Věž (Václav Aulický)

Mně akorát můžou říct: Ty barbare, ty jsi zkurvil panoráma východní části Prahy.

Hlavní pachatel žižkovské stříbřité věže-rakety, architekt Václav Aulický, nás zpočátku přijal s nedůvěrou. Potřeboval se ujistit, jestli nejsme další z těch, kteří chtějí celému světu dokazovat, že věž je urážka Prahy a měla by se zbourat. Jako autor jedné z nejdiskutovanějších poválečných staveb v Praze si prožil několik let diskusí a sporů, urážek a nepochopení. Přes rok zkoumala hotovou stavbu nezávislá komise expertů, aby prověřila, zda je z hlediska ohrožení životního prostředí stavba nezávadná. Když jsme jeho obavy rozptýlili a architekt Aulický se rozhovořil, v očích mu zaplálo až dětinské nadšení pro vše, kde se může konstrukce pojit s účelem, technika s duší.
Ze všech příhod, které se s věží pojí, rád vzpomíná na jednu diskusi svolanou Občanským fórem nedlouho po listopadové revoluci, kde se předesedající Vladimír Železný nechal slyšet, že dokud bude věž stát, revoluce pro něj neskončila. Pan Aulický několik let poté projektoval rekonstrukci budovy TV Nova ve Vladislavově ulici a při slavnostním otevření si neodpustil k panu řediteli poznámku: Já jsem ten, kdo nechal postavit tu věž, kterou jste chtěl tehdy zbourat. To je ta věž, odkud dneska vysíláte.

Označil byste věž za styl high-tech?
Já to jako high-tech cítil. Šlo mi o to, aby technologické konstrukční prvky byly jedním ze základních výrazů architektonického konceptu.

V příručce Kdo je kdo v architektuře jsem se o vás dočetl, že mezi vaše koníčky patří astronomie a kosmonautika. Není divu, vždyť vaše věž je často přirovnávána ke startující kosmické lodi...
To nemá nic společného s tím, jak věž vypadá. To, že lidem televizní vysílač připomíná raketu, je logické, protože skoro každá věž připomíná raketu. Každá raketa se tyčí do výšky, je nahoře tenká a dole tlustá. Kromě toho, každá raketa musí před vzlétnutím nejdřív stát, takže má velmi podobné konstrukční vlastnosti jako jakákoliv jiná vertikální stavba. Můj zájem o astronomii je ryze soukromý. Čtu knihy o kosmologii, mám doma dalekohled a podobně. K tomu patří i kosmonautika, ale ne proto, že tam je nějaká raketa; víc mě zajímá, co se kde ve vesmíru vyzkoumalo. Je pravda, že součástí kosmického výzkumu je určitá oblast blízká spojům. Vždyť s každou kosmickou misí souvisí spojení, vysílací a přijímací antény. To vše je také doménou naší firmy Spojprojekt, která se zaměřuje na projektování spojových staveb. Děláme například vysílače pro sítě mobilních telefonů, telefonní ústředny a podobně. Já jsem v této oblasti našel platformu pro architektonickou tvorbu, která je ovšem ovlivňována technickými požadavky takových budov. Zamlada jsem byl také radioamatér, takže problematika stavění domů pro taková zařízení mi byla bližší než třeba hotely. Pro zajímavost, Spojprojekt jako firma projektoval celý areál České televize, celou přestavbu budovy TV Nova, vysílač Mělník, síť tranzitních ústředen, budovu Telecomu v Praze a tak dále.

