SCI-FI

V Praze, ale i v Brně, nás zaujaly nejvíc výrazné, psychedelicky bobtnající a futuristicky chromované nápisy SCI-FI.

Slovníček:
TAG - podpis, pseudonym
WRITER - malíř graffiti
PIECE - jeden obraz graffiti
CAP - tryska na spreji; SKINNY CAP - úzká, FAT - široká
CAN - plechovka barvy ve spreji
WHOLE CAR (TRAIN) - celý pomalovaný vůz (vlak), obvykle jen po jedné straně
PANEL - piece mezi dveřmi vagónu pod okny
CROM - chrom, stříbrná barva
BLACK BOOK - writerův skicák a památníček

Graffiti k velkoměstu neodmyslitelně patří. Pro někoho jsou vrcholem městské zkaženosti, pro jiného obveselením nudných ploch. Záleží na naturelu. Jsou ale i graffiti krásná a graffiti šeredná a amatérská. Těch druhých je povážlivě víc a i to formuje názor lidí na tenhle zvláštní druh ... čeho vlastně? Umění?
V Praze, ale i v Brně, nás zaujaly nejvíc výrazné, psychedelicky bobtnající a futuristicky chromované nápisy SCI-FI. Několik telefonátů, trocha opatrného oťukávání a pak jsme najednou seděli v útulném prostředí Unijazzu s dvěma členy téhle scifistické partičky. Na fotce vám je samozřejmě neukážeme, ale vypadali, hm, docela normálně. Čekali jste asi, že na nás bude hned poznat, co děláme, že jo? vyzvídali. Trochu měli pravdu. Jeden z nich byl dokonce z velmi dobře situované rodiny, druhý měl za sebou několik semestrů studia práv. Jejich graffiti-jména znějí CHIME a BLOET. Žádní vyvrhelové. Jen takoví kluci, které v noci doma moc nezastihnete a na jejichž přezdívky možná koukáte na ulici každý den, aniž byste si to uvědomili.

Proč zrovna sci-fi?
B: Sci-fi (nebo SCF, jak říkáme raději) má zatím krátkou historii. Dali jsme se dohromady před tři čtvrtě rokem. Do tý doby všechny graffiti skupiny používaly zkratky skládající se ze tří písmen. Sci-fi se nám líbilo, protože to má písmen víc. Navíc, slovo sci-fi používáme pro označení čehokoliv neobvyklýho.

Znamená to i science fiction?
B: Jistě. Ale my si z toho děláme trochu srandu. Svoje jména píšeme tak, aby se podobala raketám a ponorkám, ale líbí se nám i ten název jako takovej.

Používáte hodně stříbrnou barvu. Je to symbol techniky?
B: Chrom je nejpřizpůsobivější barva ke zdi domu. Málo vypotřebuješ a hodně zabarvíš. Je to nejdokonalejší barva.

A co zlatá?
B: Ta není tak hustá, protože neobsahuje hliník, nebo aspoň ne tolik. Chrom promlouvá k lidem líp. Zlatou ve městě můžeš najít i jinde. Chrom s městem kontrastuje, všechno ostatní je šedivý, hnusný. Chrom je nejlepší.

A sci-fi čtete?
CH: Já čtu jenom sci-fi. Ale v týhle crew nejsem zas tak dlouho, jen pár měsíců. Když jsem od nich dostal nabídku, přihlížel jsem jak k tomu, co je v tý skupině za lidi, tak k tomu názvu.

Máte mezi sebou nějaký studenty výtvarnýho umění nebo jiný umělce?
CH: Přímo v naší crew je jeden uměleckej kovář, v jinejch jsou lidi, kteří studujou FAMU nebo třeba výtvarný umění na pedagogický škole. Graffiti dělaj nejrůznější lidi, najdeš tu kuchaře i vysokoškoláka. Lidi mají představu, že graffiti dělají jen ti, kteří se nějak nehodí do společnosti, ale to není pravda. Graffiti může dělat každej.

Máte nějaký zasvěcovací rituály? Musí vaši členi nějak viditelně popírat autority a příkazy?
CH: Je to spíš o viditelnosti tvýho jména. Tak graffiti začalo. Že jeden člověk z New Yorku začal psát všude značku TAKI 183. Writerům jde o tohle a taky o to, aby získali mezi ostatníma slávu. Aby byl jejich styl poznat.

Manifestace egoismu?
CH: Přesně tak.

Jaký jsou v Praze graffiti skupiny?
CH: Je jich víc, ale těch nejviditelnějších a nejlepších je zhruba pět - ABX, DSK, SCI-FI, WHS, BSR.

