Kybergraffiti
Něco o ASCII artu
Klasické graffiti z ulice současných měst je životním stylem. Je i revoltou proti běžnému konzumnímu stylu života. Už málokdo ale ví, že existuje i kybernetická odnož writerů, graffiti vytvářené na klávesnicí počítače, nerealizované na ulicích měst, ale uložené na disketách a harddiscích nadšenců po celém světě. Říká se mu ASCII ART, grafické umění tvořené ze standardní znakové sady počítačů.
Prapůvod ASCII umění je možné hledat už v momentě vynálezu psacího stroje. První prototyp byl sestrojen v září 1867 Christopherem Lathamem Sholesem a plně sériová výroba byla zahájena E. Remingtonem v roce 1874. Klávesnice psacího stroje v průběhu let došla mnoha menšími i většími změnami, optimalizovalo se rozmístění jednotlivých znaků a kláves, ale základ zůstal stejný až do dnešních let. Už na konci minulého století uživatelé prvních psacích strojů zjistili, že mohou tohoto nového pomocníka využívat nejen k rychlejšímu a pohodlnějšímu psaní textů, ale i k okrasným účelům, nejčastěji k ornamentální kresbě pro doplnění a zkrášlení psaného textu.
Vývoj šel samozřejmě dál a objevily se i pokusy o odtržení textového umění od textu samotného. To znamená, že byly znaky psacího stroje využívány pro reálné či abstraktní kresby neobsahující text. První dochované dílo tohoto typu je až z období Korejské války (cca. 1950). Podle amerického veterána Ennise Trimbleho byl jeho autorem Jihokorejec Gwang Hyuk Lee. Jedná se o barevný portrét Ježíše (rozměr 16x20 palců, tedy přibližně 50x60 cm), za který byl Gwang severokorejskými komunisty zastřelen. Digitalizovanou reprodukci je možné nalézt na adrese:
http://www.geocities.com/SoHo/Gallery/6446/ascii.jpg
Nejedná se o klasický ASCII ART, protože jednotlivé znaky obrazu byly psány ručně, nikoliv pomocí psacího stroje, nebo elektronicky. Prvním známým tvůrcem textového umění na psacím stroji byl Španěl Guillermo Mendana Olivera, který přes den pracoval jako stenograf a v průběhu noci se bavil tvorbou obrazů na psacím stroji. Článek o jeho dílech byl publikován v roce 1960. Olivera své obrazy tvořil pomocí znaků o a x a doplňoval je pomlčkou, tečkou a čárkou. Na tvorbě každého díla strávil v průměru 70 hodin čistého času. Jedna z ukázek je například tady:
http://mypage.direct.ca/r/rcrawfor/ascii_bg.gif
Vznik klasického ASCII ARTu ale musel ještě pár let počkat na rozvoj počítačových systémů. To nejdůležitější, co tento druh umění vyžadoval, byla klávesa DELETE. Tvořit cokoliv na psacím stroji znamenalo zříci se možnosti dodatečných úprav. Autor musel mít dokonalou představu o svém budoucím díle a celý proces tvorby znamenal strojově přesné přenesení této imaginace na papír. Tyto nedostatky se podařilo překonat až s nástupem počítačů, nejprve těch sálových a později stolních. Textové umění už nebylo výsadou několika nadšenců pro psací stroje, ale masově se rozšířilo hlavně díky znuděným pracovníkům obsluhy znakových terminálů ve vědeckých institucích nebo komunikačních centrech armády, kteří si tak krátili nekonečné chvíle ubíjející práce. Katalyzátorem textového umění byl však teprve internet.
