Těhotný sex

Když mi v roce 1966 bylo osm let, matka mi věnovala tenkou růžovou knížku Miminko přichází na svět. Do všech podrobností a se spoustou detailních fotografií a obrázků se v ní popisovalo, jak vypadá spermie a vajíčko...

Jak se ale spermie vůbec k vajíčku dostane? O tom se v knížce říkalo jen tohle: Maminka s tatínkem se mají velmi rádi. Leží spolu a když dojde k tělesnému spojení, spermie se vydá na cestu, aby oplodnila vajíčko. Žádný obrázek u toho nebyl, a tak jsem možná poprvé v životě učinila pokus číst mezi řádky. K ničemu jsem ale nedospěla.
O pětadvacet let později jsem byla sama těhotná. Nakoupila jsem si tedy vlastní sbírku růžových a modrých knížek, plných rad a pokynů pro nastávající rodiče. V příručkách jsem samozřejmě našla mnoho užitečných informací o vývoji plodu a postupech při kojení, ale nedalo mi to, abych si v rejstříku nevyhledala heslo Sexualita - během těhotenství a po něm. Všechny příručky od doktora Spocka až po nejnovější know-how pro úspěšné zaměstnané matky se v tomto ohledu řídily téměř totožným scénářem: Maminka a tatínek se mají velmi rádi... V tomto duchu pak příslušné odstavce věnované sexualitě poskytovaly rady, které vynikaly nejasností, neurčitostí a působily skoro výhrůžně tím, jak se vyhýbaly podstatě věci a jen toto téma přihlouple rozpatlávaly.
Tyto rady o sexu pro těhotné jako by se vylouply z představ o manželství, jaké najdeme v pokleslých ženských románcích, a to se netýká jen příruček, ale i podivných rozpačitých zámlk v ordinacích lékařů, když na tohle téma přijde řeč. Všem je společné, že odbývají velice zkrátka převratné změny v sexuální fyziologii ženy a v jejích sexuálních potřebách. Zato kladou velký důraz na to, jak se vyrovnat s ambivalentními pocity manžela vůči měnícímu se tělu manželky a se zátěží, kterou těhotenství představuje pro obvyklý sexuální život dvojice.
Žádná z těchto knih nebyla napsána v šedesátých letech. Ze všech přímo vyzařují feministické a holistické přístupy k mateřství, podpora zaměstnaných matek, odmítají sexistické předsudky proti kojení a vůbec prosazují po všech stránkách osvícený, pozitivní a sebevědomý přístup budoucí matky k sobě samé. Napadlo mě, zda vůbec někdo ví, co se děje se sexuálním životem ženy v těhotenství. Nejkonkrétnější tvrzení, na které se všechny ty příručky zmohly, znělo: těhotná žena je v některých případech sexuálně dráždivější než normálně, a v jiných naopak. Nebylo by to poprvé, co tradiční medicína nemá čím přispět k lepšímu porozumění ženské sexualitě.
Mezitím se mi začal zvětšovat klitoris. Všichni vědí, že těhotným ženám se zvětšují ňadra, ale proč mi nikdo neřekl, že se totéž stane i s mými genitáliemi? Vulvu jsem měla silně prokrvenou, stydké pysky ztloustly a klitoris teď stále trochu vyčníval z čepičky. V té době jsem už pročetla na téma sexu v těhotenství naprosto veškerou dostupnou literaturu, a když jsem posbírala útržky příslušných informací, bylo mi jasné, že nejsem v tomto ohledu nijak výjimečná.
Člověka vážně uvede do rozpaků, když v jednatřiceti letech zjistí, že jeho primární i sekundární pohlavní znaky nejsou určeny pouze pro potěchu oka a pro erotické radovánky. Život, který uvnitř mého těla rostl, mě ovládl po tělesné i psychické stránce a já jsem tomu samozřejmě toužila zároveň uniknout a podlehnout. Byla jsem nezvykle smyslná, vnímavá a eroticky vzrušivá, ale přesto jsem ve dvacátém týdnu těhotenství zjistila, že už nedokážu s úspěchem masturbovat způsobem, který jsem používala od dětství. To mě ohromilo a tak trochu vyděsilo. Svůj zvětšený klitoris jsem cítila pod prsty nějak jinak: byl příliš citlivý na to, abych se ho dotýkala obvyklým způsobem, ale jak bych to tedy měla dělat?
