Chris Cunningham

Geniální primitiv nebo primitivní génius?

Londýn, Soho. V jedné z kanceláří společnosti Black Dog Films se povalují fotky modelů, špinavé ubrousky a desítky skic, na zemi leží bílý plastikový robot v životní velikosti člověka. Za stolem sedí týpek s roztrhanýma džínama navlečený do svetru s kapucou. Jmenuje se Chris Cunningham, je mu osmadvacet a v životě se mimo jiné baví tím, že natáčí hudební videoklipy. Úžasné videoklipy.

Ten bílý laminátový robot, co leží na podlaze, tu zbyl z natáčení jeho prozatím posledního videa. K novému singlu islandské zpěvačky Bjork - písničce All Is Full Of Love - vytvořil Cunnigham klip, v němž v jakési ultra-čisté a naprosto chladné výrobní místnosti pod rukama strojů postupně ožívají dva lidem podobní roboti. A zatímco Bjork poklidně zpívá svou láskyplnou baladu, ti dva roboti se spolu milují tak skutečně, až se vám najednou chce uvěřit, že opravdu všechno je naplněno láskou. Bjork přišla s tím, že použijeme obrázky z Kámasútry, já jsem si představoval něco s mlíkem a robotama. A pak jsem dostal nápad ukázat dva roboty při sexu," říká režisér, pro něhož byla Bjork další v řadě výjimečných hudebních osobností, se kterými měl možnost točit.
Ovšem chtěli byste znát nejzvučnější jméno na Cunninghamově prezentační videokazetě? Dobře, máte ho mít - Madonna. Cunningham má totiž na svědomí její slavný klip, vizuálně doprovázející skladbu Frozen. Sám říká, že pracovat pro takovou megastar mělo výhody i nevýhody. Bylo to pekelně stresující natáčení a rozhodně bych už něco podobnýho něchtěl opakovat. Potíž je v tom, že když děláte video pro někoho jako je Madonna, jde v první řadě o to, aby tam dotyčná osoba vypadala dobře. Čas od času se taky užije trocha legrace, ale v podstatě nikdo nechce zkoušet kdovíjak nový postupy a věci, říká o videu, jež se natáčelo v poušti Mojave. Jak se ale může dostat člověk, který až doposud točil nízkorozpočtová videa pro samé hudební experimentátory, až k Madonně? Cunnigham má prostě nápady, které se nedají přehlédnout. A jeho práci neodzívala ani Madonna - když se jednoho dne koukala na televizi a dalším v řadě klipů byl ten ke skladbě Come To Daddy od Aphex Twina. Nevím co se během jeho sledování honilo hlavou Madonně, ale já jsem se při pohledu na bandu dětí, které mají místo vlastního obličeje dospělou hlavu Aphex Twina, zpočátku trochu obával, jak to celé dopadne. Když se ale ke konci na scéně objevila stvůra řvoucí z deseti centimetrů na jednu starou paní (nezapomeňte, že k tomu všemu posloucháte industriální elektro-punk Aphex Twina!), už jsem se jenom smál a myslel si, že to je tak úchylný, až je to krásný! Každopádně Come To Daddy dostalo Madonnu natolik, že požádala Cunninghama, aby pracoval na prvním singlu z její desky Ray Of Light. Stejně tak byli tímhle klipem nadšení Bjork, Leftfield a Portishead a pěkná řádka dalších, pro které ale Cunnigham narozdíl od těch výšeuvedených nic točit nechtěl.
Přestože Come To Daddy bylo Cunninghamovou přelomovou prací, jeho život u filmu začal dávno před rokem 1998. Když mu bylo šestnáct let (!), přišel za režisérem Clivem Barkerem, který právě točil horor Nightbreed, a ukázal mu svoje kresby. A co teenager Cunningham vlastně kreslil? Hlavně pornografii. Kreslíval jsem roboty a porno, teď už dokonce roboty ani moc nekreslím, směje se. Vlastní porno obrázky ho prý ale vůbec nevzrušují: Rád kreslím genitálie, protože to jsou zajímavý objekty - mají divný tvary, spoustu vrásnění a tak... Není divu, že se mnozí při pohledu na jeho kresby ptají, co se mu vlastně honí v hlavě. "Já přitom myslím jenom na kreslení. Důvody, proč dělám to co dělám, jsou hrozně primitivní. Když jsem pro Madonnu natočil Frozen, všichni za mnou chodili a ptali se: proč je tam tolik evokace smrti? Skutečnost je taková, že jsem chtěl použít černou barvu v kontrastu se světlou pouští, proto všichni ti havrani a černá doga. Lidi by si měli uvědomit, jak jsem povrchní, a přestat číst články o mně. No dobře. Ale ještě alespoň pár řádek.
