Čekání na amputace

Radek Šenkýř ví o technice piercingu i o pocitech spojených s jeho aplikací své. Veškeré postupy si vyzkoušel nejprve sám na sobě.

Je nestorem českého umění tělesných modifikací, jak se souhrnně říká tetování, piercingu, brandingu a podobným formám zkrášlování těla pomocí domorodých rituálních technik. Soukromě se piercingu věnuje od roku 1986, krátce po listopadové revoluci otevřel v Táboře první české piercingové a brandingové studio Piranha. V roce 1996 se s Piranhou přestěhoval do Prahy (Žitná 47), předloni otevřel ještě
jednu pobočku v pasáži Cinema Broadway. Ačkoliv Radek se svou výškou, takřka holou hlavou a bohatě potetovanými pažemi budí respekt, při rozhovoru se z něj vyklubal překvapivě rozvážný a oduševnělý chlapík.

Pojďme nejdřív třeba k tématu rizik piercingu. Slyšel jsem v televizi jednu odbornici na akupunkturu, která varovala, že na přední části těla jsou energetické dráhy. Pokud se do nich vloží piercing, zabrzdí v těle proudění energie. Lidé, kteří dělají akupunkturu a akupresuru, nevědí o piercingu téměř nic. Naznají místa, kam se šperk umísťuje. Jedině v rámci Unlimited Body Piercing, tedy krátkodobého zdobení na párty, přijde náušnice prakticky kamkoli. Pokud děláme takovýto zákrok my, v první řadě upozorním dotyčného, že se v tom místě náušnice v žádném případě neudrží. Tělo má tendenci vyloučit ji. Je to většinou v místech, kde jsou svaly nebo kosti, zkrátka všude, kde není volná kůže. Piercing se má provádět na tradičních místech, která se osvědčila po staletí. Veškerá energetická centra jdou kolem nich. Maximálně můžu zasáhnout nervové pletence, což jsou třeba bradavky. Propichování bradavek je při samotném piercingu i po něm velmi citlivé, ale stejně neovlivní energetické toky v těle.

Co musíš studovat, pokud chceš dělat piercing pořádně? Zabýváš se třeba akupunkturou nebo čínskými meridiány? Z toho piercing vychází. Mě akupunktura a podobné záležitosti začaly zajímat jako první a pak jsem teprve přistoupil k piercingu. Dnes začíná spousta lidí píchat do těla, aniž by měli něco nastudováno.

Rozlišoval jsi místa tradiční a módní. Která jsou ta tradiční? To jsou staré, kmenové záležitosti. Genitálie, bradavky, vrchní a spodní ret, uši a tváře.

To jsou ale také místa, kam si to lidé nechávají dělat z módy, ne? Už jsem říkal, že piercing se dělá v místech, kde je volná kůže. Na obličeji jich moc nenajdeš, takže se výběr zužuje na uši, které jsou tradiční, ale přitom je to největší průser. Potom obočí, nos, ret, jazyk a tváře.

Uši jsou průser kvůli tomu, že je v nich hodně akupunkturních bodů? Podívej, u nás se někteří odborníci ohánějí tím, jak je
piercing nebezpečný, a na druhou stranu není problém, aby malému dítěti v porodnici mlaskli náušnici, aniž by si dělali starosti. To je docela úlet.

No a kde jsou tedy ta netradičí místa? Většinou si přece lidé dávají piercing právě do záhybů kůže... Třeba podpažní jamky, krční jamka, zadní strana krku, dolní část brady, místa pod očima, blanka pod vrchním rtem nebo pod jazykem...

Jak ses ty sám dostal k piercingu? Já jsem nejdřív načuchnul východní filozofií a pak jsem se v tom tak trochu plácal. Vybíral jsem si pro sebe mlsoty a zbytek nechával být. Potom mě začaly víc zajímat přírodní národy. Začátek mého prvního piercingového studia byl spojený s rituály. Zajímalo mě, jak tímto zákrokem dostat lidi trošku někam jinam, mimo běžné toky dat v moderním světě. Při samotném zákroku nemůže myslet člověk vůbec na nic. Je to svým způsobem meditace, i když trochu násilná. Úplně vypínáš mozek. Právě tento okamžik, v němž se podrobíš zákroku, je podle mě důležitý. Hned potom přichází chvíle euforie, kdy se do těla vyplavuje adrenalin. Prostě mě zajímala spíš práce z lidmi než estetické hledisko piercingu. Krása samozřejmě hraje svou roli. Když přijde holka se čtyřmi dioptriemi a nadváhou, která chce velkou náušnici do nosu, protože to viděla na fotce své oblíbené kapely kdesi v časopise, snažím se jí to rozmluvit, protože dělá hloupost. Můžu jí vybrat něco jiného na jinou část těla. Pokud na tom trvá, samozřejmě jí posloužím - je to zákazník.

