Triumfující ženy Russe Meyera

Každý, kdo někdy viděl některý z významnějších filmů Russe Meyera, si musí klást otázku: je to porno, nebo ne? Jednoduchá odpověď zní: ano, je. Většina filmových kritiků dnes označuje z formálního hlediska Russe Meyera (RM) za tvůrce soft-porna.

Ovšem na přelomu 50. a 60. let, kdy RM začal točit filmy, jeho styl musel vzbudit značný rozruch, přestože RM dělal vědomě jisté kompromisy vůči americké cenzuře, aby se jeho filmy mohly veřejně promítat a on mohl vydělávat. RM byl ovšem také tvůrcem, který hranice konvencí nesmlouvavě rozrážel. Jestliže uměl dělat kompromisy, pokud šlo o nahé a sexuální scény, pak odmítal ustoupit sentimentu při tvorbě zápletek a příběhů, při otázkách stylu.

To se filmům Russe Meyera stalo osudným i při jejich prvním bezděčném uvedení na českých obrazovkách. Jak známo, v letech 1990-1 existoval televizní kanál OK3, který přejímal vysílání několika zahraničních stanic, mj. RTL. Na jaře a v létě 1991 RTL v pozdních hodinách uvedla celý cyklus filmů pod názvem Divoké ženy Russe Meyera a k českým divákům tak proniklo nejméně 10 neobyčejně podivných, bezskrupulózních a brutálních filmů, než čísi ruka v českém studiu, zřejmě zhrozena nedostatkem jejich sentimentu a pokrytectví, přehodila výhybku a další filmy RM byly již nahrazeny proudem neškodných a stupidních klipů francouzské provenience a stupidní svlékací soutěží Tutti Frutti.

Čím je tedy důležitá tvorba tohoto nezávislého, samorostlého a nemorálního režiséra? Odpovím takto: bez Russe Meyera bychom pravděpodobně neměli filmy Davida Lynche a Quentina Tarantina. Ten, kdo porovná styl a ráz filmů těchto tvůrců, zjistí překvapivé podobnosti a shody, i když odlišný dobový kolorit. Dá se (s nadsázkou) říci, že filmy dvou posledně zmíněných autorů se od filmů Russe Meyera liší jen detailem: a tím je časový rozdíl 20 - 30 let, pokud jde o dobu jejich vzniku. Russ Meyer byl ledoborcem revoluce sexu a násilí ve filmu už v 60. letech, kdežto oba dnes slavnější pánové, aniž bych chtěl jejich kvality snižovat, již prostě díky němu měli na co navazovat.

Russ Meyer se narodil v roce 1922 a s kamerou a ženami se naučil zacházet během 2. světové války v Evropě. Byl válečným kameramanem v US Army, mj. v armádě generála Pattona. Sexuální křest mu zprostředkoval Ernest Hemmingway, který toho času měl náhodou pod vojenským dozorem jeden veřejný dům ve Francii.
Po válce se RM neprosadil v Hollywoodu, zato se uchytil jako fotograf modelek pro raný Playboy (polovina 50. let). Jedna z modelek se později stala jakožto Eva Meyer jeho manželkou, spolupracovnicí a spoluproducentkou jeho filmů. Tady si neodpustím podstatnou poznámku: Eva Meyer byla obdařena podobně jako téměř všechny hrdinky jeho filmů nadměrně vyvinutým poprsím. Obrovská ňadra se stala téměř zástupným kultovním symbolem filmů Russe Meyera, čemuž se on sám neurvale chechtal a prezentoval to jako svoji obsesi, kterou s ním rádo sdílelo množství jeho fanoušků. Na rozdíl od silikonové produkce posledních let však tyto útvary musely být přirozené, neboť tehdy ještě silikon snad nepřicházel v úvahu.

V tvorbě Russe Meyera v letech 1959 - 1979 se zpravidla rozlišují 4 různá období:
1./ Rané voyerské filmy (1959-1963)
2./ Gotická černobílá melodramata násilí (1964-1967)
3./ Zlaté období a formování originálního stylu Russe Meyera (1968-1972)
4./ Sebereflexe a autoparodie (1973-1979)

