Golden Triangle po deseti letech

Chtěli po mně dlouhý článek o tom, jak se u nás začínalo s mikropočítači. Zjistil jsem, že už si na to nepamatuju. Přece to nemůže být tolik let, říkal jsem si. Pak jsem objevil svůj programovací sešit z roku 1981...

Čas letí a mozek vynechává. A navíc, pokud bych o tom měl psát sám, vypadalo by to jako strašlivá sebechvála. tak jsem na víkend pozval dva zbývající členy zlatého trojúhelníku, vzpomínali jsme na zlaté časy a chválili se navzájem...

Miroslav Fídler (CYBEXLAB)

Narozen: 2. 2. 1970, žije v Praze 6 - Suchdole.
Vzdělání: Mateřská škola Roztoky, Základní škola Roztoky (3 týdny), Základní škola Suchdol,
Gymnázium Arabská, ČVUT FEL obor Elektronické počítače. Bez manželky, bez dětí, ani nic
podobného v nejbližší době neplánuje.
Živí se programováním, pracuje v průměru ne více než 4 hodiny denně a pokud možno nedělá,
co ho nebaví (pokud se za to ovšem nenabízí příliš mnoho peněz). Nikdy nechodil do zaměstnání.
Záliby: Sci-fi literatura, nezávislá hudba, jízda na kole, plavání.
Naprogramoval:
ZX Spectrum:
Hry: Maglaxians 128, Itemiada, Alien Attack, Planet of Shades, Firewolf, Starfox, Galactic Gunners,
Jet-Story, Exoter, Upír, Belegost
Užitkové programy: QWER2, Text Machine, Screen Machine
PC:
Užitkové programy: MAT (1.2 až 3.1a), Cybex Shell (1.0 a 2.0), Projectile, Codewriter, Codewriter NT.
Hry: Belegost, Gooka (1997).

František Fuka (FUXOFT)

Narozen: 9. 10. 1968, žije v Praze 6 na Hradčanech.
Vzdělání: Mateřská, základní, gymnázium Arabská, necelé tři roky ČVUT FEL (nebyl vyhozen, odešel!).
Dodnes se mu o škole zdá a nejsou to hezké sny.
Živí se vším možným, především psaním (Cinema, Klan, Score), překládáním, Internetem
(homepage www.mamedia.cz/ff). Nepije, nekouří, sladí, nemá ženu, nemá děti, má se.
Nesnáší nudu, usedlost a přetvářku.
Záliby: Filmy, hudba téměř všech stylů, Internet, hry, všechno neobvyklé a kombinace výše
zmíněného - filmová hudba, internetové hry, neobvyklé filmy atd...
Naprogramoval: stovku her (tříkilových) pro VIC 20, hry pro ZX Spectrum Fuxoft Boxing, Poklad 2,
Podraz 3, Bowling 2000, Kaboom, Indiana Jones 1-3, F.I.R.E., Tetris 2, a asi ještě nějaké...
Hudební systém Amadeus pro Spectrum 128, Samadeus pro Sam Coupé,
FUSS (Fuxoft Sound System) pro Amigu a PC, hudba ke spoustě her na všemožné počítače.

