Ta krabička, co ji všichni nosí u ucha

Následující text je možná trochu technický, ale týká se věci, kterou má dnes skoro každý. A my si myslíme, že je dobré vědět, jak fungují věci kolem nás...

Pokud přistanete na hlavním helsinském letišti a zatoužíte po osvěžení, nemusíte u sebe mít hotovost ani kreditní karty. Bude vám stačit běžný GSM mobilní telefon. Stačí vytočit číslo nejbližšího automatu s nápoji Coca Cola a dobře chlazená plechovka
vypadne s typickým rachotem během několika vteřin.
Ve finských restauracích už navíc existují i speciální juke-boxy ovládané telefonem, svým mobilem zde můžete platit za umytí auta v myčce nebo si doma otevřít garáž. Skandinávské země jsou co se týká využití mobilní telekomunikace na prvním místě na světě. Právě ve Finsku má mobilní telefon 40% obyvatel, v hlavním městě Helsinki je to neuvěřitelných 75% obyvatel. Finsko také bylo první zemí, kde začal na počátku 80. let fungovat první systém mobilního telefonování, a byla to finská společnost Radiolinja, která v roce 1989 zprovoznila první komplexní systém GSM na světě. Mobilní telefony zkrátka pomalu, ale jistě ovládají náš svět a jak řekl Risto Linturi, technologický ředitel Helsinské telefonní společnosti: Svým mobilem se zatím
nemůžu podívat do ledničky, ale to je jenom otázka času.

