I Hate the Millennium! (Douglas Rushkoff)

Živel vydal knihu Kyberie. Nabízíme vám původní rozhovor s jejím autorem, kterého jsme zastihli na letošní konferenci Ars Electronica v rakouském Linzi.

I Hate Millennium!
rozhovor s Douglasem Rushkoffem
Ivan Adamovič

Jaké hlavní věci se změnily od doby, kdy jste napsal Kybérii?
Kybérie stále probíhá, není to nic uzavřeného. Někteří lidé se stali slavní, někteří prostě zmizeli ze scény. Změnilo se to, že spousta věcí, o kterých jsem psal, je najednou populární a začala být spojována s trhem, s konzumní kulturou. Nikdo z nás tehdy netušil, jak mocný může trh být. S penězi přicházejí hvězdy, přichází hierarchizování. Když se rave a počítačová kultura komercionalizovaly, něco se z nich vytratilo, ztatil se z nich pocit komunity a příslušnost k undergroundu. Už tolik nepodporovaly různorodost.

Znamená to, že tahle kultura nebyla dost silná sama o sobě?
Byla silná co se týče jejích vizí. V rave kultuře byla úžasná energie a bylo asi naivní domnívat se, že zůstaneme imunní vůči penězům a moci.

Hovoříte o úpadku kyberkultury a rave kultury. Kdy se to odehrálo?
Pro kyberkulturu nastal konec v okamžiku, kdy se místo Mosaic začal používat Netscape. V tu dobu se to zlomilo. S nástupem World Wide Webu jakožto komerční aplikace si všichni lidi z byznysu řekli: Aha, tady je prostor, kde můžeme vydělávat peníze. Rave kultura začala ztrácet sílu v okamžiku, kdy se na špičku vlny dostaly kapely jako Prodigy nebo Chemical Brothers. Rave kultura do té doby totiž nebyla o superhvězdách, rave byl vždycky anonymní, nikdo nevěděl, kdo právě hraje. Změnilo se to v okamžiku, kdy se detroitští DJs začali objevovat uprostřed tanečního prostoru, namísto aby zůstávali někde u zdi vzadu.

Nerozumím vašemu argumentu proti Word Wide Webu. Proč by měl internet zůstat v rukou hrstky nadšenců, proč by se neměl díky jednoduchosti WWW rozrůstat a nabírat stále nové tváře?
Nechci, aby byl internet jen pro elitu. Problém WWW spočívá v tom, že jeho interface je plochá. Když používáte WWW, nechce se po vás, abyste cokoliv psali na klávesnici. Nechce se po vás, abyste doopravdy komunikovali. Jen se díváte na obrázky. Je to už mnohem víc podobné klasickým médiím a je to mnohem méně o osobních vztazích.
Já nejsem proti World Wide Webu, měl by tu být. I televize by tu měla být. Ale lidé si internet spojili s WWW a začínají zapomínat, že internet může být i něco jako telefon, nebo jako něco docela jiného. Málokdo ví, jak vytvářet WWW stránky. Je to už jiný zážitek. Místo klávesnice se používá myš.

Ale k osobní komunikaci můžete přece využívat nějaký chat...
Jistě! Dokonce i rádio můžete používat k tomu, abyste si mohl s někým popovídat, když se v něm trochu pošťouráte. Ale většina lidí vidí v rádiu jen pasivní přijímač. Totéž platí pro WWW. Tihle lidé jsou zpracovaní Microsoftem, který jim dal do systému browser a je tak hodný, že jim i předepíše a doporučí komerční stránky, které stojí za navštívení. Jde mi jen o to, abychom internet neokradli o jeho možnosti podporovat mezilidskou komunikaci.