Co TCP?
B: To je crew, která se už rozpadla. Začali bejt moc staří, bylo jim už v průměru tak 22 let, a šli dělat jiný věci. Pár z nich vytvořilo další skupinu NNK. Tam jsem byl už i já. Patřil tam taky jeden člen, COBY, kterej už nekreslí, ale dosáhl určitýho úspěchu a dal u nás tomu graffiti skoro nejvíc. My ho všichni berem. Podchytil tolik lidí, že k němu člověk cítí respekt.

Jsou v něčem český graffiti výjimečný?
CH: Před nějakýma třema rokama se v Praze hodně dělal styl, kterýmu se začalo říkat styl Praha. Měl takový lámaný, tvrdý písmena. Tehdy se to líbilo, ale dnes už ho moc neuvidíš.
B: Praha je dnes hodně inspirovaná Berlínem. Je tu už dost čistej, vybroušenej styl, spíš tzv. wild, teda složitější kompozice, svižný tahy, šipky na koncích čar...

Mně často dělá problémy graffiti nápis vůbec přečíst. Vám ne?
CH: Ne, pro mě jsou ty písmena normálně čitelný.

Není účelem graffiti stylu mimo jiný co nejvíc znečitelnit písmo?
CH: Účel to není, ty to písmo děláš tak, jak ho cítíš. V Holandsku najdeš třeba dokonale čitelný nápisy.

Musíš se s někým porvat, aby tě ostatní brali?
B: U nás ne. Možná v Americe nebo v Berlíně, tam je to drsnější. Reputaci ti dělá tvůj styl. Musí bejt čistej, musíš chápat tvar písmen, cítit, že to nemůže bejt takhle, ale takhle. Postupně se dostaneš na takovou úroveň, že to uděláš dobře, ať už to děláš jakkoli.

Jeden náš kamarád namaloval na zeď u metra Malostranská zvětšeninu obrázku pštrosa a starý ženský. Je to taky graffiti?
B: Podle mě ne, protože to bylo dělaný štětcem a plechovkovou barvou.
CH: A hlavně, graffiti je umění malovat písmem.

Něco jako kaligram?
B: Jo. Ty obrázky a obličeje k tomu jsou jen spojovací most mezi lidma, kteří malujou graffiti, a mezi těmi, kteří graffiti nechápou.

Nebyly původní graffiti spíš obrázky?
B: Původně to byly nápisy na zdech v metru, pak se to přeneslo na vagon. Ale když to vezmeš historicky, graffiti má základy v pravěku.

Ono to má základy už u zvířat. Psi si taky značkujou teritorium.
B: Tak to bere Amerika, ale my si nevytváříme žádný teritoria. My přijdem ke zdi a řeknem si: Jo, ta je hezká, tu uděláme. Vybíráme si podle toho, aby tu zeď vidělo hodně lidí. A pro mě je taky důležitý, aby to nebyl nějakej historickej barák z 18. století. I kdybych už maloval na starej dům, tak si určitě nevyberu přední stěnu, ale bok domu, kde už je stejně elektrický trafo, jsou tam plakáty a jsou tam už nějaký podpisy. Tak ty s klidem přejedu a vím, že nic neničím.
CH: Naši kamarádi byli v Americe a chtěli si vyfotit nějakej piece na zdi, ale naběhli na ně negři a vyhodili je. Prostě to považovali za svoje vlastnictví, který nemá nikdo právo ani fotit. V Německu když někomu přejedeš piece, tak tě může zmlátit. Tady byly podobný vztahy asi před rokem, za časů NNK. To se házelo kamenama a tak.

Jak v Rychlých šípech.
CH: Taky jsem si říkal, že jsme jak Rychlý šípy. Tehdy měli jen jinej druh dobrodružství, lezli k Vontům a prožívali napětí v temnejch uličkách. My prožíváme zase jiný dobrodružství, ale ten adrenalin je v tom stejně.

Jasně, Mirek Dušín byl vlastně adrenalinovej feťák. Ve Stínadlech se ale poznávali podle žlutýho špendlíku. Vy máte na sobě nějaký znamení, podle kterech se poznáváte na ulici?
B: Ve světě hodně writerů nosilo na pásku napsanej svůj pseudonym. Tady se na to nějak kašle. Většinou se ale pohybujeme v ilegalitě, takže čím míň lidí ví, co děláme, tím líp.