Pak jsem to konečně pochopila. Všichni odborníci se podivují nad tím tajemným úkazem, že některé ženy začnou být v těhotenství sexuálně náročnější, zatímco jiné ztrácejí o sex zájem. Vysvětlení spočívá v tom, že naše normální sexuální zvyklosti v těhotenství prostě přestávají fungovat. A pokud se svým partnerem neprozkoumáte a nezačnete používat nové způsoby, jak se vzrušit a dosáhnout orgasmu, budete v záležitostech sexu velmi deprimovaná a začnete se raději milování vyhýbat vůbec.
Navíc nejde jen o změny sexuálních technik. Pro těhotnou ženu je nesmírně důležité, aby se cítila žádoucí a zároveň chráněná, a pokud nedostane tuto ochranu zvenčí, pak si vybuduje pevnost, do níž nikdo nepronikne.
Už nevěřím tomu, že by některé ženy během těch dlouhých devíti měsíců opravdu ztrácely zájem o sex. Některým asi nahání strach, že se jejich těla dožadují změn v sexuálním chování a zvycích. Ale mnoho jiných mi svěřuje: Byla jsem celá nadržená, ale nikdo si to prostě nechtěl nechat vysvětlit.
Americký puritanismus se dopouští strašného prohřešku, když nás přesvědčuje o tom, že sex a těhotenství nejdou dohromady. Je to projev onoho základního rozlišování žen na panny a děvky. Po těch devět měsíců se prosím nezmiňujte o tom, jak jsme otěhotněly - teď jsme totiž Panenky Marie.
To, co se děje s tělem naší průměrné Marie, se ale od neposkvrněného početí podstatně liší.
Během těhotenství probíhají změny v pochvě, vulvě i na klitorisu. Víc se zvlhčují; i jejich pach a struktura na povrchu jsou jiné. V těhotenství se často objevují kvasinkové infekce a genitálie jsou pak cítit jako upečené kynuté těsto.
Při souloži v těhotenství jsem si připadala, jako bych se účastnila pomalého, vláčného vytahování změklé mléčné karamely. Byla jsem sexuálně pasívnější než kdy předtím a netoužila jsem po praktikách typu svazování partnera nebo po poloze nahoře, zkrátka nechtělo se mi dělat toho moc navíc, leda ho prostě pojmout do sebe a nechat se unášet. Proměnila jsem se ve velikou pletenou čepičku, jakými se pokrývají vajíčka, aby zůstala hezky v teple. Pravda je, že během prvních pěti nebo šesti měsíců vám bříško zas tak moc nenaroste. Různé příručky dávají spoustu rozporuplných rad, týkajících se pozic při souloži, ale podle mých zkušeností zrovna na pozicích tolik nezáleží. Pro oficiální knihy o sexu je vůbec typické, že se mužským způsobem soustřeďují na pozice, asi tak, jako by šlo o příručku k provozování nějakého sportu. Když chcete, můžete souložit dlouho v poloze na zádech, pokud se váš partner potom na vás nezhroutí celou svou vahou. Po šestém měsíci už samozřejmě nemůžete ležet na břiše, ale docela stačí, když se pootočíte na bok. Často se doporučuje, aby žena byla nahoře, ale jak říkám, mně osobně to připadalo příliš namáhavé.
Sex také představuje důležitý způsob, jak se připravit na porod. Vyjděte z předpokladu, že porod je největší sexuální akt, jaký kdy prožijete, a od toho už se bude odvíjet všechno ostatní. Když budete navštěvovat kurzy přípravy na porod, možná budete mít dokonce štěstí na instruktorku, která bude něco vědět o sexuální stránce porodu.
Moje instruktorka měla velmi jemný a decentní přístup. Ve čtvrtém měsíci nám dala obtížně stravitelný prospekt s instrukcemi, jak provádět perineální masáž. Představila jsem si své perineum, ten malý kousek pokožky mezi pochvou a řitním otvorem. Jak by masáž něčeho tak maličkého mohla člověku pomoci během porodních stahů? Prospekt (který samozřejmě začínal povinným: Maminka a tatínek se mají velmi rádi...) radil tatínkovi, aby masíroval ústí vaginy, vnikal do něj prstem a pak dovnitř vsouval pořád víc prstů. Tímto laskáním se vaginální svaly uvolní, až konečně bude moci vtlačit do maminčina otvoru malý pomeranč nebo dokonce celou ruku.
