Odjakživa jsem chtěl být ABBA (Samir Hauser)

V rozhovoru jsou použity úryvky staršího interview z roku 1992

Chlapík, který svého kolegu ze skupiny škrtil duralovou trubkou. Ten, který oddělen od publika drátěným plotem, chrlil v polovině devadesátých let své texty o hromadných vrazích a drogových stavech.Člověk, kterému nevyšla kariéra popové hvězdy, i když se strašně snažil. Jenže Samir Hauser ničeho z toho nelituje. Od největších úspěchů skupiny Vanessa uplynulo více než pět let, které Samir vyplnil snahou proniknout k mladším posluchačům prostřednictvím popového projektu. Teď je Samir zpátky a tvrdí, že Vanessa nebyla nikdy tak dobrá jako právě teď. Na první pohled se mnoho nezměnilo. Oženil se a vedle své trpělivé manželky vypadá klidnější. Ale to je všechno. Stále tvrdí, že člověk má dělat vše, co uzná za vhodné. Stále je fascinován sám sebou a příhodami, které zažívá. A stále ho podle všeho velmi baví kazit mládež. Píše se rok 1999. Vítejte ve světě Samira Hausera.

MALÝ BŮH:
Samir 92: Mý koníčky jsou píchání a fetování. Rád bych se znovu narodil tak 200 let v budoucnosti.

Když jsme spolu dělali před lety rozhovor, nechal sis říkat Stříbrný surfař. Jak si říkáš teď?
Buď Bruno Ferrari, nebo Gar. Nebo Pátý jezdec z apokalypsy.
Proč Gar?
Je to hlavní postava z knížky, kterou v současnosti dokončuju. Je to bytost, která je za trest vržena do naší existence. Stylově je to něco mezi Omen, Star Trekem a slohovou prací sociopata.
Tvůj nejoblíbenější komiks v dětství?
Asi Vzpoura mozků. Malý bůh byl taky dobrej, ale byl moc humanistickej. Vzpoura mozků byla fakt hustá. Taky se mi líbily francouzský komiksy, Rahan, Doc Justice...
Říkal jsi, že tvoje největší koníčky jsou píchání a fetování. Kam ses od tý doby posunul?
Asi nikam. Tohle jsou univerzální věci a všechny ostatní koníčky jsou jen cesty, jak se dostat k těmhle dvěma. Žížala měl mystický období, kdy chodil k takovýmu dědkovi, který ho učil zastavovat čas. Díky tomu se Žížala dostal ke svým nynějším koníčkům, totiž ke drogám. Už nedokáže mluvit o ničem jiným.
Kdo to je Žížala?
Petr Žížala. To je kluk, kterej si v osmnácti letech myslel, že je hrabě Dracula a jezdil do Rumunska hledat svůj hrad. Pak viděl Highlandera a začal chodit v tom plášti a s mečem. Nosil drátěnou košili, kterou si sám udělal štípačkama z drátu. Jednou mu dal nějakej pankáč pěstí a zlomil si o něj zápěstí. Teď dělá detektiva.

VANESSA Č. 1
Proč vlastně tehdy skončila Vanessa? Bylo to kvůli tvý roztržce se Zoranem Stehlíkem, nebo kvůli tomu, že Dan Rodný odpadl?
První podnět přišel během zájezdu na Slovensku. Já byl furt zhulenej a vyskytly se situace, kdy Zoran Stehlík po mně něco přezpíval a pak přišel a říkal třeba: Vidíš, nazpíval jsem to pravou oxfordskou angličtinou. Děsný. Pak jsme si volali a on mi řekl do telefonu ty zasranej mongoloide. Tak jsem si na něj počkal s kamarádem Rusákem před jeho prací, až si půjde pro svačinu. Ani jsme nemuseli čekat dlouho. Já jsem ho mlátil a Rusák mu žral tu svačinu. Rodný furt nevěděl, na kterou stranu se má přidat. Potom byl koncert v Belmondu, kde jsem Stehlíka škrtil duralovou trubkou a on mi stříkal přes rameno do obličeje slznej plyn. Jak já byl oslepenej, tak jediná obrana byla, že jsem mu vykous kus zad. Tehdy se už Rodný přiklonil na jeho stranu.
