10 otázek pro Neurona - Romana Horníčka

Vítejte v kosmické raketě Neuron, hlavním středisku všech dobrých Neuronů. Červená dioda na hlavním ovládacím panelu vesele bliká a kromě toho, že tak oznamuje přechodný režim osvětlení (digitrony místo běžné žluté žárovky).

Horníček se nikdy nespokojil s údělem módního návrháře, ačkoli jeho oblečení patří u nás k tomu nejzajímavějšímu a zároveň nejnositelnějšímu. Stále hledal způsob, jak posunout blíže ke skutečnosti svou vizi o tom, jak by to tady mělo vypadat. Až se nakonec rozhodl postavit svět, ve kterém se jeho modely stávají nepříliš výstředním doplňkem podivné reality.

1. Jak ses vyvíjel coby módní návrhář?
Vyvíjel jsem se od dobře padnoucích oblečků až k pevným bundám, které přežijí budoucí ekologické katastrofy. Myslím si, že móda do sebe musí absorbovat určitý věci z doby, ve který vzniká. Jestliže se dneska pořád mluví o věku nových technologií, tak já bych chtěl, aby to bylo poznat i na oblečení z téhle doby. Když jsem objevil počítačovej hřbitov - místo, kam se odváží stará výpočetní technika a pak se rozebírá -, začal jsem do svých stříbrných modelů všívat některé technologické komponenty a snažil se, aby zároveň vykonávaly původní funkci. Tím dostal ten kosmický design smysl, protože ty mašinky dodaly mým modelům důvěryhodnost.
2. Takže věříš v budoucnost naprostýho propojení módy s technologiemi? Bude podle tebe někdy normální, aby oblečení obsahovalo nějaký měřiče a tyhle věci?
To bych takhle neřekl. Myslím si, že v oblečení budou v budoucnosti všitý různý měřiče, ale nebude to souviset s módním trendem, ale s nutností. Lidi prostě budou muset víc kontrolovat svoje okolí a podávat o tom informace. To je ovšem filozofie modelu Neuron, o které se budeme bavit později. Co se týká normálních nezapojených modelů, ty jsou pro sklonek tohoto století, kdy jsou technologie prostě trendy. Lidi to na sobě chtějí mít, spíš si koupí bundu, která bliká, protože k ní mají jiný vztah
než jenom k oblečení.

Horníčkovy modely obsahují telefonní karty, stříbrné paměťové disky, ožily použitím blikajících diod a posléze pohltily kalkulačky a teploměry oznamující majiteli bundy vnitřní a vnější teplotu. Lidé oblečení v jeho modelech, či konečně i on sám, vypadají jako příslušníci milénistické technosekty, kombinující v sobě futuristickou image Judge Dredda s designem Barbarelly či Ikarie XB1.

3. Jaký by měli lidé mít vztah k tvému oblečení?
Je logický, že oblečení z téhle doby bude obsahovat technologický doplňky, i když budou mít jen čistě estetickou funkci. Jsou to sice jenom starý, nepotřebný přístroje koupený za pár korun ve výprodeji, ale tím, že se dostávají na oblečení, získávají nový smysl. Jsme prostě v technologickém pravěku a místo pazourků si na krk věšíme čipy.

4. Mají některý části strojních mozků magickou moc jako amulety?
Podle mě má magickou moc všechno, co nějak funguje. Představ si, že z několika rozbitých zařízení, třeba cédéčka, klávesnice, monitoru a tak,postavíš jiné zařízení, které bude na tvoje příkazy reagovat nějakou činností - něco zabliká, něco se pohne. Je pak jen na tobě určit, na co toto zařízení je. Jestli způsobuje pevné zdraví, nebo světový mír.

Dokonale ožily Horníčkovy modely teprve tehdy, když se začal zabývat modelem Neuron, který už skutečně připomíná oblek budoucnosti. Vedle blikajících diod a starých ruských čipů se tu objeví mobilní telefon GSM, pager s klávesnicí, kamera pro videokonference, minidisc a digitální fotoaparát.
5. Mohl bys stručně vysvětlit ideologii a technologii modelu Neuron?
Neuron není jenom bunda, která obsahuje nějaké technokomponenty. Je to komplex technologických prostředků, prostřednictvím nichž posílá majitel bundy nepřetržitou obrazovou a zvukovou informaci na naši internetovou stránku pod doménou neuron.cz. Každý se tam pak může podívat, co ti moji Neuroni vlastně dělají. Navíc Neuroni tak budou fungovat ve dvou realitách dohromady, budete je moci potkat a kontaktovat kdykoli na Síti. S modelem Neuron vzniká občan televizní, bytost, která nemá soukromí, tím pádem nemá co skrývat. Neuroni jsou apoštolové opravdové svobody.

