Divné filmy v našich videopůčovnách

... co byste si raději neměli pouštět před maminkou...

Ovlivněni těmi snovými přízraky z dávných časů, kdy v kolektivním nevědomí lidstva ještě sídlila víra, že se dají zhlédnout všechny filmy, které kdy byly natočeny, zdoláváme strmé štíty i těch nejzastrčenějších regálů videopůjčoven, nahlížíme i pod tu nejnevýraznější žaketku a svoje úlovky, které se u nás v češtině poprvé předvedly právě na videu, vám teď v malém výčtu nejpodivnějších ze všech divných videofilmů předkládáme. Každý z nich schopný s bryzancí krakatitu změnit váš život k nepoznání.

HOROR: Tvoje máma mi sežrala psa.
Horor má jeden hlavní cíl: vyděsit diváka všemi prostředky, které se mu nabízejí. Zde platí doslova: účel světí prostředky. Je zbytečné vyčítat mu krutost, zvrácenost nebo nemorálnost. Vše ustupuje do pozadí, podaří-li se vyvolat v nás hrůzu. Samozřejmě, že některé snímky přinášejí i působivá poselství, ale to je pouze nadstavba. Existuje pouze jediná výjimka, kdy taková půdní vestavba skrývá ve svých útrobách věci, které hladce zastíní cokoli, co kdy vylezlo z temnot sklepa - divný horor. Je jen málo filmů v historii světové kinematografie, které v sobě organicky spojují prvoligovou filmařskou zručnost s námětem tak totálně ujetým za hranice normální komerční zábavy. Ve splatterové komedii Braindead - Živí mrtví (zrodil úvodní podtitulek) se podařilo fascinujícím způsobem sloučit barevný slapstick s brutalitou největšího kalibru. Braindead Petera Jacksona je ta nejextrémnější komedie, kterou po jejím skončení přesunete zpět na začátek, abyste se přesvědčili, jestli se vám to všechno jenom nezdálo, a kterou svým přátelům nedokážete převyprávět, protože vám to neuvěří. Braindead je zkrátka film, který nelze vidět jen jednou! Dovolte ještě, abych hrdě dodal, že tento nejkrvavější film všech dob jsem stejně jako Bad Taste - Vesmírní kanibalové skrz distribuční firmu Filmexport Home Video propasíroval do našich videopůjčoven já sám. Režisérův první film Bad Taste - Vesmírní kanibalové sice řadím až na druhé místo (především díky poněkud slabšímu zpracování vyhřezlých střev), ale pro jejich brutálně-humornou syrovost by si možná zasloužili stejný stupínek vítězů s krví nastříkanou číslicí jedna jako Braindead. Záleží jen na vás, čemu dáváte přednost. Jestli komornímu vyjídání mozku lžící (Bad Taste) nebo velkolepému masakru plné haly zombií motorovou sekačkou na trávu (Braindead).
No a když jsme u těch splatterových orgií, nesmíme zapomínat ani na muže, který jejich proudu otevřel cestu: Cliva Barkera. Největší zásluhu nese zcela seriózně pojatými tituly Hellraiser I, II a Plod noci. Ale pozor! S jeho dílem se pohybujeme na vážné půdě hororu, takže žádné postranní úsměvy - ty se tady trestají roztrženou hubou hákem. Se vší vážností proto mohu říci, že zatímco v Hellraiserovi se mísí archetypální pojetí pekla s nikdy nekončící filozofickou snahou o pochopení principů fungování zla jako vědomé inteligence, v Plodu noci se prolínají klasické hororové prvky apriorního odporu k monstrům, jen těžko pochopitelné způsoby života a hlavně zděděná mentalita lidí, nutící ničit vše, co se vymyká jejich chápání a běžným zkušenostem. Plod noci není jediným čistým tónem hrůzy - je to dokonale sladěná symfonie naznačených morbidních motivů, děsu a fantaskní abnormality.
Tak, a myslím, že nastal čas zase na trochu toho odlehčení. Ne, neposílám vás na velkou, ale pokouším se vám zase strčit čumák do misky s hororo-komedií. Nakydal ji tam muž jménem Jim Wynorski. Tento filmař je jako jeden z mála hoden být následovníkem pověstného drekaře Hollywoodu Eda Wooda, jr. Jeho dosud poslední Dílo, kterým, jak má v oblibě, zasahuje do rozjeté série, nese název Ghoulies IV. Tento blitzkrieg nevkusu pojednávající o astrálním vlivu sil zla na náš svět je ódou na království B filmu se všemi jeho klady i nedostatky. Konkurovat mu může pouze jeho bratr ve zbrani Fred Olen Ray svými fláky Vampír z Beverly Hills nebo Čarodějnická akademie, kde se ďábel v podání Roberta Vaughana nemůže zaboha rozhodnout, jestli před ním bude lidstvo klečet na kolenou, či se na nich plazit.
A je tu další patron podivnosti: Larry Cohen. Vedle seriózních příspěvků stříbrnému plátnu, jako je scénář k filmu Bestseller, má totiž na kontě díla naprosto opačná. Příkladem budiž jeho scénáře k filmům Maniac Cop I-III nebo Pěna zabiják, kterou dokonce sám režíroval. Je to komedie o smrtelně lahodné pochoutce sloužící jako zástěrka rafinované invaze z kosmu.
A co takhle Stewart Raffill a jeho dobrodružství mozku teenagera zasazeného do lebzny předpotopního dravého ještěra ve filmu Tyranosaurus Junior? Nebo Charlie Loventhal s filmem Můj ďábelský milenec, jehož jedinečnost kongeniálně předjímá už obálka videokazety: Kaz má totiž menší problém, kdykoli se vzruší, stane se z něj zvíře, a to doslova - narostou mu rohy... srst... a někdy i ocas! Co dodat? Tuto kapitolu bych rád zakončil britským příspěvkem žánru s všeříkajícím názvem Koupil jsem upíří motocykl.
KOMEDIE: Soudný den zahájil tím, že proměnil obyčejnou kamennou sochu v nadrženou gumovou příšeru.
Co se divíte? Tady prostě tak úplně neplatí ono okřídlené: Nesuďte skupinu, suďte člověka. Zřejmě nejpodivnější smysl pro humor vykazují filmy americké filmové společnosti Troma, které z amatérismu udělaly tvůrčí vizi. Jak mi řekl s mírnou dávkou neskromnosti její zakladatel Lloyd Kaufman: Troma se stala v USA obchodní značkou, což se povedlo jedině Disneymu. A měl pravdu. Snímky jako Surfoví náckové musí zemřít (tlustá černoška s obřím revolverem se tady mstí neofašistickým surfařům) nebo Atomové gymnázium (průsak radioaktivity mění některé studenty v monstra s obřími penisy a jiné zas nechává pronásledovat obřím keřem marihuany) spustily celou lavinu tematicky spřízněných zhůvěřilostí, jakými je třeba dárce hlášky do titulku Vesmírná střední, film prošpikovaný takovými lahůdkami jako je souboj basketballových mužstev, z nichž jedno je tvořeno žáky obyčejné střední školy a druhé se skládá ze dvou kosmických skinheadů, zombie, gumové příšery a mrtvoly zbastlené kabely s televizní obrazovkou naraženou na hlavě.

