Extro je extra
Technologická transformace člověka aneb Zvyšování osobní extropie.
My však chceme být tím, kým jsme - chceme být noví, jedineční, s nikým jiným nesrovnatelní, takoví, kteří sami sobě diktují zákony, takoví, kteří vytvářejí sami sebe!
(Friedrich Nietzsche: Radostná věda)
Mějte vůli v sebe - Jde o aktivní a úspěšný čin, nikoliv podle pravidla poznej sám sebe, ale jako kdyby nad nimi viselo přikázání: Mějte vůli v sebe a stanete se sebou.
(Friedrich Nietzsche: Sebrané názory a výroky)
Jedna věc je nutná - dát své osobnosti styl. Jde o velké a vzácné umění! Zažívá ho ten, kdo si uvědomí všechny své slabiny a silné stránky a přetvoří je do uměleckého plánu, až se vše bude jevit jako umění a smysl a až i naše slabiny potěší oko.
(Friedrich Nietzsche: Radostná věda)
Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí. (...) Co je velkého na člověku, jest, že je
mostem, a nikoli účelem.
(Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra)
V jednom z úvodníků jsme se zmínili o technooptimismu jako o jednom z našich základních přístupů ke světu. Nyní bychom vám rádi představili organizaci, která je krystalickou podobou technooptimismu. Jde o učení, jež může v dnešní skeptické době působit až naivně optimisticky. Netvrdíme, že bychom kývli na všechno, co tito lidé tvrdí, například nesouhlasíme s jejich škrtnutím duchovní dimenze z našeho života, přesto bychom rádi přispěli k rozšiřování informačního viru s předponou EXTRO.
V Kalifornii (kde jinde?) žije urostlý, pohledný muž, jenž si říká Max More. Pochází z Anglie a jeho původní jméno znělo Max OConnor. Na Oxfordu vystudoval filozofii, politologii a ekonomii. Studium filozofie dokončil již ve Spojených státech. Zde také založil v roce 1988 Extropy Institute, organizaci na šíření extropických myšlenek.
Entropie je míra neuspořádanosti systému, jinými slovy rostoucí nepořádek, chaos. Extropie je naproti tomu novotvar označující míru uspořádanosti systému, negativní entropie, množství energie, inteligence a vitality. Max More usoudil, že lidstvu chybí jasně formulovaný plán, podle něhož by mohl každý jedinec zvyšovat svou osobní extropii, jinými slovy stávat se lepším, ještě lepším, až bude nejlepším na celém světě. Nejde o nějaké příkazy, nejde o sektářské učení. Extropisté chtějí pouze nabízet pozitivní příklady, které by zájemce táhly jako magnet k výšinám. A bude-li každý z nás z křemene... Nejstručněji charakterizovaný cíl extropistů zní: Vytvořit budoucnost, v níž by bylo radost žít.
Nyní má extropické hnutí 300 členů, jeho tiskový orgán, časopis Extropy, vychází v nákladu 3000 výtisků a mezi sympatizanty patří taková jména jako odborník na robotiku a umělou inteligenci Hans Moravec či Bart Kosko, známý výzkumník v oboru fuzzy logiky a neuronových sítí.
Zakladatel hnutí Max More si svou vlastní tělesnou schránku pečlivě udržuje. Pravidelně cvičí, jí racionálně a cpe se vitamíny. Přestože si zatím na svůj vzhled nemůže stěžovat, patří k těm, kteří by tradiční povzdech Jsem jenom člověk doplnili slůvkem - bohužel. Překonávání všeho, čím nás okolí omezuje v našem růstu, to je, oč tu běží. A ke zdolávání takových překážek se nejlépe hodí lidská věda, zejména obory směřující ke zdokonalení organismu či k jeho úplnému přestrukturování. Max More říká: Potřebujeme nějakou protiváhu k tradičním pověstem typu Frankenstein, Prométheův pád či Zkáza babylónské věže. Potřebujeme nové mýty, které ukáží, že je dobré kráčet vpřed a vzbouřit se proti bohům. Téměř všechny SF filmy zobrazují velice negativní budoucnost.
Extropisté se hlásí ke spontánnímu řádu, což v jejich pojetí znamená podporování decentralizovaných a dobrovolných procesů společenské správy, podporování tolerance, svobodného trhu, rozdílnosti, myšlení s dlouhodobým výhledem, osobní zodpovědnosti a svobody. Naopak rovnostářství pokládají za dogma svazující rozlet schopných.
Kde druzí hlásají: Všeho s mírou, my voláme: Vpřed! Vzhůru! Že vám to připomíná spíše citát ze staré verneovky? Konečně, proč ne? Jules Verne by se určitě stal jedním z prvních extropistů.