historie GSM
V počátcích mobilní komunikace jste mohli najít čistě analogové systémy využívající velké a neforemné telefonní přístroje, nedokonalý způsob využití volných rádiových linek a velmi nízkého stupně zabezpečení - hovory přes analogové telefony je dodnes možné jednoduše odposlouchávat pomocí televizního přijímače nebo nejjednoduššího radioamaterského vybavení (tiskem například v minulosti proběhla zpráva o odposlechu telefonátu jednoho člena britské královské rodiny, který byl později publikován v médiích). Navíc je identifikační číslo analogového mobilního telefonu (Electronic Serial Number ESN) vzduchem přenášeno v nezakódované podobě, což dává velmi reálnou možnost s pomocí lehce upraveného vybavení zachytit ESN kteréhokoliv telefonu v okolí a doslova jej naklonovat, tedy používat stejné telefonní číslo a telefonovat tak na účet oběti. Nejznámějšími systémy té doby byly Advanced Mobile Phone System (AMPS) ve Spojených státech a Total Access Communication System (TACS) ve Velké Británii. Problém byl v tom, že si každá země vytvořila systém svůj vlastní, zcela nekompatibilní s ostatními, a to jak technologicky, tak funkčně. Vzhledem k paralelně vznikajícímu trendu evropské integrace se tento stav stal velice brzy neudržitelným. Nejenomže celulární systémy jednotlivých zemí nebyly schopny navzájem komunikovat (volání z mobilního telefonu do zahraničí bylo v té době čirým sci-fi), ale samotný trh s technologiemi byl rozparcelován do jednotlivých lokalit - tím zároveň do menších odbytišť, která nesla mezinárodním korporacím menší zisky.
Velice záhy proto došlo k rozhodnutí sjednotit jednotlivé systémy mobilní komunikace. V roce 1982 byla Sdružením evropských pošt a telegrafů (CEPT) sestavena skupina nazývaná Groupe Spécial Mobile (GSM) určená pro studium a vytvoření panevropského veřejného celulárního systému. Odborníci CEPT měli za úkol naplánovat základní specifikace nového systému, navrhnout jeho použití a realizaci. Výchozími body byla dobrá kvalita přenosu hlasu a dat, nízké náklady na provoz terminálů (mobilních telefonů) a služeb, podpora mezinárodního směrování hovorů, podpora zcela nových služeb i technického vybavení a kompatibilita s ISDN.
V roce 1989 přešla odpovědnost za GSM na Institut pro evropské telekomunikační standardy (ETSI), přičemž první etapa specifikace GSM byla publikována v roce 1990. Na začátku roku 1994 už světově používalo služby GSM více než 1.3 milionu lidí. Zkratka GSM se významově mění na Globální Systém Mobilní komunikace. Podrobný popis technologie GSM a odsouhlasených podmínek je v současnosti dokument zvící 8000 stran textu.
Ve Spojených státech paralelně vznikl digitální systém CDMA (Code Division Multiple Access), který je s GSM nekompatibilní. Jak jinak.
Co vlastně to GSM umí?
Již při samotném plánování systému GSM vznikl požadavek na kompatibilitu s ISDN, a to jak v nabízených službách, tak v kontrolní signalizaci. Bohužel, rádiové spojení v praktických podmínkách neumožnilo dosáhnout pro ISDN standardní propustnost linky 64kbit za sekundu. Digitální systém GSM umožňuje synchronní i asynchronní transport dat jakožto doručitelskou službu na/z ISDN terminálu. Data tak mohou použít buď transparentní přesun, který má pevnou dobu zpoždění, ale nezaručuje správnou integritu dat (tzn. že data proudí rádiovým spojením standardní rychlostí za sekundu, avšak bez zpětné kontroly integrity), nebo netransparentně s garantovanou kontrolou integrity, avšak s proměnným zpožděním, jehož délka závisí na kvalitě spojení. GSM proto díky využití rádiových linek umožňuje přesun dat pouze rychlostmi 300, 600, 1200, 2400 a 9600 bitů za sekundu, což je už v dnešní době žalostně málo.
Základními funkcemi GSM jsou klasické volání na zadané telefonní číslo (stejné nebo cizí celulární sítě - na základě tzv. roamingu vytvoření mostu mezi dvěma nezávislými celulárními sítěmi, u nás jde o vnitrostátní roaming mezi EuroTelem a Paegasem, možný je samozřejmě i mezinárodní roaming), funkce volání tříznakových emergency čísel, kdy je kontaktován nejbližší majitel poskytované služby (150, 155, 158 apod.), faxové volání při použití dodatečného faxového adaptéru a naprostá novinka posílání krátkých textových zpráv (SMS). SMS je dvojsměrná služba, určená pro posílání krátkých alfanumerických zpráv (standardně v délce do 160 znaků). Může být zaslána kterémukoliv dalšímu uživateli služeb GSM, podporováno je potvrzení přijetí.
Doplňkovými službami jsou například identifikace volajícícho, přesměrování hovoru, zdržení hovoru, konferenční hovor (více než dva účastníci jednoho telefonního hovoru), blokování odchozích hovorů apod.
Jak ta zatracená věc funguje?
Síť GSM je složena z několika jednotek, jejichž funkce a použitá rozhraní jsou pevně definovány. Síť GSM může být rozdělena do tří částí. První z nich je mobilní stanice (Mobile Station), kterou s sebou nosí účastník GSM, druhou pozemní stanice (Base Station) mající za úkol ovládat rádiové spojení s mobilní stanicí a konečně ústředna (Switching Center), která provádí směrování hovorů mezi mobilními stanicemi nebo stacionárními zařízeními a spravuje veškeré služby týkající se mobilní komunikace, například autentifikaci. Mimo těchto tří provozních části existuje samozřejmě čtvrtá, servisní a výkonná.
mobilní stanice
Mobilní stanice (mobilní telefon) se skládá jednak z vlastních elektronických součástek, jako např. rádiový vysílač, displej nebo digitální signální procesor, a speciální karty zvané Subscriber Identity Module (SIM) modul identifikace uživatele. Právě SIM karta umožňuje mobilitu systému, takže uživatel sítě GSM může využívat všech nabízených služeb nezávisle na umístění telefonu a jeho použití. Vložením SIM karty do jiného telefonu může uživatel na tento telefon přijímat hovory, volat z něj a využívat ostatních služeb GSM.
SIM karta je v síti GSM identifikována hned několika způsoby jednak je jí přiděleno telefonní číslo (MSISDN), dále existuje tzv. IMEI (International Mobile Equipment Identity), které je vždy pro celý svět jedinečné. SIM karta také obsahuje tzv. Identifikaci mezinárodního mobilního uživatele (International Mobile Subscriber Identity IMSI), tajný kód autentifikace (označovaný jako Ki) a další informace o uživateli.

