Nejsou to mimozemšťané (Whitley Strieber)

Whitley Strieber je autorem takových bestselerů jako Communion (Společenství), Transformation (Proměna), Majestic a Break-trough (Průlom).

nejsou to mimozemšťané
rozhovor s Whitleym Strieberem
z časopisu Magical Blend

Co jste podnikal během těch několika posledních let, kdy jste se stáhl do ústraní a snažil se nebýt již onou veřejně známou osobou, reprezentující společenství ufologů?
Doufal jsem, že si odpočinu. A to nejenom od toho, že jsem byl veřejně známou osobou. Doufal jsem, že si odpočinu ode všeho. To, s čím jsem především chtěl skoncovat, byl život ve dvou světech zároveň. Žil jsem svůj normální život a vedle toho i život s mimozemskými návštěvníky, který stále pokračoval a naprosto neuvěřitelně expandoval. Bylo to něco, o čem se mi ani zdaleka nesnilo. Nikdy by mne nenapadlo, že je vůbec něco takového možné.

Jakým způsobem jste expanzi, o které mluvíte, prožíval?
Především je třeba říct, že návštěvníci mne v podstatě neopustili. Vrací se. Když jsem měl zážitek napojení, o kterém píši v knize Společenství, a zmocnila se mne představa, že jsem byl - já, muž - znásilněn, že kdosi vtrhnul do mého domu a přepadl mne, poté se moje mysl, v zoufalém pokuse uniknout před touto skutečností, zřejmě tímto kulturně podmíněným fenoménem, kterému říkáme návštěva mimozemšťanů, snažila překrýt to, co bylo ve skutečnosti velmi lidskou zkušeností. Myslím si, že doktor Klein, který mne pak jako první uvedl do hypnotického stavu, si o celé věci myslel totéž. Je to velmi známý hypnotizér, který býval často zván jako soudní znalec k případům, kdy mělo dojít k únosům mimozemšťany. Klein pak tyto oběti i případné svědky zpovídal v hypnotickém stavu. Je to odborník na oživování vzpomínek pod pod vlivem hypnózy. Když jsem se opravdu dostal do hypnózy, moje výpověď ze mne plynula naprosto spontánně a nezastavitelně. Všechno to do sebe neuvěřitelně zapadalo. Přitom to všechno bylo tak strašně prapodivné, že jsme pak po skončení seance nebyli schopni slova. Já vlastně dodnes nevím, co si s tím počít. Žiji s touto zkušeností od roku 1985 a ona se postupně proměňuje ve složitě propracované svědectví kontaktu s někým, či s něčím, co je z jiného světa. Má to v sobě prvky, které mne hluboce zasahují a očividně oslovily i všechny ostatní lidi, kterých se to dotklo. Dnes už o tom nedokážu uvažovat jenom jako o zážitku s nějakými UFOny, kteří sem přiletěli z jiné planety.

Proč si myslíte, že je nemožné pojímat to tímto způsobem?
Protože jsem to viděl působit zevnitř. Viděl jsem, co to je, když to vstupuje do lidských životů, a jak to lidi proměňuje. Směřuje to vaši pozornost na nejhlubší úroveň vašeho já. Lidé se pak ocitají v situaci, kdy v důsledku podobné zkušenosti naprosto přeorientují celé své životy.
Jednou se na naší lesní chatě sešlo pár lidí, kteří se s jedním z těchto tak- zvaných návštěvníků setkali tváří v tvář. Dalo by se tedy čekat, že po takové zkušenosti řeknou: Setkal jsem se s UFOnem, ale nebylo tomu tak. Jedna z žen, která toto prožila - byla to již starší dáma - si uvědomila, že její život vlastně ještě neskončil. A začala od začátku. Od té chvíle naprosto změnila celý svůj život. Brzy si našla manžela a dnes má za sebou už sedm let skvělého manželství, k němuž by jinak dospěla jen ztěží. Také další svědkyně této události změnila celkovou orientaci svého života. Takovýchto lidí, kteří po kontaktu s návštěvníky změnili své životy, jsem poznal víc.
Jinak řečeno, nezdá se mi, že by tu šlo o klasický typ kontaktu mimozem- šťana a člověka. Mám spíš pocit, že to je určitý typ zkušenosti, která je schopna měnit život. Zcela zjevně tu jde o rovinu vědomí, která má - alespoň někdy - svou vitalitu a fyzickou realitu, o které jsme neměli tušení, že vůbec existuje.

