Roxydust

V Praze existuje partička house promotérů, která si myslí, že složitý technologický proces organizování párty, vyžadující často vedle železných nervů i téměř alchymistickou zručnost a notnou dávku kreativity, zvládají.

V Praze existuje partička house promotérů, která si myslí, že složitý technologický proces organizování párty, vyžadující často vedle železných nervů i téměř alchymistickou zručnost a notnou dávku kreativity, zvládají. A že ho zvládají lépe (jinak) než zbytek tuzemska. Říkají si Roxydust a snad se jim dá i věřit. Už jen z toho jednoho důvodu, že jsou v tuzemsku jednou z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší skupinou, která organizuje parties. Byli to právě oni, kdo objevil pro tuzemskou taneční kulturu prostor v Ládví, který byl dlouhou dobu (vedle dnes již neexistujícího Miš-Maše) nejdůležitějším středobodem veškerého tanečního dění v hlavním městě.
Základem roxydustího přístupu k pořádání parties je holandský model. To není fór, ani narážka na drogy. Pokud se to dá zjednodušit a pokud je vůbec možné alespoň trochu srovnat Roxydust s již zmíněnými Lighthouse nebo Planet Alfou, pak pokud je Lighthouse fixováno na Británii a Planet Alfa na naše nejbližší západní sousedy, vězí Roxydust až po uši v Holandsku a tamní house scéně. Do republiky přivezli kompletní nizozemskou taneční špičku, včetně Marcella, Joost Van Bellena a Dimitriho, a to dokonce i několikrát po sobě. Kdybychom chtěli znovu zjednodušovat, došli bychom k závěru, že relativně neznámí Holanďané jsou sto odehrát často lepší set než spousta ostrovních hvězd, o kterých si můžete každý měsíc číst v Muziku nebo MixMagu. Ale v tom to není. Pokud si Roxydust a jeho lidé opravdu na něčem zakládají, pak jsou to ty části party, které s hudbou přímo nesouvisejí.
Když produkovali pro Bonton Film party k uvedení nového filmu Romeo & Juliett, nechali za sponzorské peníze do Roxy navézt kamion řezaných květů. A prakticky na každé jejich party se objeví něco, co nikde jinde nevidíte. Jednou je to klaun, co na pódiu roztáčí talíře, jindy chlápek či dívka, co na pódiu odhazují kusy šatstva. Na akcích Roxydust si znovu a znovu uvědomujete, že tady nejste kvůli hudbě, ale především kvůli party samotné. Vidět lidi, povídat si, bavit se, trochu si zatancovat, napít se piva nebo si vzít nějakou tu extázi, pokud jste ten typ. Party Roxydustu připomínají daleko spíše hedonistický dýchánek než DJ koncert. A tomu odpovídá i snaha promotérů z Roxydust vychovávat si zcela specifickou skupinu lidí, která chodí na jejich akce. Vyšší věk než plnoletost, vlastní peníze, schopnost bavit se bez toho, abyste obtěžovali okolí a alespoň minimální vkus, co se užívání drog týče (tj. když už drogy, tak žádné tupé drogy typu pervitinu například).
Myslíte si, že všechny výše uvedené podmínky splňujete? Pak už nezbývá než čekat na další party, kterou bude organizovat Roxydust.

1,0
JARDA KRAMPOL
věk: trochu přes dvacet pět
party, na které by rozhodně chtěl být:
místo: starý, ale zachovalý kabaret nebo divadlo (Cotton Club apod.), kapacita: do 1000 osob, DJs: Kenny Dope Gonzales, Little Louie Vega, Lotka, Bidlo, ale před DJema by vystoupila nějaká hodně vyhulená funky kapela, dekorace: samet, lampičky, trochu jako v dobrým bordelu, světla: plechovky, plechovky a Tomáš Novák, zvuk: čistej a dynamickej, performace: perverzní, vychytávky: hafo sexy tanečnic, ovoce, dobrý bravy a barmani, a co je velice důležité - dveřníci v pohodě (v našich podmínkách takřka neuskutečnitelné), start: 24:00, konec: 05:00

Jarda Krampol je čímsi jako neoficiálním hnacím motorem Roxydust. Zběhl z vysoké školy a začal produkovat parties. Také dělal spoustu jiných aktivit. Momentálně je provozovatelem jednoho velmi vychytaného baru v jedné velmi vychytané pražské lokalitě.
Klíčovou vlastností Jardy Krampola je už na první pohled velkorysost, která se často projevuje i v produkci parties, které Roxydust pořádá. K rozhovoru jsme se sešli v restauraci uprostřed petřínského kopce. Ne proto, že je to jedna z nejlépe situovaných restaurací v Praze a možná i v republice, ale prostě proto, že kuchař je Krampolův známý. Krampol ostatně působí dojmem, že má známé, kam se podíváte.
Vzhledem k tomu, že stejně jako ostatní kolegové z Roxydust i on není party promoter na plný úvazek, základní otázka, která se naskýtá, je...