Pokud máte zájem, další informace najdete na webové stránce Maxe Mora: http://www.primenet.com/~maxmore. Extropický institut můžete také kontaktovat e-mailem nebo dopisem na adresách info@extropy.org či Extropy Institute, 13428 Maxella Avenue, #273, Marina Del Rey, CA 90292, USA.
Osobní transformace a extropie
Sebetransformace člověka je proces, jímž se zvyšuje osobní extropie. Extropie je míra inteligence systému, jeho informovanosti, energie, životaschopnosti, vitality, různorodosti, komplexity a schopnosti růstu. Mám na mysli samozřejmě pozitivní trasformaci. Změny, o kterých budu hovořit, nejsou hodnotově neutrální, všechny nějakým způsobem zvýší extropii vašeho života a vaší osoby. Budete inteligentnější a moudřejší, zdravější a energičtější, psychicky výkonnější, kreativnější, racionálnější, produktivnější a efektivnější v získávání a filtrování informací.
Extropická životní filozofie spatřuje v osobní trasformaci základní zdatnost člověka. Například umění nezávislosti je zdatností toho, kdo činí vlastní rozhodnutí s využitím vlastního úsudku, místo aby podléhal rozhodnutí jiných. Umění sebetransformace je zdatnost reflektující touhu člověka po fyzické, intelektuální, morální a psychické dokonalosti. Směřování k osobní transformaci znamená odmítnutí průměrnosti, snahu dosáhnout hranic našich možností a nutkání překonávat psychologické, sociální, genetické a neurologické bariéry.
Osobní transformace je něčím víc než pouhou preferencí těchto hodnot. Ayn Randová pojmenovala základní otázku, s níž se každý organismus neustále potýká: Žít nebo zemřít? K tomu, abychom mohli úspěšně a plodně žít (Aristotelova vize rozkvětu člověka a Nietzscheova vůle k moci), musíme se neustále snažit překonat sami sebe, posouvat limity našeho růstu. Umění osobní transformace je dynamický proces překonávání sebe sama, je to esence a nejvyšší vyjádření samotného života.
Podstata osobní transformace částečně vysvětluje, proč extropická filozofie neoperuje s pojmy boha a nadpřirozena. Již Feuerbach a Nietzsche si uvědomili, že božská dimenze dokonalosti jde proti životu, neboť Bůh a duch jsou negativní koncepce; jsou definovány tím, čím život není. Ve všech hlavních náboženských doktrínách je náš svět přízemní a zkažený, naše fyzická existence přechodná a podřadná. Víra v život znamená hledání vitality v něm samém, nikoliv v nějakém vnějším božstvu nebo ve sférách nadpřirozena. Koncepce dokonalého a věčného nadpřirozeného světa je v kontrastu se světem lidské zkušenosti, degraduje náš svět i naši fyzickou podobu. Účelem života není pouhé přežití, k tomu by nám přebývala energie, ani jím není vyznávání a poklonkování čemukoliv vnějšímu, protože pak bychom se sami sobě odcizili. Podstatou života je to, co Nietzsche nazval vůlí k moci - nepřetržité směřování k vlastnímu růstu a sebezdokonalování.
Praktikování osobní transformace souvisí synergisticky s dalšími extropickými principy: Dynamický optimismus motivuje neustálou osobní proměnu, zdolává překážky a dodává nám kuráž ve chvílích únavy a potíží. Inteligentní technika znamená v tomto kontextu nasměrování vědy a techniky k překonání našich dosud omezených schopností. Spontánní řád umožní každému jedinci dosáhnout jeho osobní transformace s minimálním zásahem ze strany ostatních lidí a s maximálními vzájemnými výhodami plynoucími z takto nabyté odlišnosti.