Kde jsou ty hranice, za který byste nešli? Já třeba viděl teď na pražským hradě popsanou úplně novou, krásnou zeď. To vy byste neudělali?
B: To dělal jeden člověk, kterej se podepisoval SNAKE. Má dva metry a je to mistr republiky v džudu. Ten se ničeho nebojí a před ničím nemá respekt.

Chime, ty se specializuješ na sprejování metra. Jak se dostanete do odstavných dep?
CH: Existujou různý přístupový cesty. Třeba klimatizace. Známe se s klukama, kteří se zabývají lezením, otvíráním nepřístupných prostor, výbušninama a tak. Jsou mezi nima chemici, studujou různý bojový sporty. Ti často choděj na metra s náma a otvírají nám cesty. Nejsou z naší crew, ale mají s námi společný to, že milujou adrenalin, kterej se nám při akci dostává do těla.

Líbí se mi, když přijede vagón metra a je celej postříkanej, včetně oken. Najednou se z toho známýho metra stane něco úplně cizího...
CH: Něco úplně sci-fi.

Vy jste vlastně něco jako hackeři, vy hackujete město.
CH: Jasně, těch si hrozně cením. Jednou jsem udělal celej chromovej vůz. Počkal jsem potom na něj, až přijede do stanice. Byly tam nějaký holky, kterým se to hrozně líbilo. A jeden starší pán říkal svýmu dítěti: To je pěkný, viď, takhle pochromovanej vagón. Kolik na to asi potřeboval barvy? A já mu na to řek: Tři chromy a tři černý. Pán na mě koukal a nevěděl, co se děje.

Co říkáte na pokus angažovat slavnýho chemika Oto Wichterleho na výrobu ochrannýho nátěru na sloupy v metru, aby se z nich daly snadněji smývat nápisy?
CH: Jo, lavis. Na to je dobrej trik. Když něco nakreslíte a pak to přetřete bezbarvým lakem, tak to potom už nesundaj ničim.

Ještě zpátky ke kaligramům. U nich je důležitý, pokud vím, nakreslit je co nejrychleji, jakoby jedním tahem. Platí něco takovýho taky o graffiti?
CH: To je graffiti. Tvar písmene můžeš dostat jen tím švihem.

Ty rychlý čmáranice fixou na zdech dělaj stejní lidi jako sprejový graffiti, nebo to jsou jiný partičky?
B: Většinou to dělaj ti samí lidi. Někteří z nás ale vynechávají historický centrum.

Mně se například ty tagy nelíbí, nevidím na nich na rozdíl od graffiti žádnou estetickou hodnotu.
B: Mně taky ne.
CH: V Praze umí dělat opravdu dobrý tagy jenom BYOR.
B: To je člověk, kterej to cítí srdcem. Tag by měl ladit s místem, kde je umístěnej.

Hodnotí se krkolomnost místa, na který graffiti umístíš?
B: Hodnotí. Lezli jsme na sloupy mostů, já jsem kolikrát vylezl po lešení ke střeše domu a tam jsem udělal piece. Někdy ho ale odstranili dřív, než jsem si ho stačil vyfotit.

Je pro vás důležitý si svoje dílo vyfotit?
B: To je hodně důležitý. Abychom měli důkaz, že jsme to udělali.
CH: Malíř namaluje obraz a ten pak existuje dlouho. Nám to můžou smejt za chvíli. Navíc, ke každý akci, kterou jsem dělal, mám nějakou vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenu.

Kdyby vás chytli policajti, můžou vás odsoudit? Je na to nějakej zákon?
CH: Jednou jsme malovali vozy v metru, najednou se všude rozsvítilo a začali nás honit tunelama fízlové. Já jsem hodil spreje do koše, sedl jsem si na lavičku a předstíral, že tam čekám na kamaráda. Policajti mě sbalili a vzali na stanici. Když viděli, že mám bundu umazanou od špíny z tunelu, strčili mě do malý cely, kde mě drželi osmnáct hodin společně s dalšíma dvěma krimošema, kteří vykradli kamión s cigárama. To bylo strašný. Pak případ dostal samosoudce a osvobodil mě pro nedostatek důkazů.

Existuje teda nějakej paragraf na to, co děláte?
CH: Existuje paragraf o poškozování cizího majetku. Myslím, že je to paragraf 68. Tenhle zákon samozřejmě není dokonalej, stejně jako všechny naše zákony. I když se přiznáte a oni vás po hodině pustěj, tak potom u dalšího vyšetřování řeknete, že jste vypovídali pod nátlakem a oni vás musej osvobodit. Po zkušenostech z Německa, kde je to mnohem drsnější, taky používáme při stříkání gumový rukavice, takže nenecháme žádný otisky.