Jak vlastně vznikal Roxydust?
Z nějaké mladické nerozvážnosti jsem si kdysi pronajal Ládví. Neměl jsem vlastně ani tušení, co chci dělat, prostě jsem se rozhodl, že si otevřu diskotéku. Díky tomu, jak byl ten prostor situovanej, a díky mým známým se ten prostor prakticky okamžitě změnil na místo k pořádání par-
ties. Nejdřív si Ládví pronajímala jedna partička, která vlastně v Praze organizovala akce tohohle druhu jako vůbec první, a pak jsme se toho ujali sami... Byla to hodně náhoda, zvlášť když si uvědomíš, že já jsem house v té době vůbec neposlouchal. Pak jsem se postupně do té hudby dostal, poslouchal jsem třeba na kazetách mixovaný sety z parties a postupně jsem tý hudbě přišel na chuť. Mezitím Ládví vydělávalo, ale mne ten prostor pomalu přestával zajímat... Byl jsem mladej a měl jsem kolem sebe spoustu lákadel. Nakonec to dopadlo tak, že jsem dělal v Ládví jenom party. V tý době jsem potkal Loutku a to mne dostalo do trochu jiný životní nálady. Tehdy mě začalo produkování akcí opravdu bavit.

A co house hudba?
Já jsem před nějakými sedmi lety house vůbec neposlouchal a to, že jsem si tu hudbu nakonec oblíbil, byl dlouhodobej proces. Jde o to pochopit, že taneční hudba je vystavěná podle naprosto rozdílný formule než třeba rock. A když se tohle jednou pokusíš pochopit, tak jseš většinou v pohodě. Dneska proti house pruděj lidi, který mají většinou stále stejný argumenty: automatický bubeníci, opakování rytmu, hudba pro feťáky. I dneska máš ještě někdy problémy vysvětlit sponzorům, že dávají peníze do house hudby. I když už se dokážou oprostit od averze proti house, začnou o tý hudbě zase uvažovat hrozně komerčně. Protože kdo má dneska jenom trochu ekonomický prozíravosti, ten musí tušit, že komerční boom kolem taneční hudby vypukne během několika málo let.

Tady by bylo dobré říci, že Roxydust zdaleka není jen Jarda Krampol. Ba co víc, Roxydust je pěkně zvláštní partička, ve které se vedle sebe sešli lidé, jež byste jinak jen těžko hledali pohromadě. Bývalý student ekonomie Krampol, tuzemská DJ star Loutka, a také punková legenda Petr Hošek. Tito tři lidé pak tvoří kompaktní tým jménem Roxydust. Trochu zvláštní? Možná, ale funguje to.

Hodně jsem se o produkování parties naučil v Holandsku, kde jsem si ověřil, jak produkce funguje a že je to vlastně jednoduchá věc, která se dá zvládat bez stresů. Spousta věcí, který jsme na našich parties použili, je z Holandska. Řekl bych, že asi tak jenom třicet procent je vlastních nápadů.

Krampola baví produkování parties natolik, že si málem otevřel vlastní klub. Prostor, ve kterém je už proinvestováno něco kolem milionu, ale otevřen nebude.

Ta situace, která tady v současný době je a která se projevila mimo jiné událostma kolem uzavření Bunkru, prakticky znemožňuje, aby do hry vstoupil nějaký větší investor. Stát kulturní zařízení podobnýho typu nepodporuje a předpisy třeba kolem rušení nočního klidu jsou tak přísný, že není možný sehnat nikoho, kdy by byl ochotnej investovat větší peníze do klubu v zastavěný městský oblasti. Jsou to takový rizika, že peníze prostě neseženeš. Myslím, že některý lidi jsou do klubů ochotný investovat velký sumy peněz, prostě proto, že je evidentní, že podobný zařízení jsou tu potřeba, ale v současný době to prostě není možný. Vezmi si třeba už zmiňovanej Bunkr, nebo Radost, kam chodí neustále měřit hluk a tak dál...