Jste hodně proti byznysu. Není ale byznys často právě tím, co žene lidské snažení dopředu?
Nejsem Marxista, myslím, že kapitalismus je úžasná věc pro rozvíjející se země, ale když se filozofie byznysu stane jedinou funkční filozofií ve společnosti, jak je tomu ve Spojených státech, spousta dobrých věcí jde do háje. Speciálně ve Spojených státech internet neznamená kulturu, ale znamená byznys, časopis Wired a elektronické bankovnictví. To nebezpečí plyne pouze z extrémismu.
Jakmile země dosáhne určité míry rozvoje, čím dál víc času musí lidé věnovat jen té mašinérii, kterou roztočili. Lidé musí trávit v práci víc a víc hodin, místo aby to bylo naopak. Ve skutečnosti se v Americe kvalita života v poslední době snižuje. Není to tím, že bychom měli míň peněz, ale je to tím, že na nás má naše ekonomika čím dál vyšší požadavky. Bez opozice se může kapitalismus stát také pěkným problémem pro lidi. Nebezpečí spočívá v tom, že musíme vyrábět stále víc a víc, nemůžeme zastavit ekonomiku na nějakém bodě a říct si, že takhle je to akorát. Dnes je už levnější koupit si nové video než opravit staré. To není ideální situace pro životní prostředí.

Napsal jste, že dáváte přednost komunikaci před informací. Nemyslíte, že člověk potřebuje obojí?
Ano, jsem rád, že mám internet, a jsem rád, že mám v počítači harddisk k ukládání dat. Ale moje kontakty s ostatními lidmi odpovídají spíš paměti RAM než ROM. Většina lidské zkušenosti není uložena v knihovnách. Máme mít byznys i komunitu, ale v posledních letech se těžiště posunulo příliš na stranu toho byznysu. Moc se to vychýlilo k té informační stránce, protože informaci můžete zpeněžit, zatímco komunikaci nikoliv, nebo ne tak snadno.

Často říkáte, že jsme manipulováni médii. Jak má člověk poznat, co je ještě zábava a co už mediální manipulace?
Jde o to, koho si vyberete k tomu, aby vás svým programem programoval. Ve starých dobách člověk komunikoval většinou s lidmi, které znal. Problém televize je, že je anonymní. Vypravěčství bylo záležitostí kmenové komunikace, uchovávalo moudrost pro příští generace. Dnes nasloucháme většinou vyprávění cizinců. Dokonce je to tak, že většina příběhů, kterým v médiích nasloucháme, pochází od lidí, o kterých nevíte, zda jim máte důvěřovat.

Není to trochu anachronické, stále vyžadovat, aby příběhy, které posloucháme, pocházely jen z našeho nejbližšího okolí?
Jde mi o to, že moderní byznys už v sobě neobsahuje žádný osobní kontakt. A to je divné. Podívejte se na mánii kolem Leonarda di Capria. Mnoho dívek v mnoha zemích nepoznalo v životě silnější emoce než při sledování filmového hrdiny. To je vážně divné. Neříkám, že to je špatné, ale naznačuje to, že se někde narušila nějaká rovnováha.

Můžete srovnat osmdesátá léta s devadesátými?
Co se týče internetu, v 80. letech ještě nikdo nevěřil, že něco jako internet bude možné.

Myslel jsem, jestli se něco změnilo v celkovém duchu doby...
Víte, já na tohle nevěřím. Určitě jsem měl víc optimismu počátkem 90. let než na jejich konci, ale i tak si myslím, že se věci mění pořád. Jsme ve stádiu permanentní revoluce a někdy se revoluční vlna vzdeme tak, že máte pocit, že se něco nového děje právě teď, jindy je represe tak silná, že to naopak vypadá, jako že se neděje vůbec nic. Myslím, že míra změny, míra novoty, se trochu zvýšila v letech 1993-95, ale od té doby se to zase trochu usadilo.

Co myslíte, že tu změnu rychlosti změny způsobilo?
Asi to, že čím dál víc tvůrčích lidí, muzikantů a tak, používá internet a počítač. Ne, nevěřím na ducha doby. Co je ale výrazný trend je touha po autenticitě. Lidé hledají skutečné fyzické objekty, k nimž by si mohli vypěstovat vztah, protože v poslední době se toho tolik posunulo do virtuality.

Je to třeba důvod, proč jsou teď tak populární extrémní sporty?
Jistě. Protože podporují autentickou účast. Druhý důvod jejich obliby je ten, že klasický sport je čím dál víc abstraktní, medializovaný, neskutečný, známý jen z televize.