Tvary věže mi připomínají tvorbu malíře Theodora Rotrekla. Nechal jste se jím inspirovat?
Znám ho, ale inspirace od něj tu žádná nebyla. To, jak věž vypadá, je výsledkem řešení určitého technického problému. Další problém, který asi neutichne nikdy, bylo zasazení budovy do panoramatu města. Ani já nemohu říct, že věž vypadá ze všech pohledů dobře, ale v tak komplikovaném městě jako Praha nemáte šanci najít bezproblémové řešení. My jsme se pokusili o prostorovou strukturu, která by tak nepřipomínala komín, snažili jsme se ji odlehčit, udělat ji děravou. Prostě tu byla snaha najít variantu k jedinému klacku. A teď zjistíte, že vítr nejlépe obtéká kruhový profil... jak jsem říkal, taková stavba je nesmírně ovlivněna konstrukčním řešením, to diktuje tvrdé mantinely, jak má stavba vypadat. Taková věž se ve větru samozřejmě ohýbá, nahoře má výkyv až půl metru. Beton má tendenci praskat a do štěrbin se dostává voda a koroze. My jsme vyšli z toho, že v Čechách je dlouhá tradice kvalitní oceli, takže jsme dali přednost jí před betonem. S betonem není žádná sranda, začne se vám ve výšce odloupávat, jako se to stalo například v Hamburku. Použili jsme šestnáctimilimetrový ocelový plech a teprve zevnitř je pětadvacet centimetrů betonu. Dohromady tomu říkáme ocelobetonová spřažená konstrukce, jejímž autorem je můj přítel Juraj Kozák. Dneska je mu přes sedmdesát let a je to naprostá špička v oboru. Mimochodem, obdobnou technologii používají při konstrukci jaderných reaktorů. A když říkám trojnožka, tak myslím opravdu trojnožka. To je barák. Kolem by mohla stát administrativní budova. To se nehne, pane. Ty ocelové kabiny se montovaly celé na zemi a pak se jako autobus zvedaly nahoru na své místo. Kabiny jsme konzultovali i v loděnicích. Abychom měli zaručeno, že budou těsnit a nebude do nich téct, jsou stavěny skutečně jako lodě. Kdybyste je posadili na moře, tak budou plavat. Zkrátka, já byl odkojený ideami high-techu, a tak jsem jednoznačně sáhl po oceli. Protože stříbřitá ocelová svařovaná konstrukce vyhovuje mému architektonického naturelu. Ale jak jsem řekl, odvíjelo se to od věcí, které s architekturou na první pohled nemají nic společného. Musela nastoupit symbióza statika s konstruktérem. S věží nejsou žádné žerty. Když by v ní nedejbože hořelo, tak z vrcholku nemůžete skákat dolů do plachty jako z obyčejného domu. Musíte tam mít požární výtahy a schodiště, všechno oddělené a samostatně jištěné. Musíte řešit speciální požadavky na samohasící zařízení. My tam nemohli dát k hašení vodní nádrže, protože by ty hektolitry vody nemusely kabiny unést. Takže jsou tam bomby s plynem, který má tak úžasnou vlastnost, že uhasí oheň, ale nijak neohrozí zdraví člověka. I to je světová, špičková technologie. Velkou část nákladů pohltila bezpečnostní a údržbová zařízení. Celá věž je prošpikovaná čidly, které automaticky měří, kde se co chvěje, kde se co hýbe atd.

Máte nějaké zvláštní zatížení k vertikálním strukturám?
Ne, ale v roce 1974 jsem byl pověřen akcí televizní vysílač Ostrava-Hošťálkovice. Pro mě to byl typ stavby naprosto nový, nikdy jsem k ničemu podobnému netíhl, nicméně ta stavba mě tak zaujala, že se od toho odvinula v roce 1979 i moje práce na žižkovské věži. Kdybyste ale měli možnost vidět televizní a rozhlasovou věž od Normana Fostera v Barceloně, tak před takovými věcmi já lezu po zemi. To je high-tech jako stehno. Foster je dnes jedním z mých favoritů v oboru architektury. V architektuře jsem vždy vnímal silně tvorbu jdoucí ruku v ruce s konstrukcí. Stavba věže je pochopitelně intenzivní konglomerát těchhle věcí. Ale mám na svém kontě, společně s dalšími architekty, i řadu jiných domů, telefonní ústřednu v Hradci Králové, Dům producentských center České televize, ten takzvaný rohlík, Českou pojišťovnu na Pankráci, tu jsme zkolaudovali minulý týden, telefonní ústřednu na Bílé hoře, no je toho hodně.

Proč stojí zrovna v Mahlerových sadech na Žižkově?
Spoje ji chtěly na Petříně, možná aby vysílač využívaly zároveň jako rušičku Svobodné Evropy, ale památkáři to zamítli. A věděli proč. Věděli, že jakmile tam jednou povolí stavbu, tak ty spoje už nikdy nezastaví a bude se tam stavět pořád. Petřín totiž není jen siluetární panorama, ale i přírodní rezervace. Mimochodem, na Petříně v té době už dvě silné rušičky až do roku 1989 stály, byly to dva vysoké stožáry poblíž studentských kolejí. Estébáci u nich měli nepřetržitě službu a stíhali neustále se měnící frekvenci Svobodné Evropy, aby ji mohli pořád rušit. My jsme chtěli věž vysokou 180 metrů umístit na jiný kopec, na Parukářku, a věděli jsme, že tam by stavba vyšla levněji. Jenže tam bylo zase odposlouchávací zařízení československé armády k monitorování vzdušného prostoru. Kromě toho tam byl jeden z koridorů letiště Kbely a mohlo by to prý ohrozit letový provoz.