ASCII
ASCII znamená American Standard for Information Interchange. Jak už název napovídá, jedná se o standardizovanou sadu 128 znaků, která platí (s minimálními odchylkami) pro všechny 16-ti a více-bitové počítače. Jednotlivé znaky jsou popisovány číselnými hodnotami 0-127. (Např. číslo 33 označuje znak vykřičníku !, číslo 42 hvězdičku * apod.) Pro ASCII ART jsou využívány pouze znaky 32-126 a 13 - carriage return (resp. nový řádek). Ostatní hodnoty (0-12, 14-31, 127) představují kontrolní znaky, jako například konec řádku, backspace apod., proto nemají v ASCII ART reálné využití (s výjimkou technicky pokročilých ASCII ART animací, kdy je právě těchto speciálních znaků užíváno k rozhýbání obrazů).
Pro vlastní tvorbu ASCII musí mít autor na paměti některé důležité informace, které zaručí, že výsledné dílo bude zobrazitelné na většině počítačů světa:
je nutné použít proporcionální font, tzn.že všechny znaky musí být tvořeny z matrice o stejné šířce a výšce
na britských klávesnicích je hash (#) nahrazen symbolem libry
bar, neboli svislá čára (|), je u některých počítačů uprostřed přerušena (např. Commodore Amiga)
caret (^) mívá různou velikost
tilde (~) je u některých počítačů umístěn uprostřed, u jiných nahoře
apostrof () v některých znakových sadách směřuje z jihozápadu na severovýchod, v ostatních je vertikální
Internet standardně převádí ASCII znaky se 7 bitovým popisem (0-127), vyšší hodnoty jsou proto zpracovávány nekorektně (pro 8 bitový přenos je nutné použít binární protokol)
pouze znaky v rozmezí 32-126 je možné tisknout
na obrazovku se vejde 80 ASCII znaků horizontálně a 24-25 znaků vertikálně. Doporučeno je používat 79 znaků horizontálně (poslední pozice je určena pro end of line) a 22 znaků vertikálně (jednak kvůli posunu obsahu stránky nahoru a také z toho důvodu, že většina zobrazovacích programů obsahuje stavovou/příkazovou řádku, která vertikální rozsah zobrazované plochy zmenšuje.
Jednoduchým a dnes již legendárním příkladem ASCII ART je následující zasněžená scéna s kaplí ve skleněné kouli od Joan Starkové.
Úplný boom ASCII ARTu začíná až koncem 80. let, společně s nástupem 16-ti bitových počítačů Commodore Amiga, Atari ST a samozřejmě tehdy ještě značně nedokonalých IBM PC a kompatibilních. Z původní zábavy několika nadšenců se v krátké době stává zcela nový styl počítačového umění, který si globálně získává množství vyznavačů. Rodí se samostatná počítačová scéna, zvaná (jak jinak než) ASCII SCENE. Objevují se první ASCII vytvářené na zakázku, v té době jako reklama pro nejrůznější volně přístupné i undergroundové BBSky. Prakticky všechny BBSky světa tehdy podlehly trendu mít v uvítací obrazovce alespoň stylově vyvedený název, složité logo nebo celé komplexní animace. ASCII se objevuje v textových formách manuálů k nejrůznějšímu software, v souborech FILE_ID.DIZ (standardizovaná forma krátkého popisu o software původně na BBS, nyní i na internetu, která je určena k tomu, aby uživatel dostal informace o daném ZIP/ARJ/RAR balíku a podle nich se rozhodl o stažení či nestažení!).
ASCII SCÉNA
ASCII SCÉNA vzniká na přelomu 80. a 90. let jako součást DEMO SCÉNY (viz Živel 12), a je založena na podobných principech. Postupem času se jednotliví ASCII umělci specializují na různé žánry ASCII ARTu - někteří sestavují loga, jiní rozsáhlé obrazy, animace, fonty apod. Sdružují se do skupin, spolupracují a vytvářejí tzv. ASCII COLLECTIONS (zkráceně collies) - ucelené soubory obsahující ASCII umění ve všech jeho stylech a žánrech - texty, loga, obrazy, ornamenty apod., to vše umělecky sestavené do jednoho celku a jednoho souboru. Objevují se collies inspirované minimalismem, kubismem, dadaismem nebo hnutím hippies, existují collies věnující se ekologii, antifašismu nebo dokonce takové úchylky, jako collies zobrazující pouze krávy nebo klokany. K vidění jsou ASCII mapy světa...
