Rozhovor s Vladimírem Michálkem a Jáchymem Topolem.
Český film devadesátých let byl plodnější, než by Luděk Sobota doufal. Musíme ale přiznat, že kyberpunkovým tématům se v zemi mléka a strdí zrovna nedaří. Proč taky. Takže jinak kdo by podle vás mohl Živel zajímat, když kyberpunk je passé. Zamyslete se nad tím, kdo v devadesátých letech dokázal vylézt z kokpitu a podívat se na přístrojovou desku odjinud. A kdo každým svým filmem měnil optiku, místo aby sekal ověřená schémata jako cvičky. Nic? Dobrá, je to Vladimír Michálek. Režisér, jehož snímky sice pojí výrazná výtvarná stylizace (stačí si vzpomenout na klip skupiny Lucie Černí andělé) a neobvyklá práce s herci (obsadit komika do dramatu je jeho šálek horké čokolády a je to to pravé), ale jinak se k sobě mají jako kočkovitá šelma začínající iniciálou T a hlodavec na J. Amerika, Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala. Povídku pro film Praha očima... napsal spolu s Jáchymem Topolem (romány Sestra, Anděl). Teď už s vámi opravdu nebudeme diskutovat. Topol je nejvýznamnější autor poslední dekády a není to proto, že psal texty pro Načevu. Michálek právě dotočil Topolova Anděla. Premiéru bude mít na podzim. Bude se jmenovat Anděl Exit. Další projekt Tma má být první hororový psycho - thriller po Herzově Spalovači mrtvol. Jen v něm místo Vlasty Chramostové hraje Honey Bunny. Dlouho jsme řešili, jak povídání těchto vskutku originálních postav (Michálek Muž z HongKongu, Topol Dobrodruh z Istanbulu) zpracovat. Po zkušenostech se špičkami české kultury jsme hledali nadhled a naše mise byla úspěšná. Takže pokud vám něco bude připadat trochu moc přímé, nebo dokonce přitažené za vlasy, je to tím, že si na nic nehrají. A jestli nepoznáte vtip, tak si kupte kaši. He he. A navíc jediná pořádná rvačka v českém filmu je právě v Sekalovi.
Exit
Živel: Jak jste začali pracovat na Andělovi?
Topol: Já potřeboval zaplatit dluhy a koupit si kolo. To byla moje touha. Původně jsem chtěl prodat práva a dál se o to nestarat, ale Vladimír si usmyslel, že to napíšeme spolu, protože mi to samotnému nešlo. Zkusili jsme to dát i jiným lidem. Vznikly tři verze a pak jsme raději začali pracovat spolu. Michálek: Jáchym přinesl úplně novej román. Topol: Hořely tam bagry, města. V Rumunsku vyli vlci... Michálek: Věděli jsme, co nechceme, aby ve filmu bylo. A to blázinec a reminiscence na komunismus. Chtěli jsme, aby byl víc současný a vůbec nelízt do blázince. Když to není vyloženě o tom prostředí, třeba jako Přelet přes kukaččí hnízdo. Režisér má často pocit, že ve filmu má kam uhnout, začne vyprávět nevysvětlitelný vize a nechá na divákovi, aby se v tom pobabral. Divák se akorát otráví. Shodli jsme se, že i ty stavy, který jsou v blázinci, se dají odvyprávět normálně.
Živel: Zbyde tam vůbec něco z knihy?
Topol: Je to samostatná věc. Neměl jsem potřebu, aby film byl převod knížky. Je to spíš na motivy. Michálek: Snažili jsme se to posunout do současnosti. Knížka začíná den před půlnoční, tak jsme začali točit den před Štědrým dnem a postupovali jsme chronologicky, v reálnym čase příběhu. Je to vidět i na tom filmu. Postavy ze začátku vypadaly jako jelimani a postupně se seznamovaly. V příběhu je potom krásně vidět, jak během těch tří měsíců fyzicky zestárly. Na začátku byli herci zdraví a skončili jako trosky. Jeli jsme natáčet do Jižní Afriky, protože tam bylo sluníčko a já nechtěl čekat, až bude léto. Dělali jsme to ve třech lidech, takže jsme nebyli pod tlakem produkce, která všechno plánuje. Nepoužívali jsme svícení, maskéry ani kostyméry...
Živel: Něco jako Dogma?