pozemní stanice
Pozemní stanice se skládá ze dvou hlavních částí - rádiového vysílače/přijímače (Base Transceiver Station - BTS) a ovládacího systému (Base Station Controller - BSC) - které navzájem komunikuji prostřednictvím tzv. Abis rozhraní, které umožňuje vzájemnou spolupráci komponent dodávaných různými výrobci. BTS provádí spojení s mobilními stanicemi, zatímco BTC řídí jeden nebo více BTS, ovládá nastavení rádiových linek, přepíná frekvence, komunikuje s ústřednou a zároveň převádí 13kbps hlasové volání rádiové linky (GSM) na standardní 64kbps při komunikaci s pevnými telefonními linkami nebo ISDN.
ústředna
Ústředna mobilních služeb (Mobile Services Switching Center - MSC) je řídící částí celého systému GSM. Funguje podobně jako standardní ústředna pro klasické pevné telefonní linky nebo ISDN, ale navíc poskytuje další specifické možnosti nutné pro správu a realizaci mobilní komunikace:

registrace uživatele
autentifikace (ověření) uživatele
sledování pozice mobilní stanice
směrování hovorů přes roaming apod.
spojení s pevnou veřejnou sítí

Tyto služby jsou realizovány ve spojení s několika dalšími funkčními částmi systému GSM, které dohromady tvoří podsystém mobilní sítě (Network Subsystem).
Směrování hovorů (a zároveň mezinárodní roaming) je prováděno ústřednou ve spolupráci s Registrem vlastních lokací (Home Location Register - HLR) a Registrem cizích lokací (Visitor Location Register - VLR). HLR obsahuje veškeré informace o každém uživateli dané GSM sítě včetně aktuální pozice jeho mobilní stanice. Aktuální pozice mobilní stanice je zapsána ve formě tzv. roamingového čísla mobilní stanice (Mobile Station Roaming Number - MSRN), což je prakticky vzato ISDN číslo používané pro směrování hovoru k té ústředně, u které se mobilní stanice právě nachází. Pro každou síť GSM existuje vždy jeden HLR.

Registr cizích lokací (VLR) obsahuje vybrané informace z HLR, které jsou nutné pro správu hovorů a realizaci služeb, které uživatel sítě využívá, a to pro každý mobilní telefon nacházející se aktuálně v geografické oblasti daného VLR. Existují ještě další dva registry, které jsou využívány pro autentifikaci a zaručení bezpečnosti. Prvním z nich je Registr identifikace zařízení (Equipment Identity Register - EIR) obsahující databázi veškerého vybavení pro mobilní komunikaci dané sítě, kde je každý mobilní telefon zapsán svým IMEI. V případě, že dojde ke ztrátě nebo odcizení mobilního telefonu resp. je používáno zařízení, jehož použití nebylo povoleno, dané IMEI je v tomto registru označeno jako nefunkční.
Nejlépe zabezpečenou části sítě GSM je Autentifikační ústředna (Authentification Center - AUC) obsahující databázi klíčů každé SIMkarty dané sítě. Klíče slouží pro autentifikaci uživatele v síti a šifrování rádiových kanálů.

