Sexkontakt s Veronikou Bromovou

Se psem Veroniky Bromové Nostradamem by možná leckdo rád měnil. To je moje pornostar, ukazuje mi svého čokla na uvítanou a já si vzpomínám na její vyprávění v Prolozích, že se od ní pejsek nechává drbat na kulkách.

Bylo horké brzké léto, Veronika hovořila svým jemným, erotickým hlasem o kundičkách a jiných otvorech a vzduch v místnosti houstl jako javorový sirup.
Veroničiny fotografie upravené počítačem a trojrozměrné objekty v sobě mají často silný erotický náboj. Je to ale takový sci-fi sex, tvary a touhy z krajin fantazie. Nejznámější je její fotografie ženy s roztaženými stehny, mezi nimiž je vidět anatomický průřez rodidly.

Tu kundičku jsem udělala proto, že rozcapenou chlupatou kundu viděl každý v pornočasopisech tisíckrát. Chtěla jsem to ukázat z druhý strany, aby bylo vidět, že svým způsobem je to tělo hezký i uvnitř. Zajímal mě moment odkrytí té vrchní vrstvy, kterou všichni znají.

Sama přiznáváš, že některý tvoje objekty připomínají mimozemská stvoření nebo křížence člověka a vetřelce. To je oblíbený motiv ve sci-fi úvaha, jestli by mohl člověk souložit s mimozemšťanem.

Těžko říct... (smích) Já mám docela ráda sci-fi. Líbil se mi Pátý element. Docela jsem Bruceovi Willisovi záviděla tu mimozemšťanku. Ta byla krásná. Kdyby mimozemšťanky všechny takové, tak by nebyl problém.

Jak jsi přišla k počítačům? Lákaly tě od malička?

Od malička ne, mě to spíš odpuzovalo. Ve škole mi vtloukali do hlavy, že jsem idiot a že nic takového dělat nemůžu. Když jsem viděla v televizi záběr na někoho, kdo pracoval s počítačem, myslela jsem si, že to musí být nějaký génius. Pak jsem se ale potkala se svým přítelem Dougem a začali jsme dělat časopis Yazzyk. Napadlo mě, že by se redakční počítač mohl použít i na nějaké umění. Všechno jsem se naučila sama. Na začátku jsem si jen primitivně malovala myší, trojúhelníky a kolečka. Pak jsme si pořídili první scanner, ještě ruční. To mě hrozně bavilo. Když jsem po něčem scannerem přejížděla a udělala jsem rukou vlnovku, vyšel z toho krásně deformovaný obrázek.

Jak při tvorbě morfovaných fotografií postupuješ?

Nafotím to, fotku nascanuju a pak ji retušuju v takovým stupidním programu Photostyler. Ten už se ani nevyrábí, je to teď součást Photoshopu. Na mém počítači ale tenhle program běhá rychleji než Photoshop. Také jsem se v něm už naučila rychle pracovat. Všechno retušuju hodně manuálně, dost to připomíná americkou retuš.

To říká hodně lidí - že jim starší technologie dává víc možností k tvorbě a invenci. Připomíná mi to Jana Saudka a jeho prastarý fotoaparát. Pokud vím, tebe a tvou sestru několik let Saudek také fotografoval. Jak jste se k němu dostaly?

Můj tatínek spolupracoval s Mladým světem jako grafik a tam poznal jeho bratra Káju. Pak se seznámil i s Honzou. Když mi bylo asi třináct, hledal Honza zrovna nějaké oběti pro svoje fotografování. Takže to nebyl moc velkej problém mě přesvědčit.

Jak to probíhalo?

Vždycky přijel se zápaďáckým autem, to se mi líbilo. Odvezl mě do své vily, kde měl ateliér s tou uměle ošuntělou zdí. Tam mě navlíkl do nějakých hadrů a fotil mě, samotnou nebo se sestrou. Později jsem mu i občas asistovala, když fotil někoho jiného.

Dělal vám při tom nemravné návrhy?

Furt mě očuchával. Čichal mi do podpaží a říkal, že to hezky voní a dodával: Slečno, vy se snad vůbec nemyjete. Později jsem se začala z jeho sféry vymaňovat.

Zdá se, že ženský tělo tě přitahuje víc než mužský. Jaký typy žen tě hlavně zajímají?

Korpulentnější ženy jsou z výtvarnýho hlediska zajímavější. Už když jsme kreslili anatomii nebo figuru na škole, tak vždycky bylo zajímavější kreslit starší a jakoby ošklivější ženy než nějaký vychrtlý holky. Možná mě v tomhle pohledu na tělo ovlivnil trochu i ten Saudek. On fotil, na rozdíl od jiných, takový normální lidi.

To je zajímavý, leckdo by řekl, že Saudek fotografuje spíš ty nenormální.

To je úhel pohledu. Když se na ulici podíváš po lidech a odmyslíš si jejich šaty, tak málokdy uvidíš nějaký dokonalý tělo. Já taky nejsem dokonalá a snažím se s tím něco dělat. Ale dokonalá bych taky nechtěla být.

Není současný umění diskriminující vůči těm méně krásným?