Takže takhle to funguje? Kdyby si někdo z Lunetiku dal piercing, netrhnou se vám dveře. To snad ne! Na těchhle módních vlivech ale určitě něco je. Když se v televizi objevil klip nějakých těch... Green Day, mám dojem..., kde byl vidět piercing v jazyku, dva měsíce jsme dělali jenom jazyky. Ale já televizi moc nesleduju, takže nevím, jestli to takhle funguje.

To víš, že to tak funguje. Když se objevil Keith Flint z Prodigy s piercingem v nosní přepážce, na ulicích se začali rojit podobní týpci. Mluvil jsi o vztahu propichovače a propichovaného. Vzniká mezi nimi něco jako vztah, který vydrží léta? I když se ti lidé třeba už nesejdou? Něco jako zbavení panenství nebo ocejchování otroka? To určitě ne, to ne. Určitý druh vztahu vzniká s člověkem, který podstoupí zákrok, předem zcela jasně ví, co chce, a vrátí se třeba na druhou věc. Piercing mu nebude vadit v životě, v zaměstnání ani doma, má to v sobě jasný a srovnaný. S těmito lidmi máš určitý kontakt, protože se do studia vracejí. Zajímají je nové typy náušnic, nové postupy, prostě tam vzniká z jejich strany určitá závislost na tomto způsobu zdobení. Piercingu už věří a přijde jim vlastní. Naproti tomu s řadovým zákazníkem - typický příklad je osmnáctiletá holka, která chce píchnout pupík - vtahy moc nevznikají. Je to docela běžící pás.

Pak asi musíš oddělovat svůj vlastní, hluboký zájem o piercing, a svou práci, která je většinou jen komerční opruz. Z mého životního postoje je to, co dělám, tak třicet procent. Samozřejmě mě práce ve studiu baví, jinak bych ji nedělal. Opravdu ale nemůžu do téhle práce vměstnat všechno. Proto už dva roky děláme vlastní show "Rogalo". Právě to je věc, která je mi velice blízká.

Co je to za show? Vezmeme háky o průměru 6 milimetrů, narožníme s nimi chlapíka na zádech a na stehnech a zvedneme ho do vzduchu.

Musí oběť, která se vám vydá do rukou, nějakým způsobem trénovat a připravovat se? Mám na mysli vašeho pokusného masíka, s nímž jsem se seznámil ve studiu. Pozor, Václav, na němž show předvádíme, není v žádném případě masochista. Vychutnávání bolesti je pouze omáčka kolem fakír show a podobných seancí, které probíhají na východě. Protože mi takhle nakašírované věci fakt nesedí, od začátku jsem chtěl dokázat, že tenhle vrcholový piercing je věc techniky. A já tvrdím, že tohleto je věc techniky, nic jiného. My jsme zavěšování dělali asi šestkrát se vzestupnou tendencí. Není to bolestivé, protože háky protahujeme místy, kde je kůže houževnatá. Člověk, který visí, je na tom asi jako štěně, které bere vlčice vzadu za kůži na krku. Vypadá to hrůzostrašně a každý si myslí, že ten chlap musí být zákonitě na drogách, ale není to pravda.

Co z toho ale pak má člověk, který show podstupuje? Pokud je v tom, jak říkáš, jen technika, pak jenom ohromí ostatní. Neprožívá při tom nějakou extázi? Ale jo. Samotné zvednutí za něco - a ty nevíš za co - je pro Václava natolik euforickým zážitkem, že po první akci byl hodinu úplně jinde. Nešlo o změněný stav vědomí, ale byl tu jeho náznak. Dá se to trošku připodobnit k dlouhému bungee-jumpingu.

To bude finální stadium, až ho takhle zavěsíte, přivážete na gumu a hodíte z mostu.Aby se neutrhl... Všechno je věc techniky.