Ta pravá příčina ale přišla dřív, v momentě, když jsme koncertovali v Belmondu, já vyšel na pódium a proti mně řvalo tisíc lidí: Vanessa! Vanessa! Tehdy jsem si uvědomil, že můžu udělat cokoliv. Já jsem nikdy moc nepřemejšlel, co dělám. Já jsem vlastně mesiáš. Říkám lidem: Můžete cokoliv. Můžete všechno. Můžeš někoho zabít, jestli tě to baví, ty vole. Celý život je dobrodružství. Život je počítačová hra, kterou hraje... nějakej... no asi to bude hodně velký hovado.
Máš dojem, že některý věci, který jsi udělal, byly slabší?
To má každej... hlavní je nic nepředstírat a nic si neodpírat. To máš stejný s roštěnkama. Chodíš s mladou roštěnkou a ona ti po pěti letech řekne, že má pocit, že kvůli tobě o něco přišla. Víš, jak já beru muziku? Mě nezajímají nějaký styly. Já to beru jako soundtrack svýho života. Jedu si v nějakým modelu a něco mi k tomu hraje. A jsem radši, když mi k tomu hraje něco vlastního, než kdybych si k tomu pouštěl Pet Shop Boys.
PO VANESSE:
Samir 92: S naším bývalým členem Karlem Jarůškem připravuju projekt Dva amigos. Je to něco mezi Pet Shop Boys a peruánskou lidovou hudbou.

Takže po Vanesse jsi dělal Dva amigos...
Vydali jsme album a ještě jsme jedno naplánovali s Muchowem a pak jsme se na to vysrali. Zážitky z koncertů se neshodovaly s mou představou slavnýho popovýho zpěváka. Vzpomínám si, jak jsem jednou seděl před koncertem v brněnským Bobby centru a přiběhl teplej tanečník ze Zlína Vladimir, a stěžoval si, že po něm lidi plivou. Tak jsem tam šel já a dostal jsem skleničkou do hlavy. No ale byla to sranda.
Bylo to zklamání, že to s Dvěma amigos nevyšlo?
Já to tak nebral. Měl jsem co dělat, abych přestal šňupat každej víkend. Týden jsem doma čuměl na video, hulil jsem při tom a žral a v pátek a sobotu jsem držel odtučňovací kůru. Z tohohle koloběhu jsem se chtěl dostat. Žádný zklamání. Jediným zklamáním v životě by bylo, kdybych podlehl volání druhu a měl děti.
Takže co dál? Vanessa pryč, Dva amigos neúspěch, roštěnky nikde...
Nějaký roštěnky byly, ale řekněme z nižší společenské vrstvy, než jsem si představoval. Pak jsem se rozhodl, že udělám sólovou popovou desku Samir. Hledal jsem producenta a potkal jsem Dana Šustra. Říkám si, to není jen tak, a zeptal jsem se ho, jestli by nám nedělal producenta. Plácli jsme si. Den Štědrým dnem jsme natáčeli demáč. Na Štědrý den jsem mu zavolal, že bych chtěl dát na zpěv víc halu. Rozloučili jsme se, večer jím kapra a zvoní telefon. Na lince je Šustr a říká několikrát za sebou: To jsi udělal schválně. Zkazil jsi mi Štědrej den. Díky.
Po týhle zkušenosti jsem si začal plánovat nový projekt. Řekl jsem si, že budu zase tvrdej. Víš, pro mě není těžký změnit svou osobnost, protože já jich v sobě mám víc. Třeba v patnácti jsem si vytvořil bytost jménem Habíb, a když jsem udělal nějakou sviňárnu, říkal jsem, že to udělal Habíb.
Počkej, to už je další projekt, kterej ti padl. Nebylo načase uvažovat o tom, jestli by ses neměl dát radši na pěstování zeleniny?