Jak si lze ověřit rovinu reality, se kterou máme co dělat? Jak si s tím poradíte vy?
Je to velmi obtížné. Když si například vezmeme zážitek, o kterém jsem hovořil před chvílí, ona dáma, která se tehdy dotkla návštěvníka, se domnívala, že jde o zvíře, které vstoupilo do pokoje. Samozřejmě že to zvíře být nemohlo, nebylo kudy by se dostalo dovnitř zavřeného domu. Pak to vstoupilo do dalšího pokoje, kde to spatřil další člověk. Šlo to pak dolů do haly a tam to probudilo další dva lidi, kteří zde spali na gauči. Muž, který zde spal, se probral a uviděl, jak se to před ním proměňuje v cosi, co mělo orlí hlavu. Vypadalo to v tu chvíli jako něco, co má pro lidskou species všechny příznaky hlubokého mytologického smyslu. Pak se to zase ztratilo. Zmizelo to z povrchu země. Ten večer byla naše chata natolik zaplněna lidmi, že já a můj syn jsme raději tábořili pod širým nebem. Vrátili jsme se do chalupy, až když se všechno tohle stalo, v čase rozbřesku. Spatřili jsme pak jakousi postavu krytou kapucí - stříbrnou a průsvitnou - která se vzduchem vznášela pryč, když se jí nějak podařilo prolnout skrz zeď domu. Pak pokračovala přes trávník a dál do lesa. Velmi opatrně se při tom vyhýbala stromům. Očividně to tedy nebyl duch, i když to tak vypadalo. Lidé, kteří viděli, jak se to proměňuje v orla, zakoušeli velmi citelný závan tepla, které se odkudsi přivalilo. Vyděsilo je to tak strašně, že vyskočili z postele. Domnívali se totiž, že dům hoří.

Takže šlo o mnohonásobné svědectví nikoli nějakého mimozemského stroje, ale bytosti.
Ano, šlo o bytost, která se projevovala ve třech nebo čtyřech různých podobách zároveň. Jedna z nich byla naprosto fyzická; bylo možné se toho dotknout, bylo to hmotné. Druhá podoba se projevila, když se to před zmíněnými svědky proměnilo v bytost s orlí hlavou. Pak se to najednou stalo neviditelným. To byla třetí podoba. Ve čtvrté fázi se to začalo přesouvat pryč, začalo to plynout a být znovu viditelné. Bylo to však průsvitné a zanechalo to za sebou silný poryv horka. Jsem přesvědčen, že to nebyla žádná iluze. Jak si to vysvětlit? Nezapadá to do žádného druhu ufologických hypotéz, o kterých vím.
Myslím si, že tu pohlížíme na okraj čehosi, co působí ve stejném poli jako lidská realita, ale co tuto realitu reflektuje jiným způsobem. V celé posloupnosti tohoto zážitku existují referenční body, které se tak či onak vztahují k fyzické realitě. Dokonce i proměna té bytosti z jedné formy do druhé mohla víc souviset s perceptuální transformací nežli s transformací fyzikální. Mohlo by to být tím, že člověk spatří cosi, co naprosto neočekával - cosi, čemu nevěří, že by to vůbec mohl vidět - a proto hledá útočiště v oblasti mytologických odkazů v hlubinách své duše. Možná to takhle funguje vždycky. Možná že je to i důvod, proč bohové v minulosti vypadali tak, jak vypadali. Jinými slovy, když vnitřní odkazy lidem říkají, že právě vidí něco, co je natolik mimo běžnou realitu, že to ani jejich mysl nedokáže zachytit, jejich mysl se po pár vteřinách sama transformuje v něco, co pro ni má na velmi hluboké psychické úrovni nějaký smysl.
Myslím si, že o fenoménu UFO lze uvažovat spíše jako o velmi silném a působivém moderním folkloru. Tyto mimozemské bytosti mají na naši kulturu stejný dopad, jako ho měli starodávní bohové na kultury minulosti. Soudím, že lidé tyto bohy viděli a komunikovali s nimi opravdu tak, jak to popisují.