Michálek: Ne, Dogma má svoje zásady a já jsem v podstatě všechny porušil. Akorát je to točený z ruky na malou digitální kamerku, na kterou se nesměj točit ani svatby. Nic nebylo předobjednaný, nepoužívali jsme rekvizity. Ale budu pracovat se zvukem, bude tam nějaká muzika. Nechali jsme tam ten fantastickej bordel auťáků a tramvají, zachází to až do industriálu. V jednom průjezdu na Plzeňský jsem poprvé zažil nauseu, udělalo se mi blbě od žaludku z hluku. Říkám si, že by bylo fajn to zkusit, když to ve finále bude mít digitální zvuk. Tramvaje s náklaďákama tam nakonec můžou dost ostře zafungovat. Teď mi dochází, že je tam asi pět věcí z Dogmatu...
Živel: Takže divákům bude špatně?
Michálek: Na to musím bejt opatrnej, protože se jim může udělat blbě tak jako tak.
Živel: Je těžký točit chronologicky?
Michálek: Naopak, je to strašná výhoda. Zvlášť když nemáš skriptku a musíš si všechno pamatovat sám. Všechny návaznosti, kostýmy, aby herci chodili v dobrejch tričkách a kalhotech. Měli jsme to tady v jedný cimře, ráno jsem to vždycky všechno naházel do tašky a říkal si: Co to měli včera na sobě? Topol: Je hrozný si tohle pamatovat. Odejde v zelenym tričku, vrátí se ve žlutym a celý kino řve smíchy. Okamžitě průšvih. Michálek: Mně to tolik nevadilo, věděl jsem, že určitý věci můžu riskovat. Celej film je takovej zmagořenej.
Živel: Jáchyme, ty ses přímo účastnil natáčení?
Topol: Byl jsem tam každej den a bylo to strašný, protože jsem předtím sliboval a přísahal, že už na Plzeňskou nikdy nepůjdu. Jenomže jsme neustále přepisovali scénář, protože jsme museli používat co nejsoučasnější jazyk. Ta knížka je přeci jenom osmadevadesátej. Nefungoval jsem tam jenom jako literát, ale nosil kanystry a zapaloval herečkám cigára.
Živel: Anděl je hodně o drogách. Myslíte si, že je to pro současnost opravdu tak zásadní téma?
Topol: Pro mě, jako autora knížky, je to nepříjemný téma. Drogy jsou spíš taková nadsázka, legrace. Můj ideál bylo pokračování rudolfínskýho mýtu, hledání elixíru mládí, zdraví a síly. U první kritiky v Literárních novinách ale vyšla fotografie injekční stříkačky. To je zavádějící. Drogy jsou tam jedna ze spousty věcí, ale příběh je: chlápci-ženský. Michálek: Ty běžný věci jako joint a koks tam proběhnou jenom dvakrát. Honza Čechtický hodně hulí a přitom to na něm člověk nepozná. Není to postavený na tom, že si někdo zapálí jointa a hned začne žvatlat a bejt filmovej. Postavy spíš jednají asociálně, divák si za tři minuty řekne: Je to takhle. Jenomže po dalších pěti minutách je to úplně jinak. Nemůže si být jistý. Drogy tam vyjedou až v konci, jako jenom taková fatální záležitost a pár lidí zhebne. Jsem rád, že ten film nemoralizuje. Topol: To je právě otázka, jestli to není moralita, zabít démony a vytlouct zlo. Michálek: Ale on zabíjí z pudu sebezáchovy. Nikdo tam není čistej, není tam ten Pepa rytíř, který přijde a vyčistí chlív. Topol: I když, je to naše dětství kovbojové v bílejch a černejch košilích.
Živel: Jaký byl největší problém při převodu knížky do filmu?
Michálek: Vybudovat dramatickej oblouk. Nejdřív jsme to různě zkoušeli zleva, zprava a pak jsme zjistili, že ten oblouk je v knížce. Tak jsme se poctivě vrátili. Topol: Ještě než jsme začali točit, musel jsem všechny postavy přejmenovat, protože v knížce už byly hotový. Michálek: Ta jména ale ve filmu stejně nepadnou, takže je to jedno. Topol: Tady je to jiný než v Americe nebo Japonsku. Já tady sedím a otvírám vám svý vnitřnosti a ani nevim, jak se jmenujete. Michálek: Já to věděl, ale už jsem to zapomněl. Topol: Je to tu prostě jiný, démonicky krásný a směšný.
Živel: Jakej druh současné řeči tedy používáte?