Někdy nad předkrmem mi původně zvolené téma Roxydust trochu proklouzává mezi prsty. Vedeme diskusi o klubech v zahraničí a klubové zábavě vůbec. Jedno je jasné. Mám proti sobě člověka, který o těchto tématech přemýšlí, a to intenzivně.

V Evropě jsou většinou dál i v politický oblasti. Ve spoustě měst tam už je například stanovená oblast, deklarovaná jako místo, kam se chodí bavit mladý lidi. V takových místech jsou tolerovaný například vyšší hladiny hluku a podobně. A politici v rozhodování o takových oblastech musí zohledňovat i takový věci, jako že když se podporuje vážná hudba a divadlo, je na druhý straně důležitý podporovat i aktivity, který mladý lidi chtějí provádět teď, a ne ty, který by stát chtěl, aby mladý lidi provozovali. Lidi se totiž nikdy nebudou bavit tak, jak někdo chce, aby se bavili. Naopak, vždycky si budou dělat, co budou chtít.

Jak si představuješ, že bys fungování house klubu obhajoval před politikama?
Kdybych dělal klub, nechtěl bych, aby v něm byl slyšet jenom house. Chtěl bych klub, kde by bylo všechno, klub, kterej by přirozeně fungoval jako kulturní centrum. Myslím, že je dobrý dělat v klubech filmový promítání, protože je to celkem nenáročný na produkci, ale lidi jsou schopný film vnímat velice intenzivně. Živý produkce v klubech jsou také fajn... Podle mne by taneční hudba měla v klubu fungovat tak od čtvrtka do soboty, což úplně stačí. Myslím, že i na parties, který organizujeme, se snaha o co možná největší rozmanitost dost projevuje.

Nelže. Většina parties, které Roxydust zorganizoval během poslední doby, ať to byla 4:30 party, Batrave či jiné, představovaly často originální koncepci. Na 4:30 se například poprvé představil ve společném setu DJ Tráva a vokalista Hypnotixu Bourama. Šlo pravděpodobně o historicky první MC set v republice vůbec. O překvapeních, kterými se parties Roxydustu jen hemží, už řeč byla. Je tedy nejvyšší čas otevřít otázku, o které osobně přemýšlím už dlouho. Navštěvovat parties je často všude ve světě hodně exkluzivní akce, která po svých návštěvnících vyžaduje vedle společenského nebo ekonomického standardu i jistou dávku uvolněnosti a schopnosti bavit se v tom nejpravějším slova smyslu. Myslí si spolumajitel Roxydustu, že jsou lidé v tuzemsku na takový druh zábavy vůbec připraveni?

Určitě. Osobně si myslím, že jakmile jednou zjistíš, jak to chodí, začne tě to bavit. Takže jde spíš o to lidem ukázat, že to vůbec jde. Ve finále by to pak mělo fungovat tak, že lidi nebudou zkoušet jít tam nebo tam, ale uvidí jméno promotéra nebo jméno klubu a řeknou si fajn, sem půjdu a zůstanou na jednom místě celou noc, protože budou vědět, že se nebudou nudit.

Naprosto mimochodem Krampol odhalil jednu ze základních zbraní, které používá na již lehce přeplněném trhu s house zábavou v hlavním městě. Filozofie Roxydustu předchozí řádky přesně kopíruje - snaha budovat, udržovat a zvětšovat skupinu lidí, která půjde v naprosté důvěře v promotérovy schopnosti kamkoli. A přijde tam vždycky.

Naše idea je dělat spíš akce už pro lidi, kteří o týhle muzice něco vědí. Abych řekl pravdu, nestojíme moc o lidi, který se na naše akce budou chodit koukat, jak vypadá house party. Raději bychom lidi, který vědí, kam jdou a na co jdou.