zabezpečení GSM
Jak už bylo uvedeno, základními identifikačními prvky uživatele sítě GSM jsou IMSI a Ki, které jsou náhradou za původní nevyhovující ESN dřívějších analogových systémů. Nejdůležitějším principem je, že základní bezpečností prvky nejsou nikdy přenášeny vzduchem, protože je využit tzv. Challenge-Response systém kontrolních součtů pro autentifikaci. Vlastní konverzace je kódována náhodně generovaným 64bitových klíčem, nazývaným Kc.
Bezpečnostní mechanismus GSM je tak zajišťován třemi různými částmi systému SIM kartou, mobilním telefonem a samotnou GSM sítí. SIM karta obsahuje IMSI a Ki, dále algoritmus pro generování šifrovacího klíče Kc (označovaný jako A8), autentifikační algoritmus (A3) a osobní identifikační číslo PIN. Mobilní telefon obsahuje navíc ještě šifrovací algoritmus A5 (ten je na rozdíl od A3 a A8 na celém světě stejný pro zajištění kompatibility telefonů, a zároveň je i součástí dokumentace GSM) a číslo tzv. dočasné identifikace uživatele (TMSI).
Algoritmy A3, A5 a A8 jsou také součástí GSM ústředny daného operátora. Jak už víme, součástí GSM sítě je i autentifikační ústředna, která obsahuje databázi identifikačních a autentifikačních informací o uživatelích - jejich IMSI, TMSI, LAI (Local Area Identity) a Ki.
Samotný algoritmus A5 má velmi pohnutou historii. Vše začalo v roce 1980, kdy mezi členskými zeměmi NATO probíhaly ostré diskuse o tom, jak výkonná by měla být šifra pro kódování komunikace GSM. Nejvyšší požadavky tehdy mělo Německo, a to z velice prozaického důvodu mělo ve své době nejdelší hranice s ďábelským impériem, tedy Varšavskou smlouvou. Díky vysoké hardwarové náročnosti ale nakonec zvítězil francouzský návrh, jehož výsledkem je právě algoritmus A5. Bylo zajímavé sledovat, jak fungovala mocenská světová propaganda. Algoritmus A5 je ve skutečnosti velmi slabá šifra, na internetu jsou běžně k dispozici zdrojové kódy útočného software na její dekódování. Před několika lety ale probíhala diskuse o tom, jestli bude povolena distribuce GSM do méně bezpečných zemí Afriky a Asie, hlavně v obavě před zneužitím ze strany takových extremistů, jakým je např. Saddám Husajn. Proto byla vypuštěna zkreslená zpráva o tom, že A5 je přiliš dobrý algoritmus na to, aby byl povolen vývoz technologie GSM právě do nespolehlivých zemí, čímž se velmocím podařilo přinutit i samotného Husajna k nákupu vcelku průměrných technologií na drahém černém trhu.

autentifikace
Pokud se kdykoliv rozhodnete využít mobilního telefonu, nejprve se systém pokusí zjistit, jestli jste opravdu tím, za koho se vydáváte je spuštěn proces autentifikace, pro nějž je využit systém Challenge-Response (Výzva/Odpověď). Autentifikační ústředna (AUC) nejprve vygeneruje náhodné 128-bitové číslo (RAND) a pošle je vašemu mobilnímu telefonu. Ten vypočítá 32-bitovou odpověď (SRES) na základě kombinace přijatého RAND, autentifikačního algoritmu A3 a autentifikačního klíče Ki, a odešle ji zpět do AUC, která provede totožný výpočet a srovná jej se SRES od vašeho mobilního telefonu. Pokud se výsledky rovnají, je telefon autentifikován a může dále pracova v síti. V opačném případě je mobilnímu telefonu oznámena chyba a spojení je přerušeno.

zabezpečení přenosu hlasu a dat
Vlastní telefonní rozhovory nebo přenosy dat jsou šifrovány pomocí 64-bitového klíče Kc, který je vypočítán algoritmem A8 na základě stejného RAND, které bylo generováno při autentifikaci, a Ki. Kc je poté využíván pro kódování a zpětné dekódování veškeré rádiové komunikace mezi mobilním telefonem a pozemní stanicí. Tento klíč může být navíc v průběhu komunikace v různých intervalech přepočítáván, což dále zvyšuje bezpečnost celého systému. Kódování řeči a dat je prováděno algoritmem A5, přičemž klíčem je samozřejmě Kc.