Jistě, tenhle pohled se snažím ve své tvorbě změnit. Pokouším se hledat nová měřítka krásy. Jde mi o to hledání. Nejen fyzické krásy, ale i psychické, vesmírné... nevím jaké.

Jaký je to žít s cizincem? Myslím i po té sexuální stránce?

Mně se na Dougovi líbí, že je chytrej a že mám díky němu širší rozhled. Čeští kluci jako by měli pořád nějaký mindrák, že ještě nic nedokázali. To Američani nemají. Jasně, že to je víc sexy, ale to je přirozená věc. Holky si nikdy nehledaly kluky ze stejný vesnice, taky byli pro ně zajímavější kluci v jiném kroji... Cizinci jsou navíc feminističtější a benevolentnější. Nevyžadují po ženě takový stereotypy, jako že má doma udržovat pořádek a každý den vařit.

Často fotíš samospouští sama sebe. Proč?

Chci se vidět jinak. A zajímá mě to i historicky - vidím, jak jsem vypadala před lety. Původně jsem to dělala z takovýho sentimentálního popudu, že až budu stará babička, budu si prohlížet svoje fotky z mládí a třeba tím zpomalím svoje senilnění, když budu skrz ty fotky pořád spojená se svou minulostí...

Vadí ti při navazování známostí nějaký stereotypy?

Vadí mi, když mě chlap bere jen jako erotický objekt, když ho na mně zajímá třeba jen to, že mám velký kozy.

Jaký to je mít velký prsa?

Mně narostly prsa poměrně rychle, už v patnácti jsem měla čtyřky a musela jsem nosit speciální zpevněné sportovní podprsenky. Tehdy mi to bylo na obtíž. Nemůžeš se třeba rozeběhnout, protože to se pak rozvibruješ, že nemůžeš zabrzdit. Když běžíš na tramvaj, tak ti ty kozy lítaj sem tam. Máš pocit, že všichni na tvoje prsa koukaj, takže jsem se začala hrozně hrbit. Pro malou holku, která se najednou změní v ženu, je to šok. Teď už takový problémy nemám, protože se mi už zmenšily. Když jsem ale byla mladší, měla jsem pocit, že na mě všichni koukaj jen jako na nějakej objekt, kterej chtějí zprznit. Ale pak jsem si našla chlapce a zjistila jsem, že mi to zas tak na obtíž není, že se to docela hodí.

Veroniku při práci někdy inspirují i amatérské fotografie publikované v časopisech s erotickými inzeráty. A tak jsme se nad nimi sešli, oba jsme si přinesli svou sbírku Sex kontakt Magazínů, Intim kontaktů a Pervers sexů a porovnávali oblíbené fotky. Erotické fotky amatérů v sobě mají zvláštní kouzlo. Je v nich pocit voajérství z domácího pornovidea i hrůzy, že bude inzerující poznán někým známým. Proto si lidé na fotografiích u inzerátů často zakrývají tvář, mnohdy opravdu bizarními a maximálně neerotickými způsoby. Pokud jste ještě nikdy neměli žádný sexuálně-kontaktní magazín v ruce, vřele doporučujeme jeho koupi. Silný estetický zážitek zaručen.

Pornočasopisy si nekupuju nějak pravidelně, ale občas mě upoutají za výlohou. Třeba když je tam nějaká ženská s obrovskýma prsama. Vždycky mě také zajímá atmosféra těch fotek a volba interiéru, to, že trochu vidíš, v jakém prostředí ti lidi žijou nebo se nechávají fotit.

Jak bys podobný věci pojala ty sama?

Mně se třeba hodně líbí fotky, který dělal Jeff Koontz s Ciciollinou. Oba jsou na nich totálně idealizovaní, jako by tam souložil Ken s Barbie. Je to erotický i krásný. Většina obyčejnejch pornofotek tak nepůsobí, tam převládá spíš taková lacinost. Ale to může být právě něco, co chlapy vzrušuje. Docela by mě zajímalo, jestli bych dokázala udělat lepší pornofotky, než jsou v časopisech. Dokonce jsem se něčím takovým teď zabývala, měla jsem mít s Václavem Stratilem takovou výstavu v Nový síni, ale nakonec ji zrušili. Možná se lekli toho tématu.

Myslíš, že by se mohly víc propojit erotika a umění?

To je hudba budoucnosti. Třeba jednou vzniknou nějaký chrámy, kde se bude provozovat obojí. Měla jsem nějakou práci na výstavě Closed Echoes a o té expozici někdo napsal v novinách, že se na ní můžou lidi ukájet. Takže to třeba už začíná.

A večer pak utírají sperma z vystavených objektů...

Já to mám naštěstí polaminovaný, takže by se to utíralo dobře. Jinak na té výstavě měli skoro až pornografickej film bratři Chapmanové, pojatej jako pomstu jednomu galeristovi, který jim odmítl v Itálii výstavu. Vystupuje tam jeho hlava, která má místo nosu ohromnej penis a dvě prostitutky s ním normálně šukaj. Takže i to by člověka mohlo vzrušit. Ale zároveň je to umění. Málokterej producent běžných pornofilmů by na takovej nápad přišel - natočit, jak někdo šuká s utrženou hlavou.