Co ale přístup Roxydustu odlišuje? Proč by zrovna vaše party měly být z nějakého důvodu lepší?
Myslím, že s lidma na party víc komunikujeme. Většina lidí z okruhu známejch, který na takovou akci přijdou, jsou většinou dost kritičtí, a navíc si všimnou spousty věcí, kterých si my nevšimneme. Myslím si, že při organizování parties máme vkus. A to je taky důležitý.
1,5
Ne všechny akce se Roxydustu povedly. Největší prodělek zaznamenal na mega akci Elixír, ale ztrátové byly i další projekty v roce 1996. Elixír byla akce, která mi vzala spoustu energie. Šel jsem do toho poté, co jsem takové akce viděl v Holandsku, a nedošlo mi, že tady na podobný typ monsterparty lidé ještě nejsou připravení, řekl mi Krampol během jednoho setkání, při kterém jsme si domlouvali schůzku na regulérní rozhovor. Vlastně se to otočilo až na Batrave. To byla taková party, při který jsem si řekl - buď se to povede, nebo jdu od toho. A povedlo se.

2,0
PETR HOŠEK
věk: malinko přes třicet
party, na které by rozhodně chtěl být: venku za krásnýho počasí u vody. Hráli by tam Leftfield s Johnny Rottenem a Dimitri a Loutka a podávala by se hodně kyselá bowle pro všechny a taky různý saláty a opečený ryby... A všichni by byli nahatý!

Nenechte se mýlit, Petr Hošek není jen punková legenda na dvou nožičkách. Jako jeden z lidí působících pod hlavičkou Roxydust je i regulérní kluber, což je zřejmý důsledek faktu, že Petr Hošek NESTOJÍ o to být jen punkovou legendou na dvou nožičkách. Byl u vzniku Roxydust a nyní se spolupodílí na vnitřním spolehlivém chodu každé jednotlivé akce. Pokud je Krampol pan produkční, pak Hošek je pan technický. Zajišťuje aparát, zajišťuje vybavení sálu a tak podobně. Vedle toho pracuje v agentuře El Diablo Division, která produkuje skateové závody. A pak samozřejmě koncertuje s Plexis. Dáváme si sraz v Krampolově baru a Hošek se celou dobu chová trochu hlučně, nicméně velice relaxovaně. Pije gin a tonic a má dobrou náladu, neboť jeho oblíbený fotbalový klub Slavia Praha postoupil ten den do semifinále Poháru ČMFS.

Roxydust začal tehdy, když Jarda otevíral Ládví a začali jsme tam dělat party. Ještě pod jménem Roxydust H. F. jsme jich tam udělali pár opravdu dobrejch.

S ostatními se Petr Hošek seznámil v pražském Futuru, kde se začátkem devadesátých let sešli náhodou všichni pozdější členové Roxydust.

Loutka tam tehdy pouštěl z cédéček takový rokenroly a Krampol tam chodil kalit. A já už tam nějak byl. Pak mne vzali poprvé na party a mně se to hodně líbilo.

První party organizované Roxydust v Ládví byly přehlídkou svatého promotérského nadšení a něčím, na co se podle Hoška vyplatí vzpomínat v dobrém. Když se snažím vystopovat první party, kterou Roxydust skutečně pořádal, Hošek si přesně pamatuje, že šlo o akci jménem May Love Party, a pamatuje si dokonce i kompletní line-up, datum ale v hlavě nemá. Pak si ještě pamatuje, že to bylo velké. Mimochodem, Hošek si pamatuje i to, jak vznikl název Roxydust a s nevinným úsměvem mi to prozrazuje.

Jméno Roxydust jsem vymyslel já. Přišel jsem na to úplně stejně, jako jsem přišel na jméno Plexis. Hrál jsem si se jmény svých oblíbených kapel, a tak vzniknul Plexis. A pak jsem si hrál se jmény diskoték v Holandsku a vyšlo mi Roxydust. Neznamená to nic, je to jenom takový slovo. Ale hezký slovo.
I Hošek je ve svém přístupu k posuzování noční zábavy inspirován Holandskem. I pro něj to byla zásadní zkušenost a i on si nemůže toto své prozření vynachválit.

Když jsem přišel v Holandsku poprvé do klubu, to bylo ... to byl odlet. Je to jako když jdeš na koncert nějaký dobrý kapely. Slyšíš o tom spoustu, ale pak to zažiješ ... a je to nářez. Úžasná atmosféra, úžasný lidi. Navíc tam hrál Loutka a Vilém. Pamatuju si jenom, že jsem se furt smál a tancoval jako blázen.
Možná to bylo intenzitou zážitků, které si trojice z Holandska přivezla, možná i obyčejným důsledkem logického myšlenkového postupu, že kdo byl dobrý na party, kterou jste si užili, o tom předpokládáte, že bude dobrý i na party, kterou produkujete. Což je postup, který Roxydust důsledně uplatňuje a který Hošek znovu bezelstně připouští.

