Pin-up girls

I v prudérní Americe na přelomu století si milovníci lechtivých obrázků toužili přijít na své, ale kam se obrátit ve společnosti, kde už pouhé odhalení dámského kotníku bylo považováno za porušení cudnosti. První volbou byl svět umění!

OBRÁZKY PROTI CENZUřE

Skvělých návštěvností dosahovala ve Spojených státech muzea, vystavující v hojné míře akademické malby s mytologickými motivy. Namalovat nahou dívku vystupující z moře a nazvat ji Venuší byl nejjednodušší trik, jak si udržet od těla cenzuru. Obrázky skromně oděných dívek vydávalo s úspěchem průkopnické nakladatelství v Bostonu Anthony B. Comstock Society proti cenzuře se bránilo, jak jinak, tvrzením, že se jedná o umělecké reprodukce. Ovšem nejrafinovanější přístup zvolil řasopis Police Gazette. Ten prostě jen využíval ústavou zaručené právo na informace. Pravidelně informoval čtenáře o kriminálních případech a pokud se stal i ten nejbanálnější zločin v prostředí nějakého šantánu okamžitě toho Police Gazette využil a kromě popisu případu vždy čtenářům přinesl i skvěle vyvedený portrét některé barové tanečnice, která byla jeho očitou svědkyní a kterou investigativní novinář náhodou nalezl, jak se převléká v šatně. Vzhledem k mimořádnému rozmachu a množství nových zábavných časopisů byl zrod skutečné PIN UP ilustrace v prvním desetiletí 20. století bez ohledu na cenzuru na spadnutí. Průlom přišel s první světovou válkou. Když se američtí vojáci vraceli z Evropy, měli zavazadla plná pařížských erotických pohlednic a najednou to bylo jasné. Nechceme žádné mytologické nahotinky v muzeích chceme opravdovou erotickou ilustraci.

CO JE PIN UP ILUSTRACE

Už od 80-tých let minulého století začaly časopisy v Americe tisknout obrázky na prostřední dvoustraně (centerfolds) s předpokladem, že si je čtenář může vytrhnout a případně přišpendlit na zeď (PIN UP), a s boomem ilustrace po 1. světové válce se pak vyprofilovaly základní žánry časopiseckých obrázků amerických krasavic.

GLAMOUR girl zobrazení celého těla nebo busty mladé elegantní ženy v luxusních večerních šatech. Idolem glamour ilustrace byla aristokratická, nedostupná krasavice.

PRETTY girl nejčastěji portrét dívky, živější, mladší a dostupnější než glamour girl. Ideálem pretty girl ilustrací je usměvavá příslušnice vyšší střední třídy kolem dvaceti let. Nejvýrazněji se tento typ ilustrace uplatnil na titulních stránkách časopisu Cosmopolitan.

PIN UP girl Pin Up girl ilustrace jsou většinou zobrazením celé figury dívky v oblečení zdůrazňující postavu plavky, prádlo či jiné vyzývavé oblečení nahota je opravdu výjimečná. Charakteristickým znakem Pin Up ilustrací je určitá narativnost naznačující děj, či příběh. Ideálem Pin Up girl ilustrace je kombinace těla dvacetileté sexbomby a obličeje o něco mladší next-door girl. Samozřejmě, že toto žánrové rozdělení je velmi schematické a v praxi tyto žánry často fúzovaly.

OTEC A ZAKLADATEL

Za otce americké Pin Up ilustrace bývá považován bostonský kreslíř Charles Dana Gibson (1867-1944), který slavil na přelomu století obrovské úspěchy s perokresbami tzv. Gibson girl. Kresba Gibson girl se poprvé objevila v roce 1887 v časopise Life. A krátce po svém zrodu se stala tato virtuální dívka miláčkem Ameriky. Gibson girl nebyla pouze idolem mužů, ale i amerických žen. Byla považována za ztělesnění moderní americké ženy krásná, sebevědomá a nezávislá. Její obličej se objevoval na pohlednicích, porcelánových talířcích, obalech bonboniér, kapesnících. V roce 1900 nabídl časopis Collier`s Charlesovi Gibsonovi smlouvu na tehdy neuvěřitelných
100 000 dolarů, podle níž měl dodávat po čtyři roky kresby na vnitřní dvoustranu časopisu. Ohromující úspěch Gibson girl byl inspirací pro celou další generaci ilustrátorů, kteří se začali prosazovat s koncem 1. světové války. Tehdy už působily secesní perokresby Charlese Gibsona zastarale a definitivně vyšly z módy.

