12x Muchow

Teprve před nedávnem začaly v rádiu hrát příjemné písničky upomínající na zlaté období kytarového rocku, to je takovej Simon a Garfunkel, říkal mi David Ondříček, když jsem šel na první schůzku s Janem P. Muchowem.

Teprve před nedávnem začaly v rádiu hrát příjemné písničky upomínající na zlaté období kytarového rocku, to je takovej Simon a Garfunkel, říkal mi David Ondříček, když jsem šel na první schůzku s Janem P. Muchowem, členem formace Colorfactory. Ve filmu Šeptej sladké Colorfactory zazní jen několikrát, ovšem Muchow v něm ztvárnil i jednu z hlavních postav a složil scénickou hudbu. Navíc má rád levisky. Jeho formace Ecstasy of St. Theresa ukázala před několika lety cestu k tomu, co se zdálo pro tuzemského týnejdžra skoro nemožné. Podepsat smlouvu se zahraniční firmou a vydat někde za hranicemi nosič, se posléze podařilo i dalším v Čechách skoro neznámí, ale přesto skvělí Naked Souls nahrávají ve Švýcarsku, o něco známější moravští Here zase v Německu, nicméně o Ecstasy... a tím hlavně o Muchowovi se dál mluvilo nejvíc, i když jejich deska Free - D se poslouchala spíš na britských ostrovech než v českých luzích a hájích.Co se týče nové podoby Ecstasy of St. Theresa, je opět jiná a její konečná podoba by se měla v Anglii natáčet někdy na sklonku roku. Aktuální je pro ní zvuk, který udělal z Go!Disc. známé jméno. Mimo v Colorfactory a domovské Ecstasy rozvíjí Muchow svůj talent ještě v jedné, spíš remixérské formaci Twin Freaks. Pro všechny je společná zasněná melancholie, skrytá v mnoha proměnlivých polohách, i když Muchow to vidí jinak - Co přesně znamená zasněná melancholie? Jak jsem řekl, mě láká termín organizovaný chaos. Kytarovky na ostrovech skončily, ale v Praze se proměnily v svébytné hledání, sympatičtější o to, že se tady nedá prodat. Baví ho i něco tanečního? Tanečního? Mě baví všechno, co je zasněně melancholické.

1.
Živel: V rozhovoru pro VOKNO 30 jsi mluvil o tom, že na konci léta 1994 jsi dolaďoval smlouvu se svou britskou nahrávací firmou, dolaďoval formu na krátké natáčení s Terrym Bickersem (ex- House of Love, Levitation) a hledal volný prostor pro reorganizaci Ecstasy of St. Theresa, protože se ti i přes úspěchy na českou kapelu nevídané tak trochu rozpadla pod rukama. Co pozdní léto 1996?
Muchow: No, jsem o dva roky starší, což tě ale asi nepřekvapuje. Reorganizaci jsem dokončil a připravil i trochu materiálu na novou desku Ecstasy... Rozhodně ale nejsem u konce z dechem, jak by to možná vypadalo. Jen byl ten další nádech velice hluboký a dlouhý, ale to jen proto, abych byl svěží a něžný (jak sama příroda chtěla).

2.
Živel: V roce 1994 to vypadalo, že Ecstasy se definitivně rozpadne, ale ty jsi říkal, že jen přechází do jiné etapy. Jak tahle etapa vypadá?
Muchow: Tahle momentální etapa má podobu velice imaginární kapely. Ale jak jsem řekl, tuhle etapu rychle skončíme a rozjedeme jinou, protože náš Závod míru ještě neskončil.

3.
Živel: V poslední době ses hodně věnoval práci producenta. Jak k ní přistupuješ? Jako k něčemu, co člověka živí, nebo tě to baví?
Muchow: K týhle práci přistupuji jako k něčemu, co mě baví a ještě dostanu zaplaceno.

Živel: Jak se spolupracovalo s Načevou? Její první deska byla čistě rocková, druhá pod tvým vedením dosahuje až někam k trip hopu. Vyšla ta snaha o změnu z ní, nebo je to tvůj tlak?
Muchow: S Načevou se mi spolupracovalo příjemně. Monika mě oslovila právě proto, že se chtěla změnit a protože pochopila, že Pavlíček by jí v tý změně moc nepomohl. Takže snaha vyšla jednoznačně od Moniky, jen podoba tý změny nese otisky mých prstů.

4.
Živel: Když si vybíráš komu dělat producenta, upřednostňuješ spíš slavnější typ jako Načeva, která má zaručený jistý ohlas v tisku, nebo skromné tiché kapely bez publicity jako jsou vyškovští Here?
Muchow: Když si vybírám s kým spolupracovat, záleží vždycky na tom, jaký člověk mě o spolupráci žádá (jestli se s ním dá vydržet dva, tři týdny ve studiu a jestli je ochoten akceptovat mé případné zásahy do výsledku) a jakou muziku hraje. Pojem slavný? To je myslím v Čechách hodně předimenzovaný termín. To je mi fuk.

5.
Živel:Hodláš se tomuhle věnovat i dál?
Muchow: Teď budu produkovat kapelu Priessnitz...

6.
Živel: ?
Muchow: Není to sice úplně můj šálek horké čokolády, ale z jejich dema se mi pár věcí hodně líbilo, sou to skvělý lidi a tak doufám, že jim spíš pomůžu než uškodím.