S těma Holanďanama je to jednodušší. Všichni jsou prakticky naši kamarádi, a navíc se nám líbí, co hrajou. Chceme samozřejmě dělat i něco jinýho, nějaký Američany třeba, ale zatím je pro nás ta holandská scéna nejblíž tomu, co je naším cílem - tedy dělat dobrý mejdany. A to je pro nás typický. Chceme dělat spíš mejdany než koncerty.

Je to tedy o tom, že toho, koho dovezete, musíte osobně znát, aby...
Feeling, feeling tam musí bejt... Na druhý straně Holanďani jsou hodně free, ale já osobně ulítávám spíše na anglický muzice. Je tvrdší a taková kyselejší a to mi vyhovuje.

Podobně emotivně popisuje Hošek i odlišnost Roxydust.

Když se podíváš třeba na Lighthouse, oni to dělají úplně jinak. Jdou spíše do větších akcí a větších jmen a podle mne jdou občas proti takovýmu tomu duchu party jako takový... Ale nevím, opravdu nedokážu posoudit odlišnosti, který máme oproti jinejm agenturám. To je spíš pocitová záležitost.

Petr Hošek je nenapravitelný optimista, možná největší z celé troji-
ce. Prohlašuje, že nejvíc jej baví party a holky a Slavie a muzika, přičemž pořadí není vždy pevně stanoveno. Tvrdí, že Praha má možnosti stát se hlavním zábavním městem Evropy. Ale nejvíc si pochvaluje, že nemusí rozeznávat práci a zábavu. Moje práce je dělat mej-
dany. A to je naprostá paráda.

3,0
MICHAL řečený LOUTKA
věk: malinko přes třicet
party, na které by rozhodně chtěl být: v Praze, 800 - 1000 lidí, dekorace od Věry Záhořový, za světlama Tomáš Novák, jako DJ OO Bidlo, já a Dimitri, k pití Coronu a šampaňský s vodkou ... a pak after party na nějakým ostrůvku v moři, asi tak stopadesát lidí, pláž, klidná muzika a klidný světla...

Ano, to je on. Trochu DJ legenda, trochu ospale působící počítačový a webový freak, chlápek, o kterém se říká, že nedokáže odehrát špatný set. Hodně se o něm psalo v Živlu dvojce, takže to vezmeme trochu zkrátka - on je ten, který za to jakoby všechno může. Ať se podíváte v tuzemské house branži kamkoli, Loutka už tam byl, rozhlédl se tam, svým typickým táhlým způsobem to okomentoval a šel zase pryč.
Ne bez legrace. On není největším tuzemským DJ jménem jen tak.
Loutka má v Roxydust na starosti hudební stránku věci. Tedy nejenom to, že na všech akcích Roxydust hraje, ale také se většinou stará o zahraniční Dje, vybírá a doporučuje nová jména, která by se v tuzemsku mohla či měla objevit... A jen tak mimochodem. V pět jsem se s Loutkou telefonicky dohodl na schůzce v osm ten samý den. Během tří hodin Loutka zapomněl, že máme sraz, a místo něj odjel kamsi do města. Pak jsme se domluvili na setkání znovu a tentokráte jsem přišel o tři čtvrtě hodiny později já. Loutka se mezitím šel vykoupat, neboť mu bylo horko. Nakonec jsem se sešli v jeho bytě na Vinohradech. Obývá ho společně s Jardou Krampolem a jeho přítelkyní. Loutka měl ten den narozeniny, a tak pořád zvonil telefon.
S Loutkou se nekomunikuje příliš jednoduše. I z toho důvodu jsem se rozhodl z rozhovoru vybrat jen jeho odpovědi a neprokládat je jiným textem. Vítejte ve světě Loutky, třetího z Roxydust.

Pamatuju si hlavně tu atmosféru prvních parties, který jsme hráli v Ládví s Bidlem. Ale už předtím jsem absolvoval nějaký hraní ve Slováči a tak.

Můj přínos Roxydust je ten, že hraju na parties a pomáhám vybírat Dje. A občas pomáhám ostatním s jinejma věcma. Ale jenom občas. Já jsem strašně línej a nemám na to ani moc čas.