PRVNÍ GENERACE STANOVENÍ KÁNONU

Poválečné uvolnění mravů, vznik řady nových časopisů, masové vydávání šestákových románů a prodej obrázkových kalendářů to vše znamenalo skvělé podmínky pro skutečný rozvoj Pin Up ilustrace a zrod celé nové generace autorů. Ilustrátoři pracující pro vydavatele kalendářů, alespoň jejich velká část, vytvářeli jakýsi sentimentálně erotický kýč (Mabel Rolins Harris, Edward M. Eggleston, Hy Hintermeister). Zobrazovali polonahé nebo svůdně oblečené krasavice u tůňky při měsíčku, před pohořím se zapadajícím sluncem atd. Zřejmě se pokoušeli tímto perverzním způsobem přesvědčit zákazníky, že si kupují umělecké reprodukce.
Ovšem autoři pracující pro titulní stránky časopisů či levných knih nebo pro reklamu (např. Cardwel S.Higgins, George Quintana) již prosadili pojetí Pin Up ilustrace, které zůstalo nezměněno dalších 50 let. Charakterizujícími znaky moderní Pin Up ilustrace byla jasná a jednoduchá obrysová kresba těla, potlačené či schematicky pojaté pozadí a velmi častá byla snaha zachytit anekdotickou situaci. Jako by kresba měla evokovat dojem fotografické momentky zachycující krásku v nějakém nestřeženém okamžiku. (Pin Up girl právě upadla na lyžích či na bruslích, byla vyrušena při převlékání, zachytila se sukní za plot.) Ale hlavním vkladem této generace ilustrátorů bylo jasné stanovení kánonu Pin Up girl.
Vytvořili model krásky, který se nezměnil za celé půlstoletí, nereagoval ani na žádné změny módy. Pin Up girl se stala zřejmě nejstabilnějším elementem stále se promněňující výtvarné kultury dvacátého století.
Jak tedy vypadá Pin Up girl ?

Pin Up girl je vždy běloška
Pin Up girl se vždy usmívá.
(Jen někdy špulí pusinku v úleku či údivu, ale i tehdy se trochu usmívá.)
Pin Up girl má nápadně červené velmi plné rty.
Pin Up girl má velmi vyvinuté poprsí.
Pin Up girl má extrémně dlouhé, ovšem nikoli hubené nohy.
Obvod pasu Pin Up girl je přibližně stejný jako obvod stehna.

ESQUIRE A ZROZEnÍ HVěZD

I když byla Pin Up ilustrace v meziválečné Americe nesmírně rozšířená a oblíbená, těžko by se mezi jejich autory hledaly mimořádně talentované osobnosti, které by byly schopny dosáhnout hvězdného úspěchu a všeobecného respektu ke své práci. To platilo alespoň do poloviny třicátých let. Radikálně tuto situaci změnil až časopis Esquire, který vycházel od roku 1933 a za krátkou dobu se stal jedním z nejprestižnějších magazínů s okruhem špičkových spolupracovníků. A právě Esquire vyzdvihl Pin Up ilustraci z prostředí autodílen, kasáren a skříněk v šatnách dělníků. Pin- Up ilustrace pro Esquire vytvářeli zejména dva výjimečně talentovaní umělci, jejichž dílo se stalo měřítkem kvality Pin Up umění. Byli to George Petty a Alberto Vargas.

GEORGE PETTY

Podobně jako na přelomu století Ch. D. Gibson, i George Petty (1894-1975) založil svoji kariéru na vytvoření jednoho modelu Pin Up girl, který mu vynesl hvězdnou slávu. Byla to Petty girl, poprvé uveřejněná v Esquire v roce 1933. Záhy se stala obdivovanou americkou ikonou a zcela zastínila slávu secesní Gibson girl.
George Petty byl synem komerčního fotografa, pracoval v otcově ateliéru, studoval umění v Paříži, živil se jako retušér a od poloviny dvacátých let jako komerční výtvarník. S Pin Up ilustrací začal až ve zralém věku pro Esquire. Krátce po vzniku Petty girl se mu začaly hromadit zakázky, Petty girl propagovala aerolinie, cigarety, objevovala se na kalendářích, pohlednicích a až do roku 1940 v Esquire. Když zmizela Petty girl ze stránek Esquire (kvůli konkurenční řevnivosti mezi Pettym a Vargasem), neznamenalo to rozhodně konec její slávy. Objevovala se pravidelně v časopisech True a Ice Capades a v roce 1950 byl o ní dokonce natočen film The Petty girl. Jako předloha pro kresby Petty girl prý sloužila umělci jeho žena a později dcera. Vzhled Petty girl odpovídal standardnímu kánonu běžné Pin Up ilustrace snad jen s tím rozdílem, že ji George Petty maloval často ještě méně oblečenou, než bylo mezi Pin Up ilustrátory zvykem. Drobnou soukromou libůstkou George Pettyho byl zřejmě balet Petty girl má velmi často na nohou baletní piškoty a téměř na všech kresbách drží ruku školeným baletním způsobem. A toto baletní gesto je charakteristickým znakem, podle kterého jsou Pettyho kresby snadno rozpoznatelné. Otec Petty girl byl neobyčejně precizní a virtuózní kreslíř se smyslem pro detail. Jeho sofistikované technice konkuroval snad jedině Vargas.