Vždycky, když jeden projekt končil, měl jsem v hlavě už nějakej novej. Takže Rusák, vlastním jménem Martin Kadnár, do mně furt šil a chtěl Vanessu obnovit.
Proč se mu říká Rusák?
Jeho matka byla Ruska a otec Slovák. Otec dělal velvyslance, a když tehdy Gott emigroval, byl to právě Rusákův otec, kdo mu pomohl dostat se zpátky.

VANESSA Č. 2
Pak jste se dali dohromady s Mirkem Papežem z Gun Dreams a založili jste Vanessa Gun...
Původně to vlastně byly konkurenční projekty. Vzpomínám na scény, kdy šel Rodný s rybičkou přeřezat Gun Dreams šňůry a přeřezal ty naše.
Jenže ani když jsme se dali dohromady, tak to moc nefungovalo a navíc Rusák moc nechodil na koncerty. Tak jsme se s Papežem rozhodli udělat s Vanessou disko projekt. Tentokrát to mělo opravdu vyjít. Šli jsme do toho natvrdo. Já si nechal ušít elvisovký oblek, studovali jsme disko rytmy... Tehdy jsem si udělal představu, že každej v sobě máme archetyp toho Elvise, protože to poslouchali naše rodiče a je to takovej symbol hvězdy v každým z nás. Chtěli jsme si splnit dětský sen. Já jsem chtěl být odjakživa ABBA.
Pak to začalo houstnout. Seděl jsem u baru v Novým Jičíně, měl jsem v sobě tripa a provokoval jsem jednoho skinheada, kterej vypadal jako přerostlý dítě se čtyřma zátylkama. Já dával roštěnkám čichat rush, takovou tu lahvičku, co se prodává v sexshopech. A někdo řekl tomu skinheadovi: To je Bruno Ferrari, ten hraje v pornofilmech. Skin ale slyšel v pedofilmech a rozhodl se, že přišla ta správná chvíle, kdy může jednou za život zjednat nápravu ve stylu spravedlnost přišla z Novýho Jičína. Tak se na mně hnal, já byl na tom tripu, dostával jsem ránu a měl jsem to zpomalený jako po políčkách. Zastal se mě můj řidič Honza Majer, bývalý skin, který mu do rány nastavil svou hlavu a pak vzal takovej ten těžkej komunistickej popelník a chtěl mu z něj udělat rovnátka. Jenže barman nás naštěstí varoval, že venku čekají další skini a tady ten že je jen volavka.
Po týhle příhodě jsem si řekl, že to je jako házet perly sviním. Pak jsme hráli na jednom koncertu s Karlem Gottem. Myslel jsem, že to bude lepší, ale nebylo. Gott dozpíval, já nastoupil, ale všichni už odcházeli domů. Tak jsem tam stál v takový velký tělocvičně, v elvisovským obleku, a nezájem.
Tak jsme zase najeli na tvrdej model, začal jsem posilovat a dělat hustý písničky. Nějak mě to zase začalo bavit. Uvědomil jsem si ale, že mě vlastně nezajímá ta muzika, že jen potřebuju ventilovat svoje zmatený myšlenky.
Jaká je současná sestava Vanessy?
Klávesy Mirek Papež, bicí doktor Horák a na kytaru hraje Hadži.
Jak je teď Vanessa úspěšná?
Já bych to momentálně nazval misijní činnost. Připadám si jako misionář mezi indiány. Každý týden někam jezdíme koncertovat. Teď jsme byli s naším dvoumetrovým robotem v Hořovicích. Jen si to představ. Jenže já raději pojedu do Hořovic, než abych šel na Shake. Už mě to tolik nebaví, ale na druhý straně, jít někam hrát je ten nejlepší způsob návštěvy klubu. Jseš tam jen chvíli, máš jídlo a pití zdarma, poznáš nový lidi a kvůli tomu to stojí za to dělat. Jedno vím ale jistě. My jsme nejprogresivnější skupina v Čechách. Já znám všechny ty Ohm Square, to je nic.
Máte vůbec nějaký nový repertoár?