V Kybérii hovoříte o surfování. Myslíte, že se tenhle pojem používá pro pohyb na internetu proto, že Kalifornie je sídlo jak surfingu tak počítačových laboratoří?
Částečně ano, také kvůli metafoře s vlnami a chaosem. Internet se vynořil přibližně ve stejné době, v jaké se začalo víc hovořit o matematice chaosu a o dynamických systémech, takže jejich žargon pronikl do obecné mluvy. Ale web není skutečné surfování, na to je příliš statický. Opravdovému surfovní má mnohem blíž channel surfing, přepínání mezi televizními programy.

Všiml jste si v posledních letech ještě nějakých důležitých trendů?
Myslím, že mladí lidé zase začínají opouštět komerční hudební kluby. Stále populárnější jsou malé parties pro nějakých dvacet, třicet lidí na něčí zahradě. Lidé začínají být znechuceni vším, co zavání komerčností.

Pozorujete, jestli odklon od komerčnosti nastal i v módě? Nosí mladí lidé v Americe méně značkových věcí?
Na party se často chodí schválně v přehnaně levných věcech, třeba v dělnických úborech. Ale nezdá se mi, že by se obecně nosilo méně značkového oblečení. Spíš sama móda začíná vycházet z módy. Grunge byl ryze anti-módní trend, ale pak se stal módou. Hmmm, v Americe jsme na tom s módou špatně. Mladí lidi v klubech nemají pro oblečení cit.

Pojďme teď přejít k tématu milénia. Nezdá se vám, že se o něm trochu málo mluví, na to, že už je tak blízko?
Možná všechno tohle kolem nás je o miléniu, všechny tyhle konference o informační válce a konspiračních teoriích. Já nesnáším milénium. Milénium nic neznamená. Je to oslava Ježíšových narozenin... dokonce ani to ne, je to jen bod v numerickém systému. Milénium nemá žádný význam. Ne, nemyslím si, že se o něm mluví málo, spíš se divím, že v něj věří pořád tolik lidí.

Dobře, ale kdybychom se na to podívali sociologicky... pro vás nebo pro mě nemusí milénium znamenat nic, ale pořád je to významné datum pro milióny lidí, takže určitý význam má.
Jo, ale to jejich problém. (smích) Mě na tom cvrkotu zajímají jedině křesťanští fundamentalisté v Americe, hlasatelé apokalypsy. Jsou to titíž lidé, kteří rozdmýchávají hysterii kolem kolapsu počítačů v roce 2000. Z roku 2000 se stalo nové evangelium.

Myslíte, že evangelíci mají tuhle hysterii na svědomí?
Oni ji nevytvořili, ta krize je reálná, ale využili ji pro vlastní účely. Poslouchejte nás a budete spaseni. Speciálně Američani si apokalypsu s nesmírnou chutí dramatizují. Nejsem fanoušek roku 2000. Co kdybych jím byl? Přišlo by to datum - a co pak? Šel bych domů spát?

Když jste řekl, že je televizní divák manipulován, jde o nějakou vědomou, cílenou manipulaci?
Ne, ten systém funguje sám. Média nejsou tím, kdo drží moc. Tu mají největší akcionáři. I Rupert Murdoch je závislý na tom, co jeho akcionáři chtějí.

Jde tedy o to vychovat z lidí ideální konzumenty?
Ano, jde o to, aby kupovali stále víc věcí stále rychleji. A média, která přimějí lidi více nakupovat, vydělávají víc peněz - a tak to jde pořád. Nikdo to neřídí, je to automatický proces. Není tu žádný zloduch, který za tím stojí. My všichni se na tom systému podílíme. A revolucionáři jsou lidé, kteří si uvědomili míru svého přispění k chodu takového systému.

Vidím, že máte slovo revoluce rád. Často ho užíváte.
Nemyslím nějaký převrat, myslím revoluci ve smyslu věčného koloběhu, všechno se mění v cyklech, v revolucích. Pořád dokola.

Díky za rozhovor.