utajení identity uživatele
Aby bylo zajištěno utajení identity uživatele, používá se TMSI (Temporary Mobile Subscriber Identity), které je předáno mobilnímu telefonu po provedení procesu autentifikace a šifrování. Mobilní telefon odpoví ústředně a potvrdí přijetí TMSI.

budoucnost má číslo 1800
V současné době dochází k zaplnění exitujících frekvencí okolo 900MHz, které jsou standardně používány systémem GSM, proto jsou hledány nové možnosti. Tou nejjednodušší cestou se ukázal být přechod na dvojnásobný kmitočet, tedy 1800MHz. V porovnání s 900MHz mají tyto frekvence nižší rozsah, proto je nutné budování hustější sítě pozemních stanic, nicméně to znamená možnost obsloužit více zákazníků a navíc podstatně zlepšit kvalitu přenosu hlasu i dat. Pokud někdo vyzkoušel dial-up spojení do internetu pomocí mobilního telefonu, jistě už ví, že maximální dosažitelná přenosová rychlost 9600 bitů za sekundu není nijak závratná, zvláště když se v praxi jedná o čistě teoretickou hodnotu, mnohem častěji se jedná o rychlosti 3000-6000bps. Přechod na 1800MHz umožní datové přenosy podstatně zrychlit.
Už nyní je jasné, že největší potenciál mají duální telefony schopné pracovat na obou kmitočtech. Operátoři tak budou schopní paralelně provozovat stejnou síť jak na 900MHz (hlavně řídčeji obydlené oblasti), tak 1800MHz (městské aglomerace s hustou sítí pozemních stanic i uživatelů). Při procházce na venkově nebo v horách tak bude telefon fungovat na 900MHz, po návratu do města se automaticky přepojí na 1800MHz a uživatel prakticky nic nepozná.

UMTS
První celulární generací bylo analogové NMT, pak přišel současný systém GSM a třetí, zcela nová generace už pomalu klepe na dveře. Jedná se o UMTS Universal Mobile Telecommunication Systems (Univerzální mobilní telekomunikační systémy), kterýžto je právě vyvíjen konsorciem několika producentů mobilních telefonů v čele s Nokií a Ericssonem. Hlavní myšlenkou je vytvořit dostatečnou kapacitu pro přenos dat, videa a faxových volání tím, že se podstatně zefektivní využití stávajícího (omezeného) počtu frekvencí.
Velmi blízko projektu UMTS se nachází i zuřící válka mezi dvěma potenciálními konkurenty na budoucím trhu mobilních telefonů, které budou vybaveny mnohem dokonalejším softwarem umožňujícím pohodlně odesílat e-maily, surfovat v internetu nebo prohlížet video. Těmito rivaly jsou sdružení Symbian (Nokia, Ericsson, Motorola) a Gatesův tolik diskutovaný Microsoft. Společnosti tvořící Symbian se dohodly využívat implementace léty otestovaného a spolehlivého software firmy Psion, zatímco Gates sází na vlastní projekt Wireless Knowledge, který vyvíjí ve spolupráci s americkou firmou Qualcomm. Konkurenční bitva to bude vražedná, protože podle posledních odhadů vzroste prodej mobilních telefonů ze 150 milionů kusů v roce 1998 na více než 360 milionů v roce 2002, přičemž těch chytřejších telefonů s vylepšeným softwarem bude přibližně 20%.