Topol: Měli jsme velkej problém s jazykem. Vladimír si Anděla vybral i kvůli jazyku, ale pak jsme zjistili, že pro film se musí jazyk předělat. I když to bylo dobrý ve scénáři, i když bylo dobrý, jak to říkaj, tak jsme škrtali jak blázni. To děláš instinktem. Dělaj to i herci, cítí, co jim do tý huby prostě nejde. Není to, že by ses snažil stopovat jazyk a držel prst na tepu doby. Je tam scéna, kde Zuzana Stivínová vyklepává nějakej hadr a řve do dvora: Pardón, pardón! To je prastarý slovo jak ze Švejka, ale najednou to tam sedne. Michálek: I když na ní řvou: Nedělej tady bordel, píčo! Topol: Nemůžeš bejt zarytě moderní a vymejšlet současný nadávky z klubů. Naopak, tam sedí pardón, pardón. Michálek: Všechno se muselo promíchat, abys hercům věřil, co řikaj a jak to řikaj. Ne že by vznikaly úplně nový dialogy. Honza Čechtický mluví normálně, srozumitelně. Ani nepoužívá anglický převedeniny. Když to musíme naplnit, tak neříká naloudovat, neříká za každým slovem cool... Topol: To by bylo strašný. Michálek: Není tam moc technickejch, z počítačů převzanejch věcí. Když tlačím kočárek, tak někdy odposlouchávám, jak se ti mladí baví. Je to celkem prdel. Třeba deset minut mluví v nějakejch systémech. Naštěstí se v tom orientuju, takže to vychytám. Topol: V jazyku knížky a filmu nefunguje, že člověk vezme ten současnej jazyk a dá ho tam. Musíš to udělat tak, aby tomu lidi uvěřili. Michálek: Je tam posunutá stylizace, ale důležitý je, aby netrčela. To se trošku stalo v Šeptej. Najednou tam mluvili archaicky a slušně, i když tomu situace neodpovídala. Bylo to takový nablblý. Ale třeba to u nás bude taky. Co já vím? Topol: Já bych si nejradši koupil brejle, kraťasy a odjel do Řecka. Michálek: Kdybych to měl shrnout, tak Anděl je takovej experiment, kde se ukázala spousta věcí, který jdou udělat, který řeší a bourají dogma. Točit touhle kamerou je samo o sobě velkej experiment. A potom v herectví. Opravdu se stalo, díky malý kameře, díky tomu, že se nesvítilo, že jsem poprvé s hercem zažil, že přestal bejt sám sebou a začal bejt postavou. Bylo to úžasný, až na hranici insanity. Kláře Issový prostě zdravě hráblo. Takový určitý dospění. Topol: Už se vrátila? Michálek: Trvalo jí to asi měsíc. Topol: A k těm princeznám? Michálek: Mám pocit, že k těm se už nikdy nevrátí. Teď pracuju s Infernem, což je silikonovej kompjůtr. To vám nebudu říkat, mám tam asi tři technologický tajemství. Každýmu doporučím, že to na DVD jde, ale musí si trošku lámat hlavu. Dokud si nevyláme zuby. Myslím, že na to lidi začnou hodně skákat. Nebudou přemejšlet, jaká je to látka, ale jenom, že je lacinější. Jenomže tohle nefunguje na jakoukoliv látku a téma. Není to samospasitelný, je to jedna z možností filmu. Dá se s tím doplňkově přispívat do filmu v efektech, ale nenatočíš na to celek.
Živel: Co myslíte, že na Anděla řeknou kritici?
Michálek: Nechci se tím zaobírat. Neříkám, že to člověk nevnímá. Vnímá, a bolí to. Vždycky se v duchu omluvím, že jsem to neudělal podle toho, jak si to dotyčnej představoval. Prostě řeknu: Pardon, a je to. Když mi někdo bude vehementně vysvětlovat, že z Topola prýští magie a já jsem to zbavil úplně všeho, vykostřil a pohodil jenom hadr, tak na to můžu říct: Je to možný, ale není to jistý... Všechno je nejistý. Samozřejmě, mají svoje právo na kritiku. Topol: Je dobrý, že když to člověk dělá pár let, tak si na kritiku zvykne. To neznamená, že by měl hroší kůži, každou bolestivou kritiku si člověk protrpí. Ale co, děláš to jak nejlíp můžeš a ten kritik taky. Michálek: Je to bolestivý, ale pak mě syn kousne do zad a je to daleko bolestivější.