Režiséru Clive Barkerovi se Cunninghamovy skici líbily natolik, že mu nabídl práci na speciálních efektech. Šestnáctiletý Chris tak mohl se smlouvou v ruce říct školnímu systému radostné goodbye. A tak zatímco ostatní jeho vrstevníci seděli ve škole, Cunningham pobíhal po filmových studiích a živil se jako sochař a designér - vytvářel speciální efekty pro filmy jako Judge Dredd anebo Alien III. Po pár letech se rozhodl, že by chtěl filmy točit sám. Jeho plán byl začít s hudebními videoklipy. Přestože je v současnosti známý především díky svým pracím pro Aphex Twina, Squarepushera nebo Bjork, jak píše britský časopis I-D, má za sebou i několik komerčních videí pro Jesus Jones, The Auters, Gene a Placebo. Svoje vůbec první video vytvořil pro sheffieldskou dvojku Autechre a jejich skladbu Second Bad Vilbel. Díky němu dostal Cunningham nabídku pracovat pro Black Dog, filmovou společnost, kterou vlastní známý režisér Ridley Scott. To bylo v roce 1995.
Od té chvíle neměl Cunningham o zajímavé zakázky nouzi. U Black Dog začal točit reklamy, a od devadesátého sedmého i jeden skvělý videoklip za druhým. Pro Nine Inch Nails zfilmoval The Perfect Drug, s Leftfield dělal skladbu Afrika Shox, která teprve nyní vychází jako singl. Klip v Británii okamžitě zakázali, ale můžete si ho prohlédnout na leftfieldovské webové stránce. Následoval Come To Daddy pro Aphex Twina, Frozen pro Madonnu a Only You pro Portishead. V letošním roce zatím natočil videa tři. Hned to první pro Squarepushera, dalšího muzikanta z experimentálního labelu Warp Records, jste měli možnost vidět i v Paskvilu (což platí i pro některé z ostatních Cunnighamových klipů). Jestli alespoň trochu znáte label Warp, pak asi víte, že Squarepusherův hudební styl je ještě syrovější a abstraktnější než muzika Aphex Twina. K takovéhle muzice není vůbec lehké "dělat obrázky. Cunnigham na to má zvláštní, ale přitom jednoduchou metodu. Vždycky si představuju, jak by ten který zvuk vypadal v softwareovém programu, jaký tvar by měla jeho křivka a jaký obrázek by se k tomu zvuku hodil. Když dělám s lidma, jako jsou Squarepusher, Aphex Twin a Autechre, je to spousta práce, protože jejich muzika je zvukově hodně promakaná. Ale chce to jen se dostat na tu správnou vlnu, kdy se obrázky dobře doplňují se zvukem." A to se v případě Squarepusherova singlu Come On My Selector Cunningham opravdu dostal. V tomhle videu, odehrávajícím se v ústavu pro mentálně postižené děti v Japonsku, můžete sledovat mladičkou Japonku, která se rozhodne pomstít svým vypaseným dozorcům tak, že pomocí jakýchsi přístrojů prohodí jejich mozky s mozkem svého pejska. Jestli chcete znát Cunninghamův typický humor, pak tohle je typická ukázka. Stejně jako u Come To Daddy, i tady si pohrává s dětmi, které si s hodně zvláštním humorem pohrávají s dospělými. Že by nějaká souvislost s dobou, kdy Cunningham ještě jako kluk pracoval ve velkém filmovém byznysu? Je pravda, že když jsem poprvé přišel k filmu, byl jsem o šest sedm let mladší než všichni mí ostatní kolegové. A protože jsem byl hyperaktivní, dávali si na mě pozor. Měl jsem úplnou paranoiu z toho, že se mě někdo snaží brzdit v práci, tak jsem si řekl: seru na vás, já vám jednou ukážu! Tím jsem se hodně motivoval.
Další ukázkou toho, co v Cunninghamově podání znamená dělat si srandu, nám ukázal ve videu ke skladbě Windowlicker, které si společně s Richard D. Jamesem aka Aphex Twinem vystřihli na amerických plážích Santa Monica. Klip si utahuje úplně ze všeho - od hip hopových b-boyů (dva černí typové jedou v autě a fuckují za každým druhým slovem), lesk hollywoodských boháčů (když ti typové balí na ulici dvě černošky, narazí do nich asi padesátidvéřová limuzína a odstrčí jejich auto pryč - uvnitř limuzíny samozřejmě sedí zubící se Aphex Twin), přes taneční kreace á la Michael Jackson či Gene Kelly (Aphexovi to celkem tancuje, to se musí nechat) až po nadržené chlapy, které zajímají akorát ženský s velkýma prsama. Osvědčený nápad s hlavou nasazenou na cizí tělo se tu totiž objevuje znovu, tentokrát obličej Aphex Twina doplňuje sexy ženská postava, které se nedá odolat (do té doby, než zahlédnete Aphexovu tvář). Cunninghamův koncept tohoto videa byl následující: ...představovali jsme si s Richardem, jak se nějakej chlap dívá na televizi a při pohledu na ty nádherný ženský těla onanuje. A pak se najednou ta krásná buchta otočí a místo tváře supermodelky má Richardův obličej! Co to asi s tím chlapem může udělat?
