Not Pre-Millennial, Just Tension (Michael Horsham)

Michael Horsham je členem graficko-designérské skupiny Tomato a zároveň teoretikem moderního designu. Zastihli jsme ho v londýnské čtvrti Soho, kde mají pronajatý Tomato-dům.

Not Pre-Millennial, Just Tension

Ivan Adamovič

Tomato se hodně zabývá tvorbou reklam. Myslíte, že reklama je umění pro masy?
Myslím že ne. Já osobně jsem se na mnoha reklamách nepodílel, ale každopádně je to zajímavá činnost, která vás dostane do míst, kam byste se jinak nepodívali. Reklama je něco jako psaní knihy - vyprávíte nějaký příběh, snažíte se sdělit nějakou atmosféru. Je těžké to nějak zobecňovat. My jsme za několik posledních let vyrobili 150 reklam, což je docela dost.
Myslím, že rané reklamy, které dělali mí kolegové, byly docela působivé kousky, že v nich moc kompromisů nebylo. Hlavně se snažíme nezabývat se zakázkami, které nás nezajímají. Určitě bychom nepřijali zakázku na nový mycí prostředek, kdyby se od nás chtělo, aby si tam jen povídaly dvě ženy v kuchyni. Nás zajímá, když můžeme přijít s nějakým novým nápadem.

Jak byste charakterizoval Londýn? Co je pro něj typické?
Asi to míšení kultur, vlivů, trendů a mašlenek. Ta obrovská hustota a různorodost.

Visí teď ve vzduchu nějaké zajímavé trendy?
Zřejmě ano. Co se týče designu, v poslední době jsem viděl úžasný nábytek, co se týče literatury, Ian Sinclair je například hodně zajímavý. Jinak o trendech moc nevím, nemyslím si, že by člověk měl věnovat příliš velkou pozornost různým hnutím a trendům. Když něco pojmenujete, spolehlivě to umrtvíte.

Co jiného nám ale zbývá, než věci pojmenovávat, pokud jim chceme porozumět?
Já bych se zeptal, proč jim chcete porozumět? Proč není lepší jen si jich užívat?

Dobře, ale stejně myslím, že v samotné povaze člověka je poznávat svět tím, že ho nějak klasifikuje a pojmenovává...
Stejně si myslím, že věci nemusíme příliš podobně popisovat. Podívejte, třeba u nás nikdo nemá žádné konkrétní pracovní zařazení. Prostě tady jen jsme a děláme to, co děláme. A to nám dává větší svobodu. Můžeme tak dělat věci, které bychom jinak nedělali. Kdybych vám řekl, že jsem řezbář, asi byste mi nezadal výrobu reklamy, viďte?

Jaký máte názor na house kulturu? Myslíte, že to je opravdu významný trend, nebo že je to trochu nafouklá bublina?
Myslím, že to je něco víc než pouhý trend.

Souvisí to nějak s cítěním 90. let?
Cítění - to je to pravé slovo. Časové zařazení není podstatné.

V jakém smyslu jsou devadesátá léta odlišná od osmdesátých?
Ježíši... moje osmdesátá léta byla jiná než vaše, každý je prožil nějak jinak. Je to těžká otázka. Tady v Británii jsme byli ve specifické situaci, protože 80. léta, to je období Margaret Thatcherové.

Někdo říká, že 80. léta byla více o konzumu...
Lidé pořád konzumují, nakupují jako diví. Myslím, že ten rozdíl je hlavně v politice. V 80. letech jsme měli hodně rozvinutý průmysl, měli jsme tu dělnickou kulturu, to je teď pryč, ale zase máme úžasnou módu, skvělý hudební průmysl. Věci se mění. Je tu pořád bída a skepse, ale věci se mění. Takže ta otázka není o konzumním stylu života, není to o jednoduchých nálepkách. Záleží asi na tom, kolik je vám let.

Cítíte se v 90. letech lépe?
Někdy ano, někdy se cítím jako hromada sraček. Jako každý.

Jste nějak zapojeni do některého z projektů k oslavě milénia?
Ne. Myslím, že by to mohlo být zajímavé, ale bojím se, aby se z toho nestal nějaký Disneyland.

Cítíte sám nějaké před-mileniální pnutí?
Neřekl bych před-mileniální. Prostě jen pnutí.

Kde budete slavit Silvestra 2000?
Mám nějaké přátele na venkově, takže budu tam. Slavíme tam Nový rok už nějakých patnáct let, takže nevidím důvod, proč by tomu mělo být jinak. Co budete dělat vy?

Ještě nevím. Možná právě proto se ptám ostatních.
Měl byste si už něco rezervovat. Za chvíli už na nic nebudou lístky.

Tak fajn. Díky za rozhovor.