Tomáš Rylek T.R.C. Software

Narozen: 26. 7. 1971 v Praze na Červeném vrchu, nyní bytem v Suchdole, malé vesnici nedaleko Prahy.
Vzdělání: jesle na Červeném vrchu; mateřská škola, předškolní a základní škola v Suchdole;
gymnázium Wilhelma Piecka (dnes Zborovská) - zaměření matematika;
ČVUT FEL, obor výpočetní technika - promován inženýrem 17. října 1995.
Záliby: hra na kytaru, matematika, programování, literatura, populární hudba s výjimkou kapely Dunaj,
různé formy manuální práce (truhlářství nevalné kvality a podobně).
Svobodný a bezdětný - zatím.
Živí se: lecčíms s výjimkou špenátu. Není abstinentem a je neagresivním odpůrcem tabáku.
Pracuje: na počítači, případně manuálně v rámci obrany vlasti (civilní služba).
Naprogramoval: nic.
Téměř naprogramoval: nic.
Z větší části
naprogramoval: Spectrum - hry: Star Fly, Star Swallow. Utility (disassemblery a debuggery MIK
ROMONS, MILIMON, PIKOMON, VAST, assembler PIKASM). Atari ST - verze logické hry
Exploding Atoms a nějaké utility (linker a designer grafiky). PC - utility: 4KB rezidentní kalkulátor Micalc48,
grafický designer pro Windows 95 - pro Fídlera na výrobu Gooky, asi 10 cross-assemblerů pro Spectrum,
jeden emulátor Spectra (SEM), kompilátor jazyka Karel s debuggerem, rezidentní jádro do Fídlerova Shellu.
Hry - konverze Fídlerova Belegostu pro HGC, úchylná verze Windows Minesweeper (Sweeper).
Z části naprogramoval: Spectrum - hry: SSM (Space Saving Mission), Neptun.
Chtěl naprogramovat:

FF: Takže jak to všechno začalo?
TR: Kalkulačkama.
MF: Já měl TI-58 s tiskárnou, na které se nějakým šíleným způsobem daly tisknout písmena. Takže jsem udělal program, který skládal věty ze slov.
FF: Já měl taky TI-58. Půjčil mi ji strejda. Ale proč vás vlastně programování začalo zajímat?
TR: Mě to nikdy zajímat nezačalo.
FF: Vlastně jsi to vždycky dělal jenom pro prachy. :-)
TR: U mě to začalo tím, že mi rodiče někdy v pátý třídě koupili k vánocům kybernetickou stavebnici s jedním švábem MH7400.
FF: Takže jsi začal přes hardware?
MF: Já taky. A dost let mi trvalo, než jsem zjistil, že se přes hardware nikam nedostanu. Ale dodneska mi funguje vlastnoručně udělaný elektronický zvonek, který místo zvonění bublá.
TR: Mně se líbí programování mnohem víc než hardware, protože je to takový čistý. Když člověk udělá chybu, tak to smaže. Když uděláš chybu při konstrukci hardware, tak to můžeš všechno vyhodit.
MF: Je na tom perfektní, že s programováním nesouvisí žádná manuální práce kromě ťukání do klávesnice. Prostě: Ryzí myšlenky vytvářejí novou realitu. :-)
FF: Jo, to je hluboký. To tam napíšeme velkým písmem. ZLATÝ TROJÚHELNÍK ŘÍKÁ: RYZÍ MYŠLENKY VYTVÁŘEJÍ NOVOU REALITU.
TR: Hele, tohle tam budeš psát? Já bych jenom byl nerad, aby si to někdo méně chápavý přečetl a došel k názoru, že si myslíme, že my jsme byli a jsme ti nejlepší a slunce svítí z našeho zadku.
MF: Na druhou stranu, proč ne? :-)
FF: Zase je pravda, že jsme asi byli první, kdo u nás dělal počítačové hry. Ale jak jsme se k tomu dostali? U mě k tomu osudovému setkání došlo, když jsem kdysi navštívil U Hybernů výroční výstavu výdobytků sovětské techniky. Měli tam nějaký počítač, zřejmě kopii Applu, a na něm přistání na Měsíci. Samozřejmě bez grafiky. A to byl ten okamžik, kdy jsem si řekl: Tohle bych chtěl mít doma. Pak se mi mockrát zdálo, že mám doma počítač, se kterým můžu přistávat na Měsíci. Strejda mi půjčil skripta Fortranu a já si začal psát programy na papír. Napsal jsem jich tuny, ale počítače s Fortranem jsem se v životě nedotkl.
TR: Já jsem jako první počítač viděl snad až ZX 81 ve Staničce.
FF: No výborně! Tím se nenápadně dostáváme ke klíčovému období - Stanička aneb Městská stanice mladých techniků v Praze 6, někdy začátkem 80. let. Proč to tenkrát byla tak úžasná doba? Proč jsme tam ve svých čtrnácti letech bývali často do půlnoci?
MF: Protože jsme chtěli být u počítače. U Ohia [Challenger 1P] nebo dokonce u ZX 81. A životní sen nás všech byl, že budeme mít někdy počítač doma. U mě to dokonce vyvrcholilo rozhodnutím, že si ho postavím.
TR: To byl další typický případ, kdy jsem se chytil nějaké kraviny, se kterou ty jsi začal. Pamatuju si, jak jsem někdy v osmé třídě seděl na chatě a maloval schéma počítače se Z80.
FF: Jak to tenkrát vlastně bylo se softwarem? Kdy se objevily první hry zvenku?
TR: První software přece byly ty listingy programů v časopisech. Člověk to naťukal do počítače a divil se, proč to nefunguje.
FF: A pak jsme začali programovat vlastní hry. Ohio mělo grafiku založenou na znacích, takže pro zobrazení ufouna stačil jeden POKE a díky tomu se mohly i v Basicu dělat slušně rychlé hry. A abychom byli světoví, museli jsme mít svoje firmy. Tenkrát ještě neexistovali žádní C00L WAREZ HACKERZ nebo SATANIZTIC SINNERZ, ale celkem roztomilí HAJASOFT nebo AMISIN. Takže my jsme taky ve výběru názvů nebyli nějak extrémní.
MF: Dávno před tím, než jsem si něco začal s počítači, tak jsem si při tom všem drátování napsal na pracovní stůl, že jsem C. E. L. neboli Cybernetic Experimental Laboratory. Pak jsem zjistil, že můj kamarád má hodinky značky CEL, což samozřejmě nešlo, takže se ze mě stal CYBEXLAB.
TR: A T.R.C. je samozřejmě Tomáš Rylek Corporation. Největší inspirace pro ten název byli A.C.G., když jsem hrál jejich JETPACa.
MF: Už od prvních her jsme vlastně kopírovali ty ovály, které měla firma ULTIMATE okolo své značky.
TR: Mirek to ostatně dělá dodnes.
MF: Ještě i v BELEGOSTu na PC, který je někdy z roku 1992.