Máme nový písničky: Tragikomix, Superembryo, Ztrácím kontakt - ta je dobrá, taková rychlá a nervózní.
Jaká je funkce Rodnýho?
Rodný je externí člen. Jednou za čas s ním konzultujeme, co složíme.
Na koncertu jsi zpíval s playbackem. Máš to zapotřebí?
Víš, mně jde hlavně o ty texty. Bojím se, že by to zvukař stáhnul a lidi by mně nerozuměli.
MEZI DOBREM A ZLEM:
Samir 92: Já jsem skřítek, který říká lidem pravdu, ale nikdo ho neposlouchá. Jsem ale zlý skřítek, takže to s lidma myslím špatně.

Říkal jsi, že tvým posláním je šířit Zlo. Jak to vidíš teď?
Tehdy jsem byl ještě mladej a myslel jsem si, že něco je špatný a něco je dobrý. Ale jestli přispívám k nějakýmu rozvratu společnosti, tak budu rád. Nebo myslíš, že ta společnost stojí za to, aby byla udržovaná, ty vole? Každý člověk, který bude přispívat k rozvratu, je mesiáš.
Jaký máš jako mesiáš pro lidi sdělení?
Dělej si, co chceš, nebo jdi do prdele. Já ale ani nechci něco lidem přímo sdělovat. Spíš bych chtěl... jít správným příkladem.
Co tě vlastně baví?
Tvrdej sex a tvrdý drogy. To k sobě patří. Filmy mě baví a umění vůbec, rád jím, rád nakupuju, rád se oblíkám, miluju hromadnou turistiku. V takovým zájezdu do zahraničí plným turistů z Jižních Čech můžeš krásně svoje myšlenky propagovat. Tuhle jsem měl takovej projev na balkónku v jednom hotelu. Právě jsem Ivě vysvětloval, jak jsou lidi dementní v tom, že nedělaj, co chtěj, říkal jsem, že když někoho baví vraždit, tak ať jde tam, kde se vraždí a dělá to. A pak jsem se rozhlídnul a střetl jsem se s vyděšeným pohledem našich sousedů na vedlejším balkónu... Jednou jsme někam přijeli a já jsem zjistil, že jediný, kdo na moje myšlenky reaguje, je nějaký kozel. Já třeba řekl: Má tohleto smysl? A ozvalo se: Meee. Byli jsme na tripu, a tak jsme šli za tím kozlem a vzali jsme mu dárky. Šli jsme po něčem, co jsem vnímal jako strmou skalní stezku. Později jsme zjistili, že jsme se brodili ve spalškách strouhou na odpad. Ale s kozlem jsme si dokonale rozuměli. Naprosto přesně věděl, o co jde.
Četl jsi Nietzscheho?
Schopenhauera a Nietzscheho jsem četl v době, kdy jsem se tím snažil zaujmout roštěnky. Pak jsem ale zjistil, že stejně nevěděj, o čem mluvím, a že mě nejspíš mají za blázna. Tak jsem toho nechal. To víš, když nějaký trpaslici v klubu vykládáš, o čem je knížka Mezi dobrem a zlem, tak se nemůžeš dočkat žádný pozitivní reakce.
Máš rád Marilyna Mansona?
Mám ho rád, i když ho moc často neposlouchám. Je to podobnej týpek jako Alice Cooper, komediant, kterýmu taky nejde v první řadě o hudbu.
Mám pocit, že se do něj na pódiu dost stylizuješ.
To jsou jen stejní týpci. Víš, tady ještě nejsou legalizovaní takoví ti magoři. V 17. století byla největší zábava chodit se dívat do blázince na blázny v klecích. Lidi jsou zakomplexovaní a nikdo si nepřipustí, že je blázen, je to tabu.
Jaký filmy se ti líbí?
Třeba Dennis Hopper v Pravdivý romanci, kde vysvětloval mafiánům, že jsou negři. Jackie Brownová se mi líbila, ale spoustě lidem se nelíbila. Naopak lidi chválili Lola běží o život, nechápu. Němci nikdy neudělali dobrej film. Nejvíc mě v poslední době zaujalo Noční boogie. Taky Casino bylo dobrý.