Veřejným filmovým debutem byla voyerská komedie Nemorální pan Teas (The Immoral Mr. Teas, 1959), která je považována za vůbec první americký (široce veřejněpromítaný) pornofilm. Děj byl prostý - rentgenové oči a voyerská vášeň hlavního hrdiny (Teas vidí skrz šaty) dovolila divákům sledovat nahé ženy v nejrůznějších, i nejběžnějších situacích. Film byl velmi úspěšný a prý během tří následujících let inspiroval celkem 150 (!) podobných filmů. Už zde jsou vidět základní znaky Meyerova stylu - na rozdíl od ostatních B-pornofilmů v jeho filmech hraje podstatnou, ne-li nejpodstatnější, roli anarchický humor, zasazení do v podstatě všedního, i když někdy dost bizarního sociálního kontextu, soustředění na ženskou řeč těla. Russ Meyer se také jakožto nezávislý režisér (i když nikoliv undergroundový, tomu se jakožto komerčně úspěšný autor vzpírá) snažil mít kontrolu nad celou výrobou filmu a držel se pokud možno minimálních prostředků, dělal filmy improvizovaně, poměrně velmi lacino a s velmi malým filmovým štábem. Sám byl nejen režisérem, scenáristou, ale často i producentem, kameramanem, střihačem atd. Byl zřejmě jedním z mála filmových tvůrců, kteří během 60. let pohrdali Hollywoodem, a přesto se komerčně v USA prosadili.
Obraťme však teď pozornost k významnějšímu období - ke gotickým melodramatům násilí mezi r. 1964 a 1967. Nejznámějším filmem tohoto typu je Faster Pussycat! Kill! Kill! (Rychle, drahoušku! Zab! Zab!). Zdánlivě se jedná o pouhou road-movie, v té době populární motorkářskou fabuli. Ale přesto je všechno jinak. Tento film původně vznikl jako ženský remake, dvojče k jinému filmu RM o vraždících motorkářích s muži v hlavní roli - Motorpsycho. V té době bylo zvykem k úspěšnému filmu, kde řádili chlapi na motorkách, natočit ještě jeho ženský protějšek. Jenže u Faster Pussycat nastala zvláštní situace - jeho pojetí bylo daleko originálnější a silnější. Trojice prsatých tanečnic gogo si vyrazí ve sportovních Porsche do pustiny, kde hledá nějaký cíl k povyražení, což se jim povede - po setkání s mladým párem a po vynucené honičce v autech jejich vůdkyně Varla zabije mladého snoubence a snoubenku vleče skupina svůdných ďáblic dál s sebou. Narazí na ranč se starým nemocným a perverzním farmářem na vozíku a jeho syny - debilním impotentním kulturistou a nadějným kultivovaným chlapcem. Po řadě psychologických drobnokreseb dochází k fatálnímu střetu vychytralých dominantních ženštin s obyvateli ranče a zajatou dívkou.
Někteří kritici tomuto filmu (a nakonec i dalším filmům RM) přisuzují dokonce feministický podtext - agresivní a dokonalé ženy triumfují (byť někdy dočasně) nad naivními, přiblblými, násilnickými a impotentními muži. Jenže na druhou stranu byl Russ Meyer i terčem kritiky různých feministek za svůj machismus a jednostranný náhled na ženy. Russ Meyer si ale z výtek ohledně politické nekorektnosti máloco dělal a proto jsou jeho filmy tolik vnitřně pravdivé. RM ženy neidealizuje, neklade je na roveň mužům, naopak si všímá toho, co ženy od mužů odlišuje a možná i zvýhodňuje. Jeho dílo je ódou, holdem ŽENĚ, která má s mužem máloco společného a většinou je i silnější. Ve filmu Faster Pussycat se objevují asi poprvé v podstatné míře typické znaky Meyerovy filmové řeči - dynamický střih, rhythmnbluesová hudba, která vytváří atmosféru, speciální typy záběrů. Jde například o osobitý podhled, kdy kamera snímá akci či prostředí odněkud mezi koleny a pasem. Dá se to nazvat i záběrem z výšky genitálií.
Dalším významným filmem je Vixen (1968). Překlad do češtiny je asi obtížný, doslovně to znamená Liška, ale mohlo by to znamenat i Čarodějnice, Mrcha, Štěkna apod. Dějově se jedná o složitý sexuální (a naprosto explicitní) mnohoúhelník v kanadské divočině, do kterého vstupují i dobové motivy odpírání vojenské služby ve Vietnamu, komunistické radikální myšlenky a pokus o únos letadla. Jedním z vrcholů filmu je podivný fetišistický tanec hlavní protagonistky s nedávno chycenou, ale patrně už leklou rybou před očima jednoho jejího obdivovatele.
Po řadě komerčních úspěchů byl RM vyzván k natočení pár filmů pro hollywoodskou společnost 20th Century Fox. Jedním z nich je znamenité Beyond the Valley of the Dolls (Za údolím panen, 1970). V podstatě jde o parodické zachycení cesty dívčí rockové skupiny za slávou v Hollywoodu a vylíčení chaotické spleti bizarních osudů v atmosféře umělecké LSD subkultury a generace hippies - noční můry šoubyznysu. Podle RM jde zároveň o satiru na hollywoodské konvence, melodrama, rockový muzikál, pornofilm (skin flick), zobrazení násilí a vykořisťování a moralitu. Film je tak plný násilí, že řada kritiků nepoznala, že jde o komedii.
Černý had (Blacksnake, 1973) je jistým experimentem, který však zřejmě kvůli své politické nekorektnosti u diváků nezabral. Odehrává se kolem roku 1800 na jedné třtinové plantáži na ostrově v Karibiku (jde o volné zpracování skutečné historické události). Bílá otrokářka (s velkými prsy, samozřejmě) zde nemilosrdně týrá a zneužívá zástupy černých otroků. Otroci se nakonec vzbouří a majitelku plantáže ubičují k smrti. Film údajně znechutil v USA jak bílé, tak černé diváky.
Jedním z nejbizarnějších filmů, které jsem kdy viděl, je UP! (Vzhůru!, 1976). Začátek je naprosto fascinující - masochista Adolf Hitler, který žije v pohodě v současnosti v jakémsi soukromém sanatoriu, je sodomizován a zároveň bičován bělochem a mulatkou, které zřejmě zaměstnává. Potom si zrelaxován pustí na gramofonu německý nacistický pochod, jde do vany a čte si o zápasech americké baseballové ligy. Kdosi mu pak do vany vypustí piraňu, která milého fýrera zcela ohlodá.
STŘIH: Přenášíme se do každodenního života dřevařů ve Skalistých horách a do jejich gril-restaurantu. Soukromé sexuální peripetie manželské dvojice a místního šerifa jsou prokládány záběry na smažící se vejce a slaninu. Do osady přijíždí tajná prsatá agentka Margo, která se snaží vraždu fýrera vyšetřit, a dostává se na stopu tajemné Evě Braun junior, která je dcerou Adolfa Hitlera. To vše komentuje jakožto antický chór nahá vypravěčka, která pobíhá po okolních lesích.
Tajná agentka Margo konečně poznává vraha v Evě Braun junior. Obě se honí s noži nahé po lese, citujíce poučky z Freuda o principech EROS a THANATOS, ale nakonec láska (zde lesbická) vítězí. UP! skutečně stojí za zhlédnutí, protože takovou symbiózu bizarnosti, perverze a banality jen tak neuvidíte.
V podobném stylu, ale s ještě více eskalovaným násilím a erotismem, se odehrává film Beneath the Valley of the Ultravixens (Pod údolím ultramrch, 1979). Zde se na hlavní hrdince za svůj sexuální neúspěch mstí opět jeden z Meyerových slabošských mužských typů, ale nemá šanci (mimochodem, kromě záběrů na velká prsa vidíme ve filmech RM i záběry na velké penisy, ale na rozdíl od zaručeně pravých ňader se zde jedná viditelně o ATRAPY). Tato ŽENA je nezničitelná jako Terminátor, a i když máme dojem, že už nevstane z kaluže krve, vždy to dokáže.
Nerealizován zůstal film Kdo zabil Bambi?, který měl Russ Meyer natočit s punkery ze Sex Pistols (bylo to kvůli jeho osobním neshodám s manažerem SP Malcolmem Mc Larenem) . Některé záběry z něj jsou však prý využity v jejich filmu Velký rokenrolový švindl. Podle scénáře měl Johny Rotten zastřelit malou srnku jménem Bambi. Bambi je však oblíbencem dvanáctiletého děvčátka, které na konci filmu mělo na oplátku zastřelit Rottena se slovy: Tys zabil Bambi. Podle Meyera byli Rotten i Vicious naprostí šílenci a udivovalo ho, že jeho stylizovanou frašku Beyond the Valley of the Dolls (1970) vzali jako holou realitu (!).