Živel: Proč ten posun názvu z Anděl na Anděl Exit?
Michálek: Je to trochu kalkulace. V Německu a ve Francii ta knížka vychází už podruhý pod tímhle názvem. Je šance, že se tam nebude muset vysvětlovat, o co jde. Topol: Kdybych Anděla vydával znova, tak ho taky pojmenuju takhle. Michálek: Navíc je ten Exit ve filmu velmi silnej výrazovej prostředek. Topol: Je to východ, je to exitus...
Celuloitida
Živel: Proč se u nás netočí sci-fi a thrillery?
Michálek: Já teď budu točit psychothriller až horor, Tma. Sedmidenní roli tam bude mít Amanda Plummer. Bude to hodně ostrej thriller, celkem slušná magořina. Vyjíždí sice do hororu, ale ukáže se, že je to reálný. Hrozně mě baví, že ta hrozba je reálná, že není venkovní, ale že jde z člověka. Nebaví mě stavět výkladní skříně. Je fakt, že je tu taková poptávka. To, co se tady považuje za politickou a kulturní elitu, vytváří vzory, nějakou nabídku, tu potom tak zpracovávaj média. S Jáchymem jsme si dovolili dělat prdel v povídce z Prahy očima... , brali jsme to jako odreagování a navíc točili s kamarádama. Někdo se potom cítil dotčenej, že je to proti novinářům, druhej píše, proč se nevrátím k té své poetice... Ja nemám žádnou poetiku Zapomenutého světla. Oni ti hned začnou říkat, co máš dělat. Topol: Když Bob Dylan začal hrát s elektrickou kapelou, fanoušci ho chtěli zabít. Lidi si tě přivlastněj a je to otravný. Michálek: Mě nikdy nebude nikdo vlastnit a asi určitě nebude nikdo vlastnit Jáchyma. Oni tohle nevykousaj. Topol: Co se týče sci-fi a thrilleru, není tu žádná tradice, protože bolševici tohle považovali za kažení vkusu pracujícího lidu.
Živel: Ale teď už tu nejsou.
Michálek: Teď chtějí být všichni na sebe laskaví... Topol: Jó, takovej ten hezkej českej film... to je odporný.
Živel: V Sekalovi byli Poláci, ve Tmě budou Angličani a Irové, to tu není dost dobrých herců?
Michálek: Vždycky hledám výraznej typ, kterej tady třeba nenajdu. Úvaha, než ho oslovím, je u mě vždycky strašně dlouhá. Trvá to třeba rok od toho, než si to přečtu. Prověřuju si to v palici. Vždycky jsou varianty. Hlavní roli mi nikdo neodmítnul.
Živel: Amerika je comicsová, Zapomenuté světlo retro, Sekal western. Pokaždý něco jinýho.
Michálek: Já nechci chcípnout nudou. Dotáhnout film do konce není žádná legrace, to jsou minimálně dva roky práce...
Živel: Stojí to za to?
Michálek: Já nevím, mě to baví.
Živel: Takže to děláš pro sebe?
Michálek: Kotelníka, výčepáka a takový práce už mám za sebou. Vím, že to mě nebaví. Film mě celkem baví. Život je nějak limitovanej, tak se chci, dokud mám ještě sílu, alespoň pobavit. Samozřejmě to není jenom selfish, to médium je daný tak, že se dělá pro lidi. Ne že na ně člověk myslí prioritně, nejdřív to udělá podle svýho přesvědčení. Podle toho si vybírá látku, ale někde ve skrytu duše má, že se někdo přijde podívat do kina. Je to propojený. Nemám rád režiséry, kteří dostanou spoustu peněz z grantů, takže vlastně ze státního rozpočtu, a prohlásí, že je nezajímají lidi. To není fér.
Živel: Teď je trend, že slavní režiséři točí porno.
To by tě nelákalo?
Michálek: To bych asi nezvládl. Přiznám se, že mi sexuální scény ve filmech moc nejdou. Topol: Mě nejdou ani v psaní, mám pocit, že je nepotřebuju... Michálek: Nic mi do toho není, i když ty lidi dobře znám. Pocit, že se mám dívat, jak si dva lidi dávaj pusu. Ve škole nám říkal dokumentarista Lehovec, že byl jeho sen natočit porno. Tvrdil, že je to nejtěžší disciplína a já s ním souhlasím. Udělat dobrý porno, to si nedovedu představit. Topol: Připadá mi to oblezlý a hnusný. Něco jinýho jsou milostný scény, ale přímo porno podle mě točej jenom debilové. Buď je to porno, nebo umělecký. Michálek: Jinak je to takovej kočkopes. Nebavilo by mě to a ani bych to neuměl.