Osobní transformace a extrémní dlouhověkost
Extropické směřování k osobní transformaci přirozeně rezonuje s touhou po extrémní dlouhověkosti a s hledáním fyzické nesmrtelnosti. Prakticky nesmrtelní translidé budou procházet procesem neustálé modifikace, aby udrželi krok se světem a aby dosáhli naplnění svých cílů. Dokončení dávného pátrání alchymistů po elixíru věčného mládí je na dohled. Po dlouhých letech drobných dílčích úspěchů (jako např. dietní plány a experimenty s koenzymem Q10) začíná v posledních pěti letech gerontologie využívat nástrojů molekulární biologie. Pokrok v teorii i praxi se na tomto poli stále zrychluje a učiní obrovský skok vpřed v okamžiku, jakmile se začnou využívat prostředky nanomedicíny, k čemuž dojde nejspíše koncem první čtvrtiny příštího století. Není již tak odvážné tvrdit, že kolem poloviny 21. století můžeme očekávat enormní prodloužení lidského věku. A možná ještě dříve. (1)
Mnoho lidí se domnívá, že dlouhověká osoba bude znuděna životem, že bude psychicky strádat. To je falešná představa, platí snad jen pro ty, kteří si v jakémkoliv věku zvolili pasivní život plný stagnace, bez ochoty přijímat změny. Nemusíme hledět do budoucnosti, abychom viděli, jak je toto tvrzení mylné. Již dnes velká část obyvatel dosahuje věku 80 let a podmínky pro osobní transformaci prošly dramatickými změnami od historicky nedávných dob, kdy byla průměrná délka života 30-40 let. Rolník z 16. století nepotřeboval překračovat své limity ve jménu lepšího života. Dnes, v 90. letech, může málokterý z nás existovat, aniž by prošel řadou změn, a nikdo se neubrání zásadním proměnám svého životního stylu. Úředníci se musí učit práci s počítači, lékaři se musí seznamovat s novými léčebnými a diagnostickými metodami, struktura rodiny už dávno není předem daná, mužská hlava rodiny může odmítnout tradiční hodnoty jako početná rodina, partner opačného pohlaví či trvalé zaměstnání. Můžeme si vybrat z pestré palety myšlenek, vynálezů, kultur, sportů a her.
Moderní svět nás neustále provokuje změnou. Příští století bude érou proměny člověka v transčlověka a proud změn ještě zesílí. Biotechnologie, nanotechnologie, neuronové sítě, umělá inteligence, expanze do vesmíru, zvyšování inteligence a neurochemická modifikace zajistí příval změn a rozšiřující se pole možností. Zatím máme pojem pokročilý věk spojený se ztrátou vitality a zdraví, avšak století lidé budoucího tisíciletí budou překypovat energií. Nejen že prakticky zmizí fyzické nemoci, ale se znalostí podstaty depresí se můžeme udržovat v nepřetržité psychické kondici. Vysoký věk pak přestane být spojován s únavou a rezignací.
Kromě toho, že podstoupíme proměnu, abychom byli stále zdraví, zjistíme také, že tato transformace je nutná k tomu, abychom žili plnohodnotným životem. Staré názory tvrdily, že smysluplný život je spojen s poutem k nějaké komunitě, s vymezenou sociální rolí, případně s nějakým bohem; extropický pohled vidí smysl jen v takových poutech, která si sami vybereme, a dále v procesu růstu, obnovování a opouštění starých pout pro nová. Stimulující a plnohodnotný život bude vyžadovat pravidelnou, ne-li neustálou proměnu. Jestliže se vyhneme stagnaci, navždy unikneme existenciální nudě typizované v Čapkově Věci Makropulos a v podobných příbězích.
Dlouhověká osoba se bude velmi lišit od dnešních lidí, i když pomineme technologická vybavení probraná níže. Jistým způsobem jsme my všichni nevyvinuté děti. Činíme rozhodnutí na základě našich krátkých životů, zatímco naši dlouhověcí potomci budou chápat své role a své motivace mnohem hlouběji. Budou mít zkušenosti s větším množstvím myšlenek, kultur a vztahů. Tito senioři se budou ohlížet za svou první stovkou let a jistě uvidí nezralé, impulzivní mládí plné ignorance k hlubším souvislostem. Ve dvacátém století je moudrost a zkušenosti starých lidí degradována jejich vysokým věkem a posléze zničena smrtí. Senioři budoucnosti budou moci stavět na svých zkušenostech a dosáhnou takového stupně moudrosti a zralosti, jaký si my sami jen těžko dokážeme představit.
Kromě toho zde bude možnost biostáze (dnes existující v nedokonalé podobě zvané kryonika), pro kterou se již dnes rozhodují lidé s touhou po dlouhověkosti. Volba biostáze může řadě lidí zachránit život, avšak přináší také riziko možného šoku z budoucnosti, v níž se po oživení tito lidé ocitnou. Čím více se však oddáme myšlence sebeproměny, tím méně se musíme bát náhlého skoku do neznámé budoucnosti.