FF: Já jsem uvažoval nejdřív o FUKASOFT a potom o FUKSOFT. Pod touhle hlavičkou jsem myslím dokonce něco udělal na ZX 81 - dneska to musí být sběratelská rarita. :-) Nakonec se to ustálilo na FUXOFT a současně vzniklo i grafické logo, které je od té doby pořád stejné.
TR: Já si pamatuju, že když mi Mirek tenkrát poprvé prezentoval, že jsi FUXOFT s X, tak mi to přišlo jako příšerná krávovina a blbost, ale pak jsem si to nějak oblíbil. Ty jsi míval občas divný nápady, který byly jiný a zvláštní. Třeba ty divně překřížený nohy u toho X, to bylo takový domyšlený. :-)
FF: Já tomu říkal Za málo peněz hodně muziky.
TR: A to dospělo až tak daleko, že když s někým o takových věcech mluvím, tak pro tenhle princip používám termín fukoviny. Tebe beru vyloženě jako ztělesnění tohohle principu, udělat s minimálním úsilím program s maximálním efektem.
MF: Ty jsi tehdy, Franto, hackoval cizí hry a dodělával jsi k nim hudbu pro Spectrum 128. Když jsem dodělával JET-STORY, tak už mě to nějak moc nebavilo, tak jsem ti to dal v takovém polotvaru a řekl jsem si, že to nahackuješ oficiálně, doděláš hudbu a obrázek, a kašlal jsem na to. Na druhou stranu to byla moje první hra, u které většina lidí nemyslela, že jsi ji udělal ty. Jinak jsem u každé hry měl svoje obrovské logo, tvoje malé logo, protože jsi dělal hudbu, a stejně všichni říkali To je od Fuky.
TR: Jasně, Franta byl nejslavnější, protože jako jediný z nás byl dost tvrdej na to, aby do svých her psal svoje telefonní číslo. Člověk sice potom musí desetkrát denně zvedat telefon a vysvětlovat, jak se dostat přes bažinu [v INDIANA JONESovi 1], ale zase to mělo tu výhodu, že tě všichni znali. Když potom byl nějaký pořad v televizi, tak neexistovalo, aby tam někde neseděl Fuka a nehrál KNIGHT LORE. Mě třeba nikdy nikdo nevolal. Já svoje číslo nikam nepsal.
FF: Jestli to spolu nějak nesouvisí... :-)
TR: Ale mě to docela vyhovovalo. Já jsem si to do jistý míry pěstoval jako svůj image. Vždycky jsem kolem sebe hrozně rád vytvářel pocit tajemna.
FF: Jak a kdy vznikl Golden Triangle?
TR: Ten vznikl až dost pozdě. Někdy před deseti lety. Pamatuješ si ještě, jak jsme chodili na procházky?
FF: V noci?
TR: Ne, ve dne.
MF: Ale v noci jsme chodili taky - po všech koutech Prahy.
TR: To až později. Ale ve dne jsme třeba jeli vlakem někam do Dobřichovic, tam jsme celý den chodili lesem a diskutovali. A jednou jsme takhle šli spolu na nějakou technickou výstavu do Roztockého zámečku...
FF: Tady by možná stálo za to podotknout, že nejsme homosexuálové. :-)
TR: O mně si to rodiče stejně myslí už deset let. :-) Takže jsme scházeli Roztockým lesem ze Suchdola a ty jsi vykřikoval něco o drogovém Zlatém trojúhelníku, že by bylo skvělý taky něco takového založit. A já nebyl proti.
MF: Akorát jste potřebovali někoho třetího. :-)
TR: To bylo samozřejmě od začátku jasný, že tam budeme my tři. Ale podle mě Golden Triangle stejně nikdy nic neudělal. Jediný rozdíl byl v tom, že jsme mohli na své programy psát Copyright Golden Triangle.
FF: A při revoluci jsme dělali plakáty.
TR: Fakt?
FF: To si nepamatujete? Vylepovali jsme po metru plakáty Golden Triangle podporuje Občanské fórum.
MF: Matně si vzpomínám. :-)
TR: To jsem tenkrát právě přišel na vysokou, Mirek byl ve druháku a ty už jsi pomalu odcházel. Ale to už ty naše intenzivní styky pomalu upadaly.
MF: Uvědomili jsme si svou potlačovanou heterosexualitu. :-)
TR: Nejvíc jsme se kamarádili na gymplu. Já jsem chodil k Frantovi třikrát týdně.
FF: Ne vždycky ve střízlivém stavu. :-)
MF: Jo, tenkrát Tomáš objevil alkohol. :-)
FF: Já jsem tenkrát zrovna dodělával levely do Tetrisu 2 a ztratil jsem inspiraci, takže posledních asi 10 levelů jsi udělal ty, když ses náhodou zastavil.
TR: To si děláš srandu?
FF: Fakt. Levely asi 88 až 98 jsi udělal ty v podnapilém stavu. A je to na nich vidět. Nechal jsem je tam všechny, kromě toho s tím velkým kosočtvercem. :-) Fajn. Jaký jsme vlastně měli svůj první oficiální release na Spectru?
TR: Já udělal textovku s grafikou v Basicu, která se jmenovala SSM, což byla zkratka ze Space Saving Mission. Byla to blbost, ale jediný, co mi v ní přišlo jako velká frajeřina, byla úvodní obrazovka, na které byl pionýrský znak.