Živel: Vladimíre, točíš ještě klipy?
Michálek: Už ne, naposledy Chinaski. Dělal jsem si z toho hroznou prdel. Poprosil mě o to kamarád a dal mi jakoby drsnou písničku. Přišlo mi to jak z mateřský školky, tak jsem to v mateřský školce i natočil. Taky jenom tak z ruky, s malejma dětičkama. Přišlo mi, že to jsou mladý ostrý kluci, co řešej věci, který vyřeší i můj synek v mateřský. Potom jsem si řekl, že už na klipy seru, že mě to fakt nebaví. Topol: Já jsem šel nedávno do mateřský školky a úplně jsem čuměl, jak tam mají ty malinkatý záchůdky a umyvadýlka.
Živel: Připadá mi, Vladimíre, že jdeš po jistotách. Kafka Deml Topol.
Michálek: Topol.. no to jsou opravdu jistoty. Topol: To tam dejte!
Živel: Jsou to prověřený literáti. Ne že by přišel mladík a řekl, mám výbornej původní scénář.
Michálek: Ale Sekal byl původní scénář od Křižana a Tma bude taky původní. Topol: Vladimír je jeden z mála lidí, co ještě čtou knížky. Tak proč by je nepoužil. Spousta lidí z filmovejch škol už nečte romány a beletrii.
Živel: To je dobře, nebo špatně?
Michálek: Číst je dobrý. Není to nic staromilskýho. Nemluvím teď o kreativitě, ale čtení ti dělá fantazii, kterou můžeš replikovat, i když třeba vytváříš počítačovej program. Když nečteš, tak se najednou staneš jenom konzumentem a děláš pouze mutace něčeho, co si viděl. Tvoje zážitky jsou jenom vizuální. Četba je fajn v tom, že ti zvyšuje vizualitu, kterou můžeš aplikovat do všech sfér.
Živel: Chceš napsat samostatnej scénář?
Topol: Nejdřív chci dopsat dvě prózy a potom by mě film hrozně zajímal. Mám pocit, že jsem se možná něco naučil. Dá se to nazvat jediným slovem a to slovo je škrtat. Ve filmu hraje i to, co tam neni. Dobrej škrt je víc než sto skvělejch dialogů.
Živel: Jaké filmy vás v poslední době zaujaly?
Topol: Některý pasáže z Gladiátora. Byly tam fakt dobrý bitvy. Navíc tam je skvělej trik ve výběru hlavního hrdiny. Vypadá jako řidič kamionu. Ve starejch filmech jsou hlavní hrdinové takoví šílení frajeři, že všichni chlapi, co na ty filmy choděj, mají komplexy. Dvoumetroví bozi. Tenhle vypadá, že kdyby někde prodával pizzu, tak si ho ani nevšimneš. Přitom je to největší zabiják a šílenej král. Současná hollywoodská produkce tenhle psychologickej problém pochopila. Jinak se mi líběj skoro všechny filmy. Třeba Americká krása nebo Zachraňte vojína Ryana. Já mám hrozně rád bitevní scény. Michálek: Já si vůbec na nic nevzpomínám.
Živel: Tak alespoň nějaký oblíbený režiséry.
Michálek: Mám strašně rád Scorseseho, Fassbindera nebo Jarmushe Dead Man. Fassbinder mě hodně ovlivnil. Nebe nad Berlínem od Wenderse pro mě zase bylo pohlazení, návrat krásný němčiny. Najednou to byla po různejch gestapácích nádherná poezie. Je pár chlapíků, který jsou hodně v pohodě.
Na výsluní
Živel: Oba máte undergroundový přístup a přitom jste na výsluní...
Topol: Povídej mi o tom ještě chvilku. Když se řekne, že je někdo na výsluní, představím si, že nemá žádný problémy, ale já mám pořád nějaký strašný problémy.
Živel: Dostáváte ceny, kritici šílí, Jáchym je v čítankách a přitom nejste podbíziví...