Sebedefinování
Historie lidstva byla historií růstu naší schopnosti definovat sami sebe jakožto individua. Tento proces bude i nadále pokračovat. Primitivní životní formy, z nichž jsme povstali, byly zcela definovány vnějšími silami, například genetickými předpoklady a povahou svého okolí. My však máme moc rozhodnout se sami, čím chceme být. Richard Dawkins ve své knize Sobecký gen napsal, že lidské bytosti mohou konečně poznat a pozměnit požadavky našich vlastních genů. Můžeme se vzbouřit proti tyranii sobeckých replikátorů a tato vzpoura proti našemu genetickému naprogramování je tím, co nám umožní mít pod kontrolou naši vlastní reprodukci, naši sexuální energii, můžeme tak reorganizovat role mužů a žen ve společnosti a strukturu rodiny. Existence různých možností výběru nabídne (ale nezaručí) každému jedinci možnost svobodné volby.
Rostoucí morfologická, neurologická a genetická svoboda i svoboda našeho chování je všude patrná. Můžeme se oblékat tak, abychom o sobě něco vyjádřili (Jsem schopný úředník, Jsem fanoušek kapely Greatful Dead) nebo abychom si vyvolali nějakou náladu. Některé postavy z filmů a knih nás mohou vést k přetváření nás samých do podoby, jakou chceme mít. Řada mužů se snaží alespoň částečně být jako Arnold Schwarzenegger, Clint Eastwood, Harrison Ford nebo Jean-Claude Van Damme, některé ženy se naopak chtějí podobat Ripleyové v podání Sigourney Weaverové nebo Sarah Connorové z Terminátora. Je snadnější se soustředit na tyto paradigmatické osobnosti z didaktických příběhů než odvozovat žádoucí chování z nějakých abstraktních pravidel. Vzpomínka na nějakou silnou, svobodnou postavu z příběhu vás může posílit mnohem víc než pouhé heslo Buď nezávislý!
Jméno již dlouhou dobu slouží k spojení jedince s nějakými hodnotami. Žena si podle tradice osvojuje manželovo příjmení jako důkaz toho, že muž je hlavou rodiny a žena je až druhá v pořadí. Přijetí nového jména však může představovat odmítnutí vlastní kultury, náboženské tradice a národnosti a identifikaci s novou komunitou. Nová přijatá jména jsou běžná na počítačových sítích, řada zastánců extropické filozofie přijala nové jméno, aby mohli ukázat, kde leží jejich vlastní hodnoty, místo aby setrvávali na nálepce, která je spojovala s prostředím, jež si oni sami nevybrali.
Počítačové sítě jsou vůbec důležitým prostředím nové sebedefinice. Kromě přezdívek na Netu si někteří lidé volí celé virtuální osobnosti lišící se od jejich skutečné osoby. Některé ženy vystupují pod mužskými jmény, aby vyzkoušely, zda se k nim ostatní budou chovat odlišným způsobem. Net dává prostor k diskusi bez sexistických, rasových či národnostních předsudků. Nesmělý uhrovitý mladík může konečně svobodně diskutovat s ostatními, aniž by byl jakkoliv znevýhodněn svým věkem nebo podobou.
Co se však stane, až bude na síti běžné přenášet také podobu a hlas účastníka? Zpočátku to možná naruší pracně budovanou virtuální image, ale časem bude možné s pomocí nových softwarových prostředků vytvářet také vlastní umělou podobu v reálném čase. Ukázkový příklad můžete nalézt v SF románu Bruce Sterlinga Schismatrix, kde speciální videoobrazy mohou změnit podobu člověka, aniž by musel používat jakýkoliv make-up. Tak jak surfaři v síti již dnes používají vymyšlené přezdívky, v budoucnu bude možné vystupovat s umělou podobou i hlasem, těla již nebudou překážkou v touze po sebevyjádření. V ještě vzdálenější budoucnosti, kdy většinu času budeme trávit uploadováni v kybernetických strukturách a kdy se budeme moci downloadovat do libovolného těla podle našeho přání, budou možnosti našich podob prakticky neomezené. Rozdíl mezi virtuální podobou a identitou a mezi skutečnou identitou se bude postupem let stírat, a jestliže pronikneme do kybersvěta, zmizí úplně. Naše syntetická podoba se stane podobou skutečnou.
Další cestou jsou stále progresivnější směry v implantacích a plastické chirurgii, ovšem skutečný rozmach nastane tehdy, až nás nanomedicína zbaví tak hrubých zákroků, jako je operace skalpelem. Určitě se setkáme s velmi bizarními fyziognomickými změnami, jako je například styl Urban Surgery popsaný spisovatelem SF Walterem Jonem Williamsem.
Během nejbližšího desetiletí biologové zcela dekódují genetické naprogramování člověka, což povede k odstranění jakýchkoliv fyzických či psychických nedostatků. Budoucí nanomedicína umožní měnit strukturu DNA i u dospělých lidí, takže budeme moci posílit svůj imunitní systém, změnit rysy tváře, povyrůst, zesílit nebo zeštíhlet, případně znásobit schopnosti našich smyslů.