Docela mě překvapuje, jak to všechno převádíš na technickou záležitost. Traduje se přece, že fakirské seance mohou podstoupit jen lidé ve stavu hlubokého náboženského vytržení nebo v tranzu. Já tvrdím, že ne. Člověk může být ve stavu nějakého vytržení, ale taky nemusí. Ta věc je technicky proveditelná úplně stejně. Umíme to dělat tak, aby nic nebolelo.

Bolest tedy není ve světě piercingu až tak podstatná? Polovina těch věcí nebolí skoro vůbec. Pokud jde k zákroku člověk, který ho opravdu chce, prostě ho vydrží.

Velká bublina je kolem tématu piercing a sex. Mluví se třeba o piercingu penisu, který prý zvyšuje sexuální prožitek. Piercing penisu a dámských genitálií je hrozně starej a dělá se kvůli funkčnosti. Na tom, co jsi říkal, je velkej kus pravdy. Samozřejmě nezáleží jen na fyzických dispozicích jedince, na fyzickém dráždění, ale taky na psychice.

Jak to tedy funguje? Když má někdo piercing v penisu, pomáhá třeba při erekci? Mluvíš o piercingu penisu, ale jeho variant, které jsou funkční, je asi pět nebo šest. Pak máš dalších dvanáct až patnáct, které jsou ozdobou. Pokud chce někdo funkční piercing penisu, v první řadě se zákazníka zeptáme, co si od toho slibuje. No a v tu chvíli se domluvíme na určitém modelu a ten mu aplikujeme. U Ampallangu nebo Apadravy, což je vertikální a horizontální vpich skrz žalud, dochází k tomu, že náušnice ve finále vytváří jemný tlak na žalud, a tím oddaluje výron. Člověk, který trpěl předčasnou ejakulací, tak může oddálit výron třeba o třičtvrtě hodiny. Ten jemný tlak přechází v příjemnou bolest. K výronu dojde až ve chvíli, kdy intenzita s délkou mechanického dráždění tuto bolest přebije.

Princ Albert je také z těch funkčních? Princ Albert je hlavně pro partnerky nebo partnery, kteří jsou citliví uvnitř. Není to piercing pro muže. Muž ho nosí, ale není tím, kdo z něj při sexu něco má.

Potvrzují ti ženy, jejichž partner má piercing v penisu, že opravdu něco cítí, že mají ze sexu větší prožitek? Myslím si, že je spousta mužů, kteří vůbec nevědí, jak to jejich partnerky mají. Když jim doma něco nehraje, tak si myslí, že to piercingem penisu zachrání. Ale dobře, bavíme se o piercingu: technicky může piercing penisu některým problémům pomoci.

Slyšel jsem, že někteří lidé si aplikací piercingu oddělují jednotlivá životní období. Je to pro ně zásadní změna, zásadní proto, že se rozhodnou sáhnout na své vlastní tělo. Podstupují tak mnohem bytostnější zážitek, než když kupují nové autu nebo střídají holku. Co si o tom myslíš? Piercing je věc, která tě v normálním životě nemusí potkat, ale ty se přesto rozhodneš, že ho podstoupíš. Ne aby ses očistil, všechny ty řeči kolem zní hrozně květnatě, ale pro dobrý pocit z toho zážitku. Pak piercing máš, euforie končí a život jde dál. Pokud ti ale tento model vyhovuje, vracíš se pro další věci. Bereš je jako důležité body, které vymezují tvůj rok, tvoje bytí.

Pokud bychom tedy brali piercing jako osobní rituál, je podstatnější samotný zákrok jako takový, nebo nošení náušnice po něm? Podstatný je moment, kdy jsi propichován, ale pak nastává období, kdy se o piercing staráš. To je zase hodně jemná verze procesu vyčištění vlastní hlavy. Víš, že musíš udělat tohle a potom zase tohle. Myslím, že 95 procent lidí v téhle společnosti jede podle nějakého řádu, ať už si to připouští, nebo ne. Řád, který si mohou sami zvolit, je pro ně ideální. Starání se o piercing berou jako jednu z jistot v neustálém hledání.

Proti tomu by se určitě ohradili svobodomyslnější lidé, kteří vidí smysl života naopak v odmítání řádu. Možná je jejich smysl života a jejich řád právě v tom odmítání. V podstatě cokoliv, k čemu se v životě rozhodneš, co děláš a co si dopředu naplánuješ, už je stavění řádu. Tak jako tak si vytváříš nějakou jistotu, ať už je to jistota nejistotou, nebo jistota jistotou.