Michálek: Jste vůbec z časopisu, nebo z psychoanalytický poradny? Topol: To nám manželky zaplatily terapii? Michálek: Představ si, že má někdo jako povinnou četbu Sestru. Vedle leží tenkej Jirásek a oni si říkaj: No, proč jsme nedostali Jiráska. Ty vole, Topola ne! Topol: Tak to je opravdu pěkné... Ne, když jedeš a snažíš se, tak nemáš čas přemýšlet o výsluní, protože sotva doděláš jednu věc, tak se řítíš na jinou a myslíš jenom na to, co se nepovedlo. Michálek: Je hodně lákadel, můžeš si vybrat jestli jim podlehneš, nebo si budeš dál dělat to svoje. Je to v povaze.
Praha Svět
Živel: Nedávno jsem tě, Jáchyme, viděl v noční tramvaji se špinavým koštětem v ruce. Co to bylo?
Topol: Tak to si nepamatuju. Dokážu si to vysvětlit jenom tím, že jsem teď měl období asi ročního stěhování. Pendloval jsem po Praze a vždycky jsem měl na zádech krabici nebo něco. Asi jsem to koště někam vezl. Možná jsme jeli s manželkou uklízet nějakej byt. Nic zvláštního.
Živel: Oba využíváte kosmopolitní motivy. Vadí vám čecháčkovství?
Topol: Mám rád rozpohybovanej, barevnej a různorodej svět. Tady vznikne pár filmů a začne se tomu říkat hezký český film to není zajímavý! Michálek: Vždycky čtu v rozhovorech, že někdo přijede zpátky do Prahy a je celej štastnej, že vidí Hradčany. Já osobně jsem se z toho několikrát hned na nádraží poblil. Topol: Když se vracím do Prahy, skoro vždycky mám déčko. V třetí části Anděla je to i popsaný. Člověk se vrací do Prahy a není mu nejlíp. Člověk tu celej život o něco bojuje. Praha je zároveň domov a největší bojiště.
Živel: Vy nemáte rádi Prahu!?
Michálek: Já v ní žiju a miluju ji, ale jako ve správný lásce ji i nenávidím. Stačí, když překročím hranice Anglie nebo New Yorku a hned mám pocit, že jsem doma. Jsou mi příjemný ty smrady a hned jsem energickej. Připadá mi i logičtější jezdit na levý straně. Nemám s tím problémy. Pak přijedu sem nosím brejle a ploužím se. Topol: Já mám taky rád smrady. Pařížskej je kytkovej, berlínskej kebabovej, newyorskej jakejkoliv a pražskej je prostě smradlavej. Jedeš z Berlína vlakem, vystoupíš na Andělu a máš pocit, že se udusíš. Jsem ve stavu, kdy mě Praha štve. Už několik let. Michálek: Ale nevidím řešení v tom jet na venkov a pěstovat slepice. Topol: Českej venkov nenávidím hluboce.
Živel: Je tady vůbec něco, co vám nevadí?
Michálek: Spousta skvělejch lidí, kamarádů. Teď jsme popisovali tu elitu. Ne že by mě přímo srala, spíš mě tolik nezajímá.
Živel: Ale i když nechcete, vy jste svým způsobem taky elita.
Topol: Souvisí to s tím, že tohle je malá země. Když napíšeš čtyři knížky, tak to prostě je, ale já se z toho nezblázním. Když už tam seš, nic to neznamená, musíš jít dál. Michálek: Moje filmy vůbec nejsou dokonalý. Mají spoustu chyb, jsou tam velká úskalí, to je reálná věc. Není třeba bejt nadšenej, když ti dají lva. Stejně to překáží instalatérovi, co jde montovat hajzl. Nedá se to přeceňovat, ani podceňovat. Pro mě je skvělý, když otevřu knížku fotek z Hubbleovýho teleskopu. Představuju si rozměry různejch kup a mlhovin, ty vzdálenosti. Pak si přečteš o procesu vzniku a zániku hvězdy, jak je to časově determinovaný. To pak jdou všechny ty čítanky a archivy někam. Rozumíš, slunce se jenom lehce smrští, začervená a tady to všechno skončí. Nebo ti naši potomci, když pánbůh (nebo nějakej ten frajer) dá, poletěj v Panterech někam do vesmíru. Takhle já pohlížim na čítanky a archivy.
Živel: Má společnost spíš přejímat cizí kultury, nebo je řešením míšení?