Tyto schopnosti nijak nezničí naši lidskost, pouze nám poskytnou možnost dosáhnout jejích vrcholných možností. Avšak možnosti genetiky jsou takové, že můžeme ztratit i svou lidskou podstatu a stát se novým druhem. Pokud půjde o pozitivní změny, pak tyto nové oblasti evoluční krajiny budou ve znamení transhumanismu. Zbavíme se svého biologického a genetického dědictví. Budeme moci ignorovat biologické fundamentalisty, kteří hovoří o božím plánu či o přirozeném řádu věcí, aby nás uvěznili na naší současné lidské úrovni. Projdeme transhumánní etapou do posthumanity, v níž předčíme možnosti současného člověka v takové míře, v jaké současný člověk předčí schopnosti opice. Osobní transformace je vzpourou proti lidskosti v současném pojetí. Jak řekl Nietzsche: Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má být překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán? (Tak pravil Zarathustra).
Obavy z nebezpečí plynoucího z nových technologií jsou sice oprávněné, ale obvykle se neúměrně nafukují, což dokazuje například hysterie kolem genového inženýrství. Představy, že se protivíme řádu přírody, mohou extropisty pouze pobavit, neboť přetváření sebe sama a svého prostředí je pro lidské bytosti zcela přirozené.
Ideální Já / Optimální osobnost
V procesu osobní transformace se vynořují nejrůznější otázky. Například: Na jaké schopnosti bych se měl nejvíce soustředit? Mám být k okolí více nebo méně kritický? Mám více nebo méně sloužit druhým? Po jakém zaměstnání vlastně toužím? Je pro mne důležitá kultivace mého těla? Měl bych pracovat pro sebe nebo pro druhé?
Úspěšné sebepřetváření vyžaduje, abychom si vytkli jasně definovaný cíl. Když budeme znát cíl, snadněji rozhodneme pořadí priorit a metod, kterých využijeme. Jestliže se rozhodneme pro osobní transformaci, nejlepší způsob je vytvořit si nějaké paradigma, idealizovaný model osoby, kterou se chceme stát. K tomuto paradigmatu budeme moci směřovat efektivněji, než kdybychom se řídili abstraktními pravidly a poučkami. Takovým způsobem například fungují kybernetické kontrolní systémy. Znají určitou cílovou mapu a s ní neustále porovnávají svůj současný stav. Naše paradigma, které nazývám Ideální Já nebo Optimální osobnost (2), se od těchto vzorců platných pro počítačové systémy liší v tom, že není statické, je dynamické. My sami se rozhodneme, čím chceme být, a není nic, co by nám v tom mohlo zabránit. Musíme stále korigovat své jednání, abychom se neustále přibližovali zvolenému ideálu. Optimální osobností je Nietzschův Übermensch, vyšší bytost přítomná v každém z nás jako potenciál čekající na svou aktualizaci.
Pravidelné revidování obrazu Optimální osobnosti vyžaduje značnou sebekontrolu, porozumění vlastním motivacím a příčinám těchto motivací. Musíme mít představu o tom, co můžeme reálně změnit v daném časovém rámci, měli bychom kriticky zhodnotit, jaké z našich vlastností jsme si sami vypěstovali a co jsme pouze nevědomky absorbovali z našeho prostředí.
Nespokojenost se sebou samým je obvyklá mezi lidmi, kteří si vytkli vysoké cíle. Musíme však rozlišovat mezi nespokojeností a znechucením svou osobou. Musíte si vážit sami sebe za to, čím jste a co jste udělali, a zároveň mít touhu to překonat. Nespokojenost znamená víru v to, že můžete být lepší. Někdo může například pociťovat strach při konfrontaci s nějakou hrozbou nebo nejistotou. Když tento strach potlačíte, místo abyste jej prožili a něco podnikli, ztratíte důležitou informaci o sobě samých. Je lepší připustit si pocit strachu a prozkoumat, jakými způsoby změnit sebe nebo své okolí tak, aby se tato emoce již neopakovala. V případě strachu to může znamenat například ozbrojení se, případně získání schopností potřebných k vyrovnání se s novou situací. Nejlepší strategií je naučit se s nepříjemnou emocí žít, zredukovat její důležitost tím, že si ji zařadíte do jiné kategorie. Například frustraci je lepší pokládat za nepříjemnost než za katastrofu.