ALBERTO VARGAS

Stejně jako Petty, byl i Alberto Vargas (1896-1982) synem fotografa. Narodil se v Peru, studoval ve Švýcarsku a od roku 1916 žil v USA. Podle legendy byl tak nadšen krásou newyorských žen, že se rozhodl zůstat navždy v USA a oslavovat svou prací jejich krásu. Svou kariéru začal jako ilustrátor pro firmu vydávající střihy pro švadlenky. V roce 1919 získal zakázku na 12 portrétů varietních tanečnic, a tak začala jeho dráha Pin Up ilustrátora. Pracoval pro filmové společnosti a vydavatele kalendářů, pro Harpres Bazar kreslil účesy, portrétoval filmové hvězdy pro 20th Century Fox, MGM i Warner Bros. V roce 1940 poprvé publikoval Pin Up ilustraci v Esquire pod zkrácenou variantou svého jména Varga a okamžitě získal ohromující úspěch. Pro Esquire pracoval pravidelně do roku 1946 a během této doby se z něj stal jednoznačně nejslavnější autor celé historie Pin Up umění. Když odešel od Esquire, neobešlo se to bez právních sporů a jedním z výsledků bylo i to, že od té doby signoval na základě rozhodnutí soudu své práce celým jménem tedy Vargas, neboť značka Varga byla majetkem Esquire. Přesto hvězdná kariéra Vargase pokračovala i nadále. Vydával kalendáře, dokonce i hrací karty se svými ilustracemi. V roce 1958 ho poctila jeho původní vlast Peru retrospektivní výstavou jeho díla a v témž roce začala jeho úspěšná spolupráce s časopisem Playboy, která trvala 16 let. V povědomí veřejnosti se jméno Alberta Vargase stalo takřka synonymem Pin Up ilustrace. Oproti většině Pin Up ilustrátorů nezobrazoval Vargas dívky v komických situacích, ale soustředil se (podobně jako Petty) na zobrazení statičtějších póz, při kterých vynikaly půvabné dívčí křivky. Vargas vládl neobyčejně precizní veristickou technikou byl prvním Pin Up umělcem užívajícím americkou retuš. Jeho práce asi postrádaly něco z vytříbené elegance George Pettyho, byly o trochu méně uměním, avšak o trochu více Pin Up. Možná, že Vargas nebyl nejtalentovanějším Pin Up autorem, ovšem rozhodně byl nejúspěšnějším.

PIN UP GIRLS JDOU DO BOJE

V průběhu třicátých let získala Pin Up ilustrace komerční úspěch a snad i určitý respekt. Ovšem teprve ve čtyřicátých letech se stala Pin Up ilustrace skutečně součástí americké lidové kultury. Když vstoupily Spojené státy do II. světové války, doprovázely vojáky Pin Up obrázky do boje. Pin Up girls byly na kalendářích, sešitech, kartách a pohlednicích ve vojenských báglech. Pin Up girls se objevily i na cigaretách určených výhradně pro vojáky na frontě. Esquire mimořádně uvolnil smluvně vázaného Alberta Vargase, aby vytvořil několik vlastenecky zaměřených Pin Up ilustrací pro časopis American Weekly. Tyto ilustrace měly zvyšovat bojovou morálku vojáků. Největší cti se dostalo Pin Up ilustracím, když jimi byly zdobeny trupy bojových letadel či kožené bundy pilotů. Malované slečny sloužily jako vojenské talismany a některé z nich navrhoval pro piloty sám Vargas.
Během války výrazně stoupla prestiž Pin Up umění a zvýšil se počet vydaných kalendářů i množství zakázek pro reklamu. Díky prestiži a slávě, kterou za války Pin Up získala, bylo velmi lákavé využívat Pin Up girls pro propagaci zboží. A pro řadu umělců to znamenalo dobré možnosti obživy. V čele firem, které nabízely reklamní zakázky Pin Up ilustrátorům stála Coca Cola, pro kterou pracovala celá skupina autorů vedená Haddonem Sundblomem. Nejtalentovanějšími umělci Sundblomovy školy byli Al Moore (Vargasův nástupce v Esquire) a Gil Elvgren pracující zejména pro vydavatelství Brown and Bigelow.