Neděláš jen piercing, ale taky branding a scarification. Piercing považuje většina lidí za ozdobu. Je to šperk umístěný na těle. Při brandingu a scarification ale vzniká jizva, tedy něco, co tě hyzdí. Proč potom lidé podstupují tyto dva zákroky? Branding je daleko zemitější a živočišnější záležitost. Už samotnou technikou se nejvíc přibližuje prastarým rituálům. Přijde třeba žena, která má významnou funkci ve velké firmě, a přesto chce branding. Pro ní má smysl jako očistná koupel. Jednou za čas do té vody sestoupí, namočí se a než stačí úplně oschnout, podstoupí třeba něco podobného. Právě z těchto momentů se skládá její život, ne z toho, co je mezi nimi.

V čem se navzájem liší lidi, kteří preferují tetování, piercing a branding? Řekl bych, že třeba branding chtějí lidé, kteří na sobě nemají nic jiného. U piercingu je to jasný - jsou to lidi do pětadvaceti a potom nad čtyřicet nebo padesát. Skupina nad čtyřicet hledí na funkčnost a vyžaduje především piercing genitálií. Mladší sorta zákazníků si piercing umisťuje tam, kde je vidět. U tetování děláme intimnější věci pro starší klienty, ale pokud někdo vypadá jako já a dožije se padesáti, je mu jedno, kam obrázek přijde. Prostě chce něco nového a místo si najde kdekoliv. Na scaring chodí mladší lidé, kteří inklinují k návratu do přírody, prostě k čistšímu stylu života.

Hodně se také uvádí, že piercing je způsob, jak získat kontrolu nad svým tělem. Vnímáš ho jako přivlastnění si nebo znovuuvědomění vlastního těla. Jasně. To je stejné, jako když se kopneš do palce u nohy. Taky si uvědomíš, že svoje tělo sakra máš.

Mluvíme tu o zákrocích, které si dnes může dopřát kdekdo. Potřebuješ jen odvahu a nějaké ty peníze. Jak to funguje u primitivních kultur? Jsou tyto metody zdobení něčím vyjímečným? Musíš se na ně připravit a zasloužit si je? Ano. Je v tom ale ještě něco navíc. V primitivních kulturách zhruba 40% abonentů po iniciačním zákroku umírá. Fungovalo to jako selekce členů kmene a příprava byla tak dlouhá proto, že ses vyrovnával s vlastní smrtí. Buď jsi zákrok přežil včetně všech hygienických hrůzostrašností, a tím jsi byl hoden žít dál, nebo jsi umřel a dokázal, že nejsi pro kmen žádnou jistotou.

Nedávno jsi byl na studijní cestě v Indonésii. Naučil ses něco nového? Nic nového pod sluncem. Mají tam hodně rozšířená studia. Na město s padesáti tisíci obyvateli připadá takových tisích studií. Představ si to jako jako všechna studia v Německu situovaná do Tábora v jižních Čechách.

Takže tam má každý druhý piercing? Ne, piercing se v Indonésii týká maximálně ženského nosu. Domorodci zastávají názor, že piercing strašně bolí. Přitom mají tetování po celém těle. Možná jim náušnice překážejí v jejich životním stylu, který vyplňuje práce venku. Volí zřejmě funkční metody - nějaké to ochranné tetování, aby se jim nic nestalo, když jdou chytat ryby. Navštívil jsem jen asi padesát studií, pak už to bylo totéž. Nakonec jsem vybíral pouze zařízení, kde tetovala třeba už pátá šestá generace. I tam už ale pronikla civilizace, takže se tetuje elektrickou pistolí. V případě, že nejde proud, děti venku šlapou na kolech a vyrábějí proud. Ve studiích s dlouholetou tradicí ti nabídnou ale i tradiční tetování velrybími kosticemi. Jako Evropanovi ti vylezou oči z důlků, když si uvědomíš, jak nemožné je takovou věc vydezinfikovat.