Celou ruku! Zatelefonovala jsem jedné své kamarádce, která má spoustu zkušeností jako matka dvou dětí a zároveň bývalá pornohvězda. Je takzvaná perineální masáž ve skutečnosti fist fucking? zeptala jsem se jí.
Samozřejmě ano, odpověděla se smíchem, a opravdu to účinkuje.
Hned jsem pochopila proč. Ruka, která prochází mou číčou, trochu připomíná dětskou hlavičku, která se snaží prodrat na svět. To je ale úžasné! Poprvé jsem pocítila nával sebedůvěry, že dokážu s úspěchem porodit. Protože s fistingem jsem měla zkušenosti, bylo mi jasné, že jsem na porod výborně připravena.
O perineálních masážích se ale nemluví v každé porodnici nebo těhotenské poradně. Většina budoucích rodičů a jejich rádců se drží převládající všeobecné představy, že soulože se účastní penis a vagina. Člověk musí začít uvažovat trochu jinak, aby věnoval pozornost i možnostem prstů a rukou. Myslím, že s mírným povzbuzením a letákem s jasným textem a obrázky by mnohem víc budoucích rodičů našlo zalíbení v intenzivním pocitu uvolnění a zranitelnosti, který vám poskytne fisting, nebo styk s pomerančem, jestli se vám ten termín líbí víc.
Tři týdny jsem trápila svou instruktorku otázkami, zda mohu během porodních bolestí používat vibrátor a jestli mi to uleví. Pokaždé odpověděla, že to probereme příští týden. Doporučovala nám všechny možné typy jiného rozptýlení a pohybu: chodit často na záchod, měnit pozice, naložit se do vany, soustředit se na nějaký předmět a tak dále. A tak jsem se samostatně rozhodla, že předmětem, na který se soustředím, bude můj vibrátor. Věřila jsem, že stimulace klitorisu bude příjemnou protiváhou k děložním stahům.
Mám velkou fotografii, která mě zachycuje na porodním sále. Jsem otevřená na šest centimetrů, v obličeji mám blažený výraz a k pánevní kosti si tisknu vibrátor. Na orgasmus jsem neměla ani pomyšlení, ale rytmické dráždění klitorisu bylo příjemné asi jako šlehačka na dortu, který představovaly hluboké a silné děložní stahy. V tomto stadiu bych už byla příliš unavená a rozptýlená na to, abych se dotýkala sama sebe prsty, a elektrická šňůra byla stejně jen jedna z asi deseti, které mi lékaři napojili k lůžku. Dítě mělo méně obvyklou polohu zadečkem napřed, a tak se porod zkomplikoval a všechno skončilo císařským řezem. Ale porodní stahy se mi moc líbily.
Moje přítelkyně Barbara se mi po prvním porodu svěřila, že nikdy v životě nebyla tak sexuálně vzrušená. Když se objevila hlavička dítěte, volala opakovaně na svého muže: Chci se udělat, sahej na mě, prosím, sahej na mě! - ale on to samozřejmě pokládal jen za hysterii.
Pokládat porod za sexuální zážitek je pro nás naprosto nezvyklé. Většinou porod považujeme spíš za něco blízkého smrti; aspoň mně právě tohle nahánělo strach. V okolních místnostech porodnice jsem slyšela křičet jiné ženy a jsem si jistá, že nesténaly jen bolestí, ale také z nesmírného strachu. Je opravdu děsivé, když nevíte, co se s vaším tělem děje, a k tomu je od této úžasné události úplně oddělena vaše sexualita. Když cítíte strach, bolesti jsou mnohem silnější a nemůžete využít zdroje své životní síly a energie.
V týdnu, kdy se mi narodila dcera, propukla v městských nemocnicích epidemie porodů. Bylo to přibližně devět měsíců poté, co bylo San Francisco postiženo velkým zemětřesením. Během tohoto jinak smutného období lidé zřejmě trávili čas, kdy museli zůstat doma, plodně. Ostatní ženy, kterým se narodily děti během toho dne a noci, které jsem strávila v porodnici, u sebe neměly manžely. Snadno jsem si představila, jak to s nimi asi je: žijí samy; jsou lesbičky; mají manžela, ale ten je nechce v tomto stavu vidět; měly manžela, ale ten od nich odešel někdy během těhotenství; mají manžela, ale ten je někde daleko za prací.