7.
Živel: Hrál v tom rozhodování, jestli tuhle práci vzít nebo ne, nějakou roli i fakt, že Priessnitz byli spolu s Bratrstvem a Prouzou vlastně první, kdo začali vydávat u malý nezávislý značky připomínající anglické alternativní labely, dneska už zaniklé Legend, kterou provozoval tvůj kamarád David Ondříček?
Muchow: No to sem si vůbec neuvědomil, ale Priessnitz si na rozdíl od Bratrstva pořád drží to, s čím začínali, a nepolekali se, když jim to tady lidi tak nežrali. Přitom ta první deska Bratrstva byla hodně zajímavá, ale asi si přestali věřit nebo co. Tady je problém, že si lidi nevěřej.

8.
Živel: Cédéčko Colorfactory sháněl kamarád skoro rok, jeho vydání se ovšem zpozdilo snad ještě o víc. Není to otravný čekat tak dlouho?
Muchow: Colorfactory má složitej osud. Ačkoli jsme vznikli (Honza Čechtický + D. Lipert + D. Volenec + Š. Tůma + I. Heger a hlavně Colin Stuart) jako jednorázová záležitost na jeden koncert, nakonec jsme natočili desku. Rok jsme ji točili, pak jsme podepsali smlouvu (to už je taky rok), vyjde na podzim. Tedy dva roky po začátku natáčení. Zdržení vzniklo kvůli Davidovi Ondříčkovi (viz dál v tomto čísle Živlu pozn. L.P.), který když psal scénář k filmu Šeptej, slyšel už hotovou hudbu na kazetě a požádal nás, aby mohl několik skladeb (přesně sedm) použít do toho filmu. No a když se firma dozvěděla, že víc jak polovina desky zní ve filmu, tak odložila vydání až k premiéře filmu.

9.
Živel: V Šeptej taky hraješ. Splnil ten film tvoje představy? Neměls dojem, že děláš něco nepatřičnýho?
Muchow: Já sem rád, že se podařilo do toho filmu dostat něco, co není vzoreček Otce a Syna, kteří jenom dosazují a od začátku znají i výsledek. Tenhle film se asi nebude líbit takovejm těm kritikům, protože to rozhodně není ten milý český film, na který každý rok čekají.
My jsme si u toho natáčení pořád říkali, že je to vlastně Discopříběh III, protože nám šlo o to udělat normální film o tom, jak dneska uvažujou lidi, co choděj do klubů. Ale ti, kterejm se líbily ty předchozí dva Discopříběhy, budou možná trochu zaskočení, protože tyhle věci neznaj.
U nás chodí do kin spíš lidi, o kterejch tenhle film moc není, takže tu sou dvě možnosti. Buď to prostě tihleti středoškoláci a učni odfakujou, protože to prostě není o nich, nebo se jim právě tohle bude líbit.
Myslím si, že ani Davidovi nešlo o to oslovovat nějaký konkrétní malý publikum, protože ti lidi, o kterejch film je, sou takový ti kavárenští povaleči, kteří si spíš přečtou nějakej časopis.

10.
Živel: Když už reješ do filmových kritiků, co si myslíš o českém hudebním tisku? Nám se zdá, jakoby nevěděl, proč tu je. V podstatě vůbec nefunguje pro české kapely, když se někdo věnuje nějaké scéně, tak ho to brzo přestane bavit a ani v nejmenším nepomáhá zajímavým projektům, které by si možná díky němu našly svoje publikum. Nesouvisí to tak všeobecně se zatuchlou atmosférou české hudební scény?
Muchow: Jak říká pan Škvorecký: Ti, co to umí, to dělají, ti co to neumí, o tom píšou. Co si myslím o českém hudebním tisku se mě raději neptej, protože k soudu se mi nechce a kdybych řekl, co si myslím, asi by bylo hodně žalob o urážce na cti. Ty novinářský zoufalci jsou totiž hrozně ješitný a urážlivý. Takže řekněme, že je miluju. Moc!

11.
Živel: Tvůj projekt Twin Freaks zná jenom pár lidí v Praze. Dal by se nějak přiblížit? Nevyjde nějaký nosič? Vznikl název podle seriálu? Je to jenom slovní hříčka, nebo to má se seriálem víc co do činení? Nebo si připadáš jako úchyl?
Muchow: Trefil jsi hřebíček na hlavičku: připadám si jako úchyl! Twin Freaks jsem já a opět Honza Čechtický (ex-Sebastians) a jako idea fungujeme už tři roky. Kromě pár remixů (Lucie, Šum svistu, Colorfactory) jsme ještě nic nevydali, ale chystáme něco na podzim. Přiblížit? O.K.: Duo šílenců (viz název) + několik převážně elektronických nástrojů = organizovaný chaos v podobě hudby.

12.
Živel:Ecstasy moc živě nevystupovala, Twin Freaks a Colorfactory taky ne. Myslíš, že se to nějak změní?
Muchow: Já prostě nerad marný snažení. A hraní tady v klubech, je prostě na nic. Naši hudbu nechceme tlačit někam, kde o ní není zájem, ale spíš ji dostat tam, kde si ji lidi se zájmem koupí a poslechnou. Nestojíme o to být nejlepší česká taneční kapela, protože co je to proboha za kategorii, když tady naprosto neexistuje nějaká scéna, a tím pádem konkurence. A co to je být nejlepší česká kapela, co to je za titul? Jde přece o to být v něčem dobrej, to ale znamená bejt dobrej v Británii, Americe, prostě všude. Svět je velkej.