Podivná eXistenZe
Nejnovější film Davida Cronenberga je návratem do simulakra, virtuálna a viscerálních nejistot.
Každý z nás má svůj malý nudný život, od něhož čekáme, že nám přinese něco zajímavého. Doufáme, že se jednoho dne probudíme a budeme někým jiným. Někým, kdo zažívá neuvěřitelné věci, podílí se na tajemných spiknutích, bojuje za záchranu světa; sníme o tom, že se ta jednotvárná nuda změní v dobrodružství. Jenže kde takové dobrodružství sehnat? Navíc má-li to být dobrodružství dost nebezpečné na to, aby bylo vzrušující, ale zároveň ne tak nebezpečné, aby při něm člověk přišel o život? A přitom ten vysněný svět, plný nebezpečí bez nebezpečí, je na dosah ruky. Stačí jen mít bioport, a zkusit eXistenZ.
David Cronenberg je proslulý svou úchylností. Jeho filmy jsou jeden divnější než druhý (fakt, že občas natočí film, který je trochu méně divný, na tom nic nemění). Jeho předposlední snímek Bouračka (Crash), natočený podle novely J. G. Ballarda, je pro normálního smrtelníka těžko stravitelný, sto minut trvající, hloubkový vrt do sexuálních obsesí. V roce 1986, kdy ideální představu hororu naplňovaly filmy s nejvyšší koncentrací motorových pil na metr čtvereční, stvořil Cronenberg Mouchu (The Fly), která na první pohled může vypadat jako studie toho, které všechny části svého těla si musíte uložit do skříňky nad umyvadlem, než se z vás konečně stane moucha. A ostatně i v Scanners je hustota vybuchování hlav podstatně vyšší, než bylo v době vzniku (1981) zvykem. Jako by byl Cronenberg zatížený na nechutné detaily - ať už fyzické, nebo psychické, které části jeho publika způsobují nutkavou potřebu zvracet.
Zatím posledním Cronenbergovým filmem je eXistenZ. V kostce: naprosto dokonalá vizuální stránka: barvy, stíny, světlo. To všechno smíchané dohromady tím nejlepším způsobem, jaký si dokážete představit - když si film pustíte ve dvě v noci s tím, že ho jen tak trochu proletíte, zůstanete sedět před obrazovkou, dokud celá ta divoká jízda neskončí. Jste ovládnuti, vtaženi, zhypnotizováni. A když pak jdete ve čtyři spát, nebo spíše pokusit se usnout, pořád o filmu přemýšlíte a každých pár desítek sekund si říkate: Wow!".
Snažit se popsat, o čem vlastně eXistenZ je, je zatraceně těžká věc. Ne, eXistenZ není filmem bez děje - má dějovou linku, a to pěkně komplikovanou a zamotanou, ale jde o to, že Cronenberg velmi promyšleně dávkuje informace, které vám poskytne. Když jste vhozeni do děje bez jakékoliv přípravy, nevíte, čeho se chytit. Vše je podivné: od osobních průkazů, přes pistole, až ke gamepodům, které slouží ke hraní her, nevíte však jakých. Po chvíli uvidíte něco, co se chová i používá jako mobilní telefon. Vypadá to jako opravdu podivné, kožnaté zvíře. A už víte, že tenhle svět pracuje s biotechnologií. A podobným způsobem jste vedeni prakticky celým filmem - vždy víte jen tolik, abyste se mýlili, nebo byli překvapeni, až se toho dovíte víc. Proto říct více než je nezbytně nutné znamená zkazit překvapení.
Nicméně: Celé to začíná v jakémsi kostele přestavěném na předváděcí sál. Znáte to - lavice pro skoro hysterické zkušební publikum, malé pódium a tabule. Na pódiu pár židlí pro dobrovolníky. Dnes je na programu testování zbrusu nové hry: eXistenZ. Předvádí ji sama Allegera Geller (Jennifer Jason Leigh), možná nejlepší tvůrkyně her na světě. Všechno jde dobře. Tedy až do chvíle, kdy ten kluk, kterému se, přes kontrolu bodyguarda-začátečníka Teda Pikula (Jude Law), podařilo propašovat do místnosti tu podivnou pistoli, nevyskočí a nezačne do Allegery střílet. Pak už to jde v rychlém sledu: Pikul prchá s Allegerou, která nechce věřit nikomu a ničemu, nejméně pak své mateřské společnosti Antena Research. Allegera nutí Pikula, aby s ní zkusil hru, protože po té střelbě může být poškozená. A po několika podivných událostech se Pikul konečně ke hře připojí. A dozví se, co je to vlastně ta eXistenZ.
