Minus

Rozhovor redaktora časopisu Mondo 2000 Jas Morgana s ředitelem kryonické firmy Alcor Stephenem W. Bridgem.

V okamžiku, kdy čtete tyto řádky, již médii proběhla (vcelku nepozorovaně) zpráva, že se jihoafrickým vědcům z Pretorie podařilo úspěšně zmrazit krysí srdce a mozek na teplotu -960C. Po rozmražení byly oba orgány opět uvedeny v činnost. Na první pohled to zní jako science - fiction. Jenže...
Prvním kryonizovaným člověkem na světe vůbec (kryo - řecky led) byl James Bedford v roce 1967. Tým zmrazovačů tehdy vedl Robert Nelson. Povoláním televizní opravář, založil vizionářskou společnost, jejímž cílem bylo překonat hranice biologické smrti. Konečným snem mělo být vybudování sítě speciálních kryotorií, kde hluboce zmražení pacienti měli snít svůj mrazivý spánek až do blízké-daleké budoucnosti. Pod heslem Zmraž - čekej - uvidíš se jim podařilo během několika let uložit k ledu několik lidí. Hluboká propast mezi snem a skutečností se ale jak pro Nelsona, tak pro jeho pacienty stala osudná. Skandál kolem celého amatérského projektu vyšel najevo až v roce 1978. Zjistilo se, že dodávky kapalného dusíku, který měl těla uvnitř kryonických tanků udržovat při nízkých teplotách, nebyly docela v pořádku a pacienti roztávali. Projekt zkrachoval, Nelson a jeho spolupracovníci byli obviněni z vraždy. Tento případ vstoupil do historie kryoniky jako Chatsworthský skandál (podle kalifornského Oakwood Memorial Park v Chatsworthu, kde právní zmocněnec zmraženého pacienta odhalil novinářům skutečný stav věcí).
Přesto, kryonika se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let stále rozvíjela. V USA a Evropě vzniklo několik desítek podobných center. Společnosti jako Alcor, Trans Time, CryoCare, Cryonics Institute a další nabízejí za vysoké částky možnost kryokonzervace. Kryománie se šíří dál. Z původně amatérské vize se postupem času stal vědní obor, který navíc podporovaný nejnovějšími technologiemi a masivním kapitálem má šanci na reálnou existenci.
Jestli jde jen o novodobý faustovský mýtus o marném oklamání Smrti, ukáže jen budoucnost. A ta v roce 1996 již zřejmě začala.

M2: Připusťme, že nic nevím. Co je to kryogenika?
Stephen W. Bridge: Skutečně toho nevíte mnoho, protože už ten název jste řekl špatně.
M2: Cože?
SB: Je to kryonika. Kryogenika je technologie nízkých teplot. Kryonika užívá nízkých teplot ke zmrazování lidských bytostí, které byly oficiálně prohlášeny za mrtvé. Tato technologie jen nabízí možnost, že někdy v budoucnu budou tito lidé oživeni a vyléčeni.
V podstatě se tím snažíme naznačit přehodnocení podstaty procesu smrti. Toho, co znamená slovo smrt. O podobných věcech se hodně diskutovalo před padesáti či pětasedmdesáti lety. Když měl tehdy někdo infarkt nebo zástavu dýchání, byl rovnou považován za mrtvého. Bylo to proto, že jsme tehdy ještě neměli k dispozici všechna ta skvělá zařízení, co máme dnes.
Kdyby se dnes někomu zastavilo srdce, řekněme na 10 minut, nemuseli bychom nutně takového člověka prohlásit za mrtvého. Říkáme, že zatím nevíme, ale uvidíme, co se dá dělat. Je toho víc, neboť za posledních 25 let už máme zkušenosti s případy, kdy v ledové vodě utonuly děti... U dětí je docela běžné, že jsou schopny přežít 25 až 30 minutový pobyt v extrémně chladné vodě. Rekordem je událost, která se stala před několika lety v Utahu, kdy tříletou holčičku vytáhli z ledové řeky až po 66 minutách... její mozek nevykazoval žádnou aktivitu několik hodin, dokud ji nezačali oživovat, neodvezli do nemocnice, nerozehřáli krevní oběh, a ona nakonec přežila bez jakéhokoliv poškození mozku.