Armand Van Helden se mi hodně líbil, když hrál v Amstru. Taky Dimitri se mi líbí, ten se mi líbí pořád. Derrick May se mi líbil. Líbí se mi spousta DJs, ale jenom málo z nich je vhodných pro lidi tady. Myslím, že lidi tady v Čechách jsou hodně na jména. A když pak člověk vidí ty některý Dje, který přijedou jako velký jméno, je to občas hodně divný. To je případ třeba Nicka Warrena v Ládví. Ve stanu na Urban Ballantines to bylo dobrý, ale v Ládví jsem měl dojem, že si z toho dělá legraci. No a pak jsem si přečetl článek o tý party v Muziku a dozvěděl jsem se, že jsme tady všichni burani.

Špatná party pro Roxydust byl asi Elixír, dobrejch bylo ale spousta, třeba 4:30, Batrave a řada dalších.
Naší další ambicí je nahrát společně desku. Na to se docela těším.
Žádná jiná muzika nedokáže v uzavřeným prostoru vytvořit takovou náladu jako house.

Pokud chceš dělat party pro masy lidí, většinou tím utrpí atmosféra. Moc lidí na party je jako prvomájovej průvod.

Jako dobrá produkce se ukázali On Strike. Jdou svojí cestou, nekopírujou a hledají nový prostory. Rozhodli se udělat party na podzemním parkovišti a dostali tam dva tisíce lidí. Byl tam sice strašně špatnej zvuk ... ale jinak to byla dobrá party.

Je na každým, zda se chce na party bavit, nebo tam chodit mezi lidma, koukat na ně a občas někoho pomluvit. A mám dojem, že v poslední době se to jenom zhoršuje. Důvod? Pervitin. Když vyjedeš na party mimo Prahu, je tam devadesát procent lidí na péčku, jsou v nějakým sále, kde je tma, je to tam černý a do toho bliká stroboskop. Fakt nechápu, co je tohle za zábavu.

Party je od toho, aby tam lidi byli spolu, aby se na sebe koukali a komunikovali spolu, a ne aby tam každej stál sám, hlavu skloněnou a dusal do rytmu. To si můžeš tancovat s walkmanem na ulici a budeš to mít to samý.

3,5
Roxydust je ale trochu víc než jen zmíněná trojice. Do okruhu nejbližších spolupracovníků a známých se řadí i další Djs, kteří hrají pod hlavičkou Roxydust. Jde o newcomers, kteří pravděpodobně ještě hodně zamíchají preferencemi oblíbenosti tuzemských gramofonových jezdců. Jde o Formiho, Pettera a nově také Trávu, který se právě ocitl na housové stezce a dusá odhodlaně a svižně. Krampol si je výběrem dvojice Petter a Formi naprosto jistý: To jsou kluci, který chodili na party od začátku. Petter je mladej a má toho hodně před sebou. A já z něj cítím, že bude hodně dobrej DJ. David, ten už je trochu starší a mě na něm fascinuje, že muziku opravdu cejtí. Začínal míchat z cédéček před strašně dávnou dobou a pak se dostal na desky. Možná i díky tomu má cit a svým způsobem i zkušenosti.

Vzhledem k tomu, že každý z ústřední trojice se věnuje vedle Roxydustu také svým občanským povoláním, spadá od loňského podzimu DJ booking čtveřice lidí z Roxydust pod DJ agenturu Vinyl Rhythm, což je jediná osoba - Petra Hanzlíková. Krampol: Je to po dlouhý době člověk, kterej je schopnej pracovat samostatně a se kterým mne baví spolupracovat. Jí stačí říkat minimum věcí, a navíc je vidět, že ji to baví a že se stará. Vinyl Rhythm vedle toho dělá ale také booking například pro Viléma a částečně také pro OO Bidla, kteří patří do oné požehnané generace prvních Ládví.

4,0
Roxydust je parta lidí, kteří prožili onen zlatý věk tuzemského housování a neustále se jej snaží znovu, v různých obměnách přivolávat. Jejich pohled na house fenomén je svérázný, ale pevný. Jejich vize, že klubování je více zábava než novodobé koncerty za účasti zbožňované star v sálech pro několik tisíc lidí, může být vyvrácena a postavena na hlavu další plnou Brumlovkou. Anebo ne. Do té doby bude pravděpodobně Roxydust organizovat jednou za čas hodně dobré party, na kterých se vyplatí být prostě proto, že se tam něco děje.