dali pokóřit moji bráši. Prošel jsem si punk, novou vlnu, scat. Ty vlivy v sobě maji vždycky významnyho a charakteristickyho zástupce, které mně zustane v srdci. Každá vlna má v sobě něco dobryho.
Když vidim, v čem trči moji vrstevnici pivo a vzpominaji na Led Zeppelin, Deep Purple tak se za ně stydim! Dál se prostě nedostali a zůstali u toho, co poslóchali v letech, kdy se poslóchá muzika. To je strašně smutny.

Dostal ses s nimi do nějakých ostrých střetů?
Nó jistě. Ty só pořád. Rozchody só pořád. Jistě.
To je dany tim, jak oni vypadaji. Když se na ně podiváš, vypadaji jako z těch Purplů, Zeppelinů. Když v té hospodě otevřeš dveře, při pohledu na ty lidi se ti vráti doba o 30 let dozadu. Samozřejmě za totáče člověk byl rád, když se k něčemu dostal, a strašně si pak toho vážil. Já jsem měl bráchu v Německu, které mě poslal ňáké singl Santany, a byl sem z toho posrané. Takže se kopíruje dál, ale našly se tehdy jako dneska originály. Velmi vzácně, ale só i tady. Něco jsem slyšel dobryho od živéch kapel. Blow, Skyline, takový ty drum'n'basovy. Nikdo je nezná, hrajou ale třeba už tři roky... Až teď se teprv dostávaji ven. Neni to přesto všechno úplně čisty, česky, ale je to dobry. Kdybysme měli hledat ryze česky věci, tak si třeba taky nic neposlechnem. To bysme hledali strašně těžko a museli bychom jit hrozně hluboko, až do lidovek...

Jak poznáš dobrou hudbu?
Tak musiš to přinést lidem a musiš vidět, když brnkneš do té kytary, tu odezvu. Když budeš hrát a lidi se nudit, tak odédeš pryč, ne? A když po prvních úderech lidi vstanó a skákají, tak v té hudbě něco prostě je...

Myslíš si, že u dobré muziky hraje roli to, že se její autor nebojí vypadat hloupě?
Ale zase za každou cenu dělat ze sebe dělat šaška, shazovat se, to taky není dobry. Ale takhle zkoušet novy věci s ňákou nadsázkou, zdravym optimismem. V hudbě zevnějšek nemá takovou důležitost. Projev nemá takovou hloubku jako hudba sama. Musi byt citit, že to je od srdce. Když děláš dobró muziku a dostaneš nazpátek tu ovaci od lidí, to je nádhera nejlepši pocit, které znám! Žádné se tomu nevyrovná, ani když se sypó miliony...

Co správná česká chlapská muzika bigbeaty?
Mysliš takovy ty Olympiky, Brychta, Alkehol apod.? No ty mužou za svou popularitu poděkovat penězům soudruha Husáka a spol.
Je to furt těžky. Monitor je hrůza a běs. Soudruh Kočandrle, co to vzal do otěží, syn tajemníka ÚV KSČ z Prahy... každé blbec si dovede založit takovó firmu. Možná je dobré byznysmen, když to dělá kvůli penězům a ne kvůli muzice. Mně se libili spiš Indies Aleša, to je můj dobré kamoš, mám rád. Teď se vrhl na ňáky lidovky. Něco jako moderní Šuláková. Je to dobry, zajimavě udělany
moderni lidovky. Nic proti tomu.

Co říkáš na české DJoviny?
Je tam 90 % špatnéch věci, 10 % dobréch. Dobré je třeba Sedloň z té Prahy, klobouk dolu, ale pak už je jenom pár lidi. Z houseparty se stala masová věc a to je špatny. Nahradilo to diskotéky. Ale ty diskotéky to byla snad nejodpornějši věc a v téhle přežívající podobě vlastně existuje!
Tam když přídeš, to je jenom tuc-tuc-tuc, nejhorši muzika, co je. V housu a technu je to taky, ale v přijatelné podobě.

Vidíš v tom rytmu trochu taky šamanismus a co říkáš na drogy na houseparty?
Myslíš extáze a spol. Jó, tak to už se natáhlo!
Tam můžou vydržet jedině díky těmhle podporovacím prostředkům. Normální člověk to nemůže vydržet hodinu a máš dost. Fakt teda! DJ ten už tu hodinu nebo dvě ňák přežije, ale ti chudáci, co na to maji opravdu poctivě tancovat
těm nezávidim. Bez té extáze to fakt nende. Něco tam musi mit, aby vydrželi.