SCI-FI: Jsem mimozemšťan a pro nás je jako nic ukrást část dvou nebo dokonce tří nukleárních reaktorů.
Tahle hláška pochází z jednoho z nejdivnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Nese vskutku výstižný název Zákeřnost a většinu času v něm spolu psychologicky zápolí tři lidé v prázdném skladišti. A přesto vás cosi nutí pouštět si tento exemplář stále znovu. Většímu a většímu počtu šokovaných lidí. Tak se pozná skutečně masivně divný videofilm - nepřestane vás překvapovat, kam až je tvůrce ochoten zajít. Zbývá jen dodat, že tvůrce toho klenotu je Albert Pyun, který má na svém kontě ještě pecku nazvanou Drtič mozků o jednom drsném vyhazovači, modelce se vzácnými Rolexkami a její sestře s ještě vzácnějším lotosem nesmrtelnosti.
A jedeme dál. Je tu pátý nejhorší sci-fi film všech dob Hvězdná srážka. Nejen že v něm hraje hlavního klaďáka mladičký David Hasselhoff, ale obsahuje i nejďábelštější invazi všech dob s útokem lidských torpéd a její neméně ďábelské trumfnutí: Nebyl bych imperátorem, kdybych neměl na povel jisté síly. Imperiální bitevní lodi, zastav tok času! Nemusíme zapomínat ani na takové klády jako jsou Vesmírní křižáci, kde středověký hradní pán zavelí do útoku proti nepřátelským ufonům poté, co mu zabijí jeho oblíbeného poníka, nebo Žabí město II, kde herec s největší čelistí na světě Robert Maniac Cop ZDar nakope zelené zadky žabákoidním okupantům postkatastrofické Ameriky.