Pokud budoucí matka nedostává během těch devíti měsíců od okolí dostatek něhy a lásky, pak zahořkne a tato zahořklost jí vydrží ještě dlouho po porodu - a její děti ji pocítí v plné síle. Možná že bych měla nabádat profesionální porodníky, aby budoucím rodičům radili dávat si během těhotenství záležet na dobrém sexu, pokud chtějí mít psychicky zdravé děti.
Po porodu vám lékaři bu
dou radit, abyste se po šest týdnů zdrželi sexu. Všichni jsme slyšeli nějakou ženu říkat: Bylo by mi to jedno, i kdybych se nemilovala třeba šest let. Ale když mají číču tak rozbolavělou, tak proč by nemohly mít potěšení z orálního sexu? Z ňader prosakuje kolostrum, jak se připravují k produkci mléka, a tak potřebují, aby jim sál prsy někdo, kdo se v tom vyzná - miminka to pokaždé hned sama od sebe nedovedou, nebo k tomu nejsou ochotná zrovna ve chvíli, když to maminka potřebuje.
Pravda je, že těch šest týdnů je stanoveno uměle a zakládá se to na obavách z infekce, která by se mohla zanést do rodidel, kdyby muž ejakuloval do vaginy. Ale sex přece znamená mnohem víc než jen tohle. Na konci těch šesti týdnů se nestane žádný zázrak. Ne každá žena má po porodu vagínu a konečník ve stejném stavu. Vzhledem k císařském řezu jsem neprodělala porod skrz pochvu. Nevěděla jsem přesně, co riskuji, ale uvědomovala jsem si, že ani lékaři přesně nevědí, jak to vlastně je, a tak jsem se po návratu z porodnice milovala šestý den po porodu.
Mluvila jsem s mnoha ženami, které mi přiznaly totéž. S manželem jsme na tohle dítě čekali tak dlouho, svěřila mi moje porodní asistentka, která se stala matkou až po čtyřicítce, že jsme se potřebovali hned potom důvěrně stýkat. Ocenila jsem, že použila slovo důvěrně, protože si nemyslím, že po porodu potřebujete bůhvíjak divoký sex. Potřebujete ale pocit partnerovy blízkosti, uvolnění a sdílené radosti.
Moje porodní asistentka mi také řekla, že se začala svých pacientek ptát, jak brzy po porodu obnovily svůj pohlavní život. Ověřil se tím předpoklad, že spousta lidí porušuje pravidla. Navíc zjistila, že ženy, které měly první soulož po porodu dřív, dostaly také menstruaci mnohem dřív než ty, které čekaly podle předpisu. Tenhle malý objev - od profesionálky, která by mi normálně takové věci nevykládala - mi znova připomněl, jak málo o těchto věcech víme, protože tento typ informací je tabu, a tak si je lidé vzájemně nesdělují.
Další zdroj smíšených pocitů, erotických a jiných, představuje kojení. Jedna žena trpí bolestmi z popraskaných bradavek, zatímco jiná prožívá při sání dítěte orgasmy. I v tomhle případě platí, že kdyby se o těchto věcech mluvilo otevřeně, spousta problémů s rozbolavělými bradavkami by zmizela. Kojení není schopnost, která by člověku byla daná instinktivně, a tak je dobré, když vám to někdo nejen vysvětlí, ale i názorně ukáže.
Ve mně osobně kojení vyvolávalo naprostou spokojenost. Erotické pocity jsem neměla ani tolik ze sání dítěte, jako z toho, že se má ňadra uplatňovala při jiných příležitostech. V době, kdy kojíte, vám ve stavu sexuálního vzrušení začne z prsů prosakovat mléko, což je další důležitý fakt, který v mnoha příručkách chybí. Přednášela jsem sice hodně o orgasmech způsobených drážděním G-bodu, ale nikdy jsem nezažila, že by něco při milování vycházelo z mého těla ven. Nejdřív mě to uvedlo do rozpaků, ale pak mě to vzrušilo ještě víc.