Mají lidi v Boskovicích a Blansku nějakou zábavu?
No aj tady se chcó bavit, to je jasny. Ale nic pro to neudělaji. Chcó jenom přijimat. Jenom nadávaji. Nejhorši, že je slyšet: ... nic néni. To je nuda!, ale žádné nemá tu schopnost něco sám vytvořit. Ty lidi, co tady bezcílně blódi po ulicích, lituju nejvíc. Dřiv to fakt nebylo. Bylo to asi totalismem, že sis vážil každé maličkosti, ke které ses dostal. Ladila se Svobodná Evropa, BBC na rádiu, sbírals informace a chytls toho možná mnohem vic než dneska. Když to pustiš teď, máš tam kobercovy nálety jenom komerce, stejny sračky, furt dokola, ktery musim ale prodávat i tady u sebe v obchodě a ktery mě bohužel živi. Nejhorši, že nemáš už jak získat informace. V ňákym levnym časopise si přečteš o ňáké kapele, DJ, ale to nic neřekne, to musiš slyšet..., abys řekl, jo to dobry. Ale lidi jdou jak berani za stádem. Jsou bez názoru. Sami už nedokážou za něčim jit. Zajimá je, jak se večer ožrat. Jedinej ideál, které zůstal, a to i těm,
co dřepi doma s děckama u televize pivo a marihuana. U nás v Blansku mám spóstu známéch, ale jenom 10 % z nich je dobréch děcek, se kteréma si ještě zahraju ve zkušebně, ale drtivá většina končí smutně rum maximálně. Je to hruza, vůbec na ničem jim nezáleží.

Neštvou tě ethno vlivy v popu i okolo?
Já vim, neni to ideálni. Třeba ten Dan Nekonečný to je otřesná věc. Něco takovyho se muže stát jenom u nás. On je z Boskovic znám ho osobně je to totální magor. Ale když si najde určitou skupinku, která mu to žere, nic proti tomu. Já jsem se od teho osvobodil, ale zas bych to necpal do médií. Je strašny, co ty média předváději za kejkle. Jedna stanice jako druhá. Ať už tam máš Lucii Bílou, Mňágu a Žďorp to všechno znamená podplaceny rádia. To jsou vlastně podplaceny lidi.

Takže nevidíš nic dobrýho na špičce?
Strašně málo. Snad co se mně trochu líbilo, tak Chinaski, dá se řict, ale už to taky neni ono. To je takové české zástupce, nebo i ta Mňága, když začinala první deska, druhá deska, ale pak když je to pořád dokola, ta už to taky neni ono. Opakujou se.

Chybějí ti tady černoši?
No, je to u nás nahrazeny romskými občany, kteři maji podobny citěni, jako je černošsky. Ale je to trošku jiny. Třeba v Brně se hodně poslouchá kapela Synergy. Jsou v ní napůl bílí a Romové. Už jsou ale tak dobří, techničtí hráči, že to až není ono. Moc uhlazeny. Už ta syrovina vyzněla, už ta rytmika, funk prostě zmizel. Ale strči doprdele třeba ten JAR.

A co podnikání, dluhy a tunely, máš z toho něco za sebou?
No tak akorát na mě udělali tunel Pražáci. Včera mě přišel exekuovat Polygram, svině. Tak jsem je odháněl. Z 5000 korun na mě udělali penále
50 000, normálně.

Jak se vyvarovat klišé v hudbě?
Důležity je neodsuzovat žádné druh hudby. Vždycky mě sice byl odporné metal v jakékoli podobě, s dechovkou su trochu na kříži, ale když maj svoje posluchače, ať si to poslóchaj, protože v každé muzice je dobrá hudba a špatná hudba, ale jediny duležity je ju hledat, a ne tupě poslouchat, kde nic neni.

Tys měl dřív za jinýho režimu dost problémů, že jo?
Nó, jasně, s estébákama, s komunistama. Když sem nosil třeba čiro jako punk okamžitě byly problémy. Ale uplně klidně bych se k čiru vrátil. Teďka se ale odbarvuju. Chcu proživat tuto dobu. Nechcu se vracet. Furt dopředu. Barevny vlasy jsem si prožil. Červenó, zelenó, každó barvu.
Tak to musi bejt. Já to tak mám rád.

Jsou schopné to všechno s tebou ženský stíhat?
Musi, jinak s něma nekomunikuju. Musi se přizpůsobit, to jinak nende! Jaké su, takové su!