GIL ELVGREN

Firma Brown and Bigelow, specializovaná na vydávání obrázkových kalendářů, byla založena už roku 1896 a v poměrně krátké době získala dominantní postavení na trhu. Kalendáře s Pin Up ilustracemi vydávali Brown and Bigelow pravidelně od počátku třicátých let a pracovala pro ně celá řada autorů (Edward M. Eggleston, Nabel Rollins Harris, Rolf Armstrong), ovšem i přes značné množství i komerční úspěchy svých kalendářů chyběla firmě ve stáji nějaká výrazně talentovaná osobnost. To však platilo jen do doby, kdy uzavřeli B a B smlouvu s Gilem Elvgrenem (1914-1980). Nepochybně nejtalentovanější Pin up umělec generace publikoval své práce s úspěchem od poloviny třicátých let, jeho nejvýznamnější zakázkou byly reklamní ilustrace pro Coca - Colu. V roce 1945 přijal nabídku pracovat výhradně pro Brown and Bigelow a hned v příštím roce překonala jedna z jeho prací všechny firemní rekordy v prodejnosti.
Všechny své Pin Up girls maloval Elvgren olejem na plátně a byl skutečným mistrem v zachycení okamžiku a výrazu. Díky tomu působily jeho obrazy neuvěřitelně živě a v tom s ním nemohli soupeřit ani Petty či Vargas. Jak Elvgren tvrdil, jeho estetickým ideálem bylo spojení patnáctileté tváře s dvacetiletým tělem. Charakteristickými rysy jeho girls byly mírně zvednutý drobný nosík, velké oči posazené široko od sebe a především specifický výraz, který by se dal popsat jako nevinně vykulený. Tento výraz, který se pokoušela napodobit řada dalších autorů, prostě připadal zákazníkům sexy a byl asi hlavní příčinou komerčních úspěchů Elvgrenových maleb.
PANTIES FALLING DOWN A KONEC SLÁVY

Na počátku padesátých let začal Art Frahm (1907-1981), Pin Up malíř pracující pro vydavatele kalendářů J.C.Hoover and sons, trpět obsesivními vidinami, ve kterých dámám na ulici zcela bez příčiny padaly z těla spodní kalhotky navíc výhradně růžové a s krajkami. Vzal barvy a štětec.... a vytvořil zřejmě nejslavnější tematický cyklus v dějinách Pin Up - panties falling down (padající kalhotky). Tento cyklus vznikal v letech 1950 - 1960 (na práci A. Frahma pak navázali ještě jeho pokračovatelé Jay Scott Pike a Al Brulé) a znamenal svým způsobem vyvrcholení celých dějin Pin Up umění. Art Frahm nepatřil zrovna k nejnadanějším výtvarníkům a jeho girls se jen velmi nesměle pokoušely přiblížit ve výrazu G. Elvgrenovi. Přesto jeho série s padajícími kalhotkami měla senzační úspěch a stala se vlajkovou lodí tohoto žánru. Jako by celé dlouhé dějiny Pin Up ilustrace směřovaly k tomu, až někoho napadne, že kalhoty mohou sklouznout i po velmi vyvinutých bocích. Frahmova série byla vtipná a jasně připoměla, co je vlastně hlavním účelem Pin Up umění totiž bavit.
Už žádný z autorů v dějinách Pin Up nemohl překonat eleganci a talent Pettyho, technickou preciznost Vargase, sexy výraz Elvgrena a ztřeštěnost a zábavnost A. Frahma. Vývoj Pin Up byl uzavřen. Ve formě a ani v obsahu Pin Up umění už nebyla možná žádná inovace.
Kalendáře s Pin Up girls začaly postupně mizet z trhu v polovině šedesátých let. Byly prostě nahrazovány fotografiemi. Za rozhodující průlom bývá považován rok 1964, kdy v Británii poprvé vyšel fotografický reklamní kalendář pneumatikářské firmy Pirelli. (Tato firma vydává luxusní kalendáře s fotografiemi modelek s úspěchem dodnes.) Z časopisů zmizely Pin Up girls v situaci, kdy na technicky kvalitních barevných fotografiích bylo možné vidět vše a v detailech.
V době vítězného rozmachu pornoprůmyslu už si kvůli kreslené krásce nikdo časopis nekoupil. A v polovině sedmdesátých let opustila Pin Up stránky časopisů i kalendářů definitivně. Jedinými pokračovateli a dědici Pin Up umění se stali ilustrátoři pracující pro knižní vydavatelství autoři titulních stránek levných dobrodružných románů a scifi literatury. V jejich prostředí se pak zrodil scifi a fantasy art s vlastními hvězdami jako H.Sorayamou. To už je ovšem jiný žánr a jiná historie.