Sehnat v Čechách videokazety s filmy Russe Meyera není snadné. Několik filmů má ve své videotéce TERMINAL BAR. Redakce Živlu se pokusí uspořádat v Terminal Baru veřejné promítání. Sledujte naši WWW stránku!

FILMOGRAFIE RUSSE MEYERA:

The French Peep Show (1950), The Immoral Mr. Teas (1959), This is my body (1959), Eve and the Handyman (1960), Naked Camera (1960), Erotica (1961), Wild Gals of the Naked West! (1961), Europe in the Raw (1963), Heavenly Bodies! (1963), Skyscrapers and Brassieres (1963), Lorna (1964), Fanny Hill: Memoirs of a Woman of Pleasure (1964), Mudhoney (1965), Motorpsycho! (1965), Faster Pussycat! Kill! Kill! (1966), Mondo Topless (1966), Common-Law cabin (1967), Good Morning and Good-bye! (1967), Finders Keepers, Lovers Weepers! (1968), Vixen (1968), Cherry, Harry & Raquel (1969), Beyond the Valley of the Dolls (1970), The Seven Minutes (1971), Blacksnake! (1973), Supervixens (1975), Up! (1976), Who killed Bambi?(1978) (se Sex Pistols, nedokončeno), Beneath the Valley of the Ultravixens (1979)

Filmy Beyond the Valley of the Dolls, Vixen, Cherry, Harry & Racquel a Supervixens se umístily mezi 1000 nejúspěšnějšími (americkými) filmy všechdob.