(Do obchodu vstupuje mladik se symbolem marihuany a s portrétem Kurta Cobaina na tričku a ptá se, jestli už přišel ten Neckář.)

Ještě ne, odpovídá Placháč. Takovéhle člověk a chce Neckářa. Toho bych vyfotil a dal do časopisu. To je nářez. To přece neni možny.
Co to je?

A myslíš, že on chce něco od toho starýho Neckáře, nebo od toho tlustýho, jak vypadá dneska?
To je přece jedno, jak vypadá. Je to prostě Neckář, ať je staré nebo mladé. Toto je prostě mladé člověk, které má na sobě ňákó metalovó mikinu s Nirvanó a chce Neckáře... Rozumiš? Co to je za člověka? To nemá mozek ten člen.

Budeš mít koncert v Praze?
Do Prahy jsem se, sakryš, ještě nedostal, vidiš to. V Praze je to trochu jinak než tady. Tam už všechno proběhlo a teď tam jde o to, co se momentálně nosí, na co se chodi. Teď se tam nosí Maceo Parker. Je to nuda. No, třeba bych si našel nějakó chvilku, se kteró bych se chytl. Ale tak to Brno a okoli se mně libi. V tom to je, člověk má žit podle svéch možnosti a schopnosti.

Doporučení: Poslechnout si Lumíry z Blanska
je to kapela Honzy Čumy
ondřej chorý
grafický designér z olomouce

Choras je autor konceptu časopisu budoucnosti Tryskáč (s P. Babákem), bratr folkařského (mňágovsko-štreitovského) úpravce Tomáše Chorého. Z fotbalu je Choras známý svým: Ty ****, přihraj, ne!? Jeho kresebná písma mamushka, mongoloid a další se stala synonymem kvalitní typografie v české pop-éře. S Ondřejem jsem se sešel v hospodě u železničního přejezdu. Ve svátek 28. října se vedle pracovalo na silnici se sbíječkami a kolem nás vezl novorozeně v kočárku na projížďku přes rigoly otec na kolečkových bruslích. Potom jsme zašli do hospody U Včelek. Té se kdysi tak přezdívalo proto, že byla obsypaná štamgasty, říkal Choras. Potkali jsme tam však jen několik znuděných výrostků, které obsluhoval za okýnkem kiosku jednooký emigrant z Východu. Zálesák, který od Chorase dostal cigaretu pro kamaráda, jenž měl ležení nedaleko v snad nejhonosnějším městském parku v zemi, potom vysekl svému dobrodinci recitované poděkování slovy z náhrobku Jacquese Villóna.

Proč si myslíš, že např. přední grafik a hvězda v oboru typografie u nás nemá důvod dělat věci dál kaligrafií, na kterou má jako jeden z tisíce talent, a dělá unifikovanou grafiku?
Dneska se to tak přece dělá. Pokud by ses chtěl prosadit kaligrafií, mohlo by se ti stát, že zbytek života budeš psát diplomy. To je totéž, proč knížky nejsou už ilustrovaný. 80 % lidí už na ilustrace nereaguje. Ilustrace románů a časopisů je zastaralá věc. Teď musí být ilustrace vytvořené manipulací fotek na počítači. Aby to odpovídalo dnešní průmyslové kultuře, tak si to přeje televizní člověk. Ilustrátoři, je jich ještě pár třeba v Americe, mají velké potíže ti, co dělali ještě v 70. letech třeba LP desky (Yes a spol.). To všechno bylo kreslené americkýma retušema a štětečkama dodávali očím lesk.
To byl tehdy největší kýč! Pamatuješ ještě na desku Black Sabbath satanovo lože a vznášející se pekelný bytosti. Všechno ručně štětečkem vyťuňťaný, aby to vypadalo skutečně. Zřejmě pro fanoušky Ozzyho byly vyvinuty všechny ty grafické počítačové systémy. Iluze povrchu reality je dokonalá. Dneska už nikoho neohromíš kresbou. Počítač poskytuje daleko víc možností, než co ti nabízejí kreslicí programy. Napodobovat akvarel v počítači to je úchylka. Ilustrátor je odsunut fotografistkami, které si to hodí do Photoshopu, tu fotku si domalujou, nějak z toho udělají to jakoby umění. Je to pro ně nový, vypadá to současně... a asi je to i žádanější, protože tihle lidi jsou teď na vrcholu. Ale abych to dopověděl, i pro klasickou ilustraci pro Jiřího Šalamouna a tak, kteří mají ještě svůj okruh sběratelů to už pomalu taky končí. Postupně nebudeme schopni chápat originální pohled jednotlivce, budeme vyžadovat primitivní masově srozumitelné obrazy.