To jsi normálně přišel do studia někde na konci světa a řekl: "Dobrý den, můžu se podívat, jak tady pracujete?", nebo jsi spoléhal na nějaké známé? Jelikož tam bylo docela teplo, vyrazil jsem v tričku hned první den. V tu chvíli začal ze všech koutů křik "Tattoo man, tattoo man!" Lidi mě zdravili a naháněči se přetahovali, kdo mě odtáhne do toho zaručeně nejlepšího tetovacího studia.

Jakožto zákazníka? Přesně tak. Když mě viděli tetovači, samozřejmě poznali, že si nic dělat nenechám a mohli jsme se v klidu bavit. Starší domorodci, kteří měli víc tetování, mě stavěli a ulici a slušně žádali, zda si mě mohou prohlédnout.

To se ti v Praze asi nestane, aby tě někdo stavěl na ulici a chtěl si tě prohlédnout. Jet potetovaný do Indonésie je pro tebe strašné plus, protože si tě lidi váží. Je to pro ně zcela přirozená součást života, nad níž se nikdo nepozastaví. Řekl bych, že někteří staříci získali své postavení právě díky rozsahu tetování.

Na začátku jsi mluvil o tom, jak jsi se k piercingu dostal. Zmiňoval jsi duchovní kořeny, ale kde jsi získal praktické zkušenosti? U nás asi těžko, od koho taky, když nebudu počítat nějakého magora z Valdic. Kdysi dávno jsem viděl tuším ve 100+1 domorodce, kteří měli propíchnuté bradavky. Říkal jsem si, že je to něco šílenýho, že to snad ani nejde...

Promiň, že ti skáču do řeči, ale to je opravdu zvláštní. Víš, že stejně odpovídají téměř všechny osobnosti, které rozjížděly piercing v západní kultuře? Fakir Musafir i další tvrdí, že prvotním impulzem pro ně bylo setkání s rituálně ozdobenými domorodci v časopisech. Nečetli ovšem 100+1, ale National Geographic. Jo? Ona to byla vlastně jediná možnost, jak se u nás k něčemu podobnému dostat. No a potom jsem tyhle věci začal naprosto hrubě zkoušet na sobě.
Sám, bez jakýchkoli vědomostí? Ne, tehdy už jsem byl ve fázi, kdy jsem měl nastudovány nějaké ty nauky o těle. Věděl jsem, že lidské tělo je víceméně geniální. Najdeš na něm místa, která jsou skoro uzpůsobená pro to, aby na nich byl šperk. Poprvé jsem si píchnul obočí a zkoušel, čím to hojit. Pak jsem si píchnul bradavky, jazyk, potom penis...

Tohle všechno sám? Všechno sám.

Je to obvyklé, že profesionálové preferují zákroky sami na sobě, nebo jde spíše o výjimku? Ne, není to obvyklé, ale chtěl jsem vědět, jak to bude bolet zákazníka. V té době jsem navíc neznal nikoho, koho bych na sebe pustil. Později jsem to začal dělat kamarádům a známým a ve chvíli, kdy začal být o piercing velký zájem, jsem zauvažoval, jestli to není příhodný moment zkusit to jako zaměstnání.

Tehdy jsi otevřel studio Piranha v Táboře? Pokud vím, byli jste v Čechách první. Přesně.

Kdo tě naučil pracovat s nástroji, které se používají při práci. Neměl jsi žádného učitele, takže sis koupil nějaké manuály? Pracujeme v podstatě se třemi typy nástrojů, které nejsou pro zákrok bezpodmínečně nutné. Zrychlují a usnadňují ti práci, ale nehrají příliš velkou roli v zamezování bolesti. První dva roky jsem dělal všechno jenom v ruce. Potom jsem objednal nástroje od předchůdce Chirany, který vyráběl modely nejpodobnější těm zahraničním, které jsou ovšem navrženy přímo pro piercing. Dva z těch nástrojů jsou původně kleště na plíce a na hemeroidy.