Jak vycházíš v životě s lidma - s tou svojí filozofií?
Já mám model, že co na srdci, to na jazyku. Takže občas mám konflikt, že někdo nepochopí nějakej vtípek. Víš, já nic neberu vážně. Netrvám na ničem. Klidně teď můžeme natočit úplně jinej rozhovor.
Co budeš dělat za deset let?
Budu doufám bohatý vydavatel pornočasopisu Call-Girls s reklamním sloganem Skuečně dosažitelné sexbomby. Budou tam fotky kurev a čtenář si je bude moct očíhnout předem.
Hele, já mám kámoše Toma Kohouta, který má skupinu Caviar Kavalír. On se pravidelně nechává cévkovat od tlustejch cigošek, jezdí kvůli tomu do Dubí. Vždycky mi volá, co se mu novýho přihodilo. Nedávno ho dvě cigošky okradly. Sednul si, nechal si zavést cévky, jedna z nich povídká: Já umím tancovat, a začala se kroutit. Druhá povídá: Já umím kung-fu. Udělala dva pohyby rukou, došla k židli, kde měl kalhoty s peněženkou, vzala mu prachy a zdrhla. On za nima běžel a vlály za ním ty hadičky. To je neuvěřitelnej chlapík. Nosí sametový brejle, kníra, chodí napudrovanej a na sobě elastický bílý kalhoty. Toho byste měli medializovat.
BER, CO CHCEŠ:
Samir 92: Cokoliv mi nabídne cestu jinam, s radostí po tom sáhnu. Bral jsem LSD, meskalin, muchomůrky červený, amfetaminy, Extázi... Pocitově jsou vždy lepší amfetaminy. Dodají ti energii. Všechno, co máš v sobě nashromážděný, ze sebe vydáš během několika hodin.
Musíš bejt i ve skutečnosti tak silnej, na jakou drogu se cítíš. Ty silný osobnosti si ale drogy neberou. Drogy berou ti, kteří mají nedostatek zodpovědnosti ke svýmu tělu i mysli. Kdybych byl spokojenej se svojí existencí, tak nebudu brát. Určitě je neberu proto, že se raduju ze života. Čím dřív to tady zabalím, tím dřív se dostanu někam Jinam.
Jak se posunul tvůj vztah k drogám?
Když jsem se střelil do tý držky, tak jsem konečně začal přemýšlet, jestli je to dobrý nebo špatný. Když zestárneš, tak zjistíš, že si už můžeš dát cokoliv. Teď si dám něco tak jednou za dva měsíce, když jsem na párty v pokoji, kde mám pět roštěnek, šňupe se kokain z ženskejch těl, do toho bliká diskotéková koule, já se nastříkám zlatým glitter sprejem, natáhnu gumový rukavice a vypadám jak Apollón.
Říkal jsi: Silný osobnosti drogy neberou...
To že jsem říkal? Nespletl ses? Neříkal jsem, že berou? Tak to jsem asi nebyl při smyslech.
Takže silný osobnosti drogy můžou brát.
Hlavně: drogy nejsou žádný zlo. To je docela normální věc. Díky nim si spoustu věcí ujasníš.
Když mluvíš o diskokouli a glitteru... máš sentimen-
tální vztah k začátku 80. let?
Nevím jestli sentimentální, ale mám vztah ke glam rocku, ke všemu, co se leskne a třpytí. Vždyť se na to dneska podívej. Aby mohl bejt zpěvák populární, tak musí vypadat, jako že nemá co na sebe.
Co jsi dělal v 80. letech?
Chodil jsem do pasáže Lucerna a četl jsem na vývěskové službě inzeráty kapel, které hledaly členy. Hlásil jsem se jim, ale na nic jsem hrát neuměl. Jednou jsem na zkoušce u jedný kapely protrhl buben a na základě toho mě vzali. Byla to punková kapela Pohlavní styk. Chodil jsem taky hodně do podniku Narcis. Tam byly starý báby a lovily zajíčky. Teď jsme byli s Hadžim v Pardubicích a objevili jsme tam podobný podnik Paříž. Tam jako by se zastavil čas. Na pódiu chlápek s Cassiem a hrál: Veď mě dál, cesto má... A na parketu se natřásaly báby s propocenýma šatama v podpaží.