Doména neuron.cz bude samozřejmě řízena z rakety Neuron, která slouží Horníčkovi jako ateliér i byt. Je to však zároveň i jeho největší výtvarné dílo, neustále se proměňující, zanikající a vznikající. Nyní se nachází v zadním traktu klubu Mersey a jeho stěny se pokrývají desítkami kil odpadu dovezeného z počítačového hřbitova.

6. Pro tebe muselo být to počítačový šrotoviště jako zjevení...
To skutečně bylo. První dva dny jsem tam strávil v kuse od rána do zavíračky. Jenom jsem tam tak chodil okolo hromad starejch počítačovejch tiskáren, vedle hromadou klávesnic prorůstaly kopřivy a slunce zapadalo za takovou asi čtyřmetrovou haldou oranžovejch a růžovejch kondenzátorů. Pak jsem objevil halu. Vejdeš dovnitř, tam je šero, a když si oči zvyknou, najednou zjistíš, že okolo tebe jsou tuny součástek a že to všechno byl jeden počítač, přitom mnohem jednodušší než ten, co máš doma na stole. A to je makropohled. Pak ještě existuje mikropohled, když lupou sleduješ čipy. Uvnitř jsou skutečný stavby, paláce, ulice - prostě města.

7. Neodvádějí tě tak trochu staré stroje od těch nových?
Co to znamená starý? Jak jsou starý? Dvacet let? Třicet? Já jsem starší. Jsou tu proto, abychom se na ně dívali, abychom si na ně zvykali. Rád montuju do interiárů třeba klávesnice, protože lidi se jich okamžitě začnou dotýkat, i když je jasný, že nejsou funkční.
Snad jenom seřazení obrovského Horníčkova archívu digitálních fotografií a videonahrávek by dalo představu o tom, jak jednoduše se dá hromada šrotu proměnit v efektní interiérový doplněk. V kultovním brněnském podniku Jolly Joker instaloval působivá barevná světla z počítačových desek, ze stěn trčí klávesnice napojené na mrtvý terminál. Ošahané klapky dokazují, že i na zdejší návštěvníky funguje tzv. Horníčkův reflex. Vrcholem této tendence je sama raketa Neuron. Její obytný prostor se neustále zmenšuje, úměrně k tomu, jak přibývá kil součástek dovezených ze šroťáku. Na televizní obrazovce byl Neuron vidět v dokumentu Krása nových strojů.

8. Položím ti otázku, kterou dostáváš často. Opravdu tu bydlíš?
Začnu jinak. V určité době jsem se rozhodl, že vybuduju prostor - raketu, z níž budu jako kapitán sledovat činnost všech Neuronů, upravovat jejich zvukové a obrazové signály a vysílat tak jeden nekonečný NEURONVIDEOAUDIODIGITALMIX. Zároveň to měl být ateliér pro mě a ostatní Neurony. Design rakety dělám z věcí ze šroťáku, kombinuju to s odpadním materiálem (poly-styren, polypropylen, stříbrné podlahové a střešní krytiny) a dělám to tak, že jednoduše přibíjím věci vedle sebe na stěnu, lepím, propojuju a snažím se, aby bylo zachováno co nejvíc původních funkcí. A tuhle práci nemůžeš dělat tak, že si jdeš na dvě hodinky dělat raketu. Pořád musím něco měnit, protože když tu bydlíš, občas ti začne nějaký detail vadit, a tak ho vylepšíš.

9. Model je Neuron, ty jsi Neuron, raketa je Neuron. Co to tedy vlastně je Neuron?
Neuron je velmi zjednodušeně ještě nedobudovaná struktura lidí se zájmem o technologie, jejich vývoj a vliv na společnost, kulturu nebo třeba ekonomiku. Neuron je životní styl a zároveň image. Neurona musíš na první pohled poznat a on je na to hrdý. Je to opak sekty, která něco vskrytu šušňá a plánuje, jak všechny ostatní převeze. Smyslem Neurona je naopak být všude vidět i slyšet, neustále odesílat signály do centrálního počítače a z něj dál na síť, všechno naprosto otevřeně a veřejně.

10. A neodlítnul bys někdy tou svou raketou radši?
Každej den na to myslím. Když se to tady nebude vést, tak se prostě odstřelím jinam.