Jak je možné, že Cunninghama při poslechu muziky napadají takovéhle věci? Myslím, že jednou z hlavních příčin, proč jsem dneska režisérem, je LSD. Ne že bych ho všem chtěl doporučovat, ale co se týče kreativity, je to zatím ta nejlepší věc, co mě potkala. Cunningham si svoje zážitky s acidem z let 93-94 nemůže vynachválit: Zvlášť při poslechu muziky jsem najednou začal vidět, jak se při vytváření svých kreseb a designů omezuju. Nechci vypadat jako nějakej zkurvenej hippie, ale acid mě naučil nekoukat tolik na názor ostatních a spíš se soustředit na vyjádření sebe sama. Něco se ve mně aktivovalo. Ale není to jen LSD, které Cunninghama v životě inspirovalo. Miluje Star Wars, i když Lucasův nový film ho pořádně zklamal. Původně to byla klasika - bílý kostýmy na černým pozadí. Ale to, co s tím udělali teď? Úplně mě zmátl George Lucas, když po dokončení filmu řekl, že to konečně dopadlo tak, jak si to vždycky přál. V tu chvíli jsem si říkal, panebože díky, že při natáčení první verze ještě nemohli používat ty vymakaný efekty. Videodrome je podle něj dobrá komedie a kromě Hvězdných válek (a televizních kreslených seriálů) se mu líbí i rané filmy Luca Bessona jako třeba Nikita, která je podle něj vizuálně nádherně jednoduchá. V Pátém elementu už ale žádnou návaznost na dřívější Bessonovy filmy nenachází. Vypadá to, že Cunningham vůbec na dnešní filmovou tvorbu nekouká s obdivem. Dřív jsem byl filmovej závislák, ale teď film absolutně nenávidím. Za posledních šest let jsem byl v kině třikrát. Viděl jsem Armageddon, ale cítil jsem se, jako bych spáchal sebevraždu. Dneska se v kině buď můžete podívat na absolutní sračky, anebo naopak rádoby umělecký filmy, který chtějí stát mimo Hollywood. Já bych chtěl udělat něco mezi, říká ambiciózně.
A brzy dostane šanci. Když se před lety rozhodl točit, chtěl začít u videoklipů. Dnes patří v hudební branži mezi absolutní špičku. Po několika letech se také znovu vrátil ke speciálním efektům, když rok a půl pracoval jako designér robotů pro film Al režiséra Stanleyho Kubricka. Při práci na tomhle filmu jsem najednou našel nový přístup k práci. Dneska nemůžu uvěřit, že jsem pracoval jako specialista na efekty. Je to jako když se z brutálního vraha stane věřící člověk. Vážně. Dřív jsem si vždycky představoval, jak asi bude tenhle robot skvěle vypadat v mém portfoliu prací, kdežto u Kubricka jsem se naučil, že všechny tyhle věci jde dělat jednoduše. Jedině tak můžou zůstat nadčasový." Cunninghamovým dalším cílem je pochopitelně celovečerní film. Jeho debut nebude rozhodně jednoduchý. Scénář, který mu už pár měsíců leží na stole, není nic menšího, než Gibsonův Neuromancer. Se svým šéfem Ridleym Scottem, režisérem slavného Blade Runnera, si prý tipy nevyměňují, Cunnigham se totiž chystá zfilmovat Gibsonův román trochu jinak, než bychom to asi čekali. Je pravda, že ta knížka je z jistýho pohledu už vyčerpaná, ale já jsem přesvědčenej, že v ní pořád je materiál na celovečerní film. Jde jen o to, přistoupit k tomu z jiný strany. Můj film by neměl být o technologii, ta by měla být spíš v pozadí. Já si myslím, že Gibsonovy myšlenky na celý film nevydají, ale jiný věci v knížce ano. Bude to jako detektivka, při který vůbec netušíte, co se děje. Aphex Twin by měl nahrát k Neuromancerovi soundtrack, a tak se určitě můžeme těšit na další nekonvenční podívanou. I když to bude ještě chvíli trvat. Ještě před Neuromancerem chce totiž Cunnigham natočit film o teenagerech. Bude to film o objevování sexu, o tom, co děti budou považovat za tolerovatelný. Ale já nerad mluvím o tom, co jsem nenatočil, říká a jedíním dechem dodává, že filmy nejsou to jediné, čemu se chce věnovat. Nechci dělat pořád ty samý věci. Na to je život moc krátkej. To jediné, čím si je jistý, je jeho záliba ve zvucích a obrázcích. V současnosti točí na Islandu reklamy, neustále pracuje na scénáři k Neuromancerovi, s Aphex Twinem chystá zatím tajný projekt
a nedávno jako DJ vystupoval v londýnském klubu The End. Ať už dělá cokoliv, u tohohle chlápka je vysoká pravděpodobnost, že to bude vždycky něco zajímavého. Tak si ho zkuste zapamatovat.

Jmenuje se Chris Cunningham.