Jaký mají účel ty prohlubně v bílém nástavci v nejvyšší části věže? A proč je vrchol bílý? Připadá mi, že se to barevně moc ke spodní stříbrné nehodí.
Ty prohlubně ve vrchním laminátovém krytu jsou speciálně tvarované kvůli statickému namáhání. Když se věž stavěla, byla tak vysoká, že nám ani meteorologové nedokázali říct, jestli se v té výšce bude na věži tvořit námraza nebo ne. Proto ten kryt. Bílé je to kvůli viditelnosti pro letadla. Alespoň nám dovolili, že ten vrchol nemusí být pruhovaný. Mně se ale ta bílá líbí.

Co je v kabinách umístěných na věži a v jednotlivých nohách?
V nejnižší kabině je kavárna, v prostřední vyhlídka na město a nejvyšší je plná antén. Nejtlustší nohou věže vedou výtahy a kabely k anténám, ta má v průměru 6,20 metru. Ve dvou tenších o průměru 4,80 metru vede jednou požární schodiště a kanalizace a druhou služební výtahy.

Vrcholek věže je plný antén?
Úplně. Když se stavba projektovala, nikdo ještě netušil, že přijde listopad 89 a že zanedlouho tolik vzroste potřeba radiového vysílání, že během několika málo let kromě dvou kanálů televize přibudou ještě další, plus VKV, mobilní telefony a kdo ví co ještě. Naštěstí se nám tenkrát podařilo úřady přesvědčit, abychom vnitřek věže naddimenzovali pro případné další antény. Zpočátku byla plná sotva z poloviny, dneska je tam signalizace policie a záchranek, antény pro digitální přenosy... rojí se to tam jak houby po dešti a dnes je to narvané k prasknutí.

Nebál jste se, že věž spadne?
Věž stavěly Inženýrské a projektové stavby Praha, ocel montovali kluci z Hutních montáží a já je nikdy za to nepřestanu obdivovat. Obdivuju lidi, kteří si takovou stavbu vezmou na triko. Mně akorát můžou říct: Ty barbare, ty jsi zkurvil panoráma východní části Prahy. Ale jim to mohlo spadnout. Například jeřáb dosáhl jen do výšky 140 metrů. Celý zbytek konstrukce, který byl vyšší, se sesazoval uvnitř věže a pak se vytáhl nahoru. Jenže tam byl jeden okamžik, kdy šedesát metrů konstrukce stálo na už hotových stočtyřiceti metrech věže skoro jen vlastní vahou, ničím nepřipevněných, dokud je montéři neukotvili rychlými spoji. Při tom se nám všem tajil dech a bylo potřeba udržovat po celou tu dobu spojení s meteorology v Ruzyni, jestli se nezvedá vítr. Stejně tak mně přijde směšné, když někde v časopisu čtu, že v Americe musí zaměstnávat na konstrukce mrakodrapů indiánské Apače, protože ti jediní neznají závrať. Pánové, kdybyste viděli kluky z Hutních montáží, jak bez zajištění stojí na úzkém trámu sto třicet metrů nad zemí, nebo jak si na něm vsedě hoví během přestávky na svačinu, tak byste se smáli těm historkám o Apačích taky.

Ta stavba byla takříkajíc státním zájmem. Mohl jste si dovolit v tomto případě něco, co by vám neprošlo u jiné stavby?
Ovšem, pod oficiální platformou bylo možné ledacos realizovat z toho, na co se při jiných stavbách nebere ohled. Podařilo se nám například přesadit a zachránit většinu stromů z místa stavby. Měli jsme velkorysejší rozpočet na technická zařízení. Chudáci architekti, kteří projektovali třeba sídliště, museli zdůvodňovat každých sto padesát korun na kliku u dveří. To se to pak dnes kritizuje pojem panelák.

Málokdo ví, že věž stojí přímo na starém židovském hřbitově. Neměli jste s tím problémy?
To je ožehavé téma, ale řekl bych, že v tomto směru to bylo dost čisté. Část hřbitova byla už v padesátých letech zrušena, zavezena rumem a osázena stromy. Při stavbě vysílače byly pořízeny průzkumné výkopy a zjistilo se, že množství pozůstatků zemřelých je na místě stavby dost nízké. Během výkopů stály stranou dvě maringotky se stálým dohledem zástupce Židovské náboženské obce a veškeré nalezené pozůstatky se ukládaly do rubášů a do připravených rakví. Ty se pak ukládaly na židovský hřbitov u stanice Želivského. Nějaké fámy o devastaci hřbitova byly tedy úplně neodůvodněné. Památková, historicky významná část hřbitova zůstala nedotčena a byla zrekonstruována. Z tohohle hlediska já mám naprosto čisté svědomí.