Cítíš se jako technofil?
Ty vole... já jsem si asi před dvěma rokama koupil počítač, že proniknu do těchhle věcí. Místo toho jsem objevil hry. Asi na tři měsíce jsem tomu propadl.
Použil jsi někdy počítač k něčemu jinýmu?
Já jsem uměl počítač zapnout, nainstalovat hru a potom ji zase odinstalovat. A ještě mě bavil takovej program, kde jsem měl piáno a dělal jsem na něj: Pim - pim - pim. To je asi všechno. Žádnej technokrat ze mě, vole, asi nebude.
TEXTAŘ ŽIVOTA:
Soudě podle tvých textů hodně ulítáváš na sci-fi...
Sci-fi nečtu. Ale mám rád starý filmy z 50. a 60. let. Třeba Den, kdy se Země zastavila... mě by zajímalo, proč ten robot unášel tu roštěnku. Co ten s ní chtěl dělat?
V jakých chvílích tě napadá text?
Vždycky po nějakým emotivním zážitku. Pak to jde samo.
Potřebuješ nějaký zvláštní prostředí?
Nejlepší je, když si doma stoupnu před zrcadlo, oblíknu se do latexovýho obleku, vohulím to na plný koule a tancuju jako když jsem byl mladej. Občas taky na dojezdu vznikaly dobrý věci. Rád bych vydal někdy nějakou knížku. Aby tam nebyly jen písňový texty, ale i zážitky. Jenže já to mám doma na malejch papírkách a než bych je všechny našel a poskládal to z nich... Často napíšu text a za půl roku se mi přesně to samý stane doopravdy. Ono je na to nějaký vysvětlení, že si to vlastně přivodíš sám...
Kdy ses na někoho koukal zespoda skrz mříž od kanálu?
Hm, to byla asi nějaká metafora. Já bych chtěl bejt vnímanej jako básník, ale pro to dneska musíš udělat víc, než aby ses někde ožíral absintem a něco si psal.
Díky za rozhovor. Jaký si mají čtenáři odnést morální ponaučení?
Dělejte si, co chcete. Berte drogy, kraďte, nebo dělejte dobrý skutky a posílejte peníze do Somálska... cokoliv chcete. A když si nebudete vědět rady, tak se podívejte na mě. Mně to celou dobu vychází.
TRAGIKOMIX
text: Samir Hauser
Autorův komentář:
Tragikomix, to je postavička ve stylu Asterixe a Obelixe. Měl jsem kamaráda, kterej byl dřív pankáč a pak se dal k policajtům. Někdy v roce 1993 se vrátil domů z house párty z Ládví, řekl svý holce, ať si klekne, a normálně ji popravil výstřelem do týla. To byl fakt Tragikomix. Jen si to představ: sjetej policajt přijede z párty, roštěnka na něj čeká doma s večeří a on ji zastřelí, ty vole. Místo lásky dostala kulku.

Svět je kolotoč a lidí je dost
způsobila to její nevinnost
našli ji v odpadcích, mysleli si, že spí
ležela tam už několik dní.
Pro velkou chvíli se ozdobila láskou
viděl ji jen jako organismus
s výrazem srny v záři reflektorů
se k němu otočila zády.
Tady je moje srdce na dlani
tady v tom pytli jsou mý sny
znáš mě, zraň mě a spoutej mě
ta skutečnost je jen Tragikomix.
Milostný tanec se nenávratně ztrácí
mezi dětským smíchem a slzami
mezi vírem bezdůvodný radosti
a objetím melancholie.
Ukaž mi ruce a potom budem známí
pomalu přistupuj blíž
připrav se se mnou na dlouhou cestu
v bezpečí budem až v hyperprostoru.