KRIMI: Kopal, škrábal a vykřikoval slova kapusta. Stále znovu a znovu.
Začneme tím relativně nejnormálnějším a to je Dobrodružství Forda Fairlanea. Jak o něm napsal jeho objevitel Štěpán Kopřiva: Ford Fairlane, rocknrollový detektiv. Stejnojmenný červenobílý bourák, v podpažním pouzdře balíček cigaret, arogantní vystupování superhrdiny, přemrštěná gesta maniakálního Itala, nacvičené tiky a pazvuky, fóry stupidního komika z lokální televizní show, kterým se stejně směje jen on sám. Jestli máte slušné vychování, nekažte si ho tímto filmem, praví reklamní slogan, který jako obvykle přehání. Jestli máte ale dobrý vkus, potom je význam tohoto varování na místě. Styl, jakým původně kultovní comicsový Fordův příběh natočil začínající Renny Harlin, totiž považuje smysl pro uměřenost za svého třídního nepřítele. Fairlane: Johnny byl jediný chlápek, který dokázal být odpornější než já. Když jsme byli malí, dělali jsme jen odporný věci. Vykašlal jsem hlen na stůl. On řekl pěkný! a vytáhl brčko...
Co se týče ideové chorobnosti, jsou tu ovšem mnohem nezkrotnější giganti. Za všechny jmenujme jen snímek Úder, ve kterém se hlavní hrdina pokouší získat odsouzence na smrt jako herce do vražedné filmové show: Tak třeba vy, čeká vás smrt a nemáte co by... Krane: Vy jste asi neslyšel, že ne? Měl jsem čtyřiatřicetkrát pohlavní styk a dost. Už nebudu mít pohlavní styk nikdy. Nikdy jsem na nic nehrál. Měl jsem pět, šest, sedm tisíc šálků kafe a já už vím, že už to za chvíli skončí, že to číslo je konečný. Konečný počet šance, kdy já řeknu slovo Kapusta. Kapusta. Kapusta. Kapusta.
Jediným ještě podivnějším krimi filmem je snad v celých dějinách našich videopůjčoven pouze jistá Zastávka smrti. Její zápletku jsem nepochopil, a pokud jsem si něčím jist, potom je to fakt, že tady není vrahem zahradník. Ale myslím, že způsob uvažování tvůrců (nad jejich jmény se klene mytický cine-mnohočíselník Alan Smithee) Zastávky smrti dostatečně vysvětluje následující předsmrtný povzdech: Ty, Garrette, seš ale koagulátor.

Pokud si mohu dovolit zakončit tento článek osobní prosbou divno-video-maniaka k našim videodistributorům, pak tady je. Vím, že jste toho již vykonali dost, ale prosím, přiveďte do našich videoregálů ještě dva snímky: Plan 9 From Outer Space velkého američana Eda Wooda, Jr. a Terminátora 4 neméně obdivuhodné české společnosti Gamera. Národ, nebo alespoň čtenáři Živlu vám budou vděční.
(V textu byly použity úryvky článků Marka Dobeše, Štěpána Kopřivy a Jiřího Pavlovského.)

P.S.: Mezi divnými filmy není zahrnuta početná skupina eroticky laděných kousků. V příštím ero-tematicky zacíleném čísle Živlu jim ale bude úzký, nadrženě zvlhlý prostor věnován.