Skupiny se k sobě chovají přátelsky, prakticky neexistuje negativní rivalita. Na demo parties bývají velmi často pořádány soutěže o nejlepší ASCII ART, a to ať už ve formě hotových děl, tak i tzv. FAST ASCII soutěží, kdy autoři tvoří nová díla přímo v místě konání party v určeném časovém limitu.
UTILITIES
V dnešní době je až k neuvěření, co všechno je možné s omezenou znakovou sadou počítače vytvořit. Pryč jsou výše popsané doby spartánské tvorby na klávesnici psacího stroje. Dnešní ASCII je nejčastěji vytvářeno v klasických znakových textových editorech - na PC například v již zmiňovaném DOSovském EDITu, v interním editoru Norton Commanderu, pod Windows například v Notepadu. Na Amize bývá nejčastěji používán CygnusED, v Unixovém prostředí cokoliv od PINE až po ďábelský VI editor.
Rozšířenou formou ASCII je tzv. ANSI, které využívá všechny hodnoty znakové sady počítače (0-255) a umožňuje tak například tvořit text v různých barvách, používat veškeré speciální znaky např. pro výplň celé matrice proporcionálního fontu, rámečky (známé ze starého dobrého T602) apod. a tvořit tak mnohem komplexnější díla. Daní za použití ANSI je omezení zobrazitelnosti na IBM PC kompatibilní počítače. Pro editaci ANSI už běžné znakové editory nestačí (resp. tvorba ANSI by začínala zavánět tvrdým masochismem), takže vznikly speciální ASCII/ANSI editory. Nejlepším z nich je DOSovský THEDRAW, skvělý je i NFODIZ pro Windows. Oba jsou optimalizovány jak pro tvorbu ASCII, tak i ANSII a zahrnují v sobě pokročilé editační funkce kopírování/vkládání bloků a jejich výřezů, přiřazení nejpoužívanějších speciálních znaků na funkční klávesy F1-F12 (v opačném případě je nutné každý speciální znak vypsat podržením klávesy ALT a vyťukání číselné hodnoty znaku na numerické klávesnici (např. ALT+212), což značně prodlužuje práci.
Existují i specializované utility, které převádějí bitmapové (JPG, GIF, IFF apod.) obrázky do ASCII formátu. Tento způsob tvorby ASCII ARTu je mezi vyznavači zpochopitelných důvodů zavrhován, ale konverze samotná má i svůj skrytý a velmi užitečný potenciál - např. pro vytváření thumbnails (náhledů) při archivaci velkého množství bitmapových obrázků. Budete mít například archiv několika tisíc bitmap a podle názvů si těžko jednotlivé obrázky vybavíte. Není nic jednoduššího, než si obrázky převést do ASCII formátu jako náhledy, které zabírají neuvěřitelně malý prostor - při maximálním rozsahu 80x25 znaků pak každý obrázek zabírá maximálně 2kB (přičemž truecolorový JPG nejčastěji 100kB a více). Příkladem takovéto konverze je Mona Lisa:
RESOURCES
Nejlepším zdrojem doplňujících informací o ASCII/ANSI je samozřejmě internet. Stačí zavítat na Altavistu (http://altavista.com) a zadat vyhledávání hesel ASCII, ASCII ART, ASCII SCENE apod. Prozatím neexistuje ucelený systém informací o ASCII, jakýsi centrální informační server, proto je nutné hledat po částech. Na webu se sice nachází ASCII RING, ale je prozatím ve stadiu vývoje, nabízí spoustu informací o historii, tutorialy tvorby, ale nevěnuje se například současnosti, jednotlivým skupinám atd. Přímé kontakty na ně naleznete v souboru scenetXX.lha (XX označuje verzi) na adrese http://www.scenet.home.pages.de; jedná se o nejucelenější databázi e-mailových adres členů demo scény, včetně odkazů na webové stránky skupin apod.