Jak jsi třeba ty přišel ke svýmu jménu?
CH: Já začínal s člověkem, kterej se podepisuje DALE. Tak jsem chtěl psát CHIP, aby to bylo jako CHIP & DALE, ale ty písmena mně neseděly. Tak jsem to změnil na CHIME.
Jestli to dobře chápu, tak ty napíšeš svý jméno v graffiti stylu a potom se ještě jednou někam do rohu tím samým jménem podepíšeš?
CH: Jo. Ty další nápisy, co tam jsou, jsou třeba věnování kamarádům z jinejch crews, zkratka mý crew a tak.

Jakej je váš vztah k rebelii typu NO FUTURE? Jakej máte vztah k technologii? Nesnažíte se bojovat proti technice a městu?
CH: Já třeba Prahu strašně miluju. To metro je pro mě jenom prostředek, abych ukázal ostatním, co dělám. Metro je hrozně šedivý a najednou přijede barevnej vůz. A lidi se z toho poserou. Je to boj proti nudě, stereotypu. Stejně tak domy - když je pomalujeme, tak je vlastně zviditelníme.

Je boj proti stereotypu to hlavní, co vede lidi k sprejování?
CH: Je to nedílná součást.
B: Když mluvím s mladýma čtrnáctiletýma writerama, tak ti to dělaj prostě proto, že už graffiti vidí kolem sebe. Když jsme začínali my, nikde kolem graffiti nebylo. Ti mladí kluci to maj mnohem jednodušší.

Je v crews hodně cizinců?
B: V naší skupině je zrovna jeden, ale jsou to spíš výjimky.

Nemáte pocit, že se používáním angličtiny v nápisech zpronevěřujete vlastnímu jazyku?
B: Abych pravdu řek, já angličtinu používám málokdy. Když na svůj piece píšu nějakou větu, je většinou v češtině.
CH: Angličina je mezinárodní jazyk. Když chceš, aby si tvoje nápisy přečetli i lidi z jinejch zemí, musíš používat angličtinu. A je taky nádherná na pohled.

Jak vidíš budoucnost graffiti u nás?
CH: Jakmile nebude možný dělat ilegální věci, jako jsou třeba ty vagóny, tak to začne umírat. Protože ilegální akce jsou hlavní síla graffiti. V Německu už je to krutě přísný. Je tam třeba speciální protigraffiťácká jednotka Vandal Squad. Někteří jezdí autem po městě, pověsí se na někoho, kdo má na zádech batoh, a sledujou ho. Slyšel jsem vyprávět, jak si vytipovali jednu skupinu, která ještě nesprejovala, jen si obhlížela terén. Zastavili je, našli u nich spreje, zabavili jim klíčky od auta a do půl hodiny to jejich auto našli. V něm bylo asi sto sprejů, který jim zabavili.

Říkáte ilegální akce... Jaký akce jsou legální?
B: To jsou třeba graffiti na zakázku, který si nechaj namalovat majitelé obchodů. Taky některý zdi jsou povolený.

Třeba obrázek vedle obchodu Foto-kino na Budějovický. Toho autora znáte?
B: To dělal jeden kluk, kterej už teď nic nedělá.
CH: On nic nedělá, protože umřel, předávkoval se. Ale on nebyl na scéně moc známej.

Není to potupa, malovat na povolený místa?
B: Ani ne, máš tam na to víc času a můžeš si vyzkoušet, co chceš. Pak to třeba jdeš večer zopakovat někam, kam se stříkat nesmí.

Jsou nějaký zvlášť vyhlášený místa? Hodně známý je třeba na Těšnově, poblíž Florence.
B: To už je pomalovaný asi tři roky. V tý době to byly hodně dobrý piecy. Writeři k nim cítěj respekt, takže je nepůjdou přejet. Další místo je na Palmovce v takovým koridoru u trati. Tam normální člověk ani nezabloudí.

A Barrandovskej most?
B: Tam byla nedávno schůzka, kde měla Praha soutěžit proti Ostravě. Ostraváci totiž tvrdí, že jsou lepší. Jenomže oni se na ten battle nedostavili, tak jsme si udělali takovej jam. Sešlo se nás tam tehdy asi sto lidí.

Kam chodíte nakupovat spreje?
Na Žižkov do prodejny Modrý samet. Tam mají největší výběr sprejů od firmy Belton.