multi-frekvenční a multi-systémové telefony.
S nastupující frekvencí 1800MHz se už běžně prodávají duální telefony schopné pracovat jak s původními 900MHz, tak i 1800MHz. Ukazuje se ale, že ani tyto rozsahy patrně nebudou v budoucnu plně dostačující budou využívány další kmitočty, a to navíc různě pro data a hovory. Bude proto nutné vyrábět multi-frekvenční telefony, které se budou schopny přepínat na různé kmitočty.
V důsledku celkové globalizace se navíc projevuje velký problém v nekompatibilitě evropského GSM se severoamerickým CDMA. Proto budou velmi brzo na trhu mobilní telefony schopné se automaticky přepnout z GSM na systém CDMA.

javovské telefony
Programovací jazyk Java prožívá neobvyklý rozmach, a to právě díky své hlavní výhodě je nezávislý na počítačové platformě. Na internetu se už naprosto běžně setkáváme s krátkými rutinami psanými právě v Javě (zvané applety), které zkrášlují jednotlivé webovské stránky, pracují s databázemi, realizují animace apod. Kanadský telekomunikační gigant Nortel pracuje na vývoji javovských telefonů, které budou schopny měnit svoji funkčnost na základě javovských appletů stažených z mobilní sítě.
lokální mobilní telefony
Velké společnosti s rozsáhlými kancelářskými komplexy a mnoha desítkami či stovkami zaměstnanců objevují kouzlo lokálních mobilních ústředen. Firma si zakoupí zjednodušený systém celulárních technologií s omezeným dosahem (který pokrývá právě její budovu) a všichni zaměstnanci jsou vybavení mobilními telefony. Je tak možné využívat všech výhod těchto technologií a navíc už se vám nikdy nepodaří uslyšet ve sluchátku větu: Bohužel, právě není ve své kanceláři, mohu nechat vzkaz?