Kognitivní sebetransformace
Tato kategorie transformace zahrnuje intelektuální schopnosti, které určují osobní růst, netechnické metody zvyšování inteligence a technologie schopné posílit naše duševní schopnosti nad úroveň obyčejného člověka.
Intelektuální schopnosti jsou trvalou kvalitou naší osobnosti, která se projevuje v metodách a návycích našeho myšlení. Racionalita (neomezená aplikace kritického myšlení) může být pokládána za nejdůležitější z těchto schopností. Racionalita znamená neustálé otázky, ověřování daných informací, zkoumání, nakolik jsou naše vlastní názory koherentní a založené na faktech, a vyvarování se víry v cizí názory jen proto, že jsou jednoduché a pohodlné. Racionalita se neslučuje s vírou v něco, pro co nemáme důkazy. Je však potřeba získat určitou rovnováhu, nejde jen o to, abychom byli neustále ke všemu kritičtí, kritičnost může také znamenat naši neschopnost vzít na sebe zodpovědnost nebo projít něčím, před čím máme strach.
Tato rovnováha mezi cílevědomostí a kritickou analýzou vyžaduje schopnost tolerovat nejistotu a dvojznačnost. Autoritářské osobnosti, stejně jako autoritářské vlády, nesnášejí nesouhlas, nejistotu či snahu po alternativním řešení. Vyžadují jediný cíl a jedinou metodu k jeho dosažení. Naopak žít extropicky znamená být neustále otevřený k alternativám, vybízet k názorové odlišnosti, nebát se nejistoty. Raději budeme přemýšlet v kategoriích pracovních hypotéz než ustálených názorových systémů, raději budeme používat pravděpodobnostní kategorie fuzzy logiky než černobílý nůž klasické logiky. Musíme se učit dávat přednost pokroku spočívajícím v tom, že jsme opravováni, spíše než komfortnímu pocitu jistoty.
Efektivní myšlení (uvažování) bude možné jen tehdy, když budeme zkoumat samotný proces myšlení. Toto metamyšlení (myšlení o myšlení) bude zřejmě zahrnovat studium základů logiky, statistiky a některých oblastí matematiky, možná také oblast fuzzy logiky. K promyšlenému rozhodování (decision-making) bude potřeba prostudovat oblast teorie her a strategií a možná i hofstadterovskou superracionalitu. Toto vše dohromady s psychologií zvýší efektivitu našich osobních vztahů s ostatními, takže dosahování našich cílů bude druhé spíše uspokojovat než frustrovat.
Existují různé metody zlepšování duševních schopností. Například teorie obecné sémantiky (3) upozorňuje na myšlenkové pasti spočívající například v identifikaci jedné věci s jinou, a dokonce navrhuje revizi slabikářů, v jejichž nové verzi by mělo být zcela vypuštěno slovo být. Umělé jazyky jako Loglan/Lojban nám mohou poskytnout lingvistické médium specificky vytvořené k tomu, abychom se vyvarovali nechtěné dvojznačnosti. Filozofie vědy může zlepšit naše chápání experimentu a vědeckého důkazu. Technika rychločtení urychlí sběr informací a různé techniky sloužící k zapamatování zvýší úroveň naší paměti. To jsou jen některé netechnické metody zvyšování duševních schopností, přičemž každá z nich by vydala na celou studii.
Naše intelektuální kapacity ještě zvýší současné a budoucí technologie. Současné generace nootropik (chytrých drog) je zatím pouze mírně efektivní, avšak pokračující výzkum v neurochemii mozku a syntéza účinnějších složek posunou naše intelektuální limity o značný kus dál. S nástupem osobních počítačů neuvěřitelně vzrostla naše schopnost organizace a předávání informací, Net poskytuje prakticky nekonečný zdroj dokumentů, diskusí a zkušeností. V roce 1993 se objevil první osobní digitální asistent, což předznamenává novou éru přenosných počítačů a pružnosti v komunikaci. Nedávné experimenty s napojením neuronu na pole tranzistoru naznačují, že přijde den, kdy bude možné umístit počítače přímo do našich hlav. Postupně se počítače mohou stát naší přirozenou součástí. (4)
Tělesná transformace
Vysoké duševní schopnosti nám nevydrží dlouho, pokud budou spojeny se stárnoucím a umírajícím tělem. Zvyšování osobní extropie proto musí zahrnovat i tělesnou transformaci. I zde nejsou nutně potřeba technologie. Žít extropicky znamená snažit se o maximální zdraví s pomocí diet a fyzického cvičení, od rozšířených diet založených na dostatku vláknin a absenci živočišných tuků a od aerobních cvičení až k méně známým metodám, jakou je např. nízkokalorická a vysokonutriční Walfordova dieta schopná redukovat řadu nemocí a prodloužit o poznání lidský život. (5)
I zde nalezneme navzájem si odporující možnosti. Tělesná transformace zahrnuje celou řadu cílů včetně zdraví, dlouhověkosti, síly, odolnosti, rychlosti a krásy. Některé z těchto cílů se však neslučují s jinými. Například Walfordova dieta je velmi účinná v oblasti zdraví a dlouhověkosti, ale znemožňuje výraznější zvyšování objemu svalstva. Jestliže se rozhodneme pro co nejvyšší fyzickou sílu a pružnost, budeme muset slevit z nároků na zdraví, případně i na krásu (záleží na vašem pojetí krásna). Zatím tedy řešení spočívá v opatrné kombinaci diety a zvyšování fyzické kondice.
