Benjamin Diamond: Víc než jenom hlas

Znáte ho všichni, kdo chodíte do houseových klubů, posloucháte rádia, díváte se na MTV, prostě se zajímáte o současné dění na té komerčnější straně taneční scény. Pak vám nemohl uniknout největší hit předminulého léta Music Sounds Better With You.

První pokus o telefonní rozhovor s Benjaminem nevyšel. Místo něj zavolal manager, který nejdřív zjišťoval spoustu informací o mně a o Živlu a potom, trochu nešťastně řekl: A neměl bys čas někdy jindy? Odpověděl jsem: Jasně, není problém, o co jde? A on: Víš, Benjamin dneska nemůže mluvit. Právě se vrátil z města a určitě mi rozumíš. Benjamin asi občas trochu zlobí. Na podruhé to ale vyšlo.

Co jste poslouchal jako teenager?
Hlavně disco a funky. Stevie Wonder je pro mě jedna z největších postav součastné hudební scény. A taky jsem hodně poslouchal raného Michaela Jacksona. Podobně jako Wonder, i on dělal velmi komerční hudbu, která ale měla i srdce. Měl jsem taky moc rád třeba Roxy Music, to byla pro mě odlišná poloha. A funk a celou novou vlnu osmdesátých let. Ale poslouchal jsem vlastně všechno, co se hrálo v klubech, kam jsem chodil.

Znáte třeba Plastic Bertranda?
Osobně ne, ale jeho hudbu ano.

A poslouchal jste ho? Pro nás je to taková ikona francouzské nové vlny. Líbil se vám?
No, když jsem byl menší, tak to všude hrálo. Bylo to takový srandovní. Byl jsem tehdy dítě.

Osmdesátá léta jsou hodně cítit i z vašeho albového debutu. Proč dnes francouzští kluboví hudebníci tolik sahají k inspiraci discem či komerčním funky?
Určitě myslíte tu otázku tak, jestli to není kalkul, ale opravdu není. Je to způsobené tím, že lidé tvořící dnes klubovou kulturu na discu vyrůstali. Bavilo je, když byli teenageři, a zažili při něm spoustu věcí, na které nemohou zapomenout. A dnes, když tvoří a snaží se ve svých posluchačích vzbuzovat emoce, vzpomínají si logicky na to, co vzbuzovalo emoce v nich samotných.

Strange Attitude vyznívá i přes popové aranže jako dost osobní deska
Já myslím, že je hodně osobní. Snažím se na ní odkrýt něco ze sebe. Chtěl jsem, aby to album vyznívalo trochu jako zpověď o určitých postojích i názorech dospělého muže a zároveň aby vytvářelo atmosféru klidného hovoru. Nebo naopak klubu přecpaného lidmi v extázi. Myslím, že se nám podařilo nahrát pár skutečně dobrých skladeb u obou těchto poloh

třeba U Were Born je krásná, tu mám asi nejraději.
To je přesně skladba, která ukazuje ten první typ. Je to o vážné věci lásce k dítěti, tedy asi nejkrásnějšímu vztahu, jakého je člověk schopen. Ale kdyby o něm člověk zpíval s patosem, asi by vyznívala směšně. Takže jsem ji udělal jako písničku, kterou bych klidně mohl zpívat u postele skutečnému dítěti. Doufám, že by se mu líbila. A například Joyride je zase jasná klubovka, ve které nejde o to, co říkáš, ale o to, jaký pocit přenášíš.

Když jste vymýšlel název Strange Attitude (Divná póza), měl jste tím na mysli tu trochu křečovitou image osmdesátých let, kterou přenášíte na bookletu? Myslel jste na Steva Strange?
Jo, myslel jsem na image, která je mi blízká a považuji ji za krásnou a dosud nevyčerpanou. Někteří lidé reagují na osmdesátá léta s podivným zhnusením. Strange Attitude je pro mě něco jako vysvětlení, o co v téhle divné póze" jde. Vysvětlení, že ta poetika je dnes pořád živá. A ano myslel jsem i na Steva Strange.

Víte co dnes dělá?
Ne.

Hodláte už zůstat na sólové dráze, nebo plánujete nějaké další
tracky i se Stardust?
Ne. Myslím, že Stardust zůstane projektem jedné písně. Chci se teď plně věnovat práci na sólové kariéře a Thomas (Bangalter) má hodně práce s novou deskou Daft Punk. Ale nechtěl bych, aby to někdo pochopil jako rozchod ve zlém. S Thomasem jsem dobrý přítel, byli jsme přátelé i před Stardustem a budeme i po něm.

Hodláte s novým albem také dělat koncerty, nebo zůstanete podobně jako se Stardustem spíš ukrytý ve studiu?
Naopak. Myslím, že bez koncertů by to nemělo cenu. Budeme vystupovat po klubech, máme sedmičlennou kapelu a pokoušíme se vymyslet opravdovou show. Zatím máme koncerty ve Španělsku, Francii, Belgii a uvažuje se i o Japonsku. Ale doufám, že se podíváme i do Praha? Říkám to dobře?

Jo, říkáte. Poslední otázku bych rád směroval na váš web benjamindiamond.com. Pro mě je to jeden z nejhezčích hudebních webů. Podílíte se nějak na jeho vývoji?
Ano. Moc mě to baví a věřím v budoucnost nových médií jako je internet. Ale přes všechno to nadšení mi vadí, že to ještě pořád nedokáže to, co bychom rádi. Pořád ještě nemůžeš být uvnitř" a jenom sleduješ věci na obrazovce. Až bude možné stát se součástí věcí, co se před tebou na webu odehrávají, budu dokonale šťastný a možná budu pracovat jen na internetových projektech.

Benjamin Diamond je zvláštní člověk. I když vyrábí komerční hudbu, dokáže do ní dostat cosi, co dopředu vylučuje, že by šlo jen o vypočítavost. Je to skladatel a zpěvák, i když většina lidí zná doposud jen jeden slogan music sounds better with you zpívaný jeho hlasem. Pokud se však prokoušou i k jeho sólové desce, zjistí, že ji vytvořil popový umělec, kterého si lze vážit.