Jsou pro tebe ještě tyhle úzké kruhy rarit zajímavé?
Všechno je zajímavé, když je to dobré.

Co říkáš na české filmové plakáty?
Co si pamatuju, tak Kachyňa třeba natočil film...

Hanele?
Jo, ale i kvůli tomu plakátu jsem na to nešel. Na plakátu byla ta Hanele nahá. Jestli to tam chtěl režisér, já nevím. Prostě tam byla vyfocená ta herečka jakejsi polocelek, bylo to bez jakéhokoli ... asi to udělali jenom proto, aby na to přišli lidi. Stejně na to ale asi nikdo nešel. Naopak proti Najbrtovým filmovým plakátům nelze nic říct.
Je tak sice ve službách někoho, něčeho s čímž nesouhlasím, ale ty plakáty jsou lepší než samy filmy. U těch plakátů se zatím drží se toho svýho. Má tam ty dobrý loga to Šeptej, že...

Dělá to proto, že jedině tak ještě lidi znaky čtou?
To by mě taky zajímalo. Je tady horší možnost,
že lidi symboly nevnímají, jsou jen rozptylováni nekončícím sledem povrchních obrazů. Aleš Najbrt dokáže dost dobře vystihnout logem film, třeba Pelíšky, to je dobrý, ta lžička, ten film je ale o ničem. Jak to podat? Ono to ani jinak nejde, než tam dát umělohmotnou lžíci z NDR, ten film je také taková řada nekonfliktních obrazů z bakelitu. Zábava. Grafik se také baví, obecenstvo se baví, producenti taky, bezvýznamnost celé věci je jediným kazem. Na mě už žádnej generační film nefunguje, pro mě je teď u filmu vrcholem Theo Angelopoulos, ale jsem závislej na TV FK, takže...

Nejsou systémy počítačů příliš sofistikované pro výtvarně talentované lidi, nenahrává struktura práce na vizualizacích vyráběných na strojích víc lidem technické erudice?
Možná ti inženýři i víc vyhovují poptávce než nějací umělci. Zákazníky jsou totiž taky většinou inženýři ze všech možných firem. Tím se já ale netrápím. Je úplně jedno, jestli se propůjčí umělec, který ovládá tužky, akvarel, všechno, obchodním zákonitostem, anebo ten inženýr. V prostředcích to není. A jestli mě trápí nějaká devalvace? Tak to jedině moje vlastní.

Ty jsi přestal bojovat o práci v Praze, kde jsi studoval a začínal, jenom kvůli rodině?
To bylo samočinný. Úplně.

Bylo tam víc možností práce, ne?
Bydleli jsme na sídlišti a zjistili jsme, že nemáme sílu tam bydlet ne pět let, ale ani 14 dní, než by se našlo něco jiného. Žena po těch čtrnácti dnech vzala polomrtvé děti a odjela. Obří sídliště Bohnice! Vůbec nic mě nedrželo. Chtěli jsme do lesů.

Dobře. Vraťme se ale k typografii. Grafici dnes nejsou sami už ochotni číst texty, které mají odpovídajícím způsobem upravovat, taky
e-mailové texty jsou možná důvodem nečitelnosti i s chybami, které elektronické psaní způsobuje.
To ale zase není chyba technologie. Je to jenom laxnost lidí. Obsah někoho nezajímá, někoho zase jo. Ale opakuji: není to problém počítačů. I dnešní typografové musejí vycházet z obsahu to je základ. Stačí jim ale už jen povrch těchto věcí. Kdyby počítače vůbec nebyly a psali bychom ještě husím brkem, tak oni by psali úplně stejně laxně a s chybama. Já si myslím, že to je celkový úpadek kultury. Ta totiž není ve skutečnosti zpeněžitelná. Kultura je dnes odsunutá bokem. Protože už nechápeme, v čem je její cena. Koho zajímá, jak napsat správně dopis? Málokoho!
Ale ono to možná stačí! Já si pamatuju z dětství Pifíka komiksy, co jsme četli v ABC nebo kde. Když došlo na katarzi příběhu a Brutus měl bublinu u huby, něco říkal, ale už tam nebyl text byla tam lebka se skříženejma hnátama, blesk, červená spirála a vykřičník. Už tehdy se vyjadřovali obrázkovým písmem a mně se to líbilo.