Už jsem řekl, že v eXistenZ je naprosto dokonale zvládnutá vizuální stránka. Velkou zásluhu na tom nesou různá bio-zařízení a s nimi související speciální efekty. Gamepody připomínají lidskou kůží potažené shluky nádorů, které se při dotyku začínají samy pohybovat a pištět. Ke gamepodům patří bioporty, kterými se uživatelé propojují mezi sebou, a které, mám-li je k něčemu přirovnat, připomínají ze všeho nejvíc vagínu. Otvor na konci páteře, před použitím je potřeba jej zvlhčit. Konektory, při troše správně směrované představivosti, vypadají jako - zmutované dudlíky. Všechny tyto věci, podávané navíc s nenucenou samozřejmostí, vytváří bizarní obraz budoucnosti: venkovská krajina, otlučené staré auto, biostroje schopné přenést vás do jiného světa.
EXistenZ je film o realitě. Zabývá se její podstatou, tím, jak ji poznat, a zda má vůbec cenu s ní ztrácet čas, když je tu mnohem zajímavější, zábavnější a barevnější svět hry. Je zajímavé, že zatímco o eXistenZ u nás prakticky nikdo neví, o jiném filmu s podobnou tématikou se u nás mluvilo, mluví a ještě asi chvíli mluvit bude, samozřejmě proto, že jej lidé znají z plátna kin. Jde samozřejmě o Matrix, shodou okolností oba filmy vyšly ve zhruba stejné době. Matrix ovšem používá problémy reality jen jako vycpávku mezi akčními scénami a počítačovými triky, zatímco v eXistenZ je tento problém přímo fyzicky hmatatelný. A samozřejmě tam, kde Matrix je polopaticky průhledný a místy až intelektuálně těžkopádný, se v eXistenZ o realitě moc nemluví. Prostě se jen hraje hra.
Jestliže se v Matrixu bojuje za osvobození lidí z područí fikce, pak eXistenZ naopak ukazuje, proč k fikci z nudy reálného života utéct. Když poslední akční hrdina Neo a jeho černý poskok Morfeus okázale zachraňují spokojené stádo před slastným pocitem naplnění, Pikul za pomocí Allegery objevuje krásy umělé existence. Existence, která mu umožňuje zkoušet věci, které by tam venku nikdy nebyly možné, a zažívat dobrodružství, k nimž by se ve svém průměrném životě nikdy nepřipletl. Ale pozor - eXistenZ nemá s Matrixem skoro nic společného, jde jen hrubé přirovnání. eXistenZ není ani akční film, ani se nesnaží vypadat, jako by byl natáčen u Gibsona v garáži. Spíše se podobá paranoidním vizím Philipa K. Dicka a z určitého směru se přibližuje i některým pracím Stanislawa Lema. Stejně jako v Dickových knihách (nebo u Lema např. ve Futurologickém kongresu) nikdy přesně nevíte, zda jde ještě o sen, drogové opojení, nebo cokoliv jiného, nebo zda už hrdina dosáhl skutečně dna celého toho vrstevnatého koktejlu realit, tak ani v eXistenZ si nemůžete být nikdy jisti, jestli se stále ještě hraje, nebo už lidé umírají doopravdy.
Příběh eXistenZ nadhazuje ještě další otázku: jestliže opravdu vzniknou technologie schopné člověku nabídnout umělou realitu, co budou dělat inkvizitoři, kteří dnes píší petice proti seriálu South Park nebo požadují cenzuru porna a sprostých slov na Internetu? Uspokojí jejich potřebu šířit jediný správný názor na život velmi hlasitý křik? Nebo vezmou do rukou samopaly a půjdou očistit lidstvo od nánosu fantasmagorického hraní, které poškozuje smysl pro realitu, ale hlavně - umožňuje lidem něco tak naprosto nepřístojného, jako je možnost, alespoň ve hře, žít život, který si sami vyberou?
Cronenberg nezaujímá postoje, nemoralizuje, nevynáší jednoznačné soudy. Ukazuje věci z obou stran. Prostě jen ukazuje svou vizi. A přitom vám vtlouká do hlavy jedno téma k přemýšlení za druhým.
eXistenZ je film, který je potřeba vidět. Je složitý, je provokativní, je uhrančivý, má naprosto geniální výpravu a stylizaci, je dobře zahraný, ale především - donutí vás přemýšlet. To jsou asi hlavní důvody, proč se u nás v kinech nepromítal, ani promítat nebude. Pokud budeme mít štěstí, objeví se na videokazetách. Jestliže kazetu, nebo DVD s eXistenZ někde uvidíte, neváhejte. Pokud vám Matrix připadal jako dětská hra a vaším nejoblíbenějším autorem je Philip Dick, nebudete litovat.
A pamatujte: ne vždy platí, že kdo si hraje, nezlobí...