Vždycky jsem patřila k ženám, které dokáží docela dobře utajit svůj orgasmus. Dokážu vyvrcholit, aniž bych přitom křičela. Dovedu s tím klidně partnera přelstít. Když mi teď ve stavu vzrušení najednou nejen tuhly bradavky, ale teklo z nich mléko jako z kohoutku, připadalo mi to jako citelný vpád do soukromí. Moc ráda jsem ale mléko roztírala po hrudi svého milence nebo po své vlastní. Měla jsem pocit, že je to určitý ženský protějšek ejakulace, protože jsem dokázala udělat větší mokrou skrvnu než všichni mužští. Naproti tomu napojení na elektrickou odsávačku mě nevzrušovalo vůbec, připadala jsem si jen jako dojnice. Šikovné, ale naprosto neerotické.
Nechci uzavřít tuto kapitolu o erotice v těhotenství, aniž bych se zmínila o změnách v sexuálních fantaziích. Naše fantazie se často zdají být trvale předurčeny už v dětství a v dospělosti se příliš snadno nemění. Mateřství ale pro ženu znamená největší hormonální explozi od puberty, a tak možná překvapíte samu sebe tím, co se vám při orgasmu bude vybavovat. Mě to tedy překvapilo.
Teď zpětně vidím, že moje fantazie v těhotenství měly očistnou funkci. Jedna z mých největších a nejiracionálnějších výhrad proti mateřství (kromě strachu, že při porodu zemřu) spočívala v tom, že kdybych měla chlapce, nevěděla bych si s ním rady. Ať už bych ho měla učit správně čůrat nebo pouštět draka, byla by to prostě katastrofa. Samozřejmě to jsou jen malicherné stereotypní představy o tom, co musí příslušníci kterého pohlaví dělat, ale já jsem vůbec nevěděla, jací malí chlapečci jsou. Nemám žádné bratry, vychovávala mě jen maminka a vždycky jsem byla ten typ holčičky, co se ráda parádila do šatiček.
Jsem svobodná matka, ale během těhotenství jsem se občas bavila s otcem svého dítěte. Dělal si starosti, že pro dítě plánuji vhodné oblečení. Jestli to bude holka, předpokládám, že ji budeš vždycky oblékat jedině kalhoty, mračil se.
Ale vůbec ne, řekla jsem. Když to bude holčička, úplně ji zaplavím samými volánky, kraječkami a nadýchanými šatičkami, a přitom jsem si vzpomínala, po jakém oblečení jsem v dětství vždycky sama toužila.
Ale co když to bude kluk? ptal se.
Samozřejmě že ho zaplavím samými volánky, kraječkami a nadýchanými...
Ale tohle žertování jen skrývalo moji bezradnost. Netušila jsem, co se chlapečkům má oblékat. Jedné noci jsem se milovala s mým přítelem Johnem a představila jsem si, že je to můj syn. Vyvrcholila jsem raketovou rychlostí a několik týdnů jsem pak neměla nervy na to, abych mu o tom pověděla. Tu představu jsem ale nemohla vypudit z mysli. Vzpomínala jsem na opravdu lacině nevkusný pornofilm, který jsem viděla před lety. Jmenoval se Tabu a krásná maminka Kay Parkerová v něm měla syna (ve skutečném životě je to herec jménem Mike Ranger), který měl oči jen pro ni. Když jsem ten film uviděla poprvé, nic mi neříkal, ale teď mě tahle scéna okamžitě vzrušila na nejvyšší míru. Nedokázala jsem se s nikým milovat, s mužem ani se ženou, ani masturbovat, aniž jsem si přitom představovala tuhle incestní situaci. Zároveň jsem se chystala na narození dítěte a bavila jsem se o tom s přáteli i příbuznými; obavy z možnosti, že by se mi narodil syn, mě postupně přecházely. Nevěděla jsem, jakého pohlaví dítě je, a na rozdíl od mnoha jiných matek jsem to předem vědět nechtěla.