Topol: Lepší je mít chvíli klid. Já jsem byl posedlej střetáváním kultur a teď na to kašlu. Je to všechno blbost, podvod. Jako když namícháš krev a mlíko. To není ani krev, ani mlíko. Nevím, co říct, budoucnost nevidím vlastně vůbec nijak. Asi se nebudeme mlátit po hlavě, nebudeme se zabíjet a tak dále. Všechny vize multikulturní technický demokracie mi přijdou jako pitomost. Chtěl bych už jenom napsat pár dobrejch knížek a pak to zahnout. Michálek: Myslím, že to tak akorát klapne. Bilancoval jsem to dneska ráno, když mě zase v půl šestý probudili moji synové. Měl jsem v sobě ještě efekt prášku na spaní, proti depresím... Topol: Alkohol, antidepresiva, cigára, jiný věci, alles gute. Hlavně žijte zdravě. Budoucnost už byla. Je to na vás. Michálek: My prožíváme stavy štěstí, když se můžeme podělit o táfličku Stylnoxu. Topol: Jak si mi nedávno dal Stylnox a potom dva Rohypnoly a říkal: To je bonus. Já ti byl tak šťastnej. Akorát jsem to neměl míchat s tím červeným. Michálek: Nejhorší je, když nemůžu najít prášky na spaní. To je peklo. Topol: Nebo když zapomeneš, že sis je vzal. Bondy má takovou báseň o tom, když zapomeneš, že už sis dal. Michálek: Nebo si jen tak sedneme, dopadneme, v klidu zahulíme. To žiju jenom pro ten moment... Topol: A už vůbec nemám potřebu řešit budoucnost světa a multikulturu. Jenom bych fakt chtěl udělat pár dobrejch věcí. A když se to nepovede? No tak co, udělá to někdo jinej. Michálek: V sobotu jsem se nechal synem vyprovokovat, že jsem se v Podolí v bazénu potopil a zapomněl si zacpat nos. Začala mě bolet hlava. Předevčírem se k tomu přidaly i zuby. Stál jsem před zrcadlem, všichni se smáli a mně to v tý puse skřípalo. Ráno jsem zavolal zubaři, že mám nějakej problém. Řekl mi, ať přijedu ve dvě. Asi v jedenáct dopoledne jsem seděl, tys mi volal a dítě mi sedělo za krkem. Najednou mi z pravý nosní dírky začala téct voda s krví. Vzal jsem nějakej talíř ze stolu, dal si ho pod sebe a říkal si: Tak a teď si to užij, vole. Už je to tady. Teď to ze mě teklo, na tom talíři se zvětšovalo, už toho byla decka. Bylo to takový žlutočervený, tak jsem k tomu čichl a řekl si: Musíš si to zažít. Dřív bylo poprvé se člověk potkal s nějakou holkou, poprvé šel na diskotéku, poprvé do knihovny, poprvé na výstavu. Teď už je to poprvé jsem zjistil, že nemůžu chodit, poprvé těžko (v)stát, poprvé mi vyteklo půl hlavy do talíře. Jsem rád, že mi vytekla půlka mozku. Víš, jak se mi ulevilo? Už jedu jenom na levou hemisféru a tady mám jenom takovou splasklou merunu. Topol: Jen si to užij. Michálek: Právě že si to užívám. Topol: Jenomže v tom okamžiku ti zavolá nějaký inteligentní novinář a ptá se tě: Potřeboval bych vědět do ankety, co soudíte o globalizaci? Jaká je úloha intelektuálů v současném postmoderním světě? To je úplně šílený. Michálek: Mě už McDonald dvakrát zachránil život, když se mi posralo dítě. Bylo to jediný místo, kde jsem mu mohl tu prdel umejt. Topol: Mě zase zachránil v Káhiře. Byl jsem tam dost špinavej a z různejch důvodů jsem neměl věci, co jsem potřeboval. Posranej jsem asi nebyl, ale bylo mi dost zle. No, a tam zkrátka tekla voda, zatelefonoval jsem kamarádovi a tak. Byl to McDonald, kterej samozřejmě nesnáším, ale najednou byl v tý šílenosti Káhiry, kde jsem se ocitl bez dokladů a bez peněz, záchytnej bod. Což neznamená, že by ten ve Vodičkový nemohl bejt někdy vysklenej. Nic proti tomu.
Antiretro
Živel: Na jakých filmech jste vyrůstali?