Takže tě to neštvě ani dnes, když se věc rozšířila?
Já jsem vyznavačem obrázkového písma. I to písmo, co jsem dělal na škole, to byl konglomerát fúze propojení latinky a obrázkového písma. Mě v té době nezajímalo normální písmo. Číňani mají dodnes obrázkové písmo. Stejně tak Indiáni. Ale je jedno, jestli píšeš obrázkovým písmem, nebo latinkou. Vždycky záleželo na tom, co tím Brutus řekl Pifíkovi!
No jo, ale nebylo to jenom u toho Bruta? Pifík mluvil normálně, ne?
Néé. Pifík mu v zápětí odpověděl úplně stejně. Brutus ho sice praštil palicí, ale Pifík mu to vrátil a zmanipuloval ho zase do nějaké bezvýchodné situace.

Pifík byl ale totálně pozitivní, ne?
To byl, ale musel se nějak bránit.

To byl francouzský komiks. Neserou tě Francouzi?
Serou. Obzvlášť ale jejich film. Když se řekne Truffaut, tak mi běhá mráz po zádech. To byla
70. léta. Pak je pochopitelné područí kultury, když má přímo ve svém středu tyto mozky.

Mně se ale přesto něco od těchhle lidí líbilo. Naposledy film On connai le chanson od Alaina Resnaise o lidech, kteří když se dostanou do nějaké vypjaté situace, je na jejich řeči nastřihnutej ve zvuku zpěv, u nás by to byl třeba Gott nebo Matuška zkrátka to, jaký emoce mají naposlouchaný, a když se na konci hrdinové sejdou na večírku, vznáší se nad nimi hrůza v podobě améby.
No vidíš to, filmaři už dnes musejí popisně vysvětlovat, o co v těch filmech jde. Dřív to stačilo jenom naznačit. Když v tom hrál třeba Lino Ventura, nemusels nic vysvětlovat. Tu hrůzu jsi viděl už v těch očích. Je to asi základní Truffautova chyba, že pro něj nehrál Ventura.

Tebe teda musili ovlivnit Bakaláři.
To ne. Jedině tak ty brýle.

Dneska jako jindy se téměř všechno kopíruje.
To, co bylo úspěšné, se převádí. Všechen ten techno, space styl...
Jasně, že to je blbý. Ve chvíli, kdy to úpravce dělá proto, aby napodobil, co viděl, tak je to blbost. Zase ale jinej případ je, když použiješ stejný, podobný prostředky, vypadá to stejně, abys vystihnul ten text, o kterým tady mluvíš, tak to vůbec nevadí! Prostředek je až druhá věc. Od toho se to také jmenuje prostředek. Je úplně jedno, jestli někde něco ukradneš. Stejně abys něco vystihnul, musíš na to přijít sám. Stejně to musíš předělat, vnitřně zpracovat. Když použiješ něco, cos někde viděl, a přilepíš na něco jenom zvenku, tak to samozřejmě nefunguje.

Existuje pro tebe typografický underground?
No existuje Jan Tschichold. Byl to Němec,
1902 se narodil někde v Lužickém Srbsku, proto asi to křestní jméno. Jeho otec snad měl nějaký vztah i k Čechům. Taky se znal s Teigem. Mám o něm článek pro časopis Deleatur. Tak to je pro mě dnešní underground opomíjená věc, citlivá a jednoduchá typografie, která pracovala jen s písmem a dvěma třema barvama, často s šedou.

Dělal Jan Tschichold něco také s barvami, plakáty a tak?
No jo, v mládí byl hlavou německého konstruktivismu v typografii ve 20. letech, známé jsou jeho filmové plakáty, reklamy, které určily něco, z čeho tady dodnes typograficky žijeme, asymetrická kompozice, výhradní použití grotesku, propojení fotografie s písmem, zavržení klasických postupů. To předtím, než ho vykopli z Německa. Pak živořil ve Švýcarsku, domů se odmítl vrátit.

V čem byla ale pak jeho práce zajímavá?
Zajímavost je v tom, že jenom literami v titulu a jednou barvou vyjádřil víc než my dnes se svými technologiemi. Kniha s takovou obálkou se dnes líbí jen málo lidem. Tehdy to byl ale běžný komerční titul, zpracoval například v roce 1948 pro Penguin Books celou úpravu jejich paperbacků, které měly hned odezvu mezi zákazníky. Nepotřeboval ohromovat, aby se to prodalo,
aby tam byly barevný fotky. Pro mě je Tschichold underground, protože je neviditelný, málo atraktivní, ale v jeho kusech je krása, zároveň naděje, že se to může vrátit do normálních kolejí.