Na internetu jsem viděl fotky zákroků, s nimiž jsem se u nás ještě nesetkal. Třeba pocketing, kdy se šperk vkládá alespoň zčásti pod kůži. Dělá se tady něco podobného? Jestliže opominu spoustu drobných problémů, pořád je tu jeden velký. Implantáty už musíš dělat sálově. Potřebuješ absolutně sterilní prostředí, kde máš k dispozici odsávačku a instrumentářku. Kompletní zařízení včetně výbavy dnes čítá několik milionů korun. Mluvím tedy o skutečných implantátech: představ si třeba rohy na hlavě, náušnice zašité do kapes ve rtu nebo řadu kuliček podél žeber nebo páteře. Nejvíc mi na tom všem vadí nedostatek zkušeností. Implantáty dělá jediný člověk v Anglii a pracuje teprve tři roky. Jde o světoznámého chirurga, který si sám vyrábí speciální nástroje pro každý jednotlivý zákrok. Odoperoval zatím asi šest lidí, kteří nosí teflonové implantáty tři roky. Pro mě je to hrozně krátká doba, abych uvěřil, že ten materiál nezačne cestovat nebo vylučovat bůhvíjaké svinstvo. Zpočátku působily implantáty slibně, ale zdá se, že boomem nebudou.

Je to něco zbrusu nového, nebo má i tahle metoda kořeny u primitivních kultur? Je nová použitým materiálem a místy, kam se vkládá. Samotné implantáty jsou samozřejmě stará záležitost.

Co třeba obšívání kůže drátem. Ty myslíš sešívačku?

Viděli jsme fotku ženy, která měla na zádech výšivku z tenkého drátu. Ivan to chtěl nejspíš objednat manželce... Podobné věci se dělají na focení do katalogů. Nedají se normálně nosit. Ze stejného soudku je asi dva roky stará záležitost z Německa. Přišli na to, že je docela dobrej fór nacvakat sešívačkou na papíry něco do kůže.

To ale nemůže vydržet moc dlouho, ne? O to právě jde. Skobičky vyndáš a zůstanou ti po nich zanícené dírky, které vytvoří ornament. Za nějakou dobu se stejně vyhojí a na kůži nic nezůstane. Můžeš s tím oslňovat na párty, ale pro mě je to prasárna, která nemůže projít v normálním studiu. Občas se dočteš o extrémních případech. Lidi si ořezávají uši do jiného tvaru, odseknou si poslední články prstů, nebo se rovnou vykastrují. Jsou to zvěstovatelé blízké budoucnosti, anebo adepti na svěrací kazajku? Já jsem se dal slyšet v nějakém článku, že jako další přijdou amputace, takže teď nemůžu být zásadně proti.

Proto se ptám. Byl to můj článek a tvoje slova. No právě. Myslel jsem, že přijdou rychleji. Pořád čekám. S amputacemi určitě budou nějaké právní problémy. Nemůžeš přece jen tak někomu useknout nohu.
Pokud amputace přijdou, určitě se nebudou dělat studiově. Půjde maximálně o autoamputace, které by prováděl jedinec v úzce ohraničeném okruhu podobných lidí. Určitě nepřijde doba, kdy půjdeš po Václavském náměstí a tam bude cedule "Amputujeme cokoliv".

Vraťme se ještě k výhledům do budoucnosti. Máš pocit, že přijdou stále extrémnější trendy? Fantazii se meze nekladou. Pokud si umaneš, že svoje tělo potlačíš, můžeš s ním dělat v podstatě co chceš. Když jsme u těch extrémů, určitě jsou jedinci, kteří to mají hozený zcela jinak. Četl jsem inzerát v Annonci, v němž chlapík za finanční úplatu požadoval, cituji: "Propíchnutí obou varlat, rozdrcení a následné vykastrování za plného vědomí. Tak tohleto bychom určitě nedělali. Většina profesionálů ve studiích má k práci etický přístup, který jim velí rozmluvit zákazníkovi zákrok, který je naprosto nesmyslný.

Když jsme se setkali poprvé, měl jsi po těle daleko víc viditelných náušnic. Dnes ti zůstaly jen roztahovací tunely v uších. Proč jsi dal všechno to smetí pryč? Jednou za čas na mě přijde chuť si něco udělat. Pak vyruším kombinaci, kterou mám odzkoušenou lety nošení, a zkusím třeba něco jiného.

To asi dobře funguje při balení holek, ne? Myslím, že spoustu holek musí vzrušovat, když máš nějaký piercing. Hele, já nevím. Mně už je 33.

Sám za sebe můžu říct, že to není tak jednoduché. Ne že by si piercingu nevšimly, ale stejně tomu musíš sakra pomáhat. Všechny piercingy, které mám, jsou určené natolik pro mě osobně, že už opravdu nepovažuju za důležité, jestli mám ocelové rohy na hlavě nebo ocas na zádech.