Začala jsem si víc všímat na ulici matek s malými synky a už jsem nepropadala panice, naopak jsem se na ně usmívala. Někdo mi dal knihu o tom, jak být tatínkem, pojednávající o všech možných typicky mužských aktivitách od házení žabiček až po fotbal. Pročetla jsem si to a pomyslela jsem si, že to je tedy odvaz! Zeptala jsem se přátel, kolik z nich má tatínky, kteří by s nimi cokoli podobného dělali, a jejich odpovědi se velmi lišily; bylo znát, že zážitky z dětství se silně promítají do toho, jaké má člověk v dospělosti představy o mužských a ženských rolích. Když mi lékaři konečně vytáhli z dělohy Arethu, nadšeně mi sdělovali: Je to holčička! Sotva jsem se probrala po anestezii a celá jsem se ještě třásla, ale přesto to ve mně vyvolalo hřejivý, příjemný pocit a z očí se mi začaly kutálet slzy úlevy. Byla jsem moc ráda, že mám přece jen dceru.
Když jsem po návratu domů dostala první příležitost k sexuálním fantaziím (nedostatek spánku se na této mé schopnosti hodně podepsal), ani za nic jsem se už nedokázala ke svému imaginárnímu synovi vrátit! Rozplynul se. Moje incestní fantazie mi pomohla vyjádřit a překonat strach z toho, že bych mohla mít syna, a když tato možnost zmizela, podobné představy ztratily veškeré kouzlo. Nevím, co by se s mou fantazií stalo, kdybych se byla skutečně vrátila domů s chlapečkem. Myslím, že bych nejspíš přešla k jiným představám, stejně jako po narození Arethy, a možná by mi čerstvou potravu pro mé erotické fantazie poskytly nějaké nové úzkosti a obavy.
Teď sním o tom, že znovu otěhotním - to je ale zvrhlost, co! Ve skutečnosti vůbec netoužím jíst celý měsíc jen suchary a muset celý půlrok chodit každých deset minut čůrat. Ale zůstaly mi zářivé vzpomínky na sexuální objevy, které jsem během těhotenství učinila, a jsem vděčná za to, že jsem obklopena sexuálně příznivým, zvídavým a povzbuzujícím prostředím, plným lásky. Kdyby takhle mohl probíhat celý ten proces... No, říkám si, třeba ještě budu mít další dítě, až bude moje dcera dost velká na to, aby mu dokázala měnit plenky.

Poznámka překladatelky
* Panebože, to je svatá pravda, ale vůbec to není věc jen amerického puritanismu! Taky jsem se cítila nadržená a manžel to nechápal a já jsem se to styděla dávat najevo, protože... ten strašný pocit, že v těhotenství vás pokládají za asexuální bytost, manžel pořád jen zkoumá, jestli jste moc neztloustla, a musíte mu být vděčná, že vůbec snáší vaše znetvořené tělo, navíc vám dělá přednášky o tom, jak těhotné ženy jsou vyrovnané a muž je může klidně opustit, zato v šestinedělí jsou hysterické atd. - jako by se váš manžel proti vašemu těhotenství taky opevňoval! A vy sama coby česká žena se taky opevníte, ale ne zahořkle - protože ostatní české ženy se vás rády ujmou a vštípí vám: To víš, holka, člověk toho mužskýho skoro k ničemu nepotřebuje - jenom nám holt musí udělat to děťátko a jinak je to neužitečnej trubec...
* Vaginální porod je úžasný zážitek - ani bolest, ani přímo sexuální vzrušení, ale všechny ty obrovské tlaky, napětí, nadšení z toho, co se právě děje - jako by všechny ty drobné sexuální aktivity, které člověk v životě předtím měl, jaksi dospěly v vyvrcholení, k té největší a nejdůležitější věci ze všech - a potom, když z dělohy vyjde i placenta a všechny stahy ustanou a člověk pocítí sladkou úlevu a klid - ten pocit naprosté naplněnosti, spokojenosti a štěstí, teď nemyslím ten v mozku, to vědomí, že člověk porodil dítě, ale ten pocit přímo v břiše, děloze, pochvě - lepší než po jakémkoli sexu! Nadchávalo mě to tak, že bych byla rodila v jednom kuse, kdybych se pak nemusela o všechny ty děti starat!
* Vztah k miminku chlapečkovi snad ani nemá sexuální náboj, vždyť je to taková panenka na hraní, ale jakmile kluk vyroste a dospěje, je to něco jiného - úplně podvědomě jsem své syny najednou přestala pusinkovat - prostě jsem začala mít zábrany, možná se podvědomě bráním tomu, aby se ve mně probudily nějaké sexuální asociace...