FF: Hodně odvážné. Určitě jsi každý den čekal, kdy pro tebe přijdou. :-)
MF: Moje první hry byly Maglaxians a Itemiáda. Byly to variace na Jet Set Willyho, napsané v Basicu a kompilované MCODEREM. Akorát v nich byly strojákové rutiny na sprajty, které naprogramoval Tomáš.
FF: Já jako první udělal Fuxoft Boxing, kde byla revoluční basicová grafika - postavičky o velikost asi 6x8 znaků, které se zobrazovaly pomocí PRINTu a přepoukování začátku znakové sady. Ale co programování her tenkrát a dneska? Dá se to vůbec srovnávat?
TR: Je to čím dál tím jednodušší.
MF: Složitější.
FF: Dneska jeden člověk neudělá hru za 14 dnů.
TR: Podle mě se zvětšují možnosti, čímž se něco zjednodušuje, ale současně se objevují čím dál složitější věci, které můžeš dělat. Dneska máš výhodu v tom, že se ti to rychle ukládá, ale na druhou stranu se toho musí ukládat víc. Před deseti lety se ti to pět minut ukládalo na pásek, dneska to půl minuty kompiluješ.
FF: A tenkrát musel vlastně každý programátor být multimediální umělec.
TR: Už tenkrát jsme přece měli každý svou specializaci. Kdybychom to líp dohodli, tak jsi nám stejně dělal všechny hudby.
MF: Mně jsi dělal některé sprajty do PLANET OF SHADES, třeba to skákající oko s nohama.
FF: Jo, ale to mě hrozně štvalo. Já ho krásně rozanimoval a ty jsi tu animaci ve hře potom asi pětkrát zrychlil!
MF: Tomáš většinou psal vývojové nástroje, ty jsi dělal média a já ty programy.
TR: Nástroje? Já udělal akorát PIKOMON a PIKASM.
FF: Vždyť jo. Nejlepší disassembler a assembler pro Spectrum. Bez nich by šlo všechno mnohem hůř.
TR: Spectrum ale mělo jednu obrovskou výhodu: jednoduchou a přehlednou architekturu. Pokud jsi znal instrukce procesoru, umístění obrazové paměti a čtení klávesnice, tak už jsi nepotřeboval znát nic víc. Na C64 nebo Atari musel člověk vědět, jak funguje zvukový obvod, hardwarové sprajty, hardwarový scorlling...
FF: Hlavně měl člověk u Spectra pocit, že má počítač pod kontrolou. Dneska děláš ve Windows a připadáš si, že jsi počítači vydán na milost. Já myslím, že to je hlavní důvod toho, že mě dneska už tolik nebaví představa, že si sednu k počítači a budu si programovat.
TR: Změnili jsme se hlavně my. Je to opravdu už víc než deset let a děláme jiné věci, než tenkrát. Nemáme čas na to, abychom ve dvě přišli ze školy, hodili tašku na zem a do rána seděli u pořítače. Jednak z toho bolí oči, jednak už nechodíme do školy a taky ten počítač používáš i k tomu, aby sis vydělával peníze, čímž ti dost klesá motivace pracovat jenom pro radost.
FF: V těch dávných dobách vlastně byl každý vlastník počítače současně i programátor. Kolik myslíte, že je dneska lidí, kteří si programují pro zábavu.
MF: Stejně jako tehdy. Teda stejný absolutní počet, přičemž vlastníků počítačů je o několik řádů víc.
TR: Na začátku osmdesátých let jich bylo dvacet ze dvaceti, dneska je jich dvacet ze sto tisíc.
FF: Co říkáte dnešním hrám? Já jsem z nich většinou dost zhnusen a hraju POPULOUS 2, DUNU 2 a NETHACK. Z poslední doby se mi hodně líbil akorát TOMB RAIDER.
TR: Mě jednou za půl roku postihne nějaká mánie. V poslední době to bylo DIABLO, předtím oba díly WARCRAFTu, DUNA 2, klasičtí LEMMINGS.
MF: Já měl teď spoustu práce s doděláváním hry GOOKA.
FF: Jasně, skrytá reklama. :-) Ty se vlastně jako jediný z nás živíš programováním toho, co tě baví. MAT, Cybex Shell a teď dokonce hra. A co vzkáže Golden Triangle příštím generacím? Co geniálního naprogramujeme?
TR: To už je takový folklór, že když se sejde pár programátorů, tak si začnou povídat o tom, jak spolu musejí udělat nějakou hru - jako když si normální lidi říkají, že si spolu musí jednou zajít na pivo. Ale jestli to chceš celé uzavřít velkou nostalgií na téma Jednou se Golden Triangle znovu sejde a všichni budou čumět, tak já nejsem proti.
FF: To ne. Nesmí to být konkrétní závazek. Spíš bych tam napsal něco vágního, jako Nikomu nic neslibujeme, ale budoucnost možná skrývá nejedno tajemství.
MF: Jo, to by šlo. To je správná blbost.