Ty spreje jsou nějaký speciální, nebo jsou to obyčejný barvy jako na auto?
CH: Původně to byly běžný spreje na auto. Ale jsou značky, který jsou zvlášť dobrý. U nás se nejvíc používá Belton. Teď udělali fúzi s jinou firmou a dělají barvy Hitcolor. Jsou levnější, za 95 korun jedna. Další barvy jsou Montana. Hodně se s nima dělá ve Francii a Španělsku. To je nástroj k ničení, protože na něj dáš fat cap a udělá ti to TAKOVOUHLE stopu. Nádherná barva. S tímhle sprejem můžeš okno v metru zabarvit celý třema tahama. Hodí se to k tomu, že v krátkým čase pokryješ spoustu plochy.

Mají writeři nějaký typický oblečení, podobně jako třeba skejťáci?
CH: Dřív se hodně nosily široký kalhoty a mikiny s kapucou. Postupem času to ale začalo bejt až moc snadno rozpoznatelný, a tak se writeři snažej v oblečení přizpůsobit normálu. Nejsme už tak poznatelní jako skejťáci, kteří mají boty ošoupaný od prkna, dlouhej řetěz až pod kolena a tak. Dřív jsem nosil dready a červený kalhoty, ale už jsem z toho vyrost.

Prolíná se nějak kultura skejťáků a writerů?
B: Ty lidi se spolu znaj, ale společnost writerů je mnohem víc uzavřená a málokdy někoho přijme mezi sebe.

Dřív spolu tyhle dvě skupiny hodně souvisely. Proč se to rozštěpilo?
CH: Je to jiná kultura. Graffiti kultura je většinou hip-hop, break dance, skejťáci poslouchají jinou muziku, hardcore, grunge a tak. Samozřejmě to neplatí paušálně.

Když jsou to různý kultury, proč dřív byly spolu?
CH: Asi proto, že se o tom dřív tolik nevědělo, a lidi si mysleli, že ty kultury k sobě patřej. Já sám jsem dva roky jezdil na prkně závodně.
B: Ono obojí stojí hodně peněz a abys měl na barvy, nemůžeš si dovolit skejt.
Co to pro tebe znamená, když přijdeš v noci k vagónu a začneš ho sprejovat?
CH: V tu chvíli je to pro mě všechno. Někdy uděláme třeba celej vlak a to pak stojí na stanici třeba padesát lidí od nás a čekají, až přijede. Následuje aplaus, lidi si to natáčej...

Víte přesně, kdy ten váš vagón do stanice přijede?
CH: Většinou to máme zjištěný. Stejně tak víme, jak pravidelně na který odstavce prochází hlídka a kolik kde máme minut na malování. Jednou jsme běželi tunelem a potkali jsme tam nějakýho dělníka. Nedovedu si představit, jakej to pro něj byl pocit, když se v noci tunelem kolem něj prohnalo dvanáct postav v kuklách se železnejma tyčema a s baterkama.

Chodíte tunelem i za provozu?
B: Samozřejmě. Projede metro a ty musíš hned za ním vyběhnout a běžet co nejrychleji. Běžíš po takovým blátě vedle kolejí a víš, že za osm minut, když je víkend, pojete další vlak. Naštěstí jsou v tunelech takový spojovací chodby, do kterejch se můžeš schovat.

Jak jsi s malováním metra začínal?
CH: Já dělal svý první metro s člověkem, kterej se podepisuje SPLASH. Bylo to venku, v dešti, šláp jsem tam na sběračku elektrickýho proudu, takže jsem dostal hroznou ránu, ale bylo to úžasný. První zážitek z tunelu byl takovej, že jsem o něm básnil půl roku.

Nakolik souvisí kultura graffiti s městským životním stylem?
B: Je to vyloženě městská záležitost. Sice bys taky mohl jít do lesa a poskládat tam graffiti ze šišek, aby se na něj mohly dívat srnky, ale...
CH: Graffiti je snaha vystoupit z davu a říct: Já jsem tady. Pro mě znamená graffiti docela hodně. Vadí mi ale, že s ostatníma lidma, kteří graffiti dělají, si většinou nerozumím v ničem jiným kromě graffiti.

Graffiti na WWW
www.ssp.cz/styl/grafit/galerie-g.html - Stránka v rámci Střediska sociální prevence. Zní to hrozně, ale obsahuje diskusní klub, soupisy míst s graffiti a fulltextové články z novin o graffiti za poslední cca rok
www.graffiti.org/index/talk.html - Art Crimes, užitečný rozcestník a soubor esejů o graffiti
www.graffitiverite.com - další rozcestník
www.cd.chalmers.se/~peterk/graflink.htm - další, tentokrát švédský