zneužití
Systém celulární komunikace je jako stvořený ke zneužití. Spoustu
nadšenců už od samotného vzniku mobilních technologií lákala existence skrytých možností, neomezeného přenosu řeči i dat, odposlechu kódovaných hovorů apod. Původní analogové mobilní systémy měly tolik much v samotné koncepci, že se staly naprosto nebezpečnými pro své uživatele jak z hlediska utajení hovorů, tak i možnosti zneužití cizích telefonů (což pro analogové sítě platí dodnes). Analogový signál prakticky neumožňuje jakékoliv kódování nebo kompresi dat přenášených po rádiových vlnách, což má hned několik nevýhod spektrum využitelných frekvencí je malé, což přináší nepoměr mezi hustotou vybavení ze strany operátora a množstvím možných telefonních hovorů (nutnost velkého množství pozemních stanic pro pokrytí malého území signálem, a tím i malého množství uživatelů), hovory probíhají nezakódovaně na frekvencích, které se velmi blíží například frekvencím pro přenos televizního vysílání nebo příjem rádia to umožňuje vcelku jednoduchý odposlech na jednoduše upraveném běžném televizoru nebo rádiovém přijímači. Co ale činí používání analogového telefonu maximálně nebezpečným pro jeho uživatele je nekódovaný přenos ESN po rádiových vlnách. ESN je totiž přímým a jediným identifikačním znakem analogového telefonu. Pokud ústředna operátora přijme toto ESN od mobilního telefonu, srovná jej pouze s databází existujících ESN, a v případě, že jde o validní identifikaci, takový telefon je přímo autentifikován pro používání všech služeb sítě. V případě zachycení kteréhokoliv ESN je potom velmi jednoduché doslova naklonovat takový telefon a volat nekonečně dlouho na cizí účet, samozřejmě do doby, než je toto zneužití zjištěno (např. tisícové částky na telefonním účtě).
Někdy bývají vinni i samotní operátoři. Jistě si vzpomenete na případ, kdy první analogové telefony byly v České republice k dispozici za měsíční paušál několika málo set korun. Uživatel takového telefonu si jednoduše zřídil fiktivní erotickou linku na předčíslí 0609 a ze svého paušalizovaného telefonu 24 hodin denně vydělával neuvěřitelné peníze, které samozřejmě musel zaplatit daňový poplatník.
Po nástupu technologie GSM se zneužívání mobilních telefonů podstatně znesnadnilo, a to hlavně díky již zmiňovanému systému Challenge-Response, kdy ke všem důležitým operacím dochází buď přímo v ústředně, nebo v mobilním telefonu samotném, ale nedochází k přenosu nebezpečných informací rádiovými linkami.
Nicméně ani síť GSM není ušetřena útokům phreaků (telefonních pirátů). Cílem číslo jedna se stalo IMEI identifikační číslo SIM karty, které je jakýmsi šémem celé mobilní komunikace GSM. Pokud znáte IMEI dané SIM karty, není problém vytvořit nekonečné množství jejích identických kopií (analogie s klonováním). Zneužití je nasnadě stačí zjistit IMEI existujícího telefonu (resp. jeho SIM karty) a můžete si nechat naklonovat stejnou SIM kartu, s jejíž pomocí budete v klidu telefonovat na účet oběti. První naklonovaná digitální SIM karta se objevila ve Spojených státech (tamější systém CDMA), Evropa následovala velice záhy. Objevila se komunita lidí doslova zneužívajících rostoucí poptávky po zneužívání telefonů. Na amatérsky vyhlížejících webovských stránkách například spousta chytráků nabízí odblokování mobilního telefonu (známý problém majitelů dotovaných telefonů). Požadují k tomu (nelogicky) jediné IMEI vašeho telefonu. Pokud jim na tento špek skočíte a IMEI odešlete, nikdy se odblokování telefonu nedočkáte - zato si můžete být jisti, že během několika hodin bude vyrobena falešná SIM karta právě s vaším IMEI. Telefonovat s její pomocí se bude samozřejmě na váš účet. Centrem tohoto ilegálního trhu se staly některé části New Yorku, kde si můžete za pár dolarů 15 minut zavolat do kterékoliv části světa.
Veškerá tajemství SIM karty byla odhalena teprve nedávno, a tím průkopníkem nebyl nikdo jiný než známi technologičtí maniaci z hamburgského sdružení CCC (Computer Chaos Club), kteří jsou v Evropě považování za nejlepší hackery a odborníky na ilegální hardware. Právě těmto lidem se podařilo vyrobit softwarový emulátor SIM karty německého operátora, včetně všech autentifikačních a kódovacích algoritmů. Jedná se o vcelku kratičký soubor (šířený včetně zdrojových kódů) běžící pod MS DOSem na každém PC. Přes komunikační port počítače jednoduše připojíte mobilní telefon bez SIM karty, spustíte emulátor, zadáte několik vstupních parametrů a v klidu telefonujete.
Prozatím největším problémem je realizace odposlechu GSM v amatérských podmínkách. Jak už víme, veškerá komunikace mobilního telefonu s pozemní stanicí je kódována algoritmem A5 za použití 64-bitového klíče Kc. První oficiální představení útoku na šifrovací algoritmus A5 měl být proveden doktorem Simonem Shepherdem z Bradfordské univerzity, a to v Londýně, 3. července loňského roku. Jeho přednáška byla v poslední chvíly zrušena. Našlo se ovšem několik nadšenců, kterým se podařilo poskládat známé fragmenty o algoritmu A5, metodou pokusů a omylů se jim podařilo odhalit i zbývající nejasnosti. Dnes už proto existuje zdrojový kód softwarové rutiny na úspěšný útok proti A5. Jednoduché praktické využití ale zatím neexistuje.
Každopádně aktuálním hitem je pokus o odhalení algoritmu, podle kterého jsou počítána čísla dobíjecích karet pro nedotované telefony (u nás GO! EuroTelu a Twist Radiomobilu). Uživatel takového telefonu si musí koupit kupón v určité peněžní hodnotě. Každý kupón má své specifické číslo, s jehož pomocí je nutné dobít kredit, který máte pro telefonování k dispozici... Určitě si říkáte, co kdyby tak bylo možné si dobít jakoukoliv částku?