Věž je tam určitě na svém místě. Četl jsem mystické výklady o světových osách. V řadě sídel stojí nějaký světový strom nebo věž a spojuje podsvětí, svět a nadsvětí. Vaše věž je pro to ideální. Podsvětí v něm zastupuje hřbitov, svět restaurace a vyhlídka a nadsvětí elektronický prostor radiového vysílání.
Něco na tom je. Řeknu vám, že jsem si ty dva roky diskusí kolem stavby dost užil a jsou to momenty, které bych nikomu nepřál. Uvědomil jsem si rozdíly mezi zapálenými, ale odborně vzdělanými ekology a mezi ekologickými extrémisty. Někteří z nich se ke mně chovali tak, jako kdyby mě měli zítra popravit. Když jsem chtěl na diskusi něco říct, okamžitě mě okřikovali: Vy mlčte, vy nemůžete mluvit! Vy jste obhájce věže. A já jsem říkal: Ano, já jsem pro věž a vy jste zase proti věži. Každý na to máme svůj názor. Zkrátka dostal jsem se někdy až do situace naprostého vyvrhele a zločince. Já jsem byl sám zvědavý, jak šetření nezávislé komise dopadne. Jenže komise dospěla k závěru, že z hlediska životního prostředí je jen málo věcí v naší republice, kdy má stát před občany tak čisté svědomí. Všechno se točilo kolem elektromagnetických polí. Naštěstí měření ukázala, že síla elektromagnetického pole z věže je hluboko jak pod českým, tak pod světovým normálem. Ono se také ukázalo, že mezi těmi ekology byli i lidé zainteresovaní na společnostech, které tu chtěly zavádět kabelovou televizi. Když pak čtete zpětně jejich tehdejší články o tom, že budoucnost je v kabelové televizi, tak vám musí být jasné, odkud foukal vítr. Ani já jsem si samozřejmě nebyl stoprocentně jistý, jak je to s tou škodlivostí, dokud jsem to neviděl černé na bílém. Ale životní zkušenost mi ukázala, že asi není čeho se bát, protože já dělám ve Spojprojektu od roku 1973 a znám lidi, kteří na jiných, podstatně silnějších vysílačích strávili většinu života. Ti kdyby z toho měli nějaké problémy, tak by mi to určitě v hospodě u piva řekli: Hele, Venco, je to tady blbý, cvakaj nám zuby a nemůžeme mít děti. Ale nic takového se nedělo.Pro mě byla celá ta hysterie kolem škodlivosti stavby poučná. Zejména tehdy, kdy sami lékaři řekli těm extrémistům, aby šli a vysvětlili lidem bydlícím kolem věže, že se opravdu nemusí bát. Ukázalo se totiž, že nadělali víc škody strašením lidí, než jak by jim mohla uškodit věž samotná. Sugerovaný stres ze strachu z elektromagnetických vln by se nakonec u některých lidí mohl projevit skutečnými změnami v organizmu.

Mám pocit, že diskuse kolem věže byla zčásti i diskusí o technickém pokroku vůbec.
Samozřejmě. Jeden z kritiků - a byla to dokonce kolegyně z mého oboru - mi například jednou řekla, že je věž špatná i proto, že televize je droga a lidi by se na ni neměli dívat. Když to pak převedete do téhle roviny, tak už nemá smysl se o něčem bavit. Pokud máte názor, že lidi mají chodit pěšky, tak se nemůžete bavit o potřebě katalyzátorů, protože jste proti autům jako takovým. Zastánce aut, mezi něž se počítám, se asi nepostaví proti autům, ale bude požadovat, aby měly katalyzátory, spalovaly ekologický benzín a centrum pokud možno objížděly. V tom je asi ten rozdíl.

Máte nějaký osobní vztah k Žižkovu?
Já nemám žádný zvláštní vztah k jednotlivým částem Prahy, s výjimkou Střešovic, kde jsem vyrůstal. Ale moje žena bydlela u Flory, takže tam jsem se hodně pohyboval už od začátku 60. let, líbí se mi i okolí náměstí Jiřího z Poděbrad.

Jak se vám líbí třeba Plečnikův kostel na náměstí?
Působí na mě, to ano, ale mnohem raději mám jinou stavbu ze stejné doby - kostel sv. Václava od Gočára ve Vršovicích.

Takže konstruktivismus.
Samozřejmě. Nebo takový nenápadný kostelíček u vodárny v Korunní, s věžičkou, ve které bimbá zvoneček, pánové, to když vidím, to je mi blaze u srdce.

Co vás v poslední době hodně bere?
Podívejte se na tohle. (obrázek čehosi, co vypadá trochu jako velká prosklená vitrína stojící uprostřed zeleně) Inteligentní dům od anglického architekta Richarda Rogerse. Vypadá docela normálně, jenže: dvojitá prosklená fasáda, uprostřed domu zahrada, odsunovací střecha, vše řízené počítačem, který neustále s něčím hýbe, aby optimálně využil okolní podmínky, na střeše solární kolektor, žádná výrazná konstrukce, prostě dům jako hovínko. Tak tohle já bych chtěl někdy taky dělat.