Pohlížíme na smrt jako na vývoj událostí, které lze za různých okolností a v různých časových intervalech zvrátit. Otázkou vlastně je, co to znamená být skutečně mrtev? Víme, že kostra je mrtvá. Víme, že když někdo mluví a chodí, je naživu. Mezi tím existuje velmi dlouhý proces změn, které snad bude možné vrátit před bod, kdy se informace v mozku vytvářející naši jedinečnost vytrácí. Pokud budeme někdy schopni tyto informace zachovat a tělo člověka plně uvést do životních funkcí, pak můžeme říct, že ta osoba nezemřela.
Vše, co děláme s dočasně kryonizovanými pacienty, je to, že tyto lidi, kteří byli oficiálně prohlášeni kritérii současné medicíny za mrtvé, ponoříme do lázně kapalného dusíku o teplotách -196 C, aby se u nich zamezily další fyzikální změny. Při takto nízkých teplotách už v žádném lidském těle neprobíhají chemické reakce. Všechno je v stabilizovaném stavu, molekuly nejsou schopny žádných interakcí. Lidé mohou být při takové teplotě udržováni stovky, snad tisíce let. V jejich tělech už neprobíhají žádné změny, a to až do okamžiku, kdy někdy v budoucnosti bude možné přistoupit k oživení a my konečně budeme mít jasno v tom, jestli lidská identita zůstala zachována, nebo byla nenávratně zničena. A pokud se lidské ego ztratí, bude snad možné přistoupit ke klonování. Ale DNA netvoří naši podstatu. Je pouze základním kamenem, z něhož se staví naše individualita. To podstatné vytvářejí naše zkušnosti, naše zážitky.
M2: Jak probíhá takové oživování?
SB: Existují dvě nebo tři různé možnosti. Například vložení lidské individuality do počítače nebo do nějakého počítači podobného objektu.
M2: Takže život na křemíkovém základě...
SB: Přesně. Domnívám se, že i to je snad možné, ačkoli mám několik důvodů si myslet, že bude trvat celé stovky let, dokud něco takového vůbec budeme schopni realizovat. Není to proto, že bychom snad takový druh strojů vůbec nebyli schopni v nejbližší budoucnosti vytvořit... spíše nebudeme ještě dlouho schopni porozumět mechanismu takového přepisu. Bude ještě třeba dlouhodobého výzkumu, protože způsob přepisu, který vytvoříme, bude mít destruktivní charakter. Ze všeho nejdříve bude třeba rozebrat mozek, abychom jej mohli číst celkově. Takže tohle je jen jedna z šancí. Pravděpodobně budeme spíš schopni naučit se opravit buněčnou strukturu mozku a oživit člověka fyzicky. Poté dáme oživeným možnost výběru celkové modifikace těla - zda má být kovové, silikonové nebo plastické. Necháme je, ať si vyberou sami.
M2: Existují ještě jiné možné způsoby oživení?
SB: Kombinace již zmíněných. Je možné, že budou existovat i lidé s biologickou podstatou posílenou strojovým vybavením. Bude možné získat externí paměť. Nakonec by to mohlo být něco jako vnitřní externí paměť. Jednou z velice slibných možností vyplývajících z dnešního výzkumu nanotechnologií by mohlo být to, že budeme mít k dispozici počítače výkonné jako čtyřistaosmdesátšestky, či dokonce výkonnější, ale menší než buňka. Jejich paměť bude schopna pojmout celou knihovnu Kongresu, přičemž jejich velikost bude jako dámská náušnice. Mohl byste mít v hlavě implant o velikosti shluku buněk, který by vykonával práci supercomputeru a disponující obrovskou paměťovou kapacitou samotného mozku.
Ze všeho nejpravděpodobnější ale bude vyvinutí lékařských nanotechnologií, které nám umožní opravovat poškozené lidské buňky, včetně neuronů. Pokud budou kryonisté schopni zachovat mozkovou strukturu - a pokud tato struktura sama o sobě udržuje samotnou podstatu vědomí, individuality - pak budeme moci zvrátit procesy, které ty lidi dostaly do stavu, jenž se v 90. letech označoval termínem mrtev.
Naše práce zpočátku probíhá přímo v nemocnici. Jakmile to doktoři vzdají a prohlásí osobu za skutečně mrtvou, během minuty toho člověka ochladíme a nacpeme léky, které zabraňují srážení krve, redukují tlak v mozku a zpomalí mozkový metabolismus. Jakmile jsme si jisti tím, že se léky dostaly až do mozku, provedeme co nejrychlejší zmrazení pacienta.
M2: Jak to probíhá dál?
SB: V současnosti máme podepsány smlouvy asi se 350 lidmi. Téměř všichni z nich jsou dosud naživu, i když polovina z nich je dlouhodobě nevyléčitelně nemocných. Nemáme nikoho, kdo by chtěl v několika nejbližších týdnech zemřít. Ale občas se najdou i nějaká překvapení! Zrovna nedávno jsme uložili člověka, který prodělal nečekaný infarkt. I takové případy se stávají. Jsme soběstačná organizace. Pacienti musejí být schopni za celou proceduru zaplatit. Pro většinu lidí je nejpřijatelnější cestou, jak tento výkon hradit, životní pojištění. Někteří s námi podepisují smlouvy ve svých třiceti čty Takový druh pojištění si zřídilo devadesát procent lidí, se kterými má Alcor podepsanou smlouvu.
M2: Jaké jsou ceny?
SB: 120 000 dolarů za uložení celého těla. 50 000 stojí neurosuspenze, kdy se zmrazí jen hlava. Sama zmrazovací procedura není přímo důvodem k takto vysokým cenám... Uložení celého těla nás stojí kolem 30 000 až
35 000 dolarů. Dalších 70 000 jde do speciálního investičního fondu, z něhož se hradí další péče. Takto se zabrání možnosti, že po dvaceti nebo třiceti letech bychom museli tyto lidi rozmrazit, protože se jejich kapitál vyčerpal. Cena je vysoká proto, že musíme uvažovat dlouhodobě.
M2: Je do této ceny zahrnuto i oživení?
SB: Samozřejmě. Snažíme se věci zařídit tak, abychom peníze dobře investovali. Tím se vyhneme pozdějšímu nárůstu výdajů. I po padesáti nebo sto letech musíme mít dostatek kapitálu na úhradu neustále probíhajícího výzkumu a na konečné oživení pacientů. Možná se teď může zdát, že cena za oživovací proces může stát víc než veškeré naše současné předpoklady. Zcela jistě nás několik prvních oživení přijde velice draho. Mám pocit, že to bude trochu připomínat situaci v počítačovém průmyslu. Vývoj jednoho počítače může stát miliardy dolarů. Všechny další počítače už lze prodávat po tisících. A to se docela dobře může stát i v tomto případě. A pokud se dostaneme do situace, kdy nebudeme mít dost peněz, je možné, že rodiny a přátelé kryonizovaných se budou podílet na výdajích plynoucích z výzkumu. Je vážně obtížné předvídat něco, co se může stát za 100 let .
M2: Jak probíhá takové podepisování smlouvy?
SB: Musíte podepsat hromady papírů. Nejdůležitějším z nich je formulář o pronájmu těla. V podstatě se jedná o to, že pronajímáte Alcoru své tělo k účelům výzkumu. Jde o velice specifický druh výzkumu. My vám sdělíme, že podstatou toho výzkumu je zmrazení vašeho těla a jeho udržení v nezměněném stavu až do doby, kdy se stadium výzkumu dostane až k bodu, kdy bude možné oživení. Poté žijete svůj život, dokud vám doktor nesdělí, že se s vámi něco stalo a že vám už nezbývá příliš času.
Alcoru musíte sdělit, do které nemocnice jdete, a alcorský tým na vás počká až do okamžiku, dokud nenastane jeho čas.
Všichni máme náramky, které nás identifikují jako členy kryoniků. Na nich je vyraženo telefonní číslo a číselný kód pro případ, že se stane něco neočekávaného.
M2: Jak vlastně probíhá takový proces?
SB: Vůbec nejlepší je, když se pacient nachází alespoň v dosahu jízdy autem od našeho centra ve Scottsdale. Máme plně vybavenou pojízdnou ambulanci se zabudovanou speciální kryonickou vanou. Celé to tvoří jednu velikou jednotku, kterou jsme schopni dopravit do každé nemocnice.
M2: Jaké zařízení máte a jak ho užíváte?
SB: Nejzákladnějším vybavením je velká vana z naughahidu, umístěná na střeše vozu... Je tam i plicní/srdeční resuscitátor. Potom krevní pumpa a dávkovací systém, kterému říkáme Squid, takže když máme pacienta ve vaně, obložíme ho ledem, nalijeme tam několik kbelíků vody a necháme kolem těla vodu cirkulovat. Tahle technologie umožňuje snížit tělesnou teplotu daleko rychleji než jen pouhé uložení k ledu.
Tohle je první věc. Naším dalším úkolem je snížit teplotu těla ještě víc. Vychází to z našich poznatků o výzkumu dětí utopených v ledové vodě. Když člověk zemře v nemocnici, jsou do něj napojeny nitrožilní trubičky. Pokud ne, tak to uděláme my. Obvykle ale používáme už aplikovaných linek. A přidáváme dalších asi dvacet léků. První je Heparin, aby se zabránilo srážení krve. Dále chlorid draselný a Phebobarbital... Podobné chemikálie potlačují látkovou výměnu v mozku, takže buňky sice zůstávají životaschopné, ale jsou méně aktivní. Léky, které pomohou udržet úroveň Ph v normálu. Chemikálie, které redukují mozkový tlak. Je toho spousta.
Tohle všechno se odehrává nahoře, ve vaně. Dole máme dvě kyslíkové láhve, jednu, kterou dávkujeme příděl kyslíku pro pacienta, a druhou, která pohání resuscitátor. Kromě toho máme několik pump. Když převážíme pacienta z nemocnice, obyčejně si pronajímáme zařízení přímo od pohřebáka. Pokud se nacházíme daleko od Alcoru, využíváme i jejich přípravné místnosti. Jejich zařízení normálně nepoužíváme, a když, tak jen ve velice vzácných případech. Vše, co potřebujeme, je místo, kde se dá s klidem pracovat, kde nejsou lidé, které by děsil pohled na mrtvého člověka. Obvykle děláme stehenní by-pass. Otevřeme stehenní tepnu a žílu v noze a zavedeme dovnitř pumpu. Po tomto zákroku propláchneme všechen cévní systém našeho pacienta. Víme, že tohle řešení nám pomůže udržet orgány v neporušeném stavu někdy i 24 hodin, pokud jsou ovšem uchovány v chladném stavu. A pokud procedura proběhne dostatečně rychle. Stejným způsobem lze uchránit i mozkové buňky. Zjistili jsme to po pokusech se psy. V jedné laboratoři se vydařil experiment, kdy během pěti a půl hodiny vypumpovali všechnu krev ze psa, podchladili jej až na bod mrazu a poté ho byli schopni zase rozehřát a krev mu vrátit. Pes pak odběhl po svých, bez jakéhokoli poškození mozku.
M2: Takže, když se dostanete ke stehenní tepně a vyčerpáte všechnu krev...
SB: Všechno vyčerpáme... a začneme s ještě rychlejším ochlazováním pacienta. V Scottsdale je náš pacient umístěn do operačního sálu. Na řadu přicházejí naši specialisté na operace hrudníku. Na celé akci pracuje patnáctičlenný tým. Na samém začátku jsou ale chirurgové.
Chceme si být naprosto jistí, že se nevyskytnou v srdeční oblasti žádné usazeniny. Naším úkolem v několika nejbližších hodinách je nahradit více než 70% vody v pacientově těle glycerolem, čímž se předchází škodám, které doprovázejí proces zmrazování. Tyto škody jsou obvykle způsobeny přeměnou vody mezi buňkami na led. Glycerol se naproti tomu při procesu zmrazování nerozpíná. A nevytváří krystalky.
M2: Jak to pokračuje dál?
SB: Jakmile dokončíme aplikaci glycerolu do celého pacientova těla, umístíme tělo do lázně s křemíkovým olejem. Olej cirkuluje přes suchý led. Po 36 hodinách je tělo ochlazeno až na teplotu suchého ledu (-78 C). Poté je pacient umístěn do speciálního tanku, vložen do spacího pytle a ochranné hliníkové fólie. Několik dnů se dovnitř vstřikuje kapalný dusík a teplota těla je snížena na -196 C. V této fázi se pacient uloží do speciálního tanku z nerez oceli s vakuovou tepelnou izolací a tam je udržován do doby, až se jednou pomocí vědy dočká oživení. Ve scottsdalském úložišti máme 27 pacientů, z toho deset je uloženo úplně a od zbylých 17 máme zmrazeny jen jejich hlavy.
M2: Co si o tomhle myslí papež?
SB: (Smích). Nevím, co si papež myslí! Ale několikrát jsem už mluvil s knězi. A s rabínem. Ani jeden z těchto lidí neměl se zmrazováním lidí žádný etický problém. Snažíme se jen lidi udržet naživu. Židi, katolíci, adventisté, luteráni, metodisté, ti všichni mají své vlastní nemocnice. Je normální, že všichni se snaží zachraňovat lidské životy. Setkal jsem se se dvěma knězi, kteří tvrdili, že pokud by kryonika byla stoprocentně úspěšná, alespoň pro katolíky by to znamenalo, že nejde o akt sebevraždy. Kryoniku vidíme jako možný způsob, jak na tomto světě zůstat naživu. Nevěříme na nějaký jiný život. Kryonika není filosofie. Je to technologie.
M2: Když jsme se už zmínili o náboženství, co si o tom všem myslí Newt Gingrich?
SB: (Smích). Tak to je skutečně zajímavá otázka! Úplně jistě to nevím. Newt Gingrich je ale člověk, který se živě zajímá o technologie. Jako například Al Gore. Tohle jsou dva lidé, kteří by se docela jistě nenechali pozvat na stejnou párty, ale jsou přesto vzdělaní a spojuje je zájem o nové technologie. Kupříkladu je mi známo, že Al Gore se zajímá o nanotechnologie.
M2: Opravdu?
SB. Ano. Loni pozval Erica Drexlera, autora Engines of Creation, aby přednášel na podvýboru Senátu. Pokud v nejbližší budoucnosti vyjde najevo, že naše práce má nějaký smysl, a pokud některé státy schválí legislativu ohledně eutanázie, budeme možná svědky přílivu nových lidí, kteří přesto, že jsou dosud živí, budou chtít podstoupit proceduru kryonické úschovy. Vždy budou ovšem existovat lidi, kteří proti takovým věcem budou stát. Pokaždé někdo může tvrdit, že k němu promluvil Bůh a řekl, že to nebylo v jeho plánu. Lidé vůbec neradi přemýšlí o smrti. A myšlenka, že by někomu mohli vypumpovat z těla všechnu krev, otevřít hrudník a zmrazit tělo, může u spousty lidí vyvolat přímo hrůzu. Kdyby byli tihle lidé přítomni pitvě, asi by je mohlo pořádně vyděsit, co se vůbec může dít s jejich těly!
M2: Jak si myslíte, že budou lidé reagovat na svět budoucnosti?
SB: Myslíte představu, že se ocitnou v úplně cizím světě bez přátel? Za prvé, pokud své přátele přemluvíte, můžete si je vzít s sebou. Jeden z našich klientů, hollywoodský spisovatel Dick Claire, jednou řekl: Když jedeš do Paříže, očekáváš, že bude jiná než třeba Los Angeles. Kvůli tomu vlastně do Paříže jedeš. Chci, aby budoucnost byla jiná. Chci se přizpůsobit novým věcem. Nechci, aby svět zůstal takový, jaký je.
M2: Na závěr bych se chtěl dotknout jednoho starého kulturního mýtu. Byl Walt Disney doopravdy kryonizován?
SB: O našich klientech podobné informace neposkytujeme, ale co se týče Disneyho, ten zemřel příliš brzy.
M2: Technologie tenkrát nebyla na takové úrovni?
SB: Myšlenka už tehdy existovala. Víme, že se o ni intenzivně zajímal. Disney byl typ futuristy. Není tedy divu, že ho kryonika přitahovala. Možná, že kdyby tolik nekouřil, nedostal by rakovinu plic a nezemřel tak, jak zemřel. Pokud je mi známo, jeho popel leží ve Forest Lawn v hollywoodské rodinné hrobce.

z monda 2000 přeložil morten