Myslíte, že vláda úmyslně zamlčovala pravdu o fenoménu UFO?
Ano. Od roku 1948 tu byl k dispozici dostatečný počet očitých svědků, kteří se s UFO setkali všude možně ve světě. Existovaly letecké fotografie z výpravy za polární kruh, které odhalily určité záležitosti, týkající se operací těchto strojů - o jejich rychlosti, manévrovacích schopnostech a jejich očividné vazbě na magnetické pole Země. Měli k dispozici různé druhy trosek těchto strojů. Jinými slovy, měli toho dost, aby mohli dospět k závěru, že tu dochází ke kontaktu. V dalších letech se tu objevila doslova záplava nejrůznějších svědeckých materiálů. Já osobně si nemyslím, že by nutně šlo o UFO, ale oni měli určitě dostatek důkazů, aby tento závěr učinili. V září roku 1952 se objevilo UFO nad Washingtonem. Viděla je široká veřejnost, došlo k jejich radarovému zachycení, podařilo se je i nafilmovat. Pozorovali je profesionálové ve vzduchu i na zemi. Přesto - a je to neuvěřitelné - to všechno bylo smeteno pod koberec. To, co se tu stalo, je něco naprosto mimořádného. Zakamuflovat tohle všechno muselo vyžadovat obrovské úsilí. Musíte lidem v médiích zkroutit ruce tak, aby psali, že to bylo hejno ptáků, nebo cokoli, co to nějak vysvětlí. Přesto si nemyslím, že by během tolika let pozorování fenoménu UFO došlo k nějakým kontaktům mezi zástupci vlády a takzvanými mimozemšťany. Pravděpodobně došlo k interakcím po linii takových bizarních zážitků, jaké jsem popsal ve svých knihách. To samo o sobě stačilo, aby se tu na fenomén UFO zformoval názor, který se z velké míry zakládal na strachu.
Jiná věc, která se odehrála na počátku 50. let, byl počátek projektu, ze kterého se později vyvinul Projekt Aurora. Účelem tohoto projektu byl vývoj stroje, který by se mohl stát rivalem pro stroje vetřelců. Pakliže měla Air Force naplnit svůj základní úkol, totiž ochranu našeho vzdušného prostoru, potřebovala stroje, které by byly schopné fungovat stejným způsobem jako UFO. Oni v podstatě opisovali to, co ve vzduchu dokážou dělat tyhle létající talíře. V zadání bylo, že je třeba zkonstruovat něco, co by dokázalo létat stejně, nebo ještě lépe, ale pouze ve vzduchu - nikoli jako vesmírné plavidlo. Na počátku 80. let se Projekt Aurora přesouvá do oblasti Tennessee Valley, kde se také postaral o spotřebu obrovského množství elektřiny z místní elektrárny.
Dělal jsem rozhovory s lidmi, kteří v této oblasti žili a oni hovořili o tom, že viděli jakési světelné balóny vznášející se přes pole, stejně jako cosi, co popisovali jako zářící létající talíře. Jinými slovy, jejich popisy velice korespondují s popisy toho, co dnes lidé vídají v Oblasti 51, v Nevadě, což je zajímavé, neboť Projekt Aurora se na konci 80. let přesunul právě sem.
Myslím si, že Projekt Aurora bude velmi brzy odtajněn, pravděpodobně během pár let. Pak se tím určitě pokusí vysvětlit všechny příběhy o setkání s UFO, o nichž se během třiceti let utajovaného vývoje těchto strojů hovořilo. Pokusí se je vysvětlit jako součást Projektu Aurora.
Problém je v tom, že je to lež. Ale ještě větší lží je skutečnost, že tíž lidé, kteří jsou odpovědní za tuhle lež, vůbec nechápou povahu celého tohoto fenoménu. Nechápou zážitek setkání s fenoménem UFO. Můj vlastní vztah k tomuto zážitku mne přesvědčil o tom, jak hluboce to souvisí s naší vlastní lidskostí. Rozhodně to není nějaký odpad našeho podvědomí. Patří to k něčemu, co je nad tím, čemu říkáme vědomí. Zdá se, že lidská mysl určitým způsobem existuje i na hyperfyzické a hyperdimenziální úrovni, možná že na hypervědomé úrovni. To, co se v tomto případě děje, je, že padají bariéry mezi hypervědomím a normálním vědomím. My pak zjišťujeme, že existuje fyzická evoluce lidstva, která probíhá i na této hyperfyzické nebo hypervědomé rovině.
Rád bych jednou viděl, jak se povaha lidské zkušenosti bude měnit, až naše uvědomění začne stoupat vzhůru, směrem k tomuto hypervědomí, a začneme všichni rozumět této vyšší rovině fyzického bytí.
Vím, že pro lidi, kteří tuhle zkušenost neměli, asi mluvím v hádankách, ale nemohu si pomoci. Mohu však říct, že během uplynulých deseti let jsem dostal asi sto třicet tisíc dopisů od lidí, kteří měli podobnou zkušenost jako já. Je to něco, co už klepe na dveře. Něco, co se nás pokouší probudit, abychom šli dál, vhůru.