Technologie budoucnosti nám však poskytnou taková těla, která budou odpovídat naší intelektuální převaze. Ti, kteří nebudou spokojeni se svými přirozenými těly, budou mít šanci podstoupit transbiomorfózu, jejíž extrémní podoba bude znamenat výměnu našich stávajících těl za těla umělá. Nietzsche si již v 19. století uvědomil, že člověk není koncem evoluce: Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí. (...) Co je velkého na člověku, jest, že je mostem, a nikoli účelem. (Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra)
V devadesátých letech jsme svědky počátků genové terapie. Můžeme očekávat, že se genové inženýrství bude pohybovat od napravování defektů (současné lékařské paradigma) k posouvání limitů daných přírodou (lékařské paradigma zítřka). Tolik diskutované umělé orgány jsou jen přechodnou fází k využití nanotechnologií v lékařství. Pak bude možné bez operace léčit nemoci, regenerovat končetiny, zastavit stárnutí, zesílit kosti a imunitní systém a přebudovat strukturu těla podle našeho přání. K tomu patří i možnost kompletní změny pohlaví. (6)
Většina lidí se obává představy propojení člověka a stroje. Z pochopitelných důvodů se bojí, že na tuto mechanizaci člověk doplatí ztrátou lidskosti. Tato obava je živena populárními představami, ať už jde o kolektivistické monstrum zvané Borg ze seriálu Star Trek: Nová generace, naprogramované chování Robocopa či o rigidně robotickou image průkopnické techno hudby Kraftwerku. Mechanizace tohoto druhu je samozřejmě odpudivá, protože zbavuje život vitality, zjednodušuje myšlenkový svět a vystavuje zmechanizovanou bytost vnější kontrole. Přístup extropistů je právě opačný. Naše integrace s technickými produkty nepovede k mechanizaci, k omezení.
Poslední roky ukázaly jasný trend směrem k organičtějším technologiím, k pružnějším, reagujícím, živým výrobkům. Rigidně naprogramované počítače budou vzhledem k velké rychlosti výpočtů zřejmě i nadále používané, avšak stále více místa bude patřit konektivistickým strojům - neurálním sítím, které jsou schopné učit se z vlastních zkušeností, adaptovat se a řešit problémy bez svazujících algoritmů. Nově se rozvíjející výzkumný obor umělého života (artificial life) se snaží vyvinout umělé organismy, které by nesly znaky života založeného na uhlíkových řetězcích. Producenti softwaru pracují na programech schopných vyhovět našim přáním a učících se z našich reakcí. Tyto a další příklady ilustrují, jak se moderní technologie odklánějí od tradičního strojového chování a směřují k organickým, komplexním funkcím vhodným jako doplněk pro naše mozky.
Psychologická transformace
V této kapitole se budu zabývat transformací v oblasti osobnosti a chování. Bude řeč i o tak-
zvané morálce - o otázkách, které chování je správné a které je špatné. Standardní rozdělení na dobro a zlo je však zakotveno v náboženské metafyzice, kterou jsem již odmítl. Místo morálních koncepcí bychom mohli naše psychické charakteristiky rozdělit na zdravé a nezdravé. Jak říká David L. Norton: Zdravé je to, co podporuje vitalitu, zatímco nezdravé je to, co způsobuje degeneraci života... (Norton, str. 82).
Jestliže máme směřovat k našim ideálním Já, musíme si je nejprve vybrat. Tomu musí předcházet důkladné obeznámení s naším současným Já. Musíme si uvědomit, jak se na naší osobnosti podepsala rodina, učitelé, kultura, musíme se na sebe podívat jakoby cizíma očima. Toto sebepoznání může podpořit řada psychologických technik, například technika doplňování vět využívaná Nathanielem Brandenem (7) či meditační techniky. Někteří lidé dosáhli převratných informací o vlastním Já s využitím empatické drogy Extáze nebo psychotropního LSD.
Jakmile prozkoumáme sami sebe a vytvoříme si představu Optimální osobnosti, musíme na sebe vzít zodpovědnost za svůj vlastní život a začít obhajovat právo na sebeurčení. K tomu potřebujeme volné ruce. Bohužel, vláda Spojených států, stejně jako každá jiná vláda na světě, podobné pokusy nijak nepodporuje. V našem směřování k dlouhověkosti, zdraví a zvyšování duševních schopností se našim největším nepřítelem stává organizace Food and Drug Administration, schvalující či zakazující výrobu a prodej přípravků sloužících k vylepšení našeho organismu. V našem plánu osobní transformace musíme počítat i s tím, abychom byli informováni o politice a případně se k ní aktivně vyjadřovali. Jen ve skutečně svobodné společnosti můžeme naplnit své možnosti.
V každém případě se můžeme na nový život připravovat. Je užitečné seznamovat se s různými typy lidí, navazovat nová přátelství a nové vztahy, navštěvovat jiné země a učit se z místních odlišností. Touha experimentovat, pružnost myšlení a osobní evoluce nás ochrání před dogmatismem, stagnací a bezduchou konformitou.
Klíčovým prvkem úspěšné osobní transformace je sebekázeň. Bez důsledného dodržování našeho plánu bychom plýtvali energií nadarmo. Nedostatek sebekontroly nás nechá na pospas těm, kteří nás využijí pro své vlastní účely. Ten, kdo nedokáže poslechnout sám sebe, bude nutně ovládán druhými. Na rozdíl od vžitého přesvědčení není nietzscheovský Übermensch blonďatý netvor s touhou dobýt a zničit. Je to takový člověk, který ani neovládá druhé, ani nedovolí, aby ho druzí ovládali.
Jen zdravý, silný a vnitřně integrovaný jedinec bude mít sílu k upřímnému vyjadřování svých názorů. Praktikování osobní proměny přináší stabilitu, disciplínu a pocit vyrovnanosti. (8)
Jelikož jsou naše emoce a naše vnímání úzce spojeny, budoucí možnosti genetických úprav, modifikace hormonálních funkcí a ovlivňování funkce neurotransmiterů nám poskytnou daleko větší volbu nálady a způsobu myšlení. Možná dojde k výrobě implantátů uvolňujících chemikálie do mozku a ovládaných minipočítači, což nám umožní rychlou změnu nálady, ale i jiných funkcí mozku, například pozornosti či sexuální apetence. Takové výhledy by leckoho mohly vyděsit, ale jde jen o rozvinutí dnešních, podstatně primitivnějších metod manipulace s pocity pomocí cvičení, jídla, drog, sexu či televize.
Pokusil jsem se v tomto článku naznačit ústřední význam osobní transformace pro extropický životní styl a poukázat na některé způsoby této transformace. Stojíme před nedozírnou budoucností překypující možnostmi, jak sami sebe definovat a transformovat v měřítku, o němž se lidem v minulosti ani nesnilo. Soustředil jsem se na jedince, neboť každý musíme přijmout odpovědnost za to, co jsme a čím být chceme. Neznamená to ale, že se chceme izolovat od společnosti nebo od ostatních extropistů. Vzájemná podpora je v našem úsilí velmi důležitá. Měli bychom si dodávat kuráž příklady toho, čeho lze dosáhnout, sdílením vlastních zkušeností a objevů a urychlovat naše směřování k dokonalosti na individuální i kulturní úrovni.
přeložil Chaos Junkie
POZNÁMKY
1) Přehled velmi optimistických výhledů profesionálních gerontologů vyšel v časopisu Life, říjen 1992.
2) Termín Optimální osobnost jsem si vypůjčil z pozoruhodné knihy Bruce Sterlinga Islands in the Net, i když v tomto románu jde spíše o sdílenou halucinaci než o vědomý model.
3) Alfred Korzybski: Science and Sanity. Viz též časopis ETC: A Review of General Semantics.
4) Viz E. A. Wann aj., str. 190 a J. D. Foley, říjen 1987.
5) Roy L. Walford: The 120 Year Diet.
6) Možnosti nanomedicíny jsou rozebírány v knihách od Erica Drexlera.
7) Viz jeho knihu The Disowned Self.
8) Dobrý příklad efektivní, transformované osobnosti nalezneme v knihách Wayne Dryera Your Erroneous Zones, Pulling Your Own Strings a zejména The Skys the Limit.