Topol: Samozřejmě Vinnetou. Jako úplně malej jsem měl rád velkofilmy. Čím dementnější, tím lepší. Pád Říše římské, Hadriánův sloup, Dhákové... Michálek: Nebyli to Thrákové? Topol: Ne, Spartakus byl Thrák... Já jsem hrozně ulítával na šílenejch japonskejch katastrofickejch filmech jako X nestvůra z vesmíru a Gamera kontra Gaos. Michálek: Potom přišel východoněmeckej film Helga. To byla děsná bomba, protože tam byl porod. Jenomže my na to chodili, protože tam byla nahá baba. První nepřístupák jsem viděl ve dvanácti. Jmenoval se Smrt v červeném jaguáru, a já poprvé viděl bar se striptýzem. Byly tam čtyři holky, co měly prsa ven a na nich stříbrný talířky. Topol: Hrozně se mi líbily názvy Muž z Hong kongu a Dobrodruh z Istanbulu. Michálek: Tam hrál Horst Buchholz ze Sedmi statečných. Topol: Ale ne, to byl Belmondo! Michálek: Ne, ten z Istanbulu byl Buchholz. Topol: Pak už to jelo. Filmový kluby a intelektuálové s brejlema, Fellini, Bergman...klasika. Michálek: No, to mě strašně nebavilo. Pro mě bylo zjevením, když jsem na začátku sedmdesátejch let viděl Taxikáře. Tam mě to začalo bavit.
Živel: Sjížděli jste v mládí comicsy?
Michálek: Tehdy tu žádný moc nebyly. Topol: Počkej, byly, teď čtu normálně Akula Bundola Krega Numa Tarzan zabít! (???) Pamatuju, že comicsy byly hrozně vzrušující. Vždycky, když je někdo dovezl, tak jsme je vyměňovali za angličáky. Michálek: Já jsem chytil akorát Rychlý šípy, který jsem našel ve starejch Vpředech na půdě. A potom až v šedesátejch letech Saudek. Já tyhle časáky úplně minul. Topol: Já jsem četl Kanta a tak... Michálek: Než jsem se vyhrabal z Kanta, tak už bylo na nějakej Čtyřlístek pozdě. Mám dost problémy, nic si nepamatuju. Buď je to práškama, nebo jsem svoje dětství prostě vytěsnil. Mám pocit, že to byla samá pruda. Strašně mě serou současný retra, dokumenty o tom, jak bylo príma, když se v Tuzexu stálo na kozačky a přišel novej mixér. Já na to koukám a naskakuje mi husí kůže. Topol: To úplně nenávidim. Bylo to odporný. Jsou tendence dělat ze socialistický bolševický doby nějakou žertovnou zábavu. Vždyť to bylo hnusný! Michálek: V týhle zemi je od roku 1918, kdy vznikla republika, návyk natírat zemi nějak jinak, než jaká ve skutečnosti je. Topol: Třeba Hrabal se s největší pravděpodobností opravdu zabil, fakt skočil z pátýho patra. Jeho přátelé mu to ale nedovolej. Udělaj z toho, že krmí holuby. To samý Menzel, když podle Hrabala dělal filmy, tak z toho vydestiloval křupanství pivénko zlatisté, takový to hezký český. Jenomže tohle Hrabal nebyl. Souhlasím s tím, co říkal Vladimír, že tady je pořád podivná tendence lakovat věci narůžovo a dělat, že jsou miloučký a čechoučský.
Živel: Co jsou pro vás osmdesátý léta?
Michálek: Zapomenutý světlo. Léta velkejch zvratů. A třikrát pokus vzít roha. Jednou se mi to povedlo, ale nešťastně jsem se zamiloval, tak jsem se vrátil. Vzali mi pas a já věděl, že už nikdy nezdrhnu. V devětaosmdesátym jsem pustil práci a patnáctýho října dojel do Ameriky. Pak jsem byl 21. listopadu zpátky. Docela jsem se nasral,. Říkal jsem si: Proč teď? Topol: Bolševik. Vyvrcholení podzemní činnosti. To jsem pracoval na vašem osvobození.
Živel: Díky.
Topol: V devětaosmdesátym jsme už měli podzemní síť konspirativních bytů a rozmnožovací stroje z Polska a Maďarska. Zrovna to začalo bejt zajímavý. Přišly nový cyklostyly, zapojuješ to tam a najednou zpráva o nějakejch studentech. Ukradli mi mou podzemní identitu a já se musel adaptovat na nový podmínky. Trvá mi to dodnes s potížema.
Živel: Může se takováhle moc vrátit?
Michálek: Vždyť už